RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 22.11.2022, 11:00

Publikováno: 22.11.2022, 11:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta opět to správné tempo a hlavně smysl?

Tu a tam si s původními hrami neodpustím mírné srovnání, především proto, že Gungrave G.O.R.E se snaží oživit žánr, který aktuálně nepatří mezi ty nejpopulárnější. Současná reinkarnace přitom vehementně sází na nostalgii, a to jak grafickým zpracováním, tak svými mechanikami.

Začnu nejprve příběhem. Ten v sérii Gungrave nikdy nehrál až tak velkou roli, nicméně zájemci mohli strávit delší čas u stejnojmenného anime, které poskytuje dodatečný vhled do událostí. V rámci Gungrave G.O.R.E ale příběh nejede na druhé koleji, ale s bídou na čtvrté. Všechny podstatné události vám v krátkém sestřihu freneticky vyjmenuje jedna z vašich společnic jménem Quartz. Ve stručnosti – Grave ve spolupráci se skupinou El-Al Canhel vedenou známou postavou z minulých her Mikou Asagi bojuje proti rozšířené droze jménem SEED a všem, kteří si na ní chtějí namastit kapsu. V Gungrave G.O.R.E je to hlavně Raven Clan a jejich čtyři hlavní bossové Ganpo Essex, Turonty, Big Wushen a Yensen. Víc toho v podstatě vědět nepotřebujete.

U kolegyně Quartz se musím chvíli zastavit. Ta vám totiž během celé hry neustále dává rady a má vás celou hrou provázet. Já ji ovšem prakticky okamžitě začal nenávidět, neboť mi snad ani jednou nedala užitečnou radu a místo Quartz by se měla spíše jmenovat Captain Obvious – její hlášky typu „pozor, před tebou jsou nepřátelé“ nebo „za tebou se objevili další nepřátelé“ jsou mi platné, asi jako mrtvému zimník. Třešničkou na dortu jsou její otázky, zda je Grave v pořádku. Vzhledem k tomu, že hlavní protagonista během hry ani jednou nepromluví, smysl otázky nechápu. Přitom když se mi podaří zemřít, Quartz tuto skutečnost samozřejmě ví.

Troufnu si říct, že první Gungrave by s přimhouřenýma očima díky své výrazné stylizaci obstál i dnes. Navazující druhý díl od této stylizace částečně odstoupil a nejnovější přírůstek G.O.R.E navazuje spíše na něj a bohužel to není ku prospěchu věci. Grafická stránka je veskrze průměrná, nezapamatovatelná a ničím vás výrazně neosloví. Kdyby titul vyšel na minulou generaci konzolí, byl bych v hodnocení jistě shovívavější, ale vzhledem k tomu, jaké možnosti má Xbox Series X, je grafika podprůměrná. To samé lze říci i o level designu, který stále sází na lineární strukturu, avšak snaží se trochu více některé lokality otevřít. Bohužel je z nich až příliš patrné, že boční chodby slouží pouze pro spawnování nepřátel, což se dnes už nenosí.

Pestrost nepřátel musím pochválit, nicméně ani přes jejich různé charakteristiky s nimi nebudete mít výraznější potíže. Na grázly se štítem platí několik úderů rakví na zádech, nepřátelům házící granáty pak stačí rychle uskočit. Zklamáním jsou střelci s raketomety, u kterých vás hra navádí, abyste jejich projektily útokem na blízko odrazili zpět k nim. V praxi je poměrně obtížné se útokem na blízko do rakety trefit, navíc rádius jejich výbuchu je tak nízký, že jsem toho ani jednou nevyužil. Mnohem rychlejší je o pár kroků ustoupit z dráhy letu a nepřítele jednoduše zastřelit.

Hra vás navádí, abyste mimo tradičních bodů Beats sbírali také stylové body Art. Ve frenetické přestřelce je ale vcelku obtížné myslet na popravování nepřátel zblízka, takže sbírat body za styl se vám příliš chtít nebude. S Beats je to jednodušší, avšak udržet počítadlo neustále v chodu je kvůli slabšímu level designu těžší a v efektivních přestřelkách brání také jistá těžkopádnost hlavního hrdiny. Ten byl sice těžkopádný vždycky, avšak jakmile došlo na akci, uměl Grave spustit zábavný koncert. Aktuální tanec smrti nepřipomíná dřívější dynamický tanec, ale spíše pomalý ploužák. To má bohužel negativní dopad na zábavnost. Podobně na tom jsou i příležitostné quick-time eventy, které jsou zbytečné a spíše hráče otravují.

Gungrave G.O.R.E zachovávají tradiční úrovňovou strukturu, přičemž vývojáři z Iggymob se snažili udělat každou z nich maximálně pestrou a odlišnou. Bohužel se u některých z nich příliš netrefili do vkusu, kupříkladu u úrovně odehrávající se na jedoucím vlaku. Většina z nich ale vypadá relativně dobře a neměl jsem pocit ze zbytečného opakování a recyklace. Po konci každé úrovně dostanete hodnocení a můžete je opakovat a pokusit se dosáhnout lepšího hodnocení. Za získané body si můžete nakupovat další schopnosti, především co se týče těch speciálních. Ačkoli se jedná o dobrou myšlenku, původní hra si vystačila se čtyřmi a troufnu si říci, že i vy zůstanete u několika svých oblíbených.

Hudební a zvukový zážitek je v Gungrave G.O.R.E hraje opět spíše na notu průměrnosti. Zvuky zbraní a nepřítel nejsou úplně špatné, ale na zadek se z nich neposadíte. Hudba příležitostně spustí mix elektroniky a tvrdého rocku, což je na jednu stranu kombinace, která podobnému typu her sedí, avšak tvůrci si s ním příliš nevyhráli a místo zapamatovatelné kulisy opět stvořili průměr. Opomenout nesmím ani cutscény, které se na můj vkus objevují až příliš často a slušel by jim větší švih, propracovanost a především obsah – ukončit úroveň se dá jistě mnohem stylověji než prostým odchodem Gravea do dveří.

Hodnotit Gungrave G.O.R.E není zrovna jednoduchý úkol. Hra do značné míry hraje na nostalgickou strunu všem, kteří v dobách PlayStationu 2 hráli první a druhý díl. Vývojáři z korejského studia Iggymob se po dlouhé pauze snaží tuto značku oživit, ovšem zvolili si nepříliš šťastný způsob. Co fungovalo na hráče dříve, dnes už nikoho příliš nezaujme. Ačkoli jsem do značné míry zatížen pozitivní nostalgií, v tomto případě se bohužel nemám čeho chytnout a musím být ke Gungrave G.O.R.E přísný. Kdyby alespoň oprášený koncept fungoval a byl zábavný, šlo by jej hodnotit více než jen průměrnou známkou, se kterou nepohne ani fakt, že si hru můžete vyzkoušet v předplatném Game Pass. Titul ale v moderní době nemá příliš munice, se kterou by obstál v tvrdé konkurenci.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Gungrave G.O.R.E se snaží oživit starou značku a vsází při tom na notnou dávku nostalgie. Co fungovalo na začátku tisíciletí ale dnešního hráče bohužel sotva zaujme. Ačkoli hra spoustu věcí nedělá vyloženě špatně, víc než jen na šedý průměr to ale nestačí.
Nostalgie z oživené značkyZastaralá a nudná hratelnost
Možnost opakovaného hraníNové přídavky příliš dobře nefungují
Jednoduchý systém odemykání nových schopnostíPrůměrné grafické zpracování
Variabilita prostředí i nepřátelTuctový příběh bez špetky inovace
Nepřesvědčivý zvukový doprovod
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»
27. 10. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: PGA Tour 2K23

Ač se to nemusí zdát, recenzovat golfovou hru není taková pohoda, jakou se tento sport prezentuje. Hráči jsou sice od přírody zvyklí, že musí překonávat překážky, ale jak se nějakou mechaniku naučí a dostatečně si ji osvojí, nic je na vítězné cestě už většinou nezastaví. A pak je tady golf, kdy žádný odpal není stejný a koncentrace musí být po celou dobu na nejvyšší úrovni. Každé zaváhání pak golfový bůh...

»