Recenze: Injustice 2

Autor: chaosteorycz Publikováno: 20.5.2017, 13:37

Publikováno: 20.5.2017, 13:37

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 835 článků

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se lámou pod tíhou svědomí a odpovědnosti. Jinými slovy, Injustice je zpět, a to v nebývalé formě.

Superman versus všichni ostatní
Syndrom pokračování, tedy že všeho musí být víc a ve větší míře, nechybí ani tentokrát a první setkání s menu je doslova epické. Batman, jehož pozici by mu záviděl i kapitán Kirk, je strážcem tak obsáhlé nabídky, že máte chvíli obavy, zda vám opravdu prodali to, co jste chtěli. Pod dominantní příběhovou částí je hned několik dalších režimů, přičemž čím níže v nabídce jsou, tím delší herní čas nabídnou. Třebaže se v položkách na chvíli možná ztratíte, dříve či později do kampaně zavítáte. Jelikož z prvního dílu je rozhodně na co navazovat, vydat se odkrýt story, jenž rozsáhlé univerzum DC nabízí, je doslova povinností.

Spor mezi frakcemi vedenými Batmanem a Supermanem je stále živý. Potom, co byl Kal-El Jokerem přinucen ublížit milovaným lidem, stal se z něj bůh pomsty toužící vymazat ze zemského povrchu všechny zločince. A ne, s jejich zavřením do místního nápravného zařízení se na rozdíl od Batmana nesmířil. Za svým si šel jak býk za rudým praporem, což ho dovedlo až do speciální cely, kde vyměnil hrdinský spandex za nadčasový vězeňský mundůr a Bruce Wayne se mohl v netopýřím přestrojení v klidu věnovat potlačování zbytku Supermanových stoupenců a eliminaci případných hrozeb. Ovšem na cestě je Kal-Elova temná minulost, která za sebou nechává jen smrt a pustinu.

Komiks pro začátečníky a pokročilé
Brainiac je takový mezigalaktický sběratel. Přiletí na planetu, osvojí si vědění nejvyspělejší rasy, která ji obydluje a jako vzorek kulturního dědictví si vezme nějakou tu metropoli. Jo a abych nezapomněl, zbytek planety pak nenávratně zničí, stejně jako Krypton, Supermanovo rodiště. Pakliže Země nemá skončit stejně, musí se ti nejschopnější superhrdinové spojit, odlifrovat ostrůvky Brainiacových poskoků a za každou cenu zastavit přicházející apokalypsu. Má to ale malý háček, v pozadí operuje ještě jedna skupina vidící jedinou naději v Supermanovi, přičemž její členové k němu mají blíž, než si myslí. Přesně 12 kapitol pak dělí úvodní a závěrečné titulky, během nichž rukami projde větší než malé množství bojovníků, a to za doprovodu několika voleb.

Takto černé na bílém zní zápletka jako prvoplánová popcornovka, kterou skutečně je. Ale tentokrát to není na škodu. Spojit téměř tři desítky hrdinů tak, aby se hráč byl schopný zorientovat ve vztazích mezi nimi, pochopil přitom alespoň základy jejich motivací a užil si velkolepé scény mezi bitvami, vyžaduje řádnou dávku scénáristického umu. Obzvláště, cílíte-li i na neznalého hráče. V některých případech je důslednost až přílišná a jedinec zběhlý v komiksech může nabít dojmu, že je považován za blbce. Ve chvíli, kdy se potkají dvě postavy bez zjevných příčin a konverzace začne stylem „Ha, to je Karel Novák, údržbář zasažen obsahem ruplého odpadu“, jsou vysvětlivky markantnější než billboard u silnice. Celková atmosféra se snaží být temnější, s jasným odkazem na poslední filmová zpracování, což ale neznamená, že se hra vzdala barvitějších lokací a vtipných dialogů. Na každý pád, dějové linky jsou oproti prvními dílu rozsáhlejší, výpravnější a vizuálně mnohem líbivější.

Vesmír, který se neokouká
Dojmu velkou měrou pomáhá modifikovaný engine ze studiové hry Mortal Kombat X, který novinku v mnoha ohledech vykopl na špičku. Animace postav, replikace mimických svalů nebo práce očí jsou excelentní a autoři celé řady letošních her by si měli udělat studijní exkurzi do Illinois, aby od NetherRealm něco pochytili. I bez zvuku jasně poznáte, co, která postava cítí a v jakém rozpoložení se nachází. Tím nechci říct, že by dabing nebo ozvučení byly špatné, spíš naopak. Výtečně vypadají taktéž textury a nejrůznější drobné detaily doprovázející efekty. Grafika navíc nevypadá fajně jen ve filmečcích, ale i během samotného hraní, kdy se kvalita dá přirovnat jedna ku jedné. Díky tomu jsou přechody mezi hranými a herními částmi naprosto plynulé.

Jenže dobrý scénář hru nedělá, tedy ne, pakliže se bavíme o bojovce. U ní si totiž chcete plnit sny. Chcete se stát Temným rytířem a bojovat proti bezpráví nejmodernějšími metodami, za doprovodu temné noci. Máte chuť spalovat protivníky laserovým zrakem, zatímco s eskem na hrudi jdete vstříc nepříteli. A především, těšíte se na nekonečné biflování kombinací tlačítek, pod jehož náporem si skřípající ovladač sáhne na své dno. A Injustice 2 je vaší zlatou rybkou, jenž neustále otevírá tlamu po háčku, aby plnila jedno přání za druhým. Ed Boon se svým týmem dobře ví, co hráči chtějí a servíruje to v koňských dávkách, horem spodem.

Pěstí, kop, otočka a ksicht ve zdi
Samotný soubojový systém se za 4 roky příliš nezměnil. Každá postava disponuje čtyřmi kategoriemi pohybů, zahrnujícími rozmezí od základních po speciální, přičemž jejich používání je v celku intuitivní a rychle si ho osaháte. Tedy to základní, vyžadující tak maximálně 4 stisky za přispění směrové páčky. Složitější, s návazností hmatů a chvatů, si musíte doslova vrýt pod kůži nebo doufat, že náhodné trýznění gamepadu nepovede k jeho demolici, ale pořádnému nářezu. Návrat hlásí interakce s prostředím, jejímž prostřednictvím třísknete se soupeřem o sochu nebo využijete některou z věcí naprosto nehumánním způsobem. V úrovních s několika patry pak protivníka vystřelíte ze sandálů působivou animací, následovanou značným úbytkem zdraví.

Evoluční změnou prošel ukazatel síly pod postavou. Linka rozdělená na čtyři díly je alfou a omegou strategie, a jazýčkem na miskách vah, suplujícím nevděčnou štěstěnu. Při plném nabití se zpřístupní nejsilnější útok specifický pro každého hrdinu. Podařené originální cut-scény sice uberou zasažené postavě půl zdraví, nicméně vy zůstanete na suchu, což není nejlepší stav. Jednotlivé dílky ukazatele se totiž dají využít i na speciální komba, proti nimž se protistrana ubrání jen s velkou dávkou štěstí. Třetí možnost využití spočívá v situaci Clash, k níž může dojít při druhé a zároveň poslední dávce zdraví. Hrdinové se střetnou na menší přetlačování, jehož předmětem je ukazatel síly. Cílem je, přebít druhého větším počtem použitelných částí a vydobýt si tak drobnou defenzivní výhodu.

Superhrdina? Ne, sysel!
Vypadá to jednoduše, ale na správném nakládání s nakumulovanou silou často závisí výsledek. O to více, stojí-li proti vám skutečný hráč, a ne obvody pohánějící umělou inteligenci, která mimochodem není vůbec špatná a chlubí se pěti úrovněmi. Nicméně to vše vysvětlí podrobný tutoriál, do něhož je možné vložit kteroukoli hratelnou postavu. Svým způsobem, i příběh se dá považovat za jednu velkou tělocvičnu, kde zjistíte, že ne se všemi superhrdiny si padnete do ruky, a že je v nich po čertech velký rozdíl. Ten se prohlubuje ještě více se zapojením RPG prvků a úpravou výzbroje. Na každou postavu čeká 20 úrovní a bohatá nabídka oblečení, vybavení a schopností. A nekonečné množství Mother Boxes, které budete nedočkavě otevírat jak vajíčko s překvapením.

Za dobře zvládnuté hodnocené bitky přichází odměna, která je tak štědrá, jak úspěšné bylo masírování soupeře. Jelikož hodnocené jsou skoro všechny módy, vyjma tréninků, custom hry proti AI a přetahování s přáteli, chuť do dalšího a dalšího hraní je neustále podporována motivátory. Ať jsou to credity, skiny, pozadí profilu, vybavení nebo již zmíněné kostky, nikdy neodcházíte s prázdnou. A to ani v případě prohry. Jednotlivým hrdinům je možné vylepšovat celkem 7 věcí, schopnosti či vzhled nevyjímaje, čímž narůstá/klesá síla, zdraví a další vlastnosti. Když jsem kostky přirovnal k čokoládovému vejci s hračkou, nebyl to jen slovní obrat. Tajemné artefakty je třeba dekódovat v doupěti Brother Eye (což se děje podržením tlačítka, nečekejte prolamování Enigmy) a pak si už jen vybrat vybavení, které se vám hodí. Zbytečnost je možné posléze vyměnit za kredity.

I geroj potřebuje parťáky
Co ovšem oceňuji nejvíce, nejsou vyspělejší souboje se zapojením strategie nebo RPG prvky obohacující herní charaktery, nýbrž rovnocenný přístup k hráčům. U hry totiž mohou strávit týdny i samotáři, a to díky singleplayerovému režimu Multiverse, který tvůrci navázali na příběh. Při vyvíjení nových technologií Batman pronikl do časoprostoru a alternativních realit, v nichž se nachází nekonečné množství Zemí. S nimi samozřejmě i nekonečný počet zloduchů čekajících na nelítostnou ruku spravedlnosti. Planety se v Multiverse obměňují po stanovených časových úsecích, mají různé obtížnosti, rozdílné sady protivníků, příležitostné modifikátory a jedinečné odměny. Souboji na alternativních planetách se postavy navíc levelují obdobným způsobem, jako při multiplayeru. Ve své podstatě tak režim můžete využít i pro maximalizování oblíbeného hrdiny předtím, než si necháte dát po tlamě jinými hráči.

Dost bylo solitérství, je čas se družit. Injustice 2 myslí jak na takové to domácí hraní, tak na epické bitvy po síti. Pokud na gauči máte volné místo, posaďte tam kamaráda a ukažte mu, kde nechal Deadshot díru. Jen si dávejte pozor, ať neutrpíte hořkou porážku jako já, kterého přítelkyně vyklepla s ironickými slovy: „Hele, ty to moc neumíš co?“ Umím, ale gentleman na okamžik převážil mé hráčské ego, alespoň to je oficiální verze, kterou podávám. S kamarády si můžete uspořádat i turnaj, nicméně mějte na paměti, že za takové hraní speciální odměny zvedající úroveň nedostanete. Pro hodnocené souboje je třeba vyrazit do online režimu, kde si soupeře najdete náhodně nebo prostřednictvím místností. Jejich správa má jednoduchá pravidla, stejně jako nastavení. Pro pohodlnější přepínání mezi vybavením postav je připraveno 5 slotů pro preferované kombinace.

Inzerát: Sháním šicí stroj a elasťáky
Samostatnou větví jsou cechy (Guilds). Jde o skupiny čítající maximálně padesátku hráčů, které jako parta sbírají body a upevňují pozici v globálním žebříčku. Výhodou je sdílené vybavení a speciální odměny, které není možné jinak získat, čehož si sami všimnete ve skrýši Brother Eye. Hra pro cechy připravila časově omezené výzvy a kooperativní mise v rámci Guild Multiverse. Ty vám ukáží, zda je k dispozici parťák, který by vám s plněním pomohl. Postup skupiny, jakožto jednotlivých členů je možné sledovat v menu, kde se počítá také denní příděl bodů a množství získaných trofejí. Zda si vytvoříte vlastní nebo se přidáte do již existujícího, je čistě vaše volba.

Myslím, že není třeba dále rozpitvávat další možnosti jednotlivých režimů, protože už v této fázi jich máte naservírováno tolik, že ovladač nedáte z rukou. I kdybych vyjmenoval všechny přednosti, které jsem záměrně ponechal jako překvapení pro kupující, rozhodujícím faktorem je zábava, a tak trochu posedlost. Obojí převezme otěže během prvních minut hraní, kdežto fanoušci DC komiksů, mezi které se řadím, utopí nejedno odpoledne hledáním té nejlepší skvadry a pilováním jejich ovládání. V tom je ta krása pokračování, které příčiny k zasednutí do společnosti charismatických můžu a přitažlivých žen rozdává na všechny strany.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Bohové nikdy neodešli, jen se na chvíli vydali mezi smrtelníky, aby v případě nouze ochránili planetu před nebezpečím. NetherRealm Studios si s možnostmi, které jim osazenstvo DC Comics nabízí, rozumí přeci jen lépe než s prostředím Mortal Kombat, z něhož si vzaly pár ověřených konceptů. Pokračování příběhu, jenž před lety udělal ze Supermana pomstychtivého hajzla, má dostatek silných momentů a skvěle do něj zapadají jak původní, tak nově přidané postavy. Silné charaktery podpořené RPG prvky a vylepšeným soubojovým systémem pak vládnou hře napříč všemi režimy, v nichž se ztratíte jak dítě v hračkářství. I když jsem odkojený mocnou silou Kryptonu, Gotham byl mým královstvím na dobrou noc a Harley Quinn pubertální láskou, zbytky soudnosti velí zůstat pod vrcholem. Přeci jen, pár postav bych vyměnil za jiné a přílišná okatost oslích můstků mi občas vadila. Je to ale těsné.
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»
05. 07. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Micro Machines World Series

Codemasters mají můj respekt, protože se během třiceti let dokázali vyprofilovat jako studio, které má závodní žánr v krvi bez ohledu na skutečnost, jde-li o arkádové blbnutí nebo pocit ze skutečné jízdy. Nyní si k superlativům můžu připsat označení „mágové“, protože ani šaman, který olízal všechny žáby v amazonském pralese, by nedokázal legendární značku přetavit do jednoho obrovského neonového banneru, a to s minimálními náklady, iniciativou a studem. Chápu, že když vám do kanceláře...

»
03. 07. 2017 • chaosteorycz8

Recenze: Dead by Daylight

„Ahoj, říkají mi Chaos a mám problém, libuji si totiž v hororech, zejména slasherech. Moje obsese začala už v ranném věku, kdy jsem místo sledování Vegy, Magionu a Studia Rosa upřednostňoval ponocování, během něhož mi byli společníky Freddy Krueger, Jason Voorhees, Michael Myers, Thomas Hewitt nebo roztomilý Chucky. Bohužel, jako každého závisláka, i mě po letech začal tížit pocit, že už mi jejich přátelství nevyhovuje a chtěl jsem víc. Než jsem odhalil...

»
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»