RECENZE: Just Cause 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 7.12.2015, 8:23

Publikováno: 7.12.2015, 8:23

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Hry s otevřeným světem to letos rozjely ve velkém a ten, kdo se v nich vyžívá, měl opravdové herní žně. Otázkou ale je, jestli vám sedly žánrem nebo hlavním hrdinou, protože třeba já letos ještě nehrál ani jednu, pokud tedy nepočítám lehké ozkoušení Zaklínače. Ke konci roku se štěstí usmálo i na mě a díky Just Cause 3 jsem se do světa plného netušených možností mohl pustit také.

Navíc to bylo se značkou, která má v herním světě hodně dobré jméno a to samé platí i pro vývojáře. Ti už navíc letos stihli udělat Šíleného Maxe, který sklidil vesměs pozitivní reakce. A když už byli v Avalanche Studios tak rozjetí, chtěli svou energie využít při tvorbě Just Cause 3. Pojďme se tedy podívat, jak moc zábavná dokáže být destruktivní zábava na největší herní ploše, jakou jsme kdy dostali do ruky.

jc3_1

Ostrov je sice krásný, ale v době našeho příchodu ho opanuje diktátor, držící celý lid zkrátka. Na každém rohu vyhrávají tlampače s propagandou, na příjezdu do města je billboard a v centru nesmí chybět socha v jeho nadživotní velikosti. Rico Rodriguez byl pasován do role hlavního hrdiny a spasitele, takže jak tušíte, bude na nás osvobodit celou zemi a zbavit obyvatelstvo útlaku. Bohužel se nedočkáme nějakého extra promakaného příběhu. Všechno běží tak, jak se dá očekávat a ani postavy nejsou, kdo ví jak vykreslené, aby k nim člověk získal sympatie. Možná spíš naopak a takový Mario mi po polovině hry pomalu začínal lézt krkem. Filmovému dojmu nepomáhá ani grafika, která u filmečků opravdu není žádná hitparáda. Just Cause 3 naštěstí nehrajeme kvůli příběhu že?

jc3_2

Destrukce je to správné slovo, které se celé řadě z nás vybaví při vyslovení jména hry, na což ostatně lákaly všechny trailery a i předchozí díl se tímto vyznačoval. Kopice trosek bude létat na všechny strany i teď. Zničit se dá skoro všechno a podle toho, jakým stylem se do destrukce pustíte, mohou trosky opravdu létat na všechny strany, nebo pouze věci relativně bezpečně vybuchují. Slovo bezpečně používám záměrně, jelikož obezřetnost je na místě. Dost dobře se vám může stát, že se nějaká akce zřetězí a najednou vám vybuchují sudy za vaším drahým pozadím. To už ale taky může být pozdě a vaše smrt je opravdu blízko. Stejně tak se mi párkrát povedlo sestřelit helikoptéru tak nešťastně, že spadla přímo na mou maličko a následovala další smrt. Destrukční model je hodně povedený a dá se s ním neskutečně vyblbnout. Drobnou chybkou je pak maličkost, kdy ani s tankem nejste schopni rozbít nízkou zídku, natož ji přejet. Asi ji dělali odolnou vůči tankům a to pak klobouk dolů.

K čemu by ale byly všechny ty výbuchy bez nějakého hlubšího smyslu, rozumějte herní náplně. Té je naštěstí dost, protože velký svět nabízí celou řadu možností.  Jednou z hlavních činností se stane osvobozování jednotlivých městeček a vesniček nebo zabírání vojenských základen či elektráren, a jelikož je mapa fakt velká, čeká nás hodně zachraňování. Otázkou je, jak moc dlouho vás bude bavit, protože zachraňování / dobývání probíhá dle stejné šablony. Každé místo má věci, které je třeba zničit a to je vaším cílem. Na druhou stranu úkol se dá splnit více cestami, takže já se u osvobozování moc bavil a byla to jedna z mých nejoblíbenějších činností. Po světě se válí i celá řada challengí, jejichž splněním získáváte ozubená kolečka a ty pak proměňujete za vylepšení. Úkolů jsou dohromady asi čtyři typy, liší se třeba různým autem, zbraní nebo trasou. Jejich plnění je hodně zábavné, ale mohou začít postupně nudit víc a víc. Bohužel jestli chcete více granátů, vylepšení háku a další věci, hrát je prostě budete muset.

jc3_3

Pohyb po světě bez nějakého pořádného dopravního prostředku je hodně náročný. Už párkrát jsem zmínil, že je svět fakt velký, ale ani to pořád nevystihuje, jak moc. Navíc ho tvoří celá řada různě velkých ostrovů a ostrůvku, takže se ne všude dostanete po souši. Hodně dobře se dá použít padák nebo nějaká helikoptéra. Novinková letecká kombinéza mne zrovna dvakrát nezaujala a to asi hlavně proto, že se pěkně blbě ovládá. Dají se s ní plnit i úkoly, ale díky ovládání mi přišly až brutálně těžké, takže ve výsledku jsem je neplnil, což je docela škoda. Jinak k pohybu po světě mimo padáku a vrtulníku budeme používat i auta, jejichž ovládání není taky úplně nejlepší, ale ještě se to dá. Třeba takový traktor se ovládá úplně krásně. Hlavně jsem měl pocit, že auta strašně málo zatáčí, nicméně s trochou cviku se to zvládnout dá. Naštěstí po moři je pohyb úplně parádní a jízdu na nejrůznější lodi či člunu si užijete.

jc3_4

Netrpělivější z vás se už jistě podívali na hodnocení a tak se ptají, proč má hra tak málo, když to vypadá hodně dobře. Mám pro vás dvě slova, která by se mohla stát mottem celé řady her z letošního roku. Technické zpracování. Grafika není tak super, jak se nám snažily namluvit trailery, ale že by to byla nějaká nekoukatelná hrůza, to taky ne. Světa je super a scenérie hodně malebné, což platí i pro svět pod vodní hladinou. Sice zde nejsou žádní predátoři, ale aspoň se člověk nemusí bát v případě nouze utéct do vody. Hlavní příčinou problémů je svět plný nejrůznějších bugů. Postavy se objevují, kde nemají, při misi jsem měl odstrčit člun do moře a když jsem tak učinil, kluci najeli zase na souš a takhle podobně. Nechybí ani grafické chybky jako vypadávání textur, i když to se mi stalo za celé hraní asi jenom dvakrát a také občasné fyzikální nesmysli, kdy se od sebe auta odrazí kosmickou rychlostí. Bugy by se daly ještě odpustit, ve výsledku neměly nějak zásadní vliv na hratelnost, ale co odpustitelné rozhodně není jsou pády FPS. Když se toho ve světě moc neděje, vše funguje pěkně, ale jakmile uděláte opravu monstrózní výbuch, je snížení FPS strašně moc znát a hra jde opravdu pomalu, což je hodně nepříjemné. Skoro až přestává být pravda, že na konzoli hry vždy fungují bez problému, protože tohle není první letošní hra s podobnými problémy a jsem zvědav, jestli příští rok nebo budoucnost obecně, bude v tomto směru lepší a vývojáři přestanou vydávat nedodělané paskvily.

jc3_5

Druhá věc, která mně neskutečně vytáčela je nahrávání. Ne že by loadign byl v herním světě něco divného, ale abych čekal dvě minuty na to, než mě hra milostivě nahraje profil a herní svět, to mi v dnešní době, kdy se cpe všechno na pevný disk, přijde opravdu jako urážka. Navíc každý další loading během hraní nejde pod minutu a to je hodně otravné. Po každé smrti máte minutu, než se vše nahraje od posledního checkpointu a je fuk, jestli to hrajete napodruhé nebo podesáté. Stejně tak pro opakování challengí musíte čekat, než se vše opět nahraje. Ne že by člověk neměl čas, ale takové čekání je frustrující a hlavně hrozně moc brzdí jinak perfektně zběsilou jízdu.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nebýt technických chyb, bylo by Just Cause 3 hodně vysoko a já bych vám ho z celého srdce doporučil. Takhle vám řeknu, že jestli vám nevadí počkat, počkejte, než vyjde nějaký patch, co opraví chyby. Jestli chcete hrát, počítejte se vším výše zmíněným. I přes technické nedodělky Just Cause 3 nabízí obrovský svět s obrovským množstvím zábavy a to taky není špatná nabídka.
  • Marta

    Mně se to teda nikdy neloaduje nikdy dýl než 30 sekund. Ne že by to bylo příjemné i tak, ale fakt s tím nezažívám takové problémy, jak to internet přifukuje, hraje se to úplně v pohodě.

18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»
29. 03. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Generation Zero

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom...

»