
Recenze: Hand of Fate pro Xbox One
Pamatujete na časy, kdy jste se spolužáky o přestávkách nebo snad na skautském táboře hráli Dračí Doupě alias Dračák? Nebo jste snad byli takový fajnšmekři, že jste hráli originální Dungeons and Dragons? Jestliže jste neměli moc kamarádů, či to ti vaši vůbec neuměli, v nedávné době jste si jistě vystačili s textovými adventurami, které již dnes nevychází. Pokud vám tyto časy chybí Hand of Fate vám je nejen připomene, ale určitě i tyto choutky ukojí.
Hand of Fate však s vámi nehraje pomocí papíru a tužky, nýbrž pomocí karet, které si na začátku každého kola sami navolíte – prostředí a vybavení, k čemuž vám Pán Jeskyně zamíchá svoje vlastní karty, včetně jednoho bosse, jenž se stává hlavním cílem. Karty pak rozdělí. Pro vás výbavu a pro něj prostředí včetně jeho vlastních karet, co do balíčku přidal. Následně karty rozloží po hracím stole. Rozložené karty lícem dolů pak slouží jako mapa, po které se budete pohybovat. Zprvu je pohyb čistě lineární a nemáte moc na vybranou, za čas je ale hrací plocha daleko širší, a tak máte možnost rozhodovat o vašich nadcházejících krocích.
Ty pro vás mohou mít různorodý dopad, a pokud se karta neopakuje, nikdy nevíte, co můžete očekávat, a ani v případě, že se karta opakuje, nevíte co čekat. Jestliže třeba narazíte na hordu naštvaných vesničanů, co požadují jídlo, tak jim ho buď dáte, čímž přijdete o drahocenné zásoby, které se spotřebovávají každým posunem ve hře, nebo jim ho nedáte, ale budou vás chtít zmlátit. Teď nastává chvíle, kdy se projeví vaše pozorovací schopnosti a vlastně i štěstí. Pokud nemáte, čím byste vesničany zpomalili, Pán Jeskyně vytáhne 4 karty, kde bude několik karet úspěchu a několik neúspěchu, ty následně otočí a zamíchá. Pokud uspějete, máte vyhráno, pokud ne, přijdete nejen o zásoby, ale i o zdraví, případně i o peníze, za něž nakupujete u kočovných obchodníků všeho druhu. Nakonec je tu ještě možnost proplížení skrz vesnici, aniž by si vás vesničané všimli. V tomto případě to ale není vůbec jednoduché, protože vesničanů je hodně a jsou všude. Vždycky tak nejvíce záleží na vašem rozumu a vaší úvaze, co by asi bylo pro vás případně i nejvýhodnější.
Narazíte-li ale třeba na takové bandity, můžete je zkusit okrást, z čehož padne nějaká ta kačka plus třeba zajímavá výbava, ale pokud vás přistihnou, budete se muset pustit do souboje v tváří tvář, tentokrát bez stolu a karet, ale hezky pěkně z třetího pohledu proti několika nepřátelům. Můžete používat úhyb, útok, když máte štít, tak i jej nebo speciální schopnosti zbraně či artefaktu. Nejlepší výbavu pro vaši postavu získáváte putováním po světě a v jeskyních plné nástrah, kde nejednou můžete přijít o život. Ty také musíte osobně prolézt až ke kýženému pokladu.
Druhů karet ať už výbavy nebo prostředí se nám naskytlo víc, než jsme původně očekávali. Vždycky na konci kola si otevřete tokeny, které dostanete za zabití bosse nebo získáte za úspěchy během hry, z kterých obdržíte balíček karet, jež si otevřete úplně stejným způsobem, jako třeba v oblíbené karetní hře Heartstone: Heroes of Warcraft. Coby poutník skáčete z jednoho dobrodružství do druhého v příběhovém módu, co vlastně ani moc příběhový není, protože si příběh tvoříte vy sami pomocí vlastní fantazie jako za starých dobrých časů Dračáku. Jediné, co nám tuto atmosféru narušovalo, byl občas špatně čitelný text, kvůli špatně zvolenému fontu. Po dojetí série postav k poražení, získáte předmět pro upgrade vaší výbavy. Ty ale bohužel, mnohdy vylepšují i staty nepřátelům, a protože po každé sérii přibývají a přibývají, těžko říct, jestli jsou užitečné, či nikoliv.
Jak jsme zmínili na začátku, u každého nového dobrodružství si balíček skládáte sami (nebo systém za vás dle doporučení). Hand of Fate je tak především o sbírání nových kartiček, a proto je zde ještě alternativní mód proti tomu příběhovému, kde se obtížnost neustále zvyšuje, připisuje se vám skóre a hrajete prakticky do nekonečna, tedy přesněji – dokud neskapete, který je navíc rychlejší a cílený na sběr karet. Škoda jen, že nefunguje dle našeho očekávání a vlastně ani hráče k této činnosti hra nikterak nenutí. Nejde sice o kdovíjak převratný nápad spojit základy stařičkého Dungeon and Dragons (u nás spíše Dračí Doupě), přihodit pár zajetých RPG prvků a dotvořit obvyklý soubojový systém v TPS pohledu. Nás však hra kvůli své ojedinělosti bavila, znovu jsme se vrátili do svých dětských let, zapojili trošku fantazie a nasbírali pár karet. Bohužel nás po dohrání už nic netáhne k tomu, abychom ji zapnuli znovu. Snad zase jednou… až si zase budeme chtít nostalgicky zavzpomínat. Nic jiného krom průměrné grafiky a průměrného ozvučení vám sice hra nenabídne, přesto ale stojí za pozornost. Minimálně pokud vás kdysi Dračák bavil.
Verdikt
Spousta karet a spousta výbavy pro sbírání. Hra na volbu a vaší fantazii. Hromadu možností, jak se vydat svojí cestou, však zabíjí krátká hratelnost čítající asi pět hodin a především nízká znovuhratelnost, leda že vás pořád baví Dračák, nebo vás alespoň bavil dříve. Žádný jiný důvod, proč po Hand of Fate sáhnout, ale bohužel není. O tom vás nepřesvědčí ani místní, ukecaný Pán Jeskyně.
RECENZE: The Crew Motorfest
Arkádové závodění má minimálně na platformě Xbox jasného krále, kterým je Forza Horizon. Její zatím poslední 5 díl už sice nebyl tak převratný, jako třeba ten druhý nebo třetí, ale i tak jsou to stále skvělé závody. Konkurence však nespí a nabízí hned dvě další série – Test Drive a The Crew. Zajímavé na tom je, že například Test Drive Unlimited 2 dělalo studio Eden Games, jehož tři původní zakladatelé...

RECENZE: Starfield
Letošní rok už přinesl hráčům spoustu zajímavých titulů, ale největší očekávání patřilo bezesporu novému RPG od společnosti Bethesda Game Studios, pod názvem Starfield. Od prvního představení na veletrhu E3 uběhlo dlouhých pět let a my se konečně můžeme ponořit do prozkoumávání tajuplného vesmíru. Bethesda patří v tomto žánru mezi má nejoblíbenější herní studia a doposud jsem nevynechal jediný jejich titul. Proto není velkým překvapením, že jsem Starfield bedlivě sledoval a...

Recenze: Trine 5: A Clockwork Conspiracy
Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně...

RECENZE: Moving Out 2
Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.

RECENZE: Stray Gods: The Roleplaying Musical
Hned na úvod se musím k něčemu přiznat: nesnáším muzikály. Ať už jde o divadelní klasiky či moderní pohádky od Disneyho, jakmile se začne zpívat, beru nohy na ramena. Přesto jsem měl během oznámení hry Stray Gods zvláštní pocit, který mě ke hře z nějakého důvodu táhnul, a já měl chuť si ji vyzkoušet. A musím říct, že mě prvotina od Summerfall Studios naprosto okouzlila a změnila můj pohled na...

RECENZE: Under The Waves
Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.

RECENZE: Smurfs Kart
Jsou malí, modří, bydlí v domečcích co vypadají jako houby, a najdeme mezi nimi Siláka, Koumáka, Šmoulinku nebo Taťku Šmoulu. Všichni určitě známe animovaný seriál Šmoulové, který vznikl již v roce 1958 v Belgii. Ano, opravdu jsou Šmoulové až tak staří, samotného mě to překvapilo. Svými příběhy tak již obohacují několik generací dětí a jelikož jsou to moderní stvoření, nevynechávají ani hry. Ke konci roku 2021 jsme zachraňovali les v povedené plošinovce Mise Zlobýl...

RECENZE: Immortals of Aveum
Pokud to nevíte, tak EA Originals je program Electronic Arts, kde dávají prostor menším studiím splnit si jejich sny a přinést do herního světa nějakou zajímavou novinku. Touto cestou šly například i dvě skvělé kooperativní hry A Way Out nebo It Takes Two. A další hrou, která mě zaujala, bylo čarodějnické Immortals of Aveum. Přeci jenom letos jsme si kouzlení užili ve velice povedených Hogwarts, tak proč tentokrát nezkusit FPS...