RECENZE: Halo Wars

Autor: DandyCZE Publikováno: 27.2.2009, 15:46

Publikováno: 27.2.2009, 15:46

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 72 článků

Planety jsou v ohrožení a do boje vstupuje naše rasa, aby zabránila blížící se katastrofě. Jedno víme jistě… selhat nesmíme. Na konzolu Xbox 360 přichází další exkluzivní titul a to z řad strategií, které zrovna na této platformě nemá na růžích ustláno. Na konci roku 2008 vyšly asi dvě největší pecky v oblasti strategií a obě se snažily urvat své fanoušky. Každá vsadila na jinou kartu. Red Alert 3 vsadil především na skvělou pověst, bohatou kampaň a neskutečné filmové sekvence. Naproti tomu hra EndWar se pokouší vstoupit na tenký led hratelnosti a nabízí hráčům dost neobvyklou věc a to ovládání jednotek hlasem! Můžete si teda do mikrofonu zařvat FIRE! a vaše jednotky se do toho pořádně opřou. I přes nesporné kvality obou her (zejména EndWar) se strategická komunita na Xbox 360 žádné vyložené pecky nedočkala. Do hry vstupuje Halo Wars a my si dnes povíme jak si vedla…

Halo Wars
Tahle hra se mohla hned opřít a také opřela a pěkně svezla, se skvělou akční sérii Halo. Milovníci této akční série, tak byli první, kteří řešili otázku zda vybočit z vyzkoušených a osvědčených vod akčních her a zkusit netradiční pohled na Halo svět. Málo kdo ovšem ví, že svět Halo nenechal stranou ani knižní vydavatele a vy jste se tak mohli dočkat knižního zpracování. Do češtiny byly přeloženy hned 3 díly této ságy a například u našeho partnera jste mohli při koupi Halo Wars dostat právě první díl této knihy, jako bonusový dárek. Pokud už jsem u toho příběhu, tak musím říct, že svět Halo je propracovaný a pokud mu jednou propadnete už vás nepustí.
Samotná strategie Halo Wars vás už od úvodního intra naláká na krásné videa a animace, které ve vás vzbudí naprosto neotřesitelnou jistotu, že právy vy jste ten, co změní svět a hra vás naprosto pohltí. Pokud řeknu, že nádherná videa vás uvedou skoro do každé mise a jejich délka je opravdu slušná, tak musíte doslova jásat. Příběh je zmáknutý do puntíku a vy si ho budete užívat.

Fire!
Shlédnul jsem první video a hned je mi jasné, že jde do tuhého. Bereme zbraně a jdeme si proklestit cestu k našim jednotkám. Úvodní mise vás hned vrhne do boje na nádherném terénu, který vás upoutá svým zpracováním a to především ponurým a zimním prostředím. Grafika je opravdu na strategii pěkná a podmanivá hudba a atmosféra přesně dokreslují danou planetu. Seznamujete se s ovládáním hry a pod svoji kontrolu získáváte první bojové jednotky. Určitě si hned v první misi užijete najíždění do Covenantů a jejich zbídačená těla vás budou motivovat k dalším hrdinským kouskům.

Strategie jsou hračka, ale bože kde je myš?
Nyní bych si dovolil vytáhnout v recenzi strategické hry asi to nejdůležitější a to je ovládání. Pokud jste někdy hráli třeba strategie na PC, tak je pro vás jistě pohled na gamepad a jeho ořezané možnosti doslova strašidelný. Já osobně patřím mezi ty zasažené PC hraním a popravdě mám přesně tyto obavy. Jak se to může ovládat bez myši? Odpověď je ovšem jednoduchá… jde to a velmi dobře. Smekám před týmem, který pracoval na ovládání a přichystal nám stratégům na Xbox 360 doslova herní lahůdku. Hra vám umožní jedním klikem se přesunovat po bojišti a akce, kde se něco děje. V místě bojiště si můžete bleskově označit všechny jednotky z mapy a povolat na krizové místo nebo naopak využít pouze lokálních bojovníků a směle se soustředit na dílčí bojiště. Pohyb po mapě je díky minimapě velmi rychlý, takže vám neuteče nic. Pánové mysleli i na boj větších uskupení, které máte celé označené a směřujete na jeden cíl. Z označených jednotek můžete vybrat pouze určitý typ jednotek a s nimi podniknout třeba jiný zákeřný úder.

Ale abych jenom nechválil. Přestože je ovládání velmi dobré, mě osobně hodně vadila nemožnost si označit jednotlivé bojové skupiny a mezi nimi se přepínat. Pokud vedete boj v pravém rohu obrazovky a chcete se rychle přepnout na jižní roh, kde dostáváte na frak, tak to překlikávání a následné označení všech jednotek v oblasti je dosti zdlouhavé. Je mi jasné, že nejde vše na těch pár tlačítek vnutit, ale mě osobně to vadilo hodně. Při té nejčernější kritice bych pak zmínil, „nekonečný omyl“, kdy chcete vybrat jenom lokální jednotky a omylem označíte všechny na mapě a dáte jim povel. V tu chvíli začíná masakr a dobrovolné darování vašich kamarádů. Chápu, že je to moje chyba, ale třeba tlačítko pro reset posledního úkolu by se fakt hodilo.

 

Stavíme a stavíme a pořád je toho málo…
Ke každé pořádné strategii patří suroviny a základní tábor. Pro potřeby jednoduchosti je pro vás v Halo Wars připravena základna, která má ve své podstatě 3 velikosti a bude jenom na vás, jak si ji upravíte. V základní formě máte prostor na vybudování doků pro zásobovací lodě a čím víc jich máte, tím rychleji k vám proudí suroviny. Autoři vás tak uchránili od sbírání surovin a hledání zdrojů po mapě. Pro mě osobně to byl skvělý tah a je pouze na vás, jaké si zvolíte obsazení základny. Kromě zásobovacích doků, je asi nejdůležitější elektrárna, která logicky dodává šťávu pro vaši základnu a také se využívá při vývoji složitějších vylepšení. Budovy na energii jsou nejdražší a ze začátku hry je to vždy asi největší brzda vývoje. Takže bedlivě plánujte co postavíte. Poslední nevojenskou budovou je výzkumná laboratoř, kde si pohráváte s technologiemi a připravujete pro svá vojska to nejlepší, takže bez steroidů ani na bojiště nelezte!

Nyní už na vás čekají pouze vojenské budovy, které vám dají do rukou zbraně, které dokážouCovenantům „natrhnout prdel“. Základní vojenská budova vám nabídne dva mariňáky a to klasické bojovníky Halo s pořádnou útočnou zbraní v ruce a pak plamenometníky, kteří si poradí s každou havětí, co se objeví v dosahu jejich zbraní. No pěchota dobrá, ale chce to taky nějakou těžkou výzbroj.

V další budově si vychutnáte vozítka a tanky. Bohužel Halo Wars je posazeno do klasického klíče kámen, nůžky papír a to znamená, že máte vždy přesně dané na co daná jednotka je. Je to možná škoda, že variace zbraní není větší. Stále se totiž budete točit v omezeném kruhu tří druhů jednotek. Strategičtí mágové, co čekají na velkou různorodost bitev budou zklamaní. Halo Wars je především o dobré skupině a hromadných útocích po vzoru sovětských vojsk za druhá světové války … Huráááááá! Proto i výroba jednotek a zbraní mi přijde na nějaké vedlejší koleji. Abych nezapomněl, tak máte k dispozici samozřejmě i letadla a letecké jednotky.

Protivníků přibývá. Kromě Covenantů už je zde i zapomenutá rasa. Ta vzdoruje každému a Covenanti se snaží otevřít bránu ke starověkým zbraním, které dokáží lidstvo zastavit. Ale jsme tu přece my a nás si jen tak někdo nepodá. Takže bránu do světa starověkých zbraní zavřeme. A je konec! Bohužel je to tak, největší slabinou Halo Wars je její délka. Jak vás uchvátí děj, nádherné filmy a poměrně dobré ovládání, tak z příjemného hraní vás jako řev padajících korábů vytrhne fakt, že už je konec.

A když je konec, tak zavoláme na kamarády
Halo Wars vás nezklame ani v multiplayeru. Servery ve výtečné kondici nabídnou hru bez sekání a je už pouze na vás, jaké módy patří mezi vaše oblíbené. Musím říct, že mě nejvíce zaujal mód 2 vs 2 a proto jsem se rozhodl připravit i turnaj na našem webu. Takže sledujte stránky. Ale zpět k multiplayeru. Podle mě mulťák trpí jednou nemocí a tu jsem už zmínil v recenzi singlplayeru. Jednotky na obou stranách jsou takové zrcadlo, akorát jinak vypadají. Takže taktizování si moc neužijete. Je to spíše o tom, dobře rozjet základnu, zajistit dobré zásobování a pak vyrobit co nejvíc a soupeře zakopat do země nebo ještě lépe pod zem.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Halo Wars je hra, kterou by měl vyzkoušet možná opravdu každý hráč. Ovládání je opravdu velmi jednoduché a atmosféra hry vynikající. Vše jsem prošel na jeden zátah a musím říct, že to už se mě dlouho nestalo. Hra vás nebude brzdit svojí obtížností a případně nějakou nudnou vsuvkou. Do hry vstoupíte jako do příběhu a ten si budete sledovat jako film na DVD a přitom si tak nějak ladně budete ten film sami hrát. Smekám před tvůrci, kteří nám dali hru, ke které sednete a na jeden zátah ji dohrajete. Jediná výtka patří samotné délce, kterou si můžete vynahradit v multiplayeru.
20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»