RECENZE: Hogwarts Legacy

Autor: p.a.c.o Publikováno: 13.2.2023, 11:38

Publikováno: 13.2.2023, 11:38

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3280 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Jednou za čas se objeví značka, která dokáže pobláznit celý svět. A když je dostatečně úspěšná, vytvoří celé universum. To je následně schopné dostat ke knihám lidi, kteří jinak moc nečtou anebo do kin fanoušky knižních předloh. Efektem sněhové koule pak vznikají další odbočky a rozšíření, a tím spousta materiálu pro další produkci. A právě takovou značku v roce 1997 vytvořila spisovatelka Joanne Rowlingová a její Harry Potter. Musím se přiznat, že jsem knihy četl vlastně až po filmech, které jsem viděl jako první a teprve na jejich základě jsem chtěl vědět víc a pustil se do čtení.

Ani po letech mě tohle téma nepřestalo bavita i když Fantastická zvířata kritiky úplně nebaví, já jsem s nimi spokojen a stále ve mě dokáží probudit nadšení pro svět čar a kouzel. Není proto překvapením, že jsem informace o chystaném Hogwarts Legacy hltal na každém kroku a vydání jsem se nemohl dočkat. Trochu jsem bál toho, jak se Avalanche Software povede poprat s takhle velkým soustem, protože je to vlastně jejich první opravdu velká AAA hra. Dopis z Bradavic dorazil, takže se na to pojďme podívat.

Kdo se těšil, že ve hře potká Harryho s jeho kamarády v rámci nových dobrodružství, může být mírně zklamán. Jak bylo avizováno, děj se odehrává 100 let před událostmi knih, takže nepotkáme notoricky známé hrdiny, leda tak jejich předky, kterých je tu naopak docela požehnaně. Takové rozhodnutí mi však nevadilo, protože se vývojáři mohli plně soustředit na vlastní příběh a nemuseli se ohlížet na to, co se kde stalo nebo ne. Elegantně se vyhnuli tomu, aby se skalní fanoušci mohli rochnit v jejich chybách nabourávající kontinuitu příběhu, vesmíru a vůbec.

Takhle se do Bradavic vydáme poměrně pozdě, protože náš hrdina nebo hrdinka, jehož prostřednictvím editoru stvoříme, míří rovnou do pátého ročníku. Má co dohánět po všech stránkách, ale jak tušíte, s naší pomocí se mu to nejenom povede, ale také se třeba stane velkým kouzelníkem. Volbu koleje můžeme nechat na chytrém klobouku, který nám ji na základě našich odpovědí vybere. Komu by však volba nevyhovovala, může se stejně jako Harry rozhodnout dle svých preferencí.

A pak už se rozjíždí kolotoč události stojící za vzpourou trollů. Tu vede proradný Ranrok, který se neštítí ničeho. Navíc mu pomáhají lidé, takže o to více se budeme muset snažit a dávat pozor. Mimo toho se budeme věnovat také prastaré mocné magii sahající až k Merlinovi a shodou okolností ji ovládá i naše postava. Příběh mi přišel velice vydařený a kdo chce, můžeme v dialozích pokládat doplňující otázky. Ne že by nějakým zásadním způsobem měnily význam příběhu, ale je to fajn pro vysvětlení pohnutek dané osoby. V rámci příběhu stojí za zmínku, že různé koleje mají některé mise jiné, i když na hlavních příběhových křižovatkách se všechny cesty zase potkávají. Nicméně i tak je to zajímavá motivace pro vyzkoušení hry i za jinou kolej.

Jak bývá u RPG zvykem, ne jenom hlavní dějovou linkou je živa hratelnost, takže pro zlepšení našich dovedností se budeme vydávat plnit nejrůznější vedlejší úkoly. Potěšila mě jejich rozmanitost a dost často také zábavnost, s jakou je vývojáři zpracovali. Ano, najdeme tu i klasické běž, rozbij/posbírej a přines, ale i jiné. Byla radost je plnit a zejména díky nim se celková hratelnost pohybuje někde kolem šedesáti hodin. Základní příběh, ke kterému se však musí některé vedlejší mise plnit, se dá proletět za polovinu času. Pokud bych měl zmínit nějakou mou oblíbenou aktivitu, byly to čarodějnické souboje.

Zdejší systém je hodně podařený a byť se může zdát jednoduchý a časem monotónní, díky velkému množství kouzel nabízí velkou variaci. Máme tu útočná kouzla, pak ta na práci s předměty a samozřejmě i obranná. Na každého nepřítele platí trochu něco jiného a stejně tak na jeho štít. Pak tu máme další různé věci, čím nepřítele potrápit, takže je na každém čarodějovi, jak se svojí mocí naloží. Ani v pozdějších fázích hry mě nepřestávaly boje a souboje bavit, což je velice důležité.

Aby náš kouzelník řádně rostl, mimo kouzel musí vylepšovat své talenty. Volte moudře, protože jejich počet je vyšší než maximální počet bodů, které můžeme získat. Ani talenty všechno nezachrání, takže je dobré vyrazit do komnaty nejvyšší potřeby. Tady se budeme starat o naše vybavení, vařit lektvary a starat se o nejroztodivnější tvory. Jejich péče je důležitá pro získání speciálních surovin. Je škoda, že vaření lektvarů je zpracované takovou jednoduchou formou, protože nějaká minihra by mu slušela víc. Takhle musíme posbírat ingredience a prostě je dát vařit. Nepotěší ani fakt, že lektvar nedostaneme hned, ale musíme na jeho dokončení počkat tu menší a tu delší čas. Skoro jako by vývojáři zapomněli, že nedělají free to play hru, ale placený titul.

Peníze jsou však vidět na grafickém zpracování hry. Na Bradavice je zkrátka radost pohledět, zejména pokud si zvolíte režim krásy s vyšším rozlišením a podporou Raytracingu. Všechny možné odlesky, voda, zrcadla nebo skla jsou úžasná, a to samé platí pro samotné Bradavice a jejich okolí. V tomto směru je hra opravdu obrovská a díky bohu nejen za minimapu, ale také knížku ukazující cestu. Dostat se někam přes všechna ta schodiště a zákoutí není snadné a třeba rychlé cestování přes plamínky jsem pořádně neovládl doteď. V tomto ohledu je jejich systém o něco méně přehledný, než by bylo vhodné.

Každopádně jsem se hrozně rád kochal, a stále kochám, nejrůznějšími výhledy, západy slunce a lesem v noci, protože je to všechno krásně zpracované. A také se to všechno dobře hýbe, byť musím sportovně uznat, že z kraje vydání k nějakým těm propadům FPS docházelo. Zejména tedy při rychlém běhu hradem. V soubojích jsem si ničeho takového nevšiml, byť zkušenosti jiných hráčů naznačují opak.

Čeho jsem si však všiml byly různé technické nedodělky. Třeba náš mentor, profesor Fig, ve svojí učebně velice rád problikával, respektive textury na něm. Pak je tady spousta doskakujících a dokreslujících se textur a také o překážky se zasekávající nepřátelé. Ještě bych zmínil místy delší nahrávací časy, což je věc, na kterou jsme u nových konzolí zapomněli, že vůbec existuje. Je to vidět hlavně při rychlém cestování nebo při otevírání dveří. Pomalý je také herní interface a menu. Nikdy se mi však nestalo, že by kvůli nějaké chybě nebylo možné něco dohrát, že bych se někam propadl a další oblíbené kratochvíle moderních vývojářů.

Nedělám to moc často, ale u téhle hry musím zmínit její soundtrack a hudbu obecně. Je totiž naprosto skvělá. Na první poslech působí povědomě jako ze světa Harryho Pottera, ale přitom se jedná o zcela nové skladby a motivy. Ty nádherně doplňují všechno dění ve hře a je radost se do nich zaposlouchat. Je vidět, že orchestr, a hlavně skladatelé si dali záležet, za což jim patří velký dík.

Úvod hry je sice pomalejší, ale jakmile se všechno rozjede, odemkneme talenty a nasedneme na koště, dostane zdejší kouzelnický svět pořádnou dávku energie, kterou nám pak neustále servíruje. Přesně nějak takhle jsem si představoval, že by herní zpracování, dnes již kultovního čarodějnického světa, mělo vypadat. Zajímavý příběh, příjemná hratelnost a velký, propracovaný svět, který chtějí prozkoumávat i lidé jako já, protože standardně mě velký počet otazníků na mapě děsí, ale tady jsem zkrátka chtěl vidět a mít všechno. Ani některé nedodělky a chybky tak můj zážitek nepokazili a minimálně za mě jsou Hogwarts Legacy kandidátem na hru roku. I když je teprve únor.

         

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Bradavice přinášejí hodiny zábavy a Avalanche Software ukázali, že i když nemají moc zkušeností, jsou s pár chybami schopni tvořit krásné a propracované světy. Pro fanoušky univerza Harry Potter je tahle hra jasnou volbou, která nezklame a garantuji vám, že se u ní budete bavit a jenom s těžkým srdcem ji vypínat. U ostatních pak bude záležet na preferencích.
21. 05. 2024 • Lukáš Urban0

VIDEO/RECENZE: Senua’s Saga: Hellblade II

Senua, válečnice s piktským rodokmenem, se vrací, aby zaplnila lačný hlad po xboxové exkluzivní tvorbě a ztrestala každého, kdo by pochyboval o jejím poslání, psychickém stavu či ostří jejího meče. A řeže se vskutku sveřepě.

»
20. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: System Shock

Ač se to nezdá, herní průmysl toho má za sebou už dost, a i když jste v něm třeba několik desítek let, stejně se může objevit kousek z dávné historie, o kterém každý mluví, znáte z něj nejrůznější meme nebo další věci, ale na vlastní kůži jste ho nehráli. Ono taky upřímně, kdo by si v dnešní době dobrovolně na velké obrazovce chtěl „užívat“ třeba 30 let starou hru, byť je sebekvalitnější. Ano, máme...

»
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»