Recenze: Graveyard Keeper

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 16.8.2018, 8:59

Publikováno: 16.8.2018, 8:59

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

Začíná to nevině a možná jsou podobné chvilky vlastní i vám. Neznámý muž pospíchá za svou láskou. Už se nemůže dočkat té, za níž by dal život a v duchu přemýšlí, jak zbytek dne transformovat do neopakovatelného zážitku. Jenže přitom upřeně sleduje mobil. Jeho pozornosti tak naprosto ujde přijíždějící vůz. S ním přichází neodvratná srážka, korunovaná probuzením v neznámém světě. Je snad mrtvý? Kdo je ta tajemná osoba před ním? Otázek je více než záchranných lodí ve Středozemním moři a vousatý hrdina se dozvídá jediné: „Jsi nový správce hřbitova, tak se snaž a možná se vrátíš domů“.

Nepozorného a sraženého milovníka vlastně ani nic jiného nezajímá než jak se vrátit domů. Jenže to ještě netuší, že trčí v jakési formě středověku. A co víc, na rozdíl od kapely Premier, on se neučil v mládí hrobařem. Ke vší smůle má ale i krapet toho štěstí, protože hřbitov obývá mluvící lebka Garry, která ho ochotně do základů zpracování lidských ostatků zasvětí. Takto začíná první list tlusté bichle, jejíž listy si do jisté míry napíšete sami. Součástí hřbitova je totiž kostel, k jehož otevření je třeba zvelebit hroby. To se neobejde bez přispění lidiček, žijících v blízké vesnici. A pak je tu inkvizice, která si z kacířů dělá ohnivé pochodně, kolem kterých hlasitě oslavuje svou výjimečnost. Takže mi věřte, že podnikat v takové době není jen tak.

Hříčku Graveyard Keeper je trošku náročnější zaškatulkovat do určitého žánru. Podle autorů jde o hrobařský simulátor, s čím úplně nesouhlasím. Kdyby totiž lidé ukládající těla do země žili tak, jako hrdina hry, potřebovali by alespoň pět svých klonů, sekretářku, osobního finančního poradce, a především hodně dobrého chiropraktika. Titul je spíš simulátorem devíti řemesel, s primárním zaměřením na hřbitov. Aby byl totiž středověký hrobník úspěšný, musí zvládat navíc opracování kamene, těžbu a zpracování dřeva, anatomii lidského těla, stavařinu, vaření, zemědělství, hlásání slova božího a v neposlední řadě obchod.

Z výše zmíněného tedy jasně plyne, že srdcem hry je práce, práce, crafting, práce a pak trocha toho odpočinku. Nejdůležitější je samozřejmě hřbitov. Hroby si žádají opravy, volná místa vyčistit od divoké flory a až přijde ten správný čas, kdy vše bude jak z magazínu „Vášnivý nekromaniak“, přijde svatý muž a otevře kostel. Úkol, vypadající na pár minut, je hlavní tepnou téměř celého příběhu. Hrobník, který ještě před nedávnem žil moderní život, musí nejprve získat dovednosti a následně materiál či nástroje. To není tak jednoduché, neboť papírová měna tu nefrčí. Obchody řídí cinkavý zvuk zlaťáků nebo staré dobré „něco za něco“. Kupříkladu kovář se rád podělí o broušení nástrojů, ale chce pobít pár démonů za domem. Ani rybář si tajemství velkých úlovků nenechá pro sebe, ale bez protislužby to nebude.

Naštěstí je každý den nové tělo a s ním se dá dělat tolik věcí. Jakmile oslík cinkne do zvonku, máte na prahu poklad nebývalé hodnoty. Proč ho rovnou šoupnout pod zem, když ukrývá tolik bohatství. Maso se hodí k jídlu nebo na prodej, kůže může sloužit coby pěkný pásek a pár litrů krve možná umoří choutky nějakého démona. Pak jsou tu kosti, lebka a vnitřnosti. I to je dobrý artikl na další zpracování. A ostatně, ono i to vybrakované tělo může posloužit na preparaci, že ano. Neříkám, je to možná trochu nechutné, obzvláště když maso ještě teplého nebožtíka vaříte kvůli doplnění energie, ale těžká doba vyžadovala nekompromisní přístup. Mimochodem, nikdy si nedávejte steak v restauraci, za kterou je hřbitov.

I když hra vizuálně působí jednoduše, systém práce s materiály je na chvályhodné úrovni. Zpracování má přirozenou posloupnost, tedy chcete-li opracované dřevo na kříž, musí nejprve padnout strom. Ten se rozřeže na špalky a pak na menší části. Nicméně s tím souvisí nutnost místa pro uložení dřeva, koza na řezání a pracovní stůl na dokončení. Obdobný přístup najdete u výroby kovových předmětů nebo i kameničiny. Během běžných činností postavička získává ještě několik druhů krystalů, za které si pak odemykáte další dovednosti z jednotlivých technik. Na obdělávání pole dojde až později stejně, jako na cestu do dalších končin, které jsou nepřístupné kvůli inkvizici. Malý, ale za to otevřený, svět se zpřístupňuje postupně a jeho mapa stylizací lehce připomíná Kingdom Come: Deliverance.

Jak se rozšiřuje záběr pracovní činnosti, zapojují se do děje nová místa. Buď proto, že jste k nim konečně získali přístup nebo proto, že to tak příběh chtěl. Zmíněný obchod „já tobě čerstvě natočenou krev, ty mně sazeničky borůvek“ se postupně vyleveluje na handl vyšší ligy. V Graveyard Keeper je jednoduše hřbitov centrem vesnice a daří-li se jemu, daří se všem okolo, obchod nevyjímaje. Z chudáka, který nepozná rozdíl mezi brzlíkem a plícemi, tak postupně vzniká středověký vekslák, pro něhož slovo „nemám“ získalo význam „za kolik“. Zejména, když máte na své straně i trochu té magie a pár pobožných osob slabší vůle.

Přes počáteční zmatení jsem nakonec ve hře našel zalíbení. Poháněla ho především nejistota a zvědavost, která přímo čiší z každé neprozkoumané kobky nebo sklepa. Navíc herní mechaniky nejsou příliš náročné a dávají možnost hrát vlastním tempem. Přesto mi pár věcí vadí. Asi nejvíce to jsou úkoly, které jsou sice poznamenány pod každou NPC postavou, ale chybí u nich detailnější popis. Mapa je pak čistě orientační. Nejste na ní zobrazeni ani vy, ani jednotlivé postavy. Pakliže si nepamatujete, kde jste je potkali nebo nemáte ponětí o jejich návycích, lehce někde zabloudíte. Občas bývá velice těžké určit, jak daný úkol splnit. Bloudění a hledání by tolik nevadilo, kdyby denní cyklus neběžel tak rychle. Než se nadějete, den je za horami a vám u cesty straší další tělo. Při něm samozřejmě vyčerpáte energii, a tak vytyčený cíl musí počkat ještě déle.

Dvakrát vstřícné není ani objevování některých nových výrobků a jestliže nezapojíte trochu logiky, stanete se obětí náhody. Buďte předem připraveni, že internet se stane vaším nepostradatelným pomocníkem. Naštěstí byl titul předběžně přístupný, tudíž ty největší záhady už vyřešili jiní. Že jsem nucený inventář neustále přerozdělovat do beden, a že jich na hřbitově není málo, je spíš moje lenost než nedbalost autorů. Ti se naopak snaží přístup k odloženým věcem zjednodušit. U pracovního stolu proto máte k dispozici nejen obsah kapes, ale i příslušné bedny.

Rozebírat pixelovou grafiku nebo technických stav je hnidopišská práce. Buď vám stylizace sedne nebo ne. Je trochu škoda, že poměrně zajímavá hra může kolem vás projít bez povšimnutí, protože je graficky totožná se čtvrtinou nízkonákladové produkce. A minimálně vizuálně, ale i tematicky, podobné Stardew Valley mi to dosvědčí. I multiplayer, alespoň lokální, by zatraktivnil hru, která nasadila příjemnou cenovou politiku. Občas se přeci jen stane, že by se další ruce na ovladači hodily, když vám rozjetý byznys ruší další tlející tělo nebo snaha provolat vás za kacíře. Inu, ani ve středověku to podnikatelé neměli jednoduché. A ten největší bonus? Že hru na hrobníka najdete v nabídce služby Xbox Game Pass.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Překvapivě zábavný, ale především funkční slepenec několika žánrů. Když nebudete hru brát příliš vážně, jako že ona sama si zebe utahuje docela často, strávíte desítky hodin v divném středověku, kde v závěru všechny ovládne vousáč s lopatou a monopolem na všechny práce tehdejší doby. Téměř absolutní zaměření na management, crafting a budování titulu prospívá, třebaže u některých úkonů nemáte pocit satisfakce. Kdyby tvůrci lehce slevili z náročnosti nebo alespoň rozpracovali jednotlivé popisy úkolů, získali by i hráče, jejichž trpělivost už přivoněla ke kytičkám.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»