Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 29.6.2021, 11:04

Publikováno: 29.6.2021, 11:04

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

Tužkové baterie se staly svým způsobem symbolem „domácích gamepadů“. Konkurence si z nás kvůli nim už několik generací utahuje, protože moderní je být integrovaný a nabíjecí. To je do jisté míry pravda, ale herní ovladač je trochu specifický. Zejména, máte-li jen jeden, maximálně dva. Pakliže je po každém hraní nestrčíte do sítě, dojde jim, dle Murphyho zákona, šťáva v ten nejméně vhodný okamžik. A oběma najednou. My jsme vysmátí, protože vyměníme dvě tužkovky a jedeme dál. V případě nejvyšší nouze píchneme ze zadní strany USB kabel a pokračujeme. A když se výměna zdrojů energie stane přeci jen otravnou, existují nabíjecí kity. A jeden takový má v nabídce i HyperX.

Příslušenství ChargePlay Duo je alternativou k originální dobíjecí sadě a nebojím se říct, že tou výhodnější alternativou. Za podobnou cenu totiž nabízí baterie hned dvě, k nim dobíjecí stanici a podporu dvou generací. Příslušenství je uzpůsobeno jak pro éru konzole Xbox One, tak pro Xbox Series X/S, a dokonce ho lze použít i pro Elite ovladače první generace. Můžete tak nabíjet libovolnou dvojici vašeho ovládacího hardwaru. Opomenout nesmím ani vlastní krytky baterií, které jsou nezbytností, protože k nabíjení dochází skrz zadní stranu gamepadu.

Aby se kryty akumulátorů nepletly, ty pro minulou generaci mají logo HyperX, kdežto ty nejnovější dostaly tradiční signaturu Xboxu. K druhým jmenovaným mám malou výtku, která se týká dosedu. Kryt nechává malou škvírku v oblasti plastových zámků. Není to závada, jen optická nedokonalost dráždící pečlivost některých hráčů. Pakliže je vaší zálibou sbírání barevných ovladačů, pak se musíte smířit i s černými zády vašich plastových miláčků.

Při koupi jsou články plné zhruba ze 4/5, tedy okamžitě připraveny k použití. Jejich instalaci zvládne každý. Stačí se držet přiloženého manuálu nebo zdravého rozumu. Změny ve váze ovladače se odvíjí od vámi používaných tužkovek. Ty mají od 15 do 30 gramů (typ/možnost dobíjení), resp. 30 až 60 gramů, protože jsou potřeba dvě. Článek HyperX váží 45 gramů, takže ruce vám rozhodně neupadnou. Subjektivně jsem změnu nepociťoval a nijak mi nevadil ani změněný profil zadní části ovladače. Ten vyjma díry na nabíjení dostal i malinký hrb, díky kterému lépe drží v dobíjecí stanici.

Kapacita baterií je shodně 1 400 mAh (výrobce Kingston, typ NiMH), což je o dost méně než u tradičního tandemu tužkovek. Proto se výdrž nejčastěji vyšplhá k nějakým patnácti hodinám. Hodně záleží na hře, míře vibrací a připojenému headsetu. Při Sea of Thieves dochází k mnohem menšímu vybíjení než při Forze nebo Gearsech. Asi všichni známe hry, kde je simulace střelné zbraně tak silná, že ovladač připomíná sbíječku. Reálně se tak bavíme o rozmezí 10 až 18 hodin, než světelné logo Xbox definitivně pojde. Menší kapacita má naopak výhodu rychlejšího nabití a marketingové „dvě a půl hodiny od 0 do 100 %“ se dají považovat za skutečnost.

Stav nabití indikují dvě bílá světýlka. Pakliže blikají, probíhá přísun energie. Když nepřetržitě svítí, gamepady mají „plnou nádrž“. Je mi jasné, že většina bude stanici využívat zároveň jako stojánek, a tak bude dobíjet průběžně. Nedělám to jinak a jsem rád, že konečně neuklízím ovladače do šuplíku. Přesto bych uvítal lepší signalizaci s detailnějším znázorněním stavu akumulátoru. To by však vyžadovalo malý displej na horní části doku a tím by se zvedla lidová cena celého produktu. Tím se dostávám k samotné stanici a jejímu zpracování.

Plastová základna má zakulacené strany v místech gamepadů, díky kterým přední profil ovladače pokračuje dál. Jde o klasické řešení, k němuž se uchylují výrobci všech dodatečných periferií s licencí pro Xbox. Z dálky to vypadá dobře. Z blízka se ale všimnete, že spodní okraj gamepadu lehce přesahuje, a to u obou generací příslušenství. Nejde o nic hrozného, jen to kazí přirozený dojem a někomu může vadit vzniklý lem. Dosedy kontaktních spojů jsou bezproblémové. Již zmíněný hrb pomáhá přesnému usazení, a to i v případě, že ovladač nejde přímo kolmo na stanici. Hloubka držáků je dostatečná, aby ovladače vydržely nežádoucí pohyb v okolí a samovolně nespadly. Ani kavkazskému ovčákovi se nepodařilo je shodit, a to se po bytě pohybuje jak buldozer sklárnou. Spodní pogumované části zabraňují jak klouzání doku, tak poškrábání povrchu, pokud náhodou máte lesklý nábytek. Adaptér přivádí elektřinu zadní stranou, tudíž je skrytý. Kabel je dostatečně dlouhý, alespoň mně dva metry stačí.

 

Nabíjecí sada byla testována na dvou ovladačích. Jeden na konzoli Xbox One X s hrami BioShock Collection, SnowRunner a Mortal Kombat. Druhý běžel na PC a vedl mě tituly Days Gone, Need For Speed, Sea of Thieves a D&D: Dark Alliance. Nikdy jsem nezaznamenal problémy s odpojováním nebo s nepřiměřeným vybíjením. Čas vybíjení byl zaznamenáván a nejsou v něm zahrnuty situace, kdy gamepad v zapnutém stavu chvíli ležel z důvodu jiné činnosti nebo odskočení. Během hraní nebyl použit headset, jen párkrát špunty, abych nerušil noční klid. Akumulátory se chovaly ve všech směrech jako tužkové baterie a přiměly mě definitivně odložit USB kabel. Doporučená cena celého setu je 699 Kč, ale v době recenze se dá pořídit bez problémů i pod pět stovek.

8

Verdikt

Jestli hledáte levný způsob, jak se definitivně zbavit tužkovek, máte doma omezené množství ovladačů a nebaví vás sledovat kapacitu jejich baterií, pak je ChargePlay Duo vhodným kandidátem. Jeho zaměření na dvě herní generace neomezuje použití a dvě pozice v doku zase zajistí, že vám nikdy nedojde šťáva. Menší kapacita může dělat vrásky vášnivým pařanům, kteří tím pádem nedocení ani brzké dobití. Ale to je daň za vstřícnou cenu, která je bohužel znát na drobných konstrukčních nedostatcích kosmetického typu.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»