RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle

Publikováno: 6.12.2024, 1:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

Když pomineme povedený prolog (který fanoušci jistě ocení), začíná hra probuzením doktora Jonese uprostřed noci na univerzitě Marshall College. Co původně vypadalo jako nepovedený vtípek studentů se záhy ukáže jako vloupání – a to ne jen tak ledajaké. Do muzejní části univerzity se vloupal obr, který si to s Indym hned rozdá na férovku. Překvapený Jones neodchází ze souboje vítězně, avšak dozvěděl se zajímavou věc. Obr ukradl kočičí mumii, kterou odnesl do Vatikánu. A tím začíná klasický světoběžný koloběh Indiana Jonese, který se snaží přijít na kloub záhadě obestírající Great Circle.

Dobrodružství na nikoho nečeká

V rámci dobrodružné cesty se podíváte nejen do zmíněného Vatikánu, ale také například do Egypta či do thajské džungle. Zatímco některé lokace jsou otevřené a můžete v nich kromě hlavní příběhové linky plnit i vedlejší úkoly a objevovat herní svět, jiné lokace slouží více k přímočarému vyprávění příběhu a postupu kupředu. V rámci hry jsou tyto úrovně velmi dobře dávkované a s ohledem na častou změnu biomu se ani jedna z nich nestihne okoukat. Každá lokace je trochu jiná nejen svou stylizací, ale také drobnými změnami v tempu hry, například s využitím převleků či lodě jako dopravního prostředku, což musím pochválit.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

 

Jestli mě něco velmi příjemně překvapilo hned při spuštění hry, byla to grafická stránka. Ta je z mého pohledu dechberoucí – ať už jde o hledání pokladu v husté džungli, brouzdání uličkami městského státu Vatikán nebo hledání dobrodružství v píscích Gízy, na hru se zkrátka velmi dobře kouká. Přispívá k tomu nejen bohaté a uvěřitelné prostředí, ale také skvělá hra světla a stínů, která umí vykouzlit velmi dobrou atmosféru. Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem se s takto dobře vykresleným světem setkal, a musím říct, že jsem si každou minutu v hře dosyta užil. Ano, některé animace a mimika obličejů by možná zasloužily ještě o něco větší péči, avšak jako celku nelze grafickému zpracování prakticky nic vytknout. A pokud chcete, můžete si nastavit i filmové zobrazení s černými pruhy nahoře a dole, což ještě více podtrhne skvělý příběh.

S nadstandardní grafikou jde ruku v ruce také hudební a ruchová stránka. Ať už jde o zvuky pěstí dopadající na nacistické obličeje, pády do vody, zvuky džungle či jakékoliv jiné ruchy, které na cestě potkáte, všechny jen perfektně dokreslují celou atmosféru hry, která by se dala krájet. Pokud jde o soundtrack, ten umně kombinuje nové motivy vytvořené pro hru s klasickými tóny Johna Williamse, a musím říct, že tady se autoři trefili přímo do černého. Skvěle vybrali autoři také dabéra Troye Bakera, jehož hlas a kvalita dabingu skvěle napodobuje mladého Harrisona Forda.

Příběh se inspiroval klasickými filmy

Musím poznamenat, že příběh je odvyprávěn na výbornou. Nejenže dává vzpomenout na klasické zápletky známé z filmů, ale také dokáže přicházet s vlastními nápady a řešeními, které ocení nejen fanoušci známého archeologa, ale také hráči, kteří jsou světem Indyho nepolíbení. Samozřejmostí je všudypřítomný humor a hláškování tak typické pro celou filmovou sérii, který se ovšem v případě potřeby dokáže velmi rychle přepnout na vážné drama. Hře nechybí ani klasické přepálené momenty, které nechci vyzrazovat, nicméně pokud jste obeznámení minimálně s prvními třemi filmy, nejeden z nich oceníte, stejně jako citlivé odkazy na ně. Děj se poté odehrává mezi Dobyvateli ztracené archy a Poslední křížovou výpravou. Todd Howard se při tvorbě příběhu držel poznámek od samotného George Lucase a na výsledku je to velmi znát – po příběhové stránce si totiž herní Indy nezadá se svými filmovými zpracováními a lze jej bez větších výčitek zařadit po bok filmových klasik.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

Po většinu své dobrodružné cesty necestuje Indiana Jones sám, jak už to bývá zvykem, ale doprovází ho italská reportérka Gina Lombardi. Ta má pro pomoc Jonesovi také svou vlastní motivaci, kterou je hledání její ztracené sestry, rovněž archeoložky. Spolehlivá parťačka je velmi dobře napsaná, její dialogy nepostrádají humor a nadhled a stejně jako samotný Indy, i ona má své nedostatky, se kterými se musí vyrovnat. Jejich vztah a vzájemná dynamika projde v průběhu příběhu zajímavým vývojem, nicméně tady si dovolím ponechat celému vztahu roušku tajemství.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

K pořádnému dobrodružství Indiana Jonese pochopitelně patří také správný záporák. V tomto případě sáhli tvůrci z MachineGames po osvědčeném klišé, kterým je sturmbannführer Emmerich Voss. Ano, hlavní záporák je archeolog, nacista, génius a šílenec v jedné osobě. Jeho prokreslení je tak akorát znepokojivé, nechutné a zajímavé a je velkou škodou, že se v některých momentech nedočká jeho postava většího vývoje. I přes to, že je “šílený nacistický vědec” velké klišé, ty k příběhům Indiana Jonese zkrátka patří a byla by chyba jim je vyčítat. Více mě zamrzel slabší a trochu uspěchaný vývoj jeho “kolegy” Viktora Gantze, který měl velký potenciál vytvořit s Vossem zajímavý tandem, avšak tato snaha vyzněla trochu naprázdno.

Pěstní souboje si budete užívat

Teď už ale k samotnému hraní. Indiana Jones and the Great Circle je spíše adventurou, nežli akcí, a to z pohledu první osoby. Pohled přímo z Indyho očí jen umocňuje skvělou imerzi a nic na tom nemění ani občasné přepínání do pohledu třetí osoby, například při šplhání. Toto přepínání pohledu zvládli autoři na výbornou a v žádné chvíli nepůsobilo rušivě. Tvůrci v tomto ohledu dotáhli všechno až do konce a nehledali zkratky, tudíž i odemykání dveří, posouvání překážek či sbírání artefaktů děláte ručně a s vlastními animacemi, díky čemuž se do hry ještě více ponoříte.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

Při pohybu po světě je velmi důležité plížení, kterého si v Indiana Jones and the Great Circle užijete dosytosti, pokud se tedy nevydáte cestou akčního hrdiny. Prostředí je velmi dobře přizpůsobené pro hledání alternativních cest a záleží tedy na vás, jak moc si dáte s hledáním ideální trasy záležet. Když ale vše selže, je na čase vytasit pěsti a dát se do souboje. V rámci pěstních soubojů ovládáte každou pěst zvlášť a ve svém repertoáru máte i kryt či úhyb. Když dojde do tuhého, můžete se spolehnout na svůj bič a v případě krajní nouze máte po ruce ještě revolver. Mnohem zábavnější ale je pro likvidaci nepřítel využívat improvizované zbraně – ostatně kdo by nechtěl italského fašistu přetáhnout přes hlavu třeba litinovou pánvičkou, válečkem na těsto nebo třeba houslemi? Fantazii se v tomto ohledu meze nekladou a Indy umí využít ve svůj prospěch takřka cokoli. Zároveň si s jedním předmětem nevystačíte dlouho, neboť stačí pár knockoutovaných nepřátel, aby se improvizovaná zbraň nadobro rozbila.

Pokud by vás napadlo, že místo kladení otázek budete rovnou střílet, hra vám poměrně jasně dá najevo, že tohle není správná cesta. Ve chvíli, kdy totiž z vaší strany dojde k výstřelu, zalarmují se všichni nepřátelé v širokém okolí, kteří zároveň odhodí rukavičky a tasí svoje zbraně. Vzhledem k tomu, že průměrný nacista či fašista vydrží i několik ran z revolveru, nábojů je málo a Indy se neumí efektivně krýt a prakticky nic nevydrží, budete palné zbraně používat jen naprosto minimálně. Obzvláště škoda je to ve chvíli, kdy vám samotná hra přímo dává najevo, že je čas na přestřelku. Střelbě vývojáři z MachineGames nevěnovali takovou pozornost jako sérii Wolfenstein, ale přesto je vidět, že s akčními střílečkami mají bohaté zkušenosti.

Vývoj postavy má svá specifika

Zajímavý je způsob, který autoři zvolili, pokud jde o odemykání nových schopností a rozvoj postavy. O RPG systému se nedá hovořit ani náznakem, nicméně k novým dovednostem se dostáváte lehce netradiční cestou. Strom schopností si totiž bez nadsázky musíte objevit sami v herním světě. V něm jsou totiž ukryté knihy, které vždy znamenají jednu konkrétní dovednost, jako je více nábojů do pistole, delší výdrž improvizovaných zbraní či možnost se po kompletním úbytku zdraví vrátit zpět do hry ve chvíli, kdy se doplazíte ke svému ikonickému klobouku. Objevení knihy se schopností je ovšem jen jedna část – v té druhé si danou schopnost musíte odemknout s využitím Adventure points. Ty získáváte za objevování světa, například za fotografování památek, nalézání artefaktů či řešení hádanek. Pakliže jste jen trochu dobrodruh, budete mít bodů k odemykání nových schopností dostatek.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

Ve hře nechybí ani herní měna, která ovšem nemá mnoho využití. V praxi si za ni lze koupit u místního obchodníka dvojici průvodců, které odemknou body na mapě v dané lokaci, případně pak jeden z příběhových předmětů, který potřebujete pro další postup ve hře. Pokud by se vám náhodou stalo, že nebudete mít dostatek peněz pro nákup, hra vám automaticky zadá misi s možností vyloupení blízkého nepřátelského tábora, případně se na takovou výpravu můžete vydat i sami. Druhou sběratelskou věcí, kterou lze směňovat, jsou lahvičky s medicínou, kterou potřebují místní doktoři. Výměnou za ně dostanete knihy zvyšující zdraví a výdrž – které si ovšem musíte odemknout skrze Adventure points. Mimo to ve hře nacházíte i cenné artefakty, přičemž některé jsou jen příjemnou odměnou za splněnou hádanku, jiné mají i alternativní využití, na které si ale musíte přijít sami.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

Zdraví obnovujete nalezenými obvazy, přičemž si k němu můžete pořídit drobný bonus po konzumaci chleba. Ovoce vám naopak dodá navíc nějakou tu staminu, která se jinak obnovuje sama. Výdrž potřebujete nejen do pěstních soubojů, ale také pro lezení. Pakliže nemáte rádi stres, zda stihnete na dané místo vyšplhat včas před tím, než vyčerpáte veškerou výdrž, má pro vás hra příjemnou berličku – po vyčerpání staminy z římsy nespadnete, jen budete muset chvíli počkat na obnovení.

Bez chyb to bohužel není

Už pár odstavců nicméně tancuji okolo největší slabiny Indiana Jones and the Great Circle, kterou je bezesporu umělá inteligence nepřátel. V jejich případě se ani o inteligenci nedá příliš hovořit, neboť skutečně mnoho rozumu nepobrali. Když pominu skutečnost, že jsou naprosto hluší ke svému okolí, jsou v řadě případů také slepí jak patrony. Pokud si to rozdáte s nepřítelem na férovku a jeho kolega bude jen pár kroků od něj, avšak otočený zády, rozhodně se do souboje nezapojí. A i v případě, že si všimne, že kolegu ručně zpracováváte, až příliš dlouho mu trvá, než si uvědomí, co se vlastně děje, což vám dává značnou výhodu. Především kvůli tomu v mnoha případech není nutné volit kradmý postup, ale jednoduše zmlátit co nejvíce nácků a fašounů, co vám přijde pod ruku.

Jestli se rádi plížíte a využíváte stealth, ani v tomto případě vám nejdou herní mechaniky na ruku. Omráčené nepřátele sice můžete přemisťovat a ukrývat, v praxi to ale není vůbec nutné. Pokud nepřítel narazí na omráčeného kolegu, na oko sice vyvolá poplach, ale to je tak všechno. Pár minut jsou nepřátelé v okolí nalezeného těla trochu ostražitější, nicméně po chvíli už se o vaše nalezení více nezajímají. Stejně tak nechají padlého kolegu ležet na zemi. Ten se nicméně po nějaké době zvedne a vrátí se opět na své stanoviště, tudíž zapomeňte na to, že byste celou úroveň vyčistili od nacistické, případně fašistické, hrozby a užívali si ničím nerušený postup hrou. Jestli jde jen o chybu, kdy se AI správně nespouštěla, nebo o záměr autorů, ukáže až čas. Každopádně ale tato skutečnost je největší kaňkou hry, která v některých případech uměla i pořádně vytrhnout z imerze.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

Různých chyb a bugů by se ale na hře našlo více. Většina z nich se ale řadí do kategorie menších přešlapů, jako jsou kolize modelů, problikávání textur či nenačtení objektů. Asi nejzábavnější z těchto drobných chyb byl osamělý plamen uprostřed džungle, a i když bych raději viděl hru v odladěnějším stavu, jedná se o naprosté drobnosti. Horší už to bylo v případě, kdy jsem se pokusil v rámci testování přepnout obtížnost hádanek na jednodušší variantu. To proběhlo naprosto bez problémů, nicméně když jsem se v rámci jedné hádanky přepnul zase zpět na normální variantu, klíčové předměty pro vyřešení hádanky přestaly být aktivní. Nepomohlo znovu načtení poslední uložené pozice a ani restart hry. Jako spása se ukázalo načtení starší uložené pozice. Kdyby ovšem ani to nepomohlo, byl bych nucen začít celou hru od znova, což několik hodin před koncem není příjemná zpráva.

Hádanky jsou tak akorát obtížné

Co se týče právě herní doby, ta se pohybuje okolo 12 hodin, pokud se soustředíte pouze na hlavní příběh. To by ale každopádně byla škoda, neboť Indiana Jones and the Great Circle toho skýtá mnohem více. Jestli plánujete vyzobat veškerý obsah, který hra nabízí, připravte se na herní dobu překračující 20 hodin. S objevováním nemusíte ani zvlášť spěchat, neboť po dohrání máte možnost se do předchozích lokalit vrátit a dořešit všechny záležitosti v tempu, jaké vám bude vyhovovat.

Screenshot ze hry Indiana Jones and the Great Circle

Hádanky jsou alfou a omegou každé dobré adventury a jinak tomu není ani v případě Indiana Jones and the Great Circle. Hra umí hádanky dobře dávkovat a jejich splnění je tak akorát obtížné – stačí chvilku pozorování a na jejich řešení velmi rychle přijdete. Pokud by vám i tak dělaly potíže, můžete se kdykoliv přepnout do jednoduššího režimu, který vám bude více nápomocný v řešení. Co musím ocenit, je jejich dostatečná variabilita, přičemž v každé lokaci hádanky využívají trochu jiný princip. Zatímco někde je klíčem k řešení světlo, jinde je to pro změnu voda. U jejich řešení se rozhodně nudit nebudete.

Indyho simulátor se vším všudy

Indiana Jones and the Great Circle je simulátorem nejslavnějšího archeologa na světě, jaký jsme vždycky chtěli. Skvělé grafické zpracování, příkladná atmosféra, dobrá hudba a zvuky, zábavný gameplay a především dechberoucí příběh inspirovaný klasickými filmy se vším dobrým i zlým, to je zkrátka kombinace, které nejde jen tak odolat. Bohatý herní svět můžete objevovat dlouhé hodiny a rozhodně se při tom nebudete nudit. Kdyby nebylo výrazně slabší umělé inteligence nepřátel, trochu nevyváženého soubojového systému a několika chyb a glitchů, patrně by nebylo hře vůbec co vytknout. MachineGames zvládli svůj úkol na jedničku a nyní před Vánoci se jedná o skvělý dárek, který navíc najdete i v Game Passu.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Indiana Jones and the Great Circle by šel s klidným svědomím označit za „ztracené“ dobrodružství legendárního archeologa. Skvělý příběh, prvotřídní dialogy, povedená hudba i dabing, skvělá hratelnost či dechberoucí grafika jsou přednosti, kterými se může titul od MachineGames chlubit. Nebýt slabé umělé inteligence a několika technických nedostatků, mohl by pomýšlet na příčky nejvyšší.
Kvalitní grafické zpracováníHlavní záporák by si zasloužil lepší vývoj
Zábavná hratelnostDrobné technické nedostatky
Dostatečně bohaté prostředíSlabá umělá inteligence nepřátel
Povedený příběh v duchu prvních tří filmůPalné zbraně prakticky nevyužijete
Skvělé dialogy, kterým nechybí humor
Povedená hudba i dabing
Přiměřeně těžké a různorodé hádanky
16. 01. 2025 • Jakub Michálek0

Recenze: Albatroz

Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

»
15. 01. 2025 • Lukáš Urban0

Recenze: Flint: Treasure of Oblivion

Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....

»
03. 12. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024

Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

»
30. 11. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut

Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

»
28. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard

Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

»
21. 11. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Farming Simulator 25

Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....

»
10. 11. 2024 • japo0

Recenze: Squirrel with a Gun

Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...

»
08. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange: Double Exposure

Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...

»