RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 22.11.2022, 11:00

Publikováno: 22.11.2022, 11:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta opět to správné tempo a hlavně smysl?

Tu a tam si s původními hrami neodpustím mírné srovnání, především proto, že Gungrave G.O.R.E se snaží oživit žánr, který aktuálně nepatří mezi ty nejpopulárnější. Současná reinkarnace přitom vehementně sází na nostalgii, a to jak grafickým zpracováním, tak svými mechanikami.

Začnu nejprve příběhem. Ten v sérii Gungrave nikdy nehrál až tak velkou roli, nicméně zájemci mohli strávit delší čas u stejnojmenného anime, které poskytuje dodatečný vhled do událostí. V rámci Gungrave G.O.R.E ale příběh nejede na druhé koleji, ale s bídou na čtvrté. Všechny podstatné události vám v krátkém sestřihu freneticky vyjmenuje jedna z vašich společnic jménem Quartz. Ve stručnosti – Grave ve spolupráci se skupinou El-Al Canhel vedenou známou postavou z minulých her Mikou Asagi bojuje proti rozšířené droze jménem SEED a všem, kteří si na ní chtějí namastit kapsu. V Gungrave G.O.R.E je to hlavně Raven Clan a jejich čtyři hlavní bossové Ganpo Essex, Turonty, Big Wushen a Yensen. Víc toho v podstatě vědět nepotřebujete.

U kolegyně Quartz se musím chvíli zastavit. Ta vám totiž během celé hry neustále dává rady a má vás celou hrou provázet. Já ji ovšem prakticky okamžitě začal nenávidět, neboť mi snad ani jednou nedala užitečnou radu a místo Quartz by se měla spíše jmenovat Captain Obvious – její hlášky typu „pozor, před tebou jsou nepřátelé“ nebo „za tebou se objevili další nepřátelé“ jsou mi platné, asi jako mrtvému zimník. Třešničkou na dortu jsou její otázky, zda je Grave v pořádku. Vzhledem k tomu, že hlavní protagonista během hry ani jednou nepromluví, smysl otázky nechápu. Přitom když se mi podaří zemřít, Quartz tuto skutečnost samozřejmě ví.

Troufnu si říct, že první Gungrave by s přimhouřenýma očima díky své výrazné stylizaci obstál i dnes. Navazující druhý díl od této stylizace částečně odstoupil a nejnovější přírůstek G.O.R.E navazuje spíše na něj a bohužel to není ku prospěchu věci. Grafická stránka je veskrze průměrná, nezapamatovatelná a ničím vás výrazně neosloví. Kdyby titul vyšel na minulou generaci konzolí, byl bych v hodnocení jistě shovívavější, ale vzhledem k tomu, jaké možnosti má Xbox Series X, je grafika podprůměrná. To samé lze říci i o level designu, který stále sází na lineární strukturu, avšak snaží se trochu více některé lokality otevřít. Bohužel je z nich až příliš patrné, že boční chodby slouží pouze pro spawnování nepřátel, což se dnes už nenosí.

Pestrost nepřátel musím pochválit, nicméně ani přes jejich různé charakteristiky s nimi nebudete mít výraznější potíže. Na grázly se štítem platí několik úderů rakví na zádech, nepřátelům házící granáty pak stačí rychle uskočit. Zklamáním jsou střelci s raketomety, u kterých vás hra navádí, abyste jejich projektily útokem na blízko odrazili zpět k nim. V praxi je poměrně obtížné se útokem na blízko do rakety trefit, navíc rádius jejich výbuchu je tak nízký, že jsem toho ani jednou nevyužil. Mnohem rychlejší je o pár kroků ustoupit z dráhy letu a nepřítele jednoduše zastřelit.

Hra vás navádí, abyste mimo tradičních bodů Beats sbírali také stylové body Art. Ve frenetické přestřelce je ale vcelku obtížné myslet na popravování nepřátel zblízka, takže sbírat body za styl se vám příliš chtít nebude. S Beats je to jednodušší, avšak udržet počítadlo neustále v chodu je kvůli slabšímu level designu těžší a v efektivních přestřelkách brání také jistá těžkopádnost hlavního hrdiny. Ten byl sice těžkopádný vždycky, avšak jakmile došlo na akci, uměl Grave spustit zábavný koncert. Aktuální tanec smrti nepřipomíná dřívější dynamický tanec, ale spíše pomalý ploužák. To má bohužel negativní dopad na zábavnost. Podobně na tom jsou i příležitostné quick-time eventy, které jsou zbytečné a spíše hráče otravují.

Gungrave G.O.R.E zachovávají tradiční úrovňovou strukturu, přičemž vývojáři z Iggymob se snažili udělat každou z nich maximálně pestrou a odlišnou. Bohužel se u některých z nich příliš netrefili do vkusu, kupříkladu u úrovně odehrávající se na jedoucím vlaku. Většina z nich ale vypadá relativně dobře a neměl jsem pocit ze zbytečného opakování a recyklace. Po konci každé úrovně dostanete hodnocení a můžete je opakovat a pokusit se dosáhnout lepšího hodnocení. Za získané body si můžete nakupovat další schopnosti, především co se týče těch speciálních. Ačkoli se jedná o dobrou myšlenku, původní hra si vystačila se čtyřmi a troufnu si říci, že i vy zůstanete u několika svých oblíbených.

Hudební a zvukový zážitek je v Gungrave G.O.R.E hraje opět spíše na notu průměrnosti. Zvuky zbraní a nepřítel nejsou úplně špatné, ale na zadek se z nich neposadíte. Hudba příležitostně spustí mix elektroniky a tvrdého rocku, což je na jednu stranu kombinace, která podobnému typu her sedí, avšak tvůrci si s ním příliš nevyhráli a místo zapamatovatelné kulisy opět stvořili průměr. Opomenout nesmím ani cutscény, které se na můj vkus objevují až příliš často a slušel by jim větší švih, propracovanost a především obsah – ukončit úroveň se dá jistě mnohem stylověji než prostým odchodem Gravea do dveří.

Hodnotit Gungrave G.O.R.E není zrovna jednoduchý úkol. Hra do značné míry hraje na nostalgickou strunu všem, kteří v dobách PlayStationu 2 hráli první a druhý díl. Vývojáři z korejského studia Iggymob se po dlouhé pauze snaží tuto značku oživit, ovšem zvolili si nepříliš šťastný způsob. Co fungovalo na hráče dříve, dnes už nikoho příliš nezaujme. Ačkoli jsem do značné míry zatížen pozitivní nostalgií, v tomto případě se bohužel nemám čeho chytnout a musím být ke Gungrave G.O.R.E přísný. Kdyby alespoň oprášený koncept fungoval a byl zábavný, šlo by jej hodnotit více než jen průměrnou známkou, se kterou nepohne ani fakt, že si hru můžete vyzkoušet v předplatném Game Pass. Titul ale v moderní době nemá příliš munice, se kterou by obstál v tvrdé konkurenci.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Gungrave G.O.R.E se snaží oživit starou značku a vsází při tom na notnou dávku nostalgie. Co fungovalo na začátku tisíciletí ale dnešního hráče bohužel sotva zaujme. Ačkoli hra spoustu věcí nedělá vyloženě špatně, víc než jen na šedý průměr to ale nestačí.
Nostalgie z oživené značkyZastaralá a nudná hratelnost
Možnost opakovaného hraníNové přídavky příliš dobře nefungují
Jednoduchý systém odemykání nových schopnostíPrůměrné grafické zpracování
Variabilita prostředí i nepřátelTuctový příběh bez špetky inovace
Nepřesvědčivý zvukový doprovod
06. 12. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle

Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

»
03. 12. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024

Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

»
30. 11. 2024 • Jakub Michálek0

RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut

Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

»
28. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard

Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

»
21. 11. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Farming Simulator 25

Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....

»
10. 11. 2024 • japo0

Recenze: Squirrel with a Gun

Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...

»
08. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange: Double Exposure

Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...

»
04. 11. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Unknown 9: Awakening

Mysteriózní výprava za neznámem a prastarou společností neznámých.

»