RECENZE: GRID

Autor: p.a.c.o Publikováno: 12.10.2019, 9:00

Publikováno: 12.10.2019, 9:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2192 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

Jednou z firem zásobující nás do sytosti, jsou džentlmeni z Codemasters. V letošním roce nám nabídli již dva své tituly, DiRT Rally 2.0 a F1 2019, ale to není všechno. Po jedenácti letech se vrací oblíbená značka Grid, jejíž první díl byl opravdu výbornou arkádou se zajímavým prostředím a pestrou nabídkou vozového parku. Taková hra by se mohla prosadit i v dnešní době, protože ne všichni hráči touží po simulátorech nebo licencích na nějaký konkrétní závodní podnik.

Za normálních okolností bychom se hned šli věnovat kariéře, ale něco, co by zasloužilo toto honosné označení v novém Gridu není. Máme před sebou mapu jednotlivých kategorií a příslušných tratí k nim. Každý tak může dle své chuti vyrazit vstříc cestovním vozům, americkým muscle kárám, japonským klasikám nebo speciálům. Pak prostě jezdíme jeden závod za druhým, z nějakého důvodu (nejpravděpodobněji za účelem zisku nového potisku) zvyšujeme level našeho závodníka, a to je celé. Management stáje nebo nějaký hlubší smysl tu moc nenajdeme, i když ano, můžeme si najmout nějakého jezdce, který nám bude dělat parťáka a spotřebovávat naše peníze.

Nepřítomnost nějaké kariéry mrzí o to více, že ostatní dvě v úvodu zmíněné série ze stejné stáje nabízejí diametrálně rozdílný zážitek, hlavně tedy formule v této oblasti excelují. Nabízí se tak otázka, jestli dokáže ježdění jednoho závodu za druhým zabavit. Kdo se k hraní dostane tak na hodinu až dvě jednou za čas, bude spokojen, ale hrát Grid třeba týden v kuse, to si tak nějak neumím představit. Ne, že by mi kariéra chyběla tak moc, ale problém je trochu někde jinde.

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, který bych označil jako DiRT syndrom. Hra sice nabízí hromadu obsahu, ale dává k němu málo nového. Vozový park není, kdo ví jak široký, navíc ne každému musí některá auta vyhovovat, díky čemuž se nabídka dále osekává. A pak tady máme tratě. Těch je dohromady 12 plus nějaké ty jejich variace, a to je onen zmíněný obsah na 2 hodiny. Po této době se hra velice rychle okouká a začíná nudit.

Jízdní model přitom nabízí zábavy dost, i když ani tady není průjezd úplně hladký. Na můj vkus je zde málo možností nastavení pro ideální zážitek, takže na střední obtížnost je hra snadná, ale na těžkou už je to víc, než bych snesl. Kdo chce závodní zážitek, nechť sáhne po vyšší obtížnosti. Až při ní se začne do gamepadu promítat rozdíl v jednotlivých závodních speciálech a jejich vlastnostech. Co se do jízdy nepromítá vůbec, je počasí. Autům je jedno, zda jedete za slunného dne nebo v nočním slejváku, ovládají se pořád stejně.

Zajímavou kapitolou je AI soupeřů. Nic vám nedarují, jedou na krev a je radost s nimi soupeřit. Alespoň do chvíle, než jim chcete oplatit srážku a zjistíte, že jejich auta jsou k silnici přilepená, ale naše po kontaktu odletí, jak kdyby byla z lepenky. Aby těch soubojů nebylo málo, vstupuje do hry systém Nemesis, tedy jakési vytváření nepřátel nešetrnou jízdou k soupeřům. Tito nepřátele se na vás nalepí jak žvýkačka na botu a s nimi v zádech je naše vítězství ještě více ohroženo.

Co musím na Gridu pochválit je technické zpracování. Grafická stránka, zejména jednotliví závoďáci nebo tratě vypadají nádherně a nabízí spoustu drobných detailů. Stejně dobře působí i nazvučení, takže každý speciál poznáte, a ještě je burácení motoru závislé na tom, zda sedíte na kapotě nebo třeba vlajete za autem. Škoda, že stejné péče se nedočkal komentář před závodem, protože dvě hlášky se hodně rychle oposlouchají. Hudební doprovod o jedné skladbě je pak už jenom hřebíčkem do rakve odfláknuté prezentace.

Pomocné lano natahuje multiplayer, aby všechno vytáhl do těch správných výšin. Musím přiznat, že s kamarádem je závodění podstatně zábavnější, a i po technické stránce všechno funguje. Jenom jednou se nám stalo, že hra na startu vypustila některé hráče do závodu dříve a velice zajímavě počítá penalizace, nicméně nejedná se o zásadní chyby. Ta hlavní se odhalí až časem, protože i v multiplayeru se veškerý obsah velice rychle okouká.

Není se čemu divit, že hra obsahově strádá. Jak jinak by pak Codemasters prodávali tři sezóny obsahových DLC, že? Navíc základní obsah moc práce nedal, protože kombinace starých tratí, byť přeleštěných a těch pár nových nebyla jistě nějaká extra náročná práce. Zase se tak ukazuje, že nás vývojáři chtějí dodatečně pořádně podojit a za to jim rozhodně tleskat nebudeme, tím spíš, když hru prodávají za plnou cenu a v digitální verzi za ještě plnější.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Grid přijel s dávkou nostalgie, zajímavým systémem Nemesis a parádním grafickým zpracováním. Jízdní model bude vyhovovat závodní většině a nastavením té správné obtížnosti přinese solidní výzvu. Bohužel se hodně rychle okouká, kariéra je jenom slepenec závodů a více obsahu si budeme muset zaplatit. Na ježdění jednou za čas je hra fajn a má to kouzlo, díky němuž se k ní chcete vracet. Ovšem, bude vám to stačit?
23. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: In rays of the Light

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

»
17. 04. 2021 • HusekD0

RECENZE: Spacebase Startopia

Strategie u mě vždy patřily mezi oblíbený žánr her. Ačkoliv se v posledních letech začali objevovat na Xboxu častěji než tomu bylo doposud, tak i přesto jsou stále opomíjeným žánrem. Právě z tohoto důvodu je to pro mě vždy velkým překvapením, když k nám nějaká ta budovatelská strategie zavítá. Přesně tak jsem to měl i se Spacebase Startopia od vývojářů z Realmforge Studios. Už z prvních obrázků a trailerů jsem měl velkou radost a chuť...

»
14. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Paradise Lost

Němci se tváří, že druhá světová byla akce typu „Kulový blesk“, Adolf Hitler byl koordinátor stěhování a počty vojáků v zákopech také nesouhlasí. Nic to však nemění na faktu, že roku 1945 skončily jejich sny o třetí říši a stejně tak poslední globální konflikt naší historie. A teď si vezměte, že by to celé skončilo o dvacet let později a tím nejhorším možným způsobem. Tedy nukleární zimou po použití nejničivějších zbraní,...

»
13. 04. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tell Me Why

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

»
12. 04. 2021 • japo0

Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je...

»
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»