Xboxweb.cz

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v pohybu a kladené překážky nechávají ladem vaší kreativitě. Ze starších titulů se přímo nabízí ABZÛ, v jehož duchu teď přichází InnerSpace.

Nekonečné mořské hlubiny se však tentokrát nekonají. Třebaže voda zde hraje nemalou roli také, v novince studia PolyKnight Games se především létá, a to z pozice Kartografa. Ten je sestrojen dychtivým archeologem, který nemůže opustit bezpečí ponorky. Z dostupných materiálů a návodů tedy dává život letadélku, jenž má být jeho prodlouženou rukou při objevování tajuplného světa jménem Inverse. Z kdysi živoucího místa plného jedinečných technologií, podivuhodných zvířat a tajemné historie zbyly jen střípky, které spojuje stejný osud a energie Wind. Dar a zároveň prokletí.

Kartograf nemá náročnou práci. Jeho úkolem je sbírat kousky energie, pátrat po relikviích a skládat obraz zaniklé civilizace. Svět ale není podobný tomu našemu, je spíše jeho pravým opakem. Vzduch je letu vhodný bez výskytu gravitace. Malý hrdina si tak pluje prostorem kam chce, bez nutnosti řešit rychlost, vztlak či odpor. Voda, která se vyskytuje ve větší části hry, tvoří něco, jako obal. Nerozkládá se v pomyslném středu, ale kolem dokola. Platí v ní obdobné fyzikální zákony, ale od zbytku je výrazně oddělena a disponuje gravitací. Při jejím opuštění tak Kartograf musí přepnout do letového režimu, jinak připomíná delfína brázdícího mořské vlny.

Jeho dovednosti a vlastnosti se rozšiřují s tím, jak objevuje další a další relikvie. Háček je v tom, že hra vám nedá příliš indicií, kde je hledat. Jelikož připomínají svítící tikety od Wonkovi čokoládovny, mimo přímé vizuální interakce jsou indikovány jen zvukovým znamením. I tak kolem nich musíte proletět v relativně krátké vzdálenosti. Můžete se sice optat archeologa, ale jeho výřečnost začíná a končí u faktů, spojených se světem Inverse. Nikdy se od něho nedozvíte, kde relikvie hledat nebo kolik jich v daném místě vlastně je. Svým způsobem je to logické. Dnešní badatelé nám také neprozradí heslo od klenotnice bájné Atlantidy. InnerSpace nedisponuje ani mapou, tudíž vše řešíte pokusem, náhodou nebo omylem.

Z ukázek a trailerů to není znát, ale Kartograf má velice podařenou fyziku létání. Navzdory prvotnímu zděšení, že se s ovládáním nikdy nesžiji, jsem byla později schopna dělat akrobatické kousky lahodící oku. Levou páčkou se ovládá směr, pravou rotace s rychlostí a levý bumper poslouží coby „ruční brzda“. Čím rychleji si létání osvojíte, tím lépe do budoucna, protože s přibývající herní dobou jsou vyžadovány komplikovanější manévry. Vysbírat Wind v malých komůrkách ještě není tak těžké, když však musíte prolétnout kanálem, který se krkolomně svíjí prostorem jak popínavá květina, prsty kmitají jak tkalcovský stav. Wind přitom sbírat musíte, protože se bez něj nepohnete dál.

Slouží jako palivo některých artefaktů, odměna pro pomocníka a životabudič pradávných stvoření. Bez jeho zásoby je tak takřka nemožné plnit úkoly. U nich platí to samé, co u relikvií. Tedy, že dostanete jen obecný cíl, ale postup a cestu k němu si musíte najít sami. Archeolog je alespoň tak hodný, že na dotyčné místo ukáže, takže víte, kde přibližně máte pátrat. Objevit mechanismus řešící hádanku bývá zpravidla náročnější než úkol samotný. Ve většině případů musíte něčím proletět, sklopit stožáry, cosi porozbíjet nebo přetrhat spoje. Velmi se mi líbilo „nahánění oveček“, kdy se prostorem pohybují světélkující tvorové, které sledováním nasměrujete do příslušného místa. Dělat pasteveckého psa už dlouho nebylo tak příjemné.

Jsou tu ale i zápory. Některé úkoly, nebo spíše jejich části, působí trochu nastavovaným dojmem. Jako by autoři chtěli ještě o pár minut prodloužit herní dobu. Z toho logicky vyplývá, že dotyčné prvky začnou být po čase repetitivní. Mohou být v jiném prostředí, za jiných podmínek, avšak vždy jsou v jádru stejné. V jak velké míře to InnerSpace vyčítat je ale otázkou. Za daných podmínek a nastavených pravidel je vše v mezích únosnosti, protože herní doba je jedno odpoledne. Oblíbená časová jednotka symbolizuje dvě až tři hodiny, a to při akceptaci případného pomalejšího chápání některých hráčů. Milovníci rébusů, logických překážek a členové Mensy budou mít na stopkách ještě méně. Znovuhratelnost je přitom mizivá, pokud nepatříte mezi lovce gamerscore.

Průměrné hratelnosti hodně pomáhá vizuální zpracování. Na nezávislou scénu nejde o nic převratného, to si řekněme rovnou, ale ve spojitosti se vším tím okolo si kickstarterový projekt našel originální tvář. V barevné paletě bez výhrad převládají pastelové odstíny, díky čemuž je hraní nesmírně klidnou záležitostí. Nemůžete umřít, nemáte protivníky, tudíž si jen tak létáte a relaxujete při pohledu na reagující prostředí. Vodní řasy se chtivě táhnou za vaším světlem, tvorové ladně plachtí světem a jemný vánek tančí s volně visícími předměty. Občas narazíte na cosi, co je možné aktivovat dotykem, aby se vzhled celé lokality rázem změnil. Nebýt slabšího hudebního doprovodu, byl by audiovizuální vjem naprosto čistý.

InnerSpace je předurčen k okouzlující ambientní hudbě, kterou však autoři nejsou schopni naladit na správnou frekvenci. Zvuky prostředí se příliš neprojevují a těch pár melodií, které má hra v repertoáru, se opakuje při zdánlivě nahodilých situacích a jedna smyčka je doslova otravná. A to při rozmluvě s archeologem. Tóny běžící v pozadí se vám musí zprotivit hned po několika minutách. I automaty mobilních operátorů v dávné minulosti měly příjemnější vyznění. Rádoby digitální zvuk se ke hře vůbec nehodí a já se modlila, abych dialogy musela absolvovat co nejméně. Dodatečné režimy, kooperaci nebo multiplayer nečekejte. Titul je jednohubka. Na nic jiného nemá. Na nic jiného ani necílí.