RECENZE: Human Fall Flat

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.5.2017, 9:45

Publikováno: 9.5.2017, 9:45

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1346 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

Někteří z vás si možná vzpomenou na hříčky, v nichž byla základem příjemná fyzika a „hadrový panák“, jež zažíval své strasti například pádem ze schodů, k němuž jsme mu pomohli nebo se stal testovací figurínou v případě, kdy jsme ho poslali v kamionu proti zdi v kombinaci s celou řadou dalších faktorů a snažili se způsobit co nejvíce škody. Human Fall Flat má výbornou fyziku a panáka, kterého bude potřeba provést danou úrovní. Bob nemá žádné super schopnosti, ani není hrdina. Je to prostě obyčejný člověk jako vy nebo já.

human2

Jak si někdo může myslet podle názvu, bude hraní hodně o padání. Máte a zároveň nemáte pravdu. Začátek a konec úrovně sice začíná a končí pádem, nicméně v průběhu padat moc nemusíte, to už bude záležet na vaší šikovnosti. Nicméně se pádu nemusíte obávat, protože znamená pouze návrat na poslední uloženou pozici, a to ještě efektním stylem. Když totiž spadnete z mapy nebo se utopíte, chvilku padáte a dopadnete znovu na mapu v onom posledně uloženém okamžiku. Kromě ztráty nějakých metříků tak pád není nic hrozného i z toho důvodu, že checkpointy jsou rozmístěny hodně povedeně a nezaznamenal jsem žádnou chyby, kdy bych spadl na nějaké místo, z něhož se nedá dál nebo se někde zasekl.

Zapomeňte na příběh, protože zde žádný nenajdete. Human Fall Flat tvoří několik úrovní a vy je prostě musíte projít, a to bez nějaké příběhové kostry, kterou jsem však vůbec nepostrádal. Upravil jsem vzhled svého hrdiny a vyrazil s ním na průzkum. Jako první je třeba si osvojit ovládání, protože na něm je založen zbytek hratelnosti. Náš hrdina umí chodit, trochu vyskočit a nezávisle pohybovat rukama.

human1

Funguje to tak, že pravým trigerem zvednete pravou ruku a levým zase levou. Pro pohyb rukou do všech směrů pak využijete pravou analogovou páčku. Z počátku budete rádi, když dokážete zvednout smysluplně nějakou věc a pohnout s ní, jak bude potřeba. Později přijde na řadu šplhání, kdy je potřeba koordinace více úkonů současně, a to rozhodně není žádná sranda nebo počkejte, jo byla to legrace, když se panák nekontrolovatelně řítil vstříc záhubě. Ovládání může znít složitě, ale rychle přejde do krve a když pochopíte, jak co funguje, poslouchá loutka, až na pár situací, téměř na slovo.

Jednotlivé úrovně jsou různě rozsáhlé a čím dále budete, tím více překážek se nám bude stavět do cesty. Z počátku jenom někde pohnete krabicí nebo pákou, ale později, až budete řídit auta, cpát uhlí do kotlů, za pomocí dvou klacků otevírat kamennou bránu do aztéckého chrámu nebo zapojovat dráty, přijde ta pravá zábava. Úkolů se na nás řítí spousta a jak jsem předeslal, některé jsou jednoduché, jinde bude potřeba zapojit nejen ruce, ale také svůj mozek. Co jsem na hře nejvíc oceňoval, je právě variabilita jednotlivých úkolů, kdy jsem se ani chvilku nenudil.

Prostě máte daný cíl, kam se dostat (někdy dokonce o více možnostech, kam máte dojít) a nikdo nám neříká, jak toho cíle dosáhnout. Ano, z počátku vás hra vede, ale časem už to bude jenom na nás. Občas jsem měl pocit, že jsem danou část prošel jinak, než zamýšleli vývojáři, ale nikdo mě za to nepenalizoval. Když jsem se pak pro zajímavost koukal po internetu, viděl jsem klidně i další dvě řešení stejného problému. Klobouk dolů, že vývojáři dokázali tohle nabídnout, díky čemuž zajistili všem zvědavcům možnost hrát znovu. Hra sice není dlouhá, na první projití vám zabere tak 3-4 hodinky, podle vaší šikovnosti a také zvědavosti, nicméně díky různým cestám se ke hraní budete jistě rádi vracet.

human3

Stejně jako jsou variabilní úkoly, liší se i jednotlivá prostředí, a to nejen svou velikostí, ale hlavně zvoleným tématem. Máme tu nádraží, království, přístav, moře s majákem, elektrárnu, stavbu nebo chrám. Z toho plynou i zadané úkoly a překážky, které je potřeba překonat. Navíc všechny úkoly dávají smysl a vy vždycky jasně víte, kam máte jít a jak se tam asi dostat. A jestli ne, tak se špatně koukáte, když nevidíte alespoň jednu cestu. Hádanky většinou nejsou nějak záludně těžké, i když se najde pár výjimek.

Hrozně se mi líbilo grafické ztvárnění hry, i když je jednoduché a občas skoro až nudné, splňuje jasně svůj účel a dodává hře přesně tu správnou atmosféru, jakou jsem očekával. To samé platí i pro hudební doprovod. Nejedná se o žádný symfonický koncert, ale atmosféru dokáže dokreslit velice dobře. Hned tak se neoposlouchá a je tudíž příjemným doplňkem hraní.

human4

Na hře mi vadily snad jenom dvě věci. Tou první bylo ovládání. Vymyšleno je sice dobře, ale ne vždy chytnete danou věc tak, jak byste potřebovali. To však není tak velký problém jak skákací části. V nich musíte někam vylézt, přeskočit a při tom se ideálně zachytit. Upřímně, tohle mi hodně nešlo a při jednou přeskakování po hradě už jsem myslel, že celé hraní vzdám. Chytání nebylo vždy takové, jaké jsem myslel, že bude. Ani ovládání strojů nebylo úplně snadné, takže ukočírovat loď tím správným směrem nedopadlo vždy podle plánů a takové pádlování, no byly to těžké chvilky.

Možná to bylo i druhým neduhem a tím je kamera. Nebojte, v 90 % případů funguje výborně, ale najde se pár situací, kdy byste potřebovali vidět trochu někam jinam nebo jinak. Kamera je však uzamčená za záda hrdiny, takže když otočíte kameru, otočí se i postava, což při přesných úchopech, jaké bude občas potřeba udělat, není nejlepší řešení.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Human Fall Flat mě hodně mile překvapilo svou variabilitou a nápaditostí v herních úrovních a jednotlivých hádankách, kdy žádné řešení není vyloženě špatně. Určitá nelinearita má taktéž své kouzlo, a hlavně díky ní se k hraní můžete vracet. Kamera a ovládání není sice úplně dokonalé, ale i tak Human Fall Flat nabízí výtečnou zábavu. Kdo má rád tento typ her, padání na placku si prostě zamiluje.
  • BaRReLL

    Obdivuji, že máte hru dohranou. Přiznám se, že jak jsem viděl pár záběrů z pozdějších levelů, tak mi je jasné, že to je test trpělivosti.

18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»