RECENZE: Journey to the Savage Planet

Autor: p.a.c.o Publikováno: 6.2.2020, 8:00

Publikováno: 6.2.2020, 8:00

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2000 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak hodně vtipně a vesele. Výběr tak záleží na chuti každého virtuálního dobrodruha.

Journey to the Savage Planet se řadí mezi veselejší a podstatně přístupnější tituly než třeba No Man Sky, či zmíněný Elite a oproti nim se dokonce dá dohrát, což je asi její největší výhoda. Hrozně moc mě na hře také baví, že sama sebe nebere úplně vážně, a i ten nejděsivější boss je svým způsobem roztomilý. Co na tom, že začátek našeho dobrodružství je více než klasický, protože naše loď havaruje na neznámé planetě. Naším úkolem bude poskládat loď dohromady, doplnit palivo a při tom všem prozkoumávat nová místa, místní faunu, flóru a také civilizaci, jejíž objekty při našem putování potkáváme.

Probuzení v naší kajutě je sice ještě vážné, ale první pohled na našeho bláznivého průvodce dává tušit, že práce pro čtvrtou nejlepší vesmírnou společnost má svá specifika. Předně tady máme multifunkční plechovky Grob, což je něco mezi jídlem, pojivem a kdo ví, čím ještě. Do našeho starého počítače nám stále chodí emaily ze země a do toho se postupně přidávají videa s reklamami na velice zajímavé produkty. Nad některými výrobky jsem se opravdu bavil a třeba kapesník na čistění myšlenek nebo horká erotická linka s čímsi připomínajícím želé jsou opravdu podařené.

To nejdůležitější se však odehrává venku, na cizí planetě, takže vzhůru za poznáním. Náš scanner odhalí a popíše, cože se kolem nachází a je mu jedno, zda jsou to rostliny nebo zvířata. Některé rostliny jsou vhodné k léčení a doplnění našeho ukazatele zdraví, jiné jsou trochu více agresivní a zdraví dokáží brát. Stejné přirovnání platí i pro místní obyvatele, kteří jsou však ve většině případů přátelští, pokud je tedy nenaštveme, ale najdou se i čistě agresivní druhy, které po vás půjdou na každém našem kroku. Až se mi vzhledově zdálo, že se při navrhování nepřátel někdo nechal inspirovat pokémony.

K boji, když už na něj dojde, můžeme využít naši příruční pistoli s neomezeným množstvím munice, ale s omezenou kapacitou zásobníku pro ni, v jedné ruce a pestrou škálou plechovek a nejrůznějších přírodních látek v ruce druhé. Jejich kombinací budeme lákat nepřátele, odstraňovat překážky nebo stavět pomocníky pro další postup. Mimo chození budeme hodně času skákat nebo lézt, abychom se dostali po vzoru olympijského hesla dál a výš. Journey je ideálním příkladem mixu všech možných žánrů (RPG, FPS, plošinovky), který vytvořil velice chutný koktejl.

Průzkum a sběr jsou tím hlavním, co se herní náplně týče, jelikož právě a jedině tak budeme moci získávat suroviny nezbytné pro vylepšování našeho obleku a sebe sama. Výhodou oproti jiným objevitelským hrám je, že zdejší hra vás v rámci hlavních, vedlejších a vědeckých úkolů vede dál, takže si svůj příběh neutváříme jenom sami, ale jsme jím vedeni. Tady se dostáváme k drobnému nedostatku, jelikož ne všechny hlavní mise na sebe navazují a někdy je potřeba k pokračování hlavní linky splnit vedlejší úkol. Bohužel z příručky není vždy úplně jasné, jaký úkol je potřeba plnit a občas tak jde člověk do nějaké mise naslepo a doufá, že ho posune dál.

Některé místní příšery dají při soubojích docela zabrat, zejména bossové, ale většinu jich sfouknete jako svíčku. Parádní je variabilita nepřátel, protože na každého platí nějaká jiná finta nebo kombinace několika věcí. Jejich paleta ale už tak široká není, byť každá nová část planety se snaží nabídnout nějakého zajímavého a většinou dost roztomilého nebo vtipného obyvatele. Někdy dokonce pro postup hrou musíme tyto roztomilé tvory obětovat, aby se jiná příšera nažrala a otevřela nám dveře dál.

Zmíněné souboje s bossy jsou poměrně solidní výzvou a čím dál budeme, tím více se u jejich zdolání člověk zapotí. Herní doba se pak v závislosti na našich touhách po objevování a plnění vedlejších úkolů může klidně pohybovat u hodnoty 15 hodin a déle, což při pořizovací ceně hry dává hodně solidní poměr cena výkon. Výjimkou je případ, kdy hodláte hrát v kooperaci.

Možnost přizvat dalšího hráče, abychom na objevování herního světa nebyli sami, je fajn. Hra s tím počítá po stránce sdílení inventáře, interakce a animací postav, ale už tak trochu méně při soubojích. Tam, kde se člověk sám u bosse trápí nějaký čas, ve dvou danou část projede o poznání snáze, jelikož počty nepřátel se v závislosti na počtu hráčů nemění. Stejně tak mohli vývojáři věnovat více péče skákacím částem, kterých je ve hře požehnaně, ale když je dva hráči plní a jsou těsně za sebou, velice často se dostanou na místo, kam můžeme v jeden okamžik jenom jeden a druhý nemilosrdně padá do propasti.

Po smrti přichází znovuzrození v komoře na lodi, ovšem bez sesbíraných surovin, jež zůstávají na místě naší smrti, ale je možné si pro ně dojít. Jednotlivé části planety budeme procházet sem a tam, takže velice rádi využijeme možnosti teleportů. Ty je však třeba objevit a aktivovat nebo je nejdříve vyčistit od nepřátelské přesily a až poté aktivovat. Systém to není rozhodně špatný a motivuje hráče při soubojích přemýšlet, aby se k němu nemusel zase kus vracet. Za sebe bych však spíše ocenil klasický systém checkpointů, tím spíš, když některé úkoly nás jako trubky honí po dané lokaci sem a tam bez nějakého většího smyslu, což je ve výsledku zdlouhavé a otravné.

Co se technické části kooperace týče, všechno krásně funguje, a to jak připojování, tak následné hraní a chybek jsme moc nepotkali. Grafický kabátek hry je pěkný a přesně pasuje do odlehčeného a trochu bláznivého stylu. Hra však neběží ve 4K a nenabízí ani podporu HDR, nicméně i na 4K televizi vypadala moc pěkně. O tom víc mne však zarazilo, jak na hru místy reagoval můj Xbox One X, který při některých scénách hučel jak při hraní Red Dead Redemption 2, což je hra graficky někde jinde. V jednom případě dokonce došlo k takovému přehřívání, až se musela konzole vypnout, ale to byl opravdu jenom jeden jediný případ.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Journey to the Savage Planet je velice příjemným překvapením letošního roku, které láka všechny průzkumníky cizích planet, ale oproti konkurenci nabídne k průzkumu a výrobě také příběh, úkoly a možnost hru dohrát. Nebýt drobných technických chybek, nutnosti cestovat úrovněmi sem a tam, a hlavně nevyvážené obtížnosti při kooperaci, klidně bych hře dal i vyšší hodnocení. Nic to však nemění na tom, že i když vesmírné hry moc nemusím, do zdejšího světa se vracím moc a moc rád a vám jeho návštěvu vřele doporučím.
  • Olishu

    Video recenze dělá jen Lukáš? 🙂 Tady u té hry by to taky nebylo špatné, vlastně tak nějak u každé hry by to nebylo špatné vidět co v ní je 🙂

    • Lukáš Urban

      Oli bohužel, videorecenze dělám jen já a Journey jsem měl původně i recenzovat, ale měl jsem toho moc 🙂

      • Olishu

        Tak to abys recenzoval nejlépe všechno v tom případě 😀 😀 😀

        • Lukáš Urban

          Tak to nám klesne objem redakčních recenzí 😀

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»