RECENZE: Human Fall Flat

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.5.2017, 9:45

Publikováno: 9.5.2017, 9:45

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1202 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

Někteří z vás si možná vzpomenou na hříčky, v nichž byla základem příjemná fyzika a „hadrový panák“, jež zažíval své strasti například pádem ze schodů, k němuž jsme mu pomohli nebo se stal testovací figurínou v případě, kdy jsme ho poslali v kamionu proti zdi v kombinaci s celou řadou dalších faktorů a snažili se způsobit co nejvíce škody. Human Fall Flat má výbornou fyziku a panáka, kterého bude potřeba provést danou úrovní. Bob nemá žádné super schopnosti, ani není hrdina. Je to prostě obyčejný člověk jako vy nebo já.

human2

Jak si někdo může myslet podle názvu, bude hraní hodně o padání. Máte a zároveň nemáte pravdu. Začátek a konec úrovně sice začíná a končí pádem, nicméně v průběhu padat moc nemusíte, to už bude záležet na vaší šikovnosti. Nicméně se pádu nemusíte obávat, protože znamená pouze návrat na poslední uloženou pozici, a to ještě efektním stylem. Když totiž spadnete z mapy nebo se utopíte, chvilku padáte a dopadnete znovu na mapu v onom posledně uloženém okamžiku. Kromě ztráty nějakých metříků tak pád není nic hrozného i z toho důvodu, že checkpointy jsou rozmístěny hodně povedeně a nezaznamenal jsem žádnou chyby, kdy bych spadl na nějaké místo, z něhož se nedá dál nebo se někde zasekl.

Zapomeňte na příběh, protože zde žádný nenajdete. Human Fall Flat tvoří několik úrovní a vy je prostě musíte projít, a to bez nějaké příběhové kostry, kterou jsem však vůbec nepostrádal. Upravil jsem vzhled svého hrdiny a vyrazil s ním na průzkum. Jako první je třeba si osvojit ovládání, protože na něm je založen zbytek hratelnosti. Náš hrdina umí chodit, trochu vyskočit a nezávisle pohybovat rukama.

human1

Funguje to tak, že pravým trigerem zvednete pravou ruku a levým zase levou. Pro pohyb rukou do všech směrů pak využijete pravou analogovou páčku. Z počátku budete rádi, když dokážete zvednout smysluplně nějakou věc a pohnout s ní, jak bude potřeba. Později přijde na řadu šplhání, kdy je potřeba koordinace více úkonů současně, a to rozhodně není žádná sranda nebo počkejte, jo byla to legrace, když se panák nekontrolovatelně řítil vstříc záhubě. Ovládání může znít složitě, ale rychle přejde do krve a když pochopíte, jak co funguje, poslouchá loutka, až na pár situací, téměř na slovo.

Jednotlivé úrovně jsou různě rozsáhlé a čím dále budete, tím více překážek se nám bude stavět do cesty. Z počátku jenom někde pohnete krabicí nebo pákou, ale později, až budete řídit auta, cpát uhlí do kotlů, za pomocí dvou klacků otevírat kamennou bránu do aztéckého chrámu nebo zapojovat dráty, přijde ta pravá zábava. Úkolů se na nás řítí spousta a jak jsem předeslal, některé jsou jednoduché, jinde bude potřeba zapojit nejen ruce, ale také svůj mozek. Co jsem na hře nejvíc oceňoval, je právě variabilita jednotlivých úkolů, kdy jsem se ani chvilku nenudil.

Prostě máte daný cíl, kam se dostat (někdy dokonce o více možnostech, kam máte dojít) a nikdo nám neříká, jak toho cíle dosáhnout. Ano, z počátku vás hra vede, ale časem už to bude jenom na nás. Občas jsem měl pocit, že jsem danou část prošel jinak, než zamýšleli vývojáři, ale nikdo mě za to nepenalizoval. Když jsem se pak pro zajímavost koukal po internetu, viděl jsem klidně i další dvě řešení stejného problému. Klobouk dolů, že vývojáři dokázali tohle nabídnout, díky čemuž zajistili všem zvědavcům možnost hrát znovu. Hra sice není dlouhá, na první projití vám zabere tak 3-4 hodinky, podle vaší šikovnosti a také zvědavosti, nicméně díky různým cestám se ke hraní budete jistě rádi vracet.

human3

Stejně jako jsou variabilní úkoly, liší se i jednotlivá prostředí, a to nejen svou velikostí, ale hlavně zvoleným tématem. Máme tu nádraží, království, přístav, moře s majákem, elektrárnu, stavbu nebo chrám. Z toho plynou i zadané úkoly a překážky, které je potřeba překonat. Navíc všechny úkoly dávají smysl a vy vždycky jasně víte, kam máte jít a jak se tam asi dostat. A jestli ne, tak se špatně koukáte, když nevidíte alespoň jednu cestu. Hádanky většinou nejsou nějak záludně těžké, i když se najde pár výjimek.

Hrozně se mi líbilo grafické ztvárnění hry, i když je jednoduché a občas skoro až nudné, splňuje jasně svůj účel a dodává hře přesně tu správnou atmosféru, jakou jsem očekával. To samé platí i pro hudební doprovod. Nejedná se o žádný symfonický koncert, ale atmosféru dokáže dokreslit velice dobře. Hned tak se neoposlouchá a je tudíž příjemným doplňkem hraní.

human4

Na hře mi vadily snad jenom dvě věci. Tou první bylo ovládání. Vymyšleno je sice dobře, ale ne vždy chytnete danou věc tak, jak byste potřebovali. To však není tak velký problém jak skákací části. V nich musíte někam vylézt, přeskočit a při tom se ideálně zachytit. Upřímně, tohle mi hodně nešlo a při jednou přeskakování po hradě už jsem myslel, že celé hraní vzdám. Chytání nebylo vždy takové, jaké jsem myslel, že bude. Ani ovládání strojů nebylo úplně snadné, takže ukočírovat loď tím správným směrem nedopadlo vždy podle plánů a takové pádlování, no byly to těžké chvilky.

Možná to bylo i druhým neduhem a tím je kamera. Nebojte, v 90 % případů funguje výborně, ale najde se pár situací, kdy byste potřebovali vidět trochu někam jinam nebo jinak. Kamera je však uzamčená za záda hrdiny, takže když otočíte kameru, otočí se i postava, což při přesných úchopech, jaké bude občas potřeba udělat, není nejlepší řešení.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Human Fall Flat mě hodně mile překvapilo svou variabilitou a nápaditostí v herních úrovních a jednotlivých hádankách, kdy žádné řešení není vyloženě špatně. Určitá nelinearita má taktéž své kouzlo, a hlavně díky ní se k hraní můžete vracet. Kamera a ovládání není sice úplně dokonalé, ale i tak Human Fall Flat nabízí výtečnou zábavu. Kdo má rád tento typ her, padání na placku si prostě zamiluje.
  • BaRReLL

    Obdivuji, že máte hru dohranou. Přiznám se, že jak jsem viděl pár záběrů z pozdějších levelů, tak mi je jasné, že to je test trpělivosti.

20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»