Recenze: Injustice 2

Autor: chaosteorycz Publikováno: 20.5.2017, 13:37

Publikováno: 20.5.2017, 13:37

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1985 článků

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se lámou pod tíhou svědomí a odpovědnosti. Jinými slovy, Injustice je zpět, a to v nebývalé formě.

Superman versus všichni ostatní
Syndrom pokračování, tedy že všeho musí být víc a ve větší míře, nechybí ani tentokrát a první setkání s menu je doslova epické. Batman, jehož pozici by mu záviděl i kapitán Kirk, je strážcem tak obsáhlé nabídky, že máte chvíli obavy, zda vám opravdu prodali to, co jste chtěli. Pod dominantní příběhovou částí je hned několik dalších režimů, přičemž čím níže v nabídce jsou, tím delší herní čas nabídnou. Třebaže se v položkách na chvíli možná ztratíte, dříve či později do kampaně zavítáte. Jelikož z prvního dílu je rozhodně na co navazovat, vydat se odkrýt story, jenž rozsáhlé univerzum DC nabízí, je doslova povinností.

Spor mezi frakcemi vedenými Batmanem a Supermanem je stále živý. Potom, co byl Kal-El Jokerem přinucen ublížit milovaným lidem, stal se z něj bůh pomsty toužící vymazat ze zemského povrchu všechny zločince. A ne, s jejich zavřením do místního nápravného zařízení se na rozdíl od Batmana nesmířil. Za svým si šel jak býk za rudým praporem, což ho dovedlo až do speciální cely, kde vyměnil hrdinský spandex za nadčasový vězeňský mundůr a Bruce Wayne se mohl v netopýřím přestrojení v klidu věnovat potlačování zbytku Supermanových stoupenců a eliminaci případných hrozeb. Ovšem na cestě je Kal-Elova temná minulost, která za sebou nechává jen smrt a pustinu.

Komiks pro začátečníky a pokročilé
Brainiac je takový mezigalaktický sběratel. Přiletí na planetu, osvojí si vědění nejvyspělejší rasy, která ji obydluje a jako vzorek kulturního dědictví si vezme nějakou tu metropoli. Jo a abych nezapomněl, zbytek planety pak nenávratně zničí, stejně jako Krypton, Supermanovo rodiště. Pakliže Země nemá skončit stejně, musí se ti nejschopnější superhrdinové spojit, odlifrovat ostrůvky Brainiacových poskoků a za každou cenu zastavit přicházející apokalypsu. Má to ale malý háček, v pozadí operuje ještě jedna skupina vidící jedinou naději v Supermanovi, přičemž její členové k němu mají blíž, než si myslí. Přesně 12 kapitol pak dělí úvodní a závěrečné titulky, během nichž rukami projde větší než malé množství bojovníků, a to za doprovodu několika voleb.

Takto černé na bílém zní zápletka jako prvoplánová popcornovka, kterou skutečně je. Ale tentokrát to není na škodu. Spojit téměř tři desítky hrdinů tak, aby se hráč byl schopný zorientovat ve vztazích mezi nimi, pochopil přitom alespoň základy jejich motivací a užil si velkolepé scény mezi bitvami, vyžaduje řádnou dávku scénáristického umu. Obzvláště, cílíte-li i na neznalého hráče. V některých případech je důslednost až přílišná a jedinec zběhlý v komiksech může nabít dojmu, že je považován za blbce. Ve chvíli, kdy se potkají dvě postavy bez zjevných příčin a konverzace začne stylem „Ha, to je Karel Novák, údržbář zasažen obsahem ruplého odpadu“, jsou vysvětlivky markantnější než billboard u silnice. Celková atmosféra se snaží být temnější, s jasným odkazem na poslední filmová zpracování, což ale neznamená, že se hra vzdala barvitějších lokací a vtipných dialogů. Na každý pád, dějové linky jsou oproti prvními dílu rozsáhlejší, výpravnější a vizuálně mnohem líbivější.

Vesmír, který se neokouká
Dojmu velkou měrou pomáhá modifikovaný engine ze studiové hry Mortal Kombat X, který novinku v mnoha ohledech vykopl na špičku. Animace postav, replikace mimických svalů nebo práce očí jsou excelentní a autoři celé řady letošních her by si měli udělat studijní exkurzi do Illinois, aby od NetherRealm něco pochytili. I bez zvuku jasně poznáte, co, která postava cítí a v jakém rozpoložení se nachází. Tím nechci říct, že by dabing nebo ozvučení byly špatné, spíš naopak. Výtečně vypadají taktéž textury a nejrůznější drobné detaily doprovázející efekty. Grafika navíc nevypadá fajně jen ve filmečcích, ale i během samotného hraní, kdy se kvalita dá přirovnat jedna ku jedné. Díky tomu jsou přechody mezi hranými a herními částmi naprosto plynulé.

Jenže dobrý scénář hru nedělá, tedy ne, pakliže se bavíme o bojovce. U ní si totiž chcete plnit sny. Chcete se stát Temným rytířem a bojovat proti bezpráví nejmodernějšími metodami, za doprovodu temné noci. Máte chuť spalovat protivníky laserovým zrakem, zatímco s eskem na hrudi jdete vstříc nepříteli. A především, těšíte se na nekonečné biflování kombinací tlačítek, pod jehož náporem si skřípající ovladač sáhne na své dno. A Injustice 2 je vaší zlatou rybkou, jenž neustále otevírá tlamu po háčku, aby plnila jedno přání za druhým. Ed Boon se svým týmem dobře ví, co hráči chtějí a servíruje to v koňských dávkách, horem spodem.

Pěstí, kop, otočka a ksicht ve zdi
Samotný soubojový systém se za 4 roky příliš nezměnil. Každá postava disponuje čtyřmi kategoriemi pohybů, zahrnujícími rozmezí od základních po speciální, přičemž jejich používání je v celku intuitivní a rychle si ho osaháte. Tedy to základní, vyžadující tak maximálně 4 stisky za přispění směrové páčky. Složitější, s návazností hmatů a chvatů, si musíte doslova vrýt pod kůži nebo doufat, že náhodné trýznění gamepadu nepovede k jeho demolici, ale pořádnému nářezu. Návrat hlásí interakce s prostředím, jejímž prostřednictvím třísknete se soupeřem o sochu nebo využijete některou z věcí naprosto nehumánním způsobem. V úrovních s několika patry pak protivníka vystřelíte ze sandálů působivou animací, následovanou značným úbytkem zdraví.

Evoluční změnou prošel ukazatel síly pod postavou. Linka rozdělená na čtyři díly je alfou a omegou strategie, a jazýčkem na miskách vah, suplujícím nevděčnou štěstěnu. Při plném nabití se zpřístupní nejsilnější útok specifický pro každého hrdinu. Podařené originální cut-scény sice uberou zasažené postavě půl zdraví, nicméně vy zůstanete na suchu, což není nejlepší stav. Jednotlivé dílky ukazatele se totiž dají využít i na speciální komba, proti nimž se protistrana ubrání jen s velkou dávkou štěstí. Třetí možnost využití spočívá v situaci Clash, k níž může dojít při druhé a zároveň poslední dávce zdraví. Hrdinové se střetnou na menší přetlačování, jehož předmětem je ukazatel síly. Cílem je, přebít druhého větším počtem použitelných částí a vydobýt si tak drobnou defenzivní výhodu.

Superhrdina? Ne, sysel!
Vypadá to jednoduše, ale na správném nakládání s nakumulovanou silou často závisí výsledek. O to více, stojí-li proti vám skutečný hráč, a ne obvody pohánějící umělou inteligenci, která mimochodem není vůbec špatná a chlubí se pěti úrovněmi. Nicméně to vše vysvětlí podrobný tutoriál, do něhož je možné vložit kteroukoli hratelnou postavu. Svým způsobem, i příběh se dá považovat za jednu velkou tělocvičnu, kde zjistíte, že ne se všemi superhrdiny si padnete do ruky, a že je v nich po čertech velký rozdíl. Ten se prohlubuje ještě více se zapojením RPG prvků a úpravou výzbroje. Na každou postavu čeká 20 úrovní a bohatá nabídka oblečení, vybavení a schopností. A nekonečné množství Mother Boxes, které budete nedočkavě otevírat jak vajíčko s překvapením.

Za dobře zvládnuté hodnocené bitky přichází odměna, která je tak štědrá, jak úspěšné bylo masírování soupeře. Jelikož hodnocené jsou skoro všechny módy, vyjma tréninků, custom hry proti AI a přetahování s přáteli, chuť do dalšího a dalšího hraní je neustále podporována motivátory. Ať jsou to credity, skiny, pozadí profilu, vybavení nebo již zmíněné kostky, nikdy neodcházíte s prázdnou. A to ani v případě prohry. Jednotlivým hrdinům je možné vylepšovat celkem 7 věcí, schopnosti či vzhled nevyjímaje, čímž narůstá/klesá síla, zdraví a další vlastnosti. Když jsem kostky přirovnal k čokoládovému vejci s hračkou, nebyl to jen slovní obrat. Tajemné artefakty je třeba dekódovat v doupěti Brother Eye (což se děje podržením tlačítka, nečekejte prolamování Enigmy) a pak si už jen vybrat vybavení, které se vám hodí. Zbytečnost je možné posléze vyměnit za kredity.

I geroj potřebuje parťáky
Co ovšem oceňuji nejvíce, nejsou vyspělejší souboje se zapojením strategie nebo RPG prvky obohacující herní charaktery, nýbrž rovnocenný přístup k hráčům. U hry totiž mohou strávit týdny i samotáři, a to díky singleplayerovému režimu Multiverse, který tvůrci navázali na příběh. Při vyvíjení nových technologií Batman pronikl do časoprostoru a alternativních realit, v nichž se nachází nekonečné množství Zemí. S nimi samozřejmě i nekonečný počet zloduchů čekajících na nelítostnou ruku spravedlnosti. Planety se v Multiverse obměňují po stanovených časových úsecích, mají různé obtížnosti, rozdílné sady protivníků, příležitostné modifikátory a jedinečné odměny. Souboji na alternativních planetách se postavy navíc levelují obdobným způsobem, jako při multiplayeru. Ve své podstatě tak režim můžete využít i pro maximalizování oblíbeného hrdiny předtím, než si necháte dát po tlamě jinými hráči.

Dost bylo solitérství, je čas se družit. Injustice 2 myslí jak na takové to domácí hraní, tak na epické bitvy po síti. Pokud na gauči máte volné místo, posaďte tam kamaráda a ukažte mu, kde nechal Deadshot díru. Jen si dávejte pozor, ať neutrpíte hořkou porážku jako já, kterého přítelkyně vyklepla s ironickými slovy: „Hele, ty to moc neumíš co?“ Umím, ale gentleman na okamžik převážil mé hráčské ego, alespoň to je oficiální verze, kterou podávám. S kamarády si můžete uspořádat i turnaj, nicméně mějte na paměti, že za takové hraní speciální odměny zvedající úroveň nedostanete. Pro hodnocené souboje je třeba vyrazit do online režimu, kde si soupeře najdete náhodně nebo prostřednictvím místností. Jejich správa má jednoduchá pravidla, stejně jako nastavení. Pro pohodlnější přepínání mezi vybavením postav je připraveno 5 slotů pro preferované kombinace.

Inzerát: Sháním šicí stroj a elasťáky
Samostatnou větví jsou cechy (Guilds). Jde o skupiny čítající maximálně padesátku hráčů, které jako parta sbírají body a upevňují pozici v globálním žebříčku. Výhodou je sdílené vybavení a speciální odměny, které není možné jinak získat, čehož si sami všimnete ve skrýši Brother Eye. Hra pro cechy připravila časově omezené výzvy a kooperativní mise v rámci Guild Multiverse. Ty vám ukáží, zda je k dispozici parťák, který by vám s plněním pomohl. Postup skupiny, jakožto jednotlivých členů je možné sledovat v menu, kde se počítá také denní příděl bodů a množství získaných trofejí. Zda si vytvoříte vlastní nebo se přidáte do již existujícího, je čistě vaše volba.

Myslím, že není třeba dále rozpitvávat další možnosti jednotlivých režimů, protože už v této fázi jich máte naservírováno tolik, že ovladač nedáte z rukou. I kdybych vyjmenoval všechny přednosti, které jsem záměrně ponechal jako překvapení pro kupující, rozhodujícím faktorem je zábava, a tak trochu posedlost. Obojí převezme otěže během prvních minut hraní, kdežto fanoušci DC komiksů, mezi které se řadím, utopí nejedno odpoledne hledáním té nejlepší skvadry a pilováním jejich ovládání. V tom je ta krása pokračování, které příčiny k zasednutí do společnosti charismatických můžu a přitažlivých žen rozdává na všechny strany.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Bohové nikdy neodešli, jen se na chvíli vydali mezi smrtelníky, aby v případě nouze ochránili planetu před nebezpečím. NetherRealm Studios si s možnostmi, které jim osazenstvo DC Comics nabízí, rozumí přeci jen lépe než s prostředím Mortal Kombat, z něhož si vzaly pár ověřených konceptů. Pokračování příběhu, jenž před lety udělal ze Supermana pomstychtivého hajzla, má dostatek silných momentů a skvěle do něj zapadají jak původní, tak nově přidané postavy. Silné charaktery podpořené RPG prvky a vylepšeným soubojovým systémem pak vládnou hře napříč všemi režimy, v nichž se ztratíte jak dítě v hračkářství. I když jsem odkojený mocnou silou Kryptonu, Gotham byl mým královstvím na dobrou noc a Harley Quinn pubertální láskou, zbytky soudnosti velí zůstat pod vrcholem. Přeci jen, pár postav bych vyměnil za jiné a přílišná okatost oslích můstků mi občas vadila. Je to ale těsné.
23. 03. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Tom Clancy’s The Division 2

Bílý dům, to majestátné sídlo nejmocnějšího muže světa, toho zažil už dost. Stal se terčem britských vojsk, což vedlo k rozsáhlému požáru a následné rekonstrukci. Byl svědkem slavnostních inaugurací, válečných porad, krizových schůzí, historických milníků a také nějaké té avantýry. Co nestihnul ve skutečném světě, to napravili dychtiví spisovatelé a lační scénáristé. Už si ani nepamatuji, kolikrát americká ikona vybuchla a kolikrát ji obsadily invazní jednotky. Na něco si stačil lidských...

»
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»