RECENZE: Human Fall Flat

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.5.2017, 9:45

Publikováno: 9.5.2017, 9:45

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1116 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

Někteří z vás si možná vzpomenou na hříčky, v nichž byla základem příjemná fyzika a „hadrový panák“, jež zažíval své strasti například pádem ze schodů, k němuž jsme mu pomohli nebo se stal testovací figurínou v případě, kdy jsme ho poslali v kamionu proti zdi v kombinaci s celou řadou dalších faktorů a snažili se způsobit co nejvíce škody. Human Fall Flat má výbornou fyziku a panáka, kterého bude potřeba provést danou úrovní. Bob nemá žádné super schopnosti, ani není hrdina. Je to prostě obyčejný člověk jako vy nebo já.

human2

Jak si někdo může myslet podle názvu, bude hraní hodně o padání. Máte a zároveň nemáte pravdu. Začátek a konec úrovně sice začíná a končí pádem, nicméně v průběhu padat moc nemusíte, to už bude záležet na vaší šikovnosti. Nicméně se pádu nemusíte obávat, protože znamená pouze návrat na poslední uloženou pozici, a to ještě efektním stylem. Když totiž spadnete z mapy nebo se utopíte, chvilku padáte a dopadnete znovu na mapu v onom posledně uloženém okamžiku. Kromě ztráty nějakých metříků tak pád není nic hrozného i z toho důvodu, že checkpointy jsou rozmístěny hodně povedeně a nezaznamenal jsem žádnou chyby, kdy bych spadl na nějaké místo, z něhož se nedá dál nebo se někde zasekl.

Zapomeňte na příběh, protože zde žádný nenajdete. Human Fall Flat tvoří několik úrovní a vy je prostě musíte projít, a to bez nějaké příběhové kostry, kterou jsem však vůbec nepostrádal. Upravil jsem vzhled svého hrdiny a vyrazil s ním na průzkum. Jako první je třeba si osvojit ovládání, protože na něm je založen zbytek hratelnosti. Náš hrdina umí chodit, trochu vyskočit a nezávisle pohybovat rukama.

human1

Funguje to tak, že pravým trigerem zvednete pravou ruku a levým zase levou. Pro pohyb rukou do všech směrů pak využijete pravou analogovou páčku. Z počátku budete rádi, když dokážete zvednout smysluplně nějakou věc a pohnout s ní, jak bude potřeba. Později přijde na řadu šplhání, kdy je potřeba koordinace více úkonů současně, a to rozhodně není žádná sranda nebo počkejte, jo byla to legrace, když se panák nekontrolovatelně řítil vstříc záhubě. Ovládání může znít složitě, ale rychle přejde do krve a když pochopíte, jak co funguje, poslouchá loutka, až na pár situací, téměř na slovo.

Jednotlivé úrovně jsou různě rozsáhlé a čím dále budete, tím více překážek se nám bude stavět do cesty. Z počátku jenom někde pohnete krabicí nebo pákou, ale později, až budete řídit auta, cpát uhlí do kotlů, za pomocí dvou klacků otevírat kamennou bránu do aztéckého chrámu nebo zapojovat dráty, přijde ta pravá zábava. Úkolů se na nás řítí spousta a jak jsem předeslal, některé jsou jednoduché, jinde bude potřeba zapojit nejen ruce, ale také svůj mozek. Co jsem na hře nejvíc oceňoval, je právě variabilita jednotlivých úkolů, kdy jsem se ani chvilku nenudil.

Prostě máte daný cíl, kam se dostat (někdy dokonce o více možnostech, kam máte dojít) a nikdo nám neříká, jak toho cíle dosáhnout. Ano, z počátku vás hra vede, ale časem už to bude jenom na nás. Občas jsem měl pocit, že jsem danou část prošel jinak, než zamýšleli vývojáři, ale nikdo mě za to nepenalizoval. Když jsem se pak pro zajímavost koukal po internetu, viděl jsem klidně i další dvě řešení stejného problému. Klobouk dolů, že vývojáři dokázali tohle nabídnout, díky čemuž zajistili všem zvědavcům možnost hrát znovu. Hra sice není dlouhá, na první projití vám zabere tak 3-4 hodinky, podle vaší šikovnosti a také zvědavosti, nicméně díky různým cestám se ke hraní budete jistě rádi vracet.

human3

Stejně jako jsou variabilní úkoly, liší se i jednotlivá prostředí, a to nejen svou velikostí, ale hlavně zvoleným tématem. Máme tu nádraží, království, přístav, moře s majákem, elektrárnu, stavbu nebo chrám. Z toho plynou i zadané úkoly a překážky, které je potřeba překonat. Navíc všechny úkoly dávají smysl a vy vždycky jasně víte, kam máte jít a jak se tam asi dostat. A jestli ne, tak se špatně koukáte, když nevidíte alespoň jednu cestu. Hádanky většinou nejsou nějak záludně těžké, i když se najde pár výjimek.

Hrozně se mi líbilo grafické ztvárnění hry, i když je jednoduché a občas skoro až nudné, splňuje jasně svůj účel a dodává hře přesně tu správnou atmosféru, jakou jsem očekával. To samé platí i pro hudební doprovod. Nejedná se o žádný symfonický koncert, ale atmosféru dokáže dokreslit velice dobře. Hned tak se neoposlouchá a je tudíž příjemným doplňkem hraní.

human4

Na hře mi vadily snad jenom dvě věci. Tou první bylo ovládání. Vymyšleno je sice dobře, ale ne vždy chytnete danou věc tak, jak byste potřebovali. To však není tak velký problém jak skákací části. V nich musíte někam vylézt, přeskočit a při tom se ideálně zachytit. Upřímně, tohle mi hodně nešlo a při jednou přeskakování po hradě už jsem myslel, že celé hraní vzdám. Chytání nebylo vždy takové, jaké jsem myslel, že bude. Ani ovládání strojů nebylo úplně snadné, takže ukočírovat loď tím správným směrem nedopadlo vždy podle plánů a takové pádlování, no byly to těžké chvilky.

Možná to bylo i druhým neduhem a tím je kamera. Nebojte, v 90 % případů funguje výborně, ale najde se pár situací, kdy byste potřebovali vidět trochu někam jinam nebo jinak. Kamera je však uzamčená za záda hrdiny, takže když otočíte kameru, otočí se i postava, což při přesných úchopech, jaké bude občas potřeba udělat, není nejlepší řešení.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Human Fall Flat mě hodně mile překvapilo svou variabilitou a nápaditostí v herních úrovních a jednotlivých hádankách, kdy žádné řešení není vyloženě špatně. Určitá nelinearita má taktéž své kouzlo, a hlavně díky ní se k hraní můžete vracet. Kamera a ovládání není sice úplně dokonalé, ale i tak Human Fall Flat nabízí výtečnou zábavu. Kdo má rád tento typ her, padání na placku si prostě zamiluje.
  • BaRReLL

    Obdivuji, že máte hru dohranou. Přiznám se, že jak jsem viděl pár záběrů z pozdějších levelů, tak mi je jasné, že to je test trpělivosti.

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»
30. 04. 2017 • chaosteorycz2

Recenze: Outlast 2

V roce 2013 tehdy téměř neznámé studio Red Barrels přineslo zajímavý projekt Outlast. V něm se zaměřilo na fiktivní psychiatrickou léčebnu Mount Massive a její nehumánní experimenty na tamních pacientech. Dramatická sociální sonda do uzavřeného prostředí duševně nemocných chudáků se ovšem minula účinkem. Díky špatně zvolené postavě provádějící příběhy, kterou byl investigativní novinář bažící po slávě na úkor neštěstí druhých, byl titul mylně považován za horor. Z kariéristického pisálka Milese...

»