RECENZE: Halo 5: Guardians pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 26.10.2015, 8:03

Publikováno: 26.10.2015, 8:03

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Konec roku je pro nás hráče tou nejlepší částí dvanácti měsíčního období vůbec. Konec roku znamená launch velkých AAA titulů, které třikrát do měsíce od září až po prosince vycucnou naše těžce vydělané peníze a na rok zase zmizí. Exkluzivní značka Halo pro Xbox nám naposledy peníze vycucla před třemi lety, a pak znovu minulý rok převlečená za kolekci všech her a dnes to udělala zas. Halo 5, bylo ve vývoji několik let pouze na Xbox One a je vidět, že nejen příběhově ušel pěkný kus cesty. Autoři kompletně překopali, co se jen dalo. Už vše nepůsobí tak „uměle“, ale jde o opravdový vysoko rozpočtový trhák ťukající na rameno i takovým zaběhlým blockbusterům jako je Call of Duty. To se letos otáčí a dostává od Halo loktem přímo do ciferníku. A protože se předělávalo opravdu hodně i konkurent CoD, Battlefield skáče za zídku, aby nedostal taky. Ale hezky popořadě.

Příběh se odehrává něco málo po událostech čtvrtého dílu. Doktorka Catherine Halsey se opět dostala do spárů Covenantů pro jejich náboženské účely a záchranný tým Osiris složený ze známých tváří jako je Edward Buck, vedený Jamesonem Lockem, kterého se chopíte jako hratelného charakteru stejně tak jako později Master Chiefa (ano, opět budeme hrát za dvě postavy), se vydá na její záchranu. Po svržení covenantské vlády ještě pořád probíhají nepokoje mezi zbylými fanatickými Covenanty a vzbouřenými Elites, a tak lidé jakožto spojenci v zastoupení Master Chiefem a jeho rodným Blue Teamem se jim snaží Elite pomoct, poslat agresivního nepřítele do pekel a následně žít ve smíru v poklidné galaxii. Jenže to by nebylo ono, kdyby se nějaký bídák nesnažil ještě během války všem zamíchat karty. Master Chief během nehody dostane vidinu, do které se mu vštěpí onen úhlavní nepřítel a vydává se se svým týmem coby rodinou (všichni vznikli z jednoho projektu) na misi, kterou UNSC odmítá akceptovat a přikáže Master Chiefovi jeho konaní přerušit. Jejich mise však může narušit rovnováhu celého vesmíru a zničit vše živé nejen na zemi, ale i v celé galaxii. Proto je vyslán tým Locke a jeho tým, aby Chiefa zastavil, ulovil a přivedl jakožto zrádce na orbitální základnu UNSC. Jediná škoda je, že s Lockem lovíte Master Chiefa většinu času. Sic si za Johna-117 také zahrajete, Lockeho ovládáte dvě třetiny času hry, a to by mohlo kde komu vadit.

Možná to všechno zní všechno klišovitě, nemastně a neslaně, ale až se vám Halo 5 dostane do rukou, dosadí se do všech těch postav, charaktery, které jsme viděli, spolu se všemi neočekávanými zápletkami, napínavou a akční podívanou, s níž by se klidně mohl rovnat kdejaký akční film a nejvydařenější cutscény, jaké jsme kdy zřeli, musíme uznat, že jde o nejvydařenější, ale zároveň i nejmainstreamovější příběhovou kampaň, co kdy v Halo sérii byla. Navíc během cutscén, plynule navazující na hru ani kolikrát nevíte, zda jde o reálné záběry nebo opravdu o animace. Vlastně nás dost překvapilo, jak se vůbec povedlo, tak dobře vypadající hru dostat na kýžených 60FPS. Nejde jen o naše překvapení. V době, kdy se dostávalo Halo 5 všem novinářům do rukou, se strhla vlna otazníků na internetu, jak se tohle pánům z 343 Industries vůbec povedlo. Jinak nedivte se nám, prosím, že nechceme niv zajímavého představit z příběhu, cokoliv navíc bychom totiž řekli, mohlo by jít o potencionální spoiler, a tomu se chceme vyvarovat. Mimochodem vývojáři zvolili velmi zajímavou techniku rozlišení hry. Oněch 60 snímků za sekundu, je statických a místo toho, aby kolísalo právě snímkování, kolísá rozlišení. Možná to zní trochu děsivě, ale v praxi jde o neskutečné dílo. Během hraní se totiž mění rozlišení. To znamená, že v případě velkého množství objektů, například šílených přestřelek, na obrazovce, zůstane framerate na 60 a rozlišení z 1080p klesne třeba na 900p, což hráčovy oči v tom obrovském chaosu nemají šanci zaznamenat. No, a když akce skončí, a vaše oči se zase zaměří na krajinu a detaily, rozlišení se s klesajícím počtem objektů k vykreslení zase zvedne. Geniální.

enemy

Upgradu se dostalo všem postavám, ať už nepřátelským či přátelským, a tak dnes s klidem můžeme říct, že herecké výkony na bílém plátně jsou totožné s těmi na place během motion-capture. Přirozený pohyb, detailní obličeje a zbrusu nové modely zbraní. Je vidět, že 343 Industries dostalo hodně peněz a uměli s nimi dobře naložit, po technické stránce totiž letos Halo 5 nemá konkurenci. Nicméně, i přestože peněz bylo dost a autoři naslibovali mnohonásobně delší singleplayer, než bylo třeba v Halo 4, pravda je taková, že pátý díl i přes větší počet misí není ani ze tří čtvrtin delší než díl čtvrtý. Misí je celkem 15, ovšem hra je seká jako Baťa cvičky. Ptáte se proč? Inu, nejdelší mise má nějakých 45 minut a nejkratší minut pět, když si z toho uděláte průměr, jsme na nějakých 25 minutách (a zkuste nás opravit, dělali jsme zkoušku na kalkulačce) vynásobíme-li to počtem misí, dostaneme se k šesti a půl hodinám. Dobře, ať nežereme, ve hře jsme se tu a tam zdrželi, takže jsme ji hráli celkem osm hodin, a to naproti tomu, že v Halo 4 jsme strávili hodin dvanáct, je dost málo. Délka hry je vlastně přímo úměrná tomu, jak moc se chcete ve hře zdržovat a jestli vás například baví lovit sběratelské předměty v podobě záznamů a lebek. Nicméně pokud se se souboji neprdíte a máte odvahu všemi nepřáteli projít jako Rambo a rozdávat lokty jako strany rozdávají letáčky před volbami, třeba to zvládnete i dřív než my.

My odvahu měli až po dvou misích. Dodávali nám ji naši věční tři spolubojovníci, kteří v případě těžkého zranění po zavolání přišli a oživili nás. Splitscreenu jsme se bohužel nedočkali, což se z hlediska technického zpracování dá pochopit, protože by se muselo asi hodně ořezávat. Kdežto samotného coopu jsme se dočkali ve velké parádě a ve zvoleném režimu, uměle naprogramované společníky zastoupí vaši reální přátelé. Vraťme se ale zpět… když zemřete ve vozidle (stará známá, žádné nové nepřibylo), už to nemá cenu, stejně tak jako, když vás sejme covenantský tank, nebo spadnete do propasti. Jestliže to nestihnou do deseti sekund, konec hry, a jakmile chcípnou i oni, platí to samé. Každopádně, neoživíte-li vy nebo někdo z vašich spoluhráčů jiného padlého spoluhráče, spoluhráč po pár sekundách umírá a do skvadry se doplní až po dobojované bitvě, respektive u dalšího checkpointu. Navíc všem najednou můžete rozdělovat rozkazi typu dojdi, nasedni, seber, oživ nebo zabij, jinak pomáhají zcela intuitivně a nejde tedy jen o lovnou kořist, na níž lákáte nepřítele a shora jej odstřelujete. Až nás inteligence přátel překvapila. Ani u nepřátel to nebylo nejhorší, což se o novém a nejtěžším enemákovi, Eternal Wardenovi – nesmrtelného posluhovače hlavního záporáka hry. Jeho jedinou slabinou jsou záda, kam se velmi obtížně dostává, protože útočí skoro vždy zblízka velkým mečem, jímž každého zabije na jednu ráno, a proto je třeba speciální schopností rychle uhnout ve správný čas. Eternal Warden často dělá to, že se někde zasekne, nebo si stoupne a čumí. Občas spawne nějakého dalšího Prometheana, ale prostě se často zasekává, naneštěstí i tak je obtížné ho zabít. Avšak pět ran raketometem skolí i jeho.

Eternal Warden

Když už se dostáváme k těm bugům, rádi bychom vytkli pár takových, jenž nás sice z míry nevyvedly, každopádně tvůrci si je klidně mohli odpustit. S novou technologií přichází i risk, a to konkrétně u osvícení a odlesků. Tu a tam se nám totiž stalo, že světlo odráželo jinak, než mělo a někdy i objekty prosvítaly neprůhledně, což jsme nejvíce pocítili až v multiplayeru, nebo se AI postavičky jednoduše teleportovali přes zeď k nám, ačkoliv se nikdy nikde nemotají a při namíření na ně dokonce uhýbají, nebo se vrata zapustily do země, přestože v ní byla dva metry tlustá ocelová „lišta“. Doufáme, že se to všechno změní v době vydání hry, kdy máme očekávat velký update. Ovšem my novináři máme pracovat s verzí, jaká nám je předložena, a tak musíme brát v potaz recenzovanou verzi hry. Asi vás nepotěšíme, nýbrž ani matchmaking v multiplayeru zrovna růžově nepůsobil. Vlastně jsme 90% her museli hledání hráčů pouštět od znova z toho důvodu, že k nám systém nebyl schopný přiřadit hráče z předchozího matche. Díky bohu tu a tam se to povedlo, hra nevyhodila error a my zjistili, že nový systém vám, stejné hráče zamixuje a vy tak nehrajete znovu s tím stejným týmem, což vyrovnává převahu ve skillu.

Ještě než se dostaneme k multiplayeru, rádi bychom vytkli jednu důležitou věc, 343 Industries konečně překopali rozložení tlačítek a vykašlali se na schéma ovládání starého dobrého Bungie. A je to dobře, nejenže se Halo hraje jinak, ale hraje se mnohem lépe, a tak jak jsme zvyklý z jiných stříleček. Ano, všechny zbraně mají nyní zaměřování jako třeba v Call of Duty a stejně tak levým triggerem zaměřujete. Béčkem sice pomocí jetpacku uhýbáte do stran a do dřepu jdete po zmáčknutí pravé páčky, načež zůstalo zachováno i rozložení útoku na blízko, čili se hnulo vlastně jen hod granátem a zaměřování s pokrčením a speciální schopností, která je jen jedna, a to dokola omílaný úhyb jetpackem. Slyšíte jetpack a děsíte se a už pomalu tvoříte smyčku na starém provaze? Nebojte se, autoři si jsou moc dobře vědomi, že jetpacky už nikoho nebaví. V Titanfall působil skvěle, v Advanced Warfare už o něco méně a Guardians se ho radši vzdává úplně. Rozhodně nám však přišel jako skvělý nápad využít ho během skoků, během něhož zaměří-li hráč, ovládaná postava se na několik málo okamžiků pomocí jetpacku ve vzduchu zastaví, a vy tak máte šanci nepřítele zneškodnit i ve vzduchu za letu směrem k zemi, ať už pouhou gravitací, nebo novým po nasměrovaným zaražením se do země pomocí tlačítka pro boj zblízka. Efektivností se sice obyčejnému loktu nevyrovná, ovšem zabít jím nepřítele nebo rovnou dva, nazýváme frajeřinou.

O multiplayeru bychom mohli mluvit jako o nové generaci. Něco se přiučil tu a něco zase támhle. Výsledkem se stává sbírání kartiček. Ne, vážně. Stejný způsob, s kterým přišel Titanfall a ještě lepší způsob, jaký zdokonalil Battlefield 4, na nějž navázal nástupce, Hardline. Za vydělané body hraním si nakupujete balíčky různého typu. Celkem tři – zlatý, stříbrný a bronzový. Logicky, zlatý v sobě skrývá nejlepší a nejvzácnější obsah a bronzový ten běžný, ale také potřebný. Z toho dostanete kartičky zbraní, boostů do hry a na expení, lodě a techniku, plus skiny na zbraně a na zbroj nebo helmy a zbroj samotnou (design). Kartičky mají hodnotu common, uncommon, rare, ultra rare a legendary. Tu nejvzácnější asi tipnete sami. Loadout on nyní funguje úplně jinak. Hráči si netvoří vybavení jako ve čtyřce, nýbrž sbírají kartičky s výbavou, a ty pak v určitých herních módech uplácí. U skinů, brnění, emblémů apod. sbíráte karty do kolekce a máte je po jednom, výbavy máte víc a při použití se jedna kartička odečte. Máte nula čtyřkolek? Nezajezdíte si. Leda že byste ukradli vozidlo nepříteli, či využili odstaveného dopravního prostředku spoluhráče. Vývojáři zvolili netradiční mechaniku. Hra vám dovolí zvolit lepší vozidla, zbraně a boosty například na DMG, životy a rychlost, pouze pokud si dobře vedete v zápase, jinak na lepší výbavu čekáte zatraceně dlouho. Úspěšnost je číslovaná na kostičky a odečte se využití kartičky na stanici podle její ceny. Čili, to znamená, hrajete-li nadprůměrné a najednou zabijete několik hráčů, zaberete stanici a ještě zlikvidujete připletené mimozemské potvory, dojděte si ke stanici a vyberte si ten nejlepší boost na dmg, raketomet a vlezte do obrněného tanku a když stále dobří a po nějaké době vás stejně někdo zabije, za nasbírané nové kostičky si to samé kupte znovu. Nedaří se vám? Buďte rádi za čtyřkolku a „Needlera“. Nicméně nutno poznamenat, že každý po smrti drží v ruce aspoň assault rifle, klasický kvér a pár obyčejných granátů.

V před launchové verzi hry jsme měli možnost zahrát si pouze dva playlisty, a to Arena a Warzone. Začneme Warzone, protože se u ní trošku zdržíme. Jde o velké mapy s velkými ambicemi. Právě tento mód skýtá možnosti využívání kartiček, o nichž jsme mluvili v předchozím odstavci a jako v jediném jsme tuto funkcionalitu vyzkoušeli. Věříme, že Warzone se stane tím nejhranějším playlistem. Jde o různorodý typ módů a map, kdy hráči většinou zabírají předsunutá stanoviště a následně likvidují Core protivníkovy základny až do sladkého vítězství. Čas může být neomezený, nebo časově vyhrazený pro jednotlivé části hry. Největší zajímavostí hry budou určitě náhodné eventy během bojů o vítězství, kdy se do hry připlétají Covenanti i Prometheové, přátelská NPC a spoustu dalších. Zabitím těchto povětšinou „bossů“ dostává nejrychlejší a nejakčnější tým bonusové body navíc (v časově omezeném matchi se hraje i na body) a samozřejmě i obávané kostičky pro nákup. Jedná se o playlist s dlouhými bitvami a velkými mančafty. Naproti tomu playlist Arena spíše upoutá zájemce o malé mapy s malými týmy, případně chtějící si zahrát se svými přáteli custom games, jelikož jako jediný mód to v době před vydáním umožňuje. Přestřelky 4vs4 s cílem zabrat vlajku a co největší počet přinést na svoji stranu, Capture the Flag a Slayer sice neobsahují stanice pro nákup výbavy, avšak na hracím poli se nacházejí rozmístěné zbraně, k tomu mnohdy opravdu smrtící, objevující se jednou za čas. Ano, jsou to pouze dva playlisty, ovšem pro recenzenty, tak nesmutněte. Autoři sami slibují, že v den vydání, přihodí o mnoho playlistů a módů navíc, takže si zahrajete i oblíbené s custom games v různé kombinaci módů a nových map, jenž jsme zatím neměli možnost vyzkoušet. Dále časem přijde i Forge, kde kreativci vyladí a přetvoří oficiální mapy a mimo to i nový animovaný seriál, kam zavítá každý, koho zajímá zrození Blue Teamu a samotného Master Chiefa, ale to už jen tak na okraj.

zbrane

Na závěr vás asi jistě zajímá, jak funguje rankové hodnocení účtu, na němž hrajete. Krom bodíků do výzev, co vám přinášejí expy a penízky navíc (a achievementy), také po každém utkání každý zúčastněný dostane expy, které zvyšují jeho celkový rank a jde-li o Arenu, tak za nějaký čas i rank v tomto módu, aby si všichni hráči byli rovni svými skilly. Úprave vzhledu postavy již byla zmíněna a je zcela samozřejmá, a když tak přemýšlíme krom „kina“ přinášející interaktivní záznamy ze zápasů, už nevíme, co jiného zmínit. Zaběhlým a zvyklým fanouškům se sice tento názor nebude líbit, ale stejně jako singleplayer i multiplayer je tím nejlepším dílkem, co se povedlo autorům Halo doposud vytvořit a je jedno zda myslíme Bungie, či 343 Industries, stejně jde takřka o ty samé lidi. Jsme rádi, že si autoři uvědomili trendy a neusnuli na vavřínech se zastaralým způsobem ovládání, který revizi už potřeboval jako sůl. Multiplayer působí svěže a novátorsky, systém sbírání kartiček a skinů má svoje kouzlo a splňuje svůj účel, a pokud nepřibude žádný jiný mód, kde by hráči tento systém uplatnili, je nám jasné, že Warzone fakticky bude tím nejhranějším. Singeplayer působil skoro až hollywoodsky, a i když mohl být o polovinu delší, na druhou stranu odsýpal a nebyl uměle natažen souboji. Zkrátka všechno šlapalo jako hodinky, což nám osobně vyhovovalo, ale musíme brát všechny hry stejným metrem. Délka je v podstatě už jen otázkou vkusu. Pár technických chybek by se dalo zamést pod koberec, jenže matchmaking nás trochu potrápil. Snad to dají do vydání vývojáři a debugeři do kupy. Shrnutí v jedné větě? Nejnovější Halo je opravdu nejnovější, a to ve všech směrech.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Bungie? 343 Industries? Slyšíte? I přes drobné technické chybky a kratší kampaň, kde si za vytouženého Master Chiefa moc nezahrajete, je to nejlepší Halo, co se kdy povedlo udělat. Tečka.
  • Adam Kováč

    Recenzi jsem nečetl, jen jsem mrkl na verdikt a hodnocení 🙂 nemůžu se dočkat, až si to zahraju sám 🙂

  • Jirka Waggon

    tesime se 🙂

  • Marek Štěpánek

    Už se hrozně těším, jen škoda že nemám xbox one 😀

    • Koupit. 🙂

      • Peterek82

        Kdyby byl Marek v Halo family,jako já,kde to hrajou 3 lidi,byl by v prdeli (jako já). Další dvě konzole, telky a hry kvůli absenci splitscreenu fakt nebudu. Tímhle Mrkvosoft pohřbil spoustu dřívějších hráčů, o atmosféře kterou gaučingové hraní vytvářelo ani nemluvim, to je k breku.

        • Jirka Waggon

          Split screanu je skoda, ale kdyby kvůli tomu mely snižovat graficky vizual, to radeji ne.

          Pro me je dulezitejsi System link

          • Peterek82

            Jasně Jirko. Ale Halo komunita nikdy nebyla vysazená na grafické orgie. U Hala hrála vždy prim hratelnost. Nevěřím tomu, že by na dnešní X1 nedokázali udělat líbivě udělanou hru se splitscreenem, to mi nikdo nenakuká. Že nemá X1 na toto dostatečný výkon, jak tu Pepík Brožků podotýká? WTF, r u kidding me? Vždyť je to 2 roky starý HW. Navíc konzolové hry jsou osekané o grafické tuningy, jako jsou různé AA filtry a já nevím co všecho, co hry na PC umí. A ad Borderlands – za tím je vidno laxnost optimalizace a vyladění na straně vývojáře. Zajímavé je, že jiné tituly s SC nemají potíž, že. Takže to určitě není chyba nedostatečného HW. NIc z toho nedává smysl a vidím za tom jen čirý alibismus. Vždyť se stačí podívat na hospodářské výsledky MS a hned je vše jasné… co si budem nalhávat – v dnešní obě jde o peníze až v první řadě.

            Nicméně, jak na HaloWaypointu kdosik psal, „complaining will solve nothing“: I já přestanu (pokud mě někdo nevytočí 😀 ) a budu si hru užívat tak, jak je. Ale ten SC jim prostě neodpustím a kecy kolem HW nárokům jsou prostě k smíchu 🙂

          • Jirka Waggon

            treba takove H1,H2 a H4 byly na svou dobu po graficke strance hodne vysoko.
            Treba me sveho casu stvalo, ye H2 neslo hrat coop po system linku

  • Peterek82

    Můžu už hrát dnes večer? Nebo za to budou nějaké postihy?

    • To ti u nás těžko někdo potvrdí, ale vydrž to, viď.

      • Peterek82

        Nevydržel jsem to a kampaň jsem valil do půl třetí 😀 tato cesta do práce je divně náročná 😀

    • KoubecX

      Nainstalovat si to můžeš, hra se ti stejně nezapne pokud jsi online 🙂

      • Peterek82

        Šlo to zapnout, i když jsem byl online. MP jsem ale nezkoušel.

        • KoubecX

          I do hry? mě se to třeba zastavilo v menu 🙂

          • Peterek82

            Ano, normálně jsem hrál 🙂

    • Jirka Waggon

      Zadny postih nehrozi, par lidi uz hralo, ale multak se ti stejne zapne az dnes

      • Peterek82

        Diky.

  • digestor

    Už na mě čeká na poště:)

  • Ondrej Colon

    Toho splitscreenu je fakt skoda. Som myslel ze uz zasvätim aj syna do hrania a musim pockat. Mozno v nejakom update by to mohli dorobit.Zrejme ale na to xboxone nema vykon

    • Především jde o to, že nelze chtít, aby jeden a tentýž stroj vykresloval dva obrazy najednou stejné kvality. To je technologicky nemožné a aby se nemusel graficky rapidně ořezávat, tak se zvolil následující postup, protože zhoršování obrazu se vedení nejspíš nelíbilo. Vzpomeňme na Borderlands, jak se tehdy ve split-screenu zhoršila grafika, rozlišení textur a framerate.

      • Ondrej Colon

        Tak je jasne ze od xboxone nemozeme cakat zazraky ale zamrzi to ked to predchadzajuce casti mali

      • Tomáš Beňo

        kludne to tam mohli dat, tak by bola horsia grafika ked sa hra splitscreen a co , kludne by som to bral , hlavne aby bol split , toto je fakt velke minus tejto hry

    • Tex-Calder

      Tak si porid Halo Masterchief kolekci a můžete hrat oba.

      • Ondrej Colon

        Ja som chcel hrat Halo 5 v splitscreene ?

12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»