Xboxweb.cz

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

Někteří z vás si možná vzpomenou na hříčky, v nichž byla základem příjemná fyzika a „hadrový panák“, jež zažíval své strasti například pádem ze schodů, k němuž jsme mu pomohli nebo se stal testovací figurínou v případě, kdy jsme ho poslali v kamionu proti zdi v kombinaci s celou řadou dalších faktorů a snažili se způsobit co nejvíce škody. Human Fall Flat má výbornou fyziku a panáka, kterého bude potřeba provést danou úrovní. Bob nemá žádné super schopnosti, ani není hrdina. Je to prostě obyčejný člověk jako vy nebo já.

Jak si někdo může myslet podle názvu, bude hraní hodně o padání. Máte a zároveň nemáte pravdu. Začátek a konec úrovně sice začíná a končí pádem, nicméně v průběhu padat moc nemusíte, to už bude záležet na vaší šikovnosti. Nicméně se pádu nemusíte obávat, protože znamená pouze návrat na poslední uloženou pozici, a to ještě efektním stylem. Když totiž spadnete z mapy nebo se utopíte, chvilku padáte a dopadnete znovu na mapu v onom posledně uloženém okamžiku. Kromě ztráty nějakých metříků tak pád není nic hrozného i z toho důvodu, že checkpointy jsou rozmístěny hodně povedeně a nezaznamenal jsem žádnou chyby, kdy bych spadl na nějaké místo, z něhož se nedá dál nebo se někde zasekl.

Zapomeňte na příběh, protože zde žádný nenajdete. Human Fall Flat tvoří několik úrovní a vy je prostě musíte projít, a to bez nějaké příběhové kostry, kterou jsem však vůbec nepostrádal. Upravil jsem vzhled svého hrdiny a vyrazil s ním na průzkum. Jako první je třeba si osvojit ovládání, protože na něm je založen zbytek hratelnosti. Náš hrdina umí chodit, trochu vyskočit a nezávisle pohybovat rukama.

Funguje to tak, že pravým trigerem zvednete pravou ruku a levým zase levou. Pro pohyb rukou do všech směrů pak využijete pravou analogovou páčku. Z počátku budete rádi, když dokážete zvednout smysluplně nějakou věc a pohnout s ní, jak bude potřeba. Později přijde na řadu šplhání, kdy je potřeba koordinace více úkonů současně, a to rozhodně není žádná sranda nebo počkejte, jo byla to legrace, když se panák nekontrolovatelně řítil vstříc záhubě. Ovládání může znít složitě, ale rychle přejde do krve a když pochopíte, jak co funguje, poslouchá loutka, až na pár situací, téměř na slovo.

Jednotlivé úrovně jsou různě rozsáhlé a čím dále budete, tím více překážek se nám bude stavět do cesty. Z počátku jenom někde pohnete krabicí nebo pákou, ale později, až budete řídit auta, cpát uhlí do kotlů, za pomocí dvou klacků otevírat kamennou bránu do aztéckého chrámu nebo zapojovat dráty, přijde ta pravá zábava. Úkolů se na nás řítí spousta a jak jsem předeslal, některé jsou jednoduché, jinde bude potřeba zapojit nejen ruce, ale také svůj mozek. Co jsem na hře nejvíc oceňoval, je právě variabilita jednotlivých úkolů, kdy jsem se ani chvilku nenudil.

Prostě máte daný cíl, kam se dostat (někdy dokonce o více možnostech, kam máte dojít) a nikdo nám neříká, jak toho cíle dosáhnout. Ano, z počátku vás hra vede, ale časem už to bude jenom na nás. Občas jsem měl pocit, že jsem danou část prošel jinak, než zamýšleli vývojáři, ale nikdo mě za to nepenalizoval. Když jsem se pak pro zajímavost koukal po internetu, viděl jsem klidně i další dvě řešení stejného problému. Klobouk dolů, že vývojáři dokázali tohle nabídnout, díky čemuž zajistili všem zvědavcům možnost hrát znovu. Hra sice není dlouhá, na první projití vám zabere tak 3-4 hodinky, podle vaší šikovnosti a také zvědavosti, nicméně díky různým cestám se ke hraní budete jistě rádi vracet.

Stejně jako jsou variabilní úkoly, liší se i jednotlivá prostředí, a to nejen svou velikostí, ale hlavně zvoleným tématem. Máme tu nádraží, království, přístav, moře s majákem, elektrárnu, stavbu nebo chrám. Z toho plynou i zadané úkoly a překážky, které je potřeba překonat. Navíc všechny úkoly dávají smysl a vy vždycky jasně víte, kam máte jít a jak se tam asi dostat. A jestli ne, tak se špatně koukáte, když nevidíte alespoň jednu cestu. Hádanky většinou nejsou nějak záludně těžké, i když se najde pár výjimek.

Hrozně se mi líbilo grafické ztvárnění hry, i když je jednoduché a občas skoro až nudné, splňuje jasně svůj účel a dodává hře přesně tu správnou atmosféru, jakou jsem očekával. To samé platí i pro hudební doprovod. Nejedná se o žádný symfonický koncert, ale atmosféru dokáže dokreslit velice dobře. Hned tak se neoposlouchá a je tudíž příjemným doplňkem hraní.

Na hře mi vadily snad jenom dvě věci. Tou první bylo ovládání. Vymyšleno je sice dobře, ale ne vždy chytnete danou věc tak, jak byste potřebovali. To však není tak velký problém jak skákací části. V nich musíte někam vylézt, přeskočit a při tom se ideálně zachytit. Upřímně, tohle mi hodně nešlo a při jednou přeskakování po hradě už jsem myslel, že celé hraní vzdám. Chytání nebylo vždy takové, jaké jsem myslel, že bude. Ani ovládání strojů nebylo úplně snadné, takže ukočírovat loď tím správným směrem nedopadlo vždy podle plánů a takové pádlování, no byly to těžké chvilky.

Možná to bylo i druhým neduhem a tím je kamera. Nebojte, v 90 % případů funguje výborně, ale najde se pár situací, kdy byste potřebovali vidět trochu někam jinam nebo jinak. Kamera je však uzamčená za záda hrdiny, takže když otočíte kameru, otočí se i postava, což při přesných úchopech, jaké bude občas potřeba udělat, není nejlepší řešení.