RECENZE: Kinect Sports

Autor: p.a.c.o Publikováno: 23.11.2010, 9:33

Publikováno: 23.11.2010, 9:33

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1707 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Nejdříve „odbavíme“ lenochy a uděláme to proto, aby se co nejdříve mohli přesunout k lednici a ne, nemusíte děkovat. Bowling je nejmíň náročný sport v tomto souboru sportů (co se fyzické náročnosti a námahy týče), ovšem co do technické náročnosti se řadí poměrně vysoko. Nestačí totiž přijít a pouze kouli nějak hodit. Musíte zamířit a hodit, ty pokročilejší mohou hodit točenou.  Kinect dokáže rozpoznat opravdové detaily v pohybu Vaší ruky a následně je velice přesně přenese do hry, resp. na Vaši kouli. Jinak nás čeká klasický bowling, který dokáže na dlouho zabavit. Po grafické stránce se jedná o parádní podívanou, kterou k dokonalosti přivádí fakt, že je možné kouli hodit mezi diváky, či koulí zničit kus dráhy.

Druhým velice zajímavým sportem je ping-pong. Ten umí hrát snad opravdu každý a ani ovládání přes Kinect se od toho reálného moc neliší. Stačí si vybrat pravou nebo levou ruku, ve které chcete držet pálku a směle se můžete pustit do hraní. Vyzvat můžete nejen Al řízeného protihráče, ale navíc můžete pozvat živého spoluhráče nejen vedle sebe stojícího, nýbrž i přes XBL. Na nejtěžší obtížnost Vám bude Al velkým soupeřem. S živým spoluhráčem můžete soupeřit nejen proti sobě, ale i vytvořit tým a pustit se do bojů proti Al. Pokud bych měl hodnotit odezvu, je prostě úžasná. Hraje se backhandem i forehandem a stejně dobře se dají zahrát i míče typu topspin nebo se zpětnou rotací.

Ovšem v České Republice se bude určitě nejvíc hrát fotbal. Ten je řešen velice dobře, co se ovládání týče a přitom je hra řešena opravdu jednoduše. Stačí prostě stát a hýbat nohama. Blokování přihrávek získáváte míč. Ten pak následně přihrajete na svého útočníka. Samozřejmě na konci tohoto řetězce je útočník, tedy Vy. Stačí zvolit místo kam chcete vystřelit a o zbytek se postarají výpočty a určitý faktor náhody. Stejně jako ve Fifa 11, i zde se vžijeme do role gólmana a nutno říct, že toto zpracování má opravdu něco do sebe. Výborně funguje i systém kooperace se spoluhráčem, kdy Vám hra jasně ukazuje, kdo hraje a hra dvou hráčů je opravdu velice vydařená. Fotbal se tak povedl a stejně jako předchozí dva, i k němu se budete velice rádi vracet.

Pokud se budete potřebovat vybít, možná Vám přijde k chuti box. Ovládání je opět velice intuitivní a jednoduché. Stačí jakoby boxovat a hra se už o ty správné pohyby postará, stejně jako o blokování, kdy stačí dát jednoduše ruce před hlavu (jde-li útok na hlavu) anebo před břicho (jde-li útok na tyto partie). Legrace ohromná, ovšem oproti výše uvedeným sportům se jedná spíše o slabší, možná i nejslabší kus celé této sportovní sbírky (ovšem záleží jistě na vkusu každého hráče). Box je vhodný spíše jako party zábava, kdy se s kamarády budete bavit, kdo koho „zbije“ virtuálně.  Single hráče nejspíše moc nezaujme.

V tak obsáhlé a různorodé sbírce sportů nesmí chybět volejbal a nutno říci, že ten se vývojářům opravdu povedl. Pro panelák není tento sport zrovna dvakrát vhodný, obzvlášť máte-li pod sebou sousedy. Ti totiž nemusí mít pochopení, proč že to nějaký trouba (mírně řečeno) nad nimi skáče. Ovšem volejbal v Kinect zpracování je prostě parádní zábava a stejně jako u ostatních i zde zábavnost roste v multiplayeru ať již pouze s vedle stojícím kolegou nebo přes XBL. Zápasy jsou napínavé, budeme smečovat, přihrávat no prostě vykonávat všechny činnosti jako při skutečném volejbalu. Zábava dobrá, ovšem časem může hra začít nudit, což je velice nedobré.

Jako pomyslnou třešničku na dortu jsem si nechal Tack & Field, česky přeloženo jako atletika. Obsahem je pětice sportů, které promění každý pokoj nebo párty v nefalšovanou olympiádu. Atletika mi přišla jako nejzábavnější a celkově jako nejlepší sport v této kompilaci (i když sváděla těžký souboj s bowlingem a pinčesem). Zároveň se jedná o fyzicky nejnáročnější hrání vůbec. Po sprintu budete opravdu dýchat jako po sprintu nebo překážkovém běhu. Celkový dojem z atletiky lehce kazí hod oštěpem, který se podle mého názoru dal zpracovat o něco záživněji. Tento fakt má však pramalí vliv na celkové hodnocení, v němž atletika prostě exceluje a už jenom kvůli ní stojí za to si hru koupit.

Říkáte si, kolik toho je? Ještě nejsme na konci, jelikož v záloze jsou další dva herní módy. Tím prvním jsou minihry k jednotlivým sportům a jenom ty samotné jsou opět velice podařené, mnozí vývojáři by měli tendence z nich vytvořit samostatnou hru. To není naštěstí náš případ a tak směle do shazování co největšího počtu kuželek během ubíhajícího časového limitu (házet koule můžete oběma rukama zároveň) nebo zkuste chytit co nejvíce míčů coby brankář ve fotbale.

Druhým herním módem je Party hra. Pro tu se hráči rozdělí na týmu, každý tým dostane svého maskota a zábava začíná. Na rozdíl od ostatních, zde rozhoduje náhodné losování o tom, jaký že sport bude předmětem našeho zápolení (výběr se skládá ze všech mini her ve hře obsažených). Jasný mód pro každou párty ale nejen pro ni. Užít se dá i v poklidném rodinném kruhu s rodiči nebo sourozenci nebo se všemi najednou.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kinect Sport nabízejí opravdu mnoho a klidně bych si troufnul je pasovat na krále Kinect lunch titulů. Hrát je může celá rodina a to hlavně proto, že ovládání přes Kinect je tak přirozené, jako dělat reálný sport. I rodiče, kteří nikdy ke hraní neměli větší vztah, teď chodí hrát na Kinectu bowling nebo ping-pong a to je opravdoví, skoro by se až dalo říct, zázrak. Kinect Sports by tak neměli chybět v žádné domácí sbírce her ke Kinectu, zábava zaruřena na hodně dlouho a navíc index únavy atakuje hranici maximálního počtu bodů.
26. 05. 2019 • CryLineT0

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»