Recenze: Layers of Fear 2

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 24.5.2019, 15:23

Publikováno: 24.5.2019, 15:23

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

Jsme o desetiletí dál, tedy ve třicátých letech minulého století a coby herci přijímáme roli ve fláku jistého režiséra. Nejspíš to bude pěkný megaloman, protože neváhal uzavřít kus výletní lodi, jen aby mohl natočit co nejautentičtější snímek. James Cameron to ale nebude. Dílo o několika aktech má být exhibice jednoho muže, která má ovšem zatraceně daleko do Truman Show. Tajemný hlas dirigující dění nemá v ruce scénář, ale celou kartotéku existence hlavního protagonisty. Jejím prostřednictvím ožívají noční můry, dávné křivdy a ty nejtemnější stránky herecké mysli.

Jak praví ústřední motiv, je to o budování postavy, o charakteru. Ten herní rozhodně nezapře svoje kořeny. I když se vzdal viktoriánského domu a rozteklých olejových maleb, zůstala po něm pevná kostra, která stejně dobře funguje v záři reflektorů na palubě velké lodi. Nebál bych se říct, že funguje dokonce ještě lépe. Námezdní jukebox identit nemá jasně kreslený charakter, který by vytyčil hranici mezi rolí a skutečným já. A přesně na tom je postavené schéma prolínající několik dějových rovin. Možná je příběh primitivní až hanba a možná jen maskuje nenávratný rozpad osobnosti, který vede k bezútěšnému konci.

Kdo se stane předsedou soudního dvoru, až v závěru zazní finální verdikt, máte ve svých vlastních rukách. Každý jeden akt obsahuje hned několik symbolik. Vývojáři sympaticky odkazují na přelomové filmy své doby, jejichž atmosféru používají pro vyprávění. Kombinace scénáře, skutečných událostí, vzpomínek a halucinací vytváří základy pro tucet spekulací. Jak se mění atmosféra, mění se také váš názor, neboť získáváte nové a nové informace. Když už si myslíte, že máte jasno, přijde na řadu rozhodnutí. Těmi končí každý akt a je pouze na vás, zda poslechnete režiséra nebo ne. Mějte však na paměti, že konec vám to spočítá.

Layers of Fear 2 přicházejí opět s vícero konci, které obohacují o nejednu novinku. Z větší části se vzdávají zbytečných interakcí, které uměle prodlužovaly herní dobu. Vzdušnější hratelnost rozhodně prospívá vyprávění, na druhou stranu je psychologický horor už tak holý, že od walking simulátoru ho dělí jen střídmé hádanky, pár předmětů a tištěné informace. Paradoxně jsem měl místy pocit, že je hra prázdná a že nově nabytou velikost nedokáže plnohodnotně využít. Nikde žádný bod zájmu, nikde žádný „bubák“, ba ani tesklivá hudba. Nejspíš za tím ale nestojí ani tak bezradnost vývojářů, jako spíš moment překvapení, který pokračování není schopné zopakovat. Se znalostí prvního dílu už jsou hororové prvky starou známou, s níž si tykáte za svitu petrolejky.

Snaha vyděsit přichází opět z mnoha zdrojů a lhal bych, kdybych tvrdil, že vždy vyjde naprázdno. Hned v úvodu se mnou škubnul výstřel neb vývojáři se tentokrát neštítí ani výkyvů v hlasitosti. Což nemá příliš rád. Většinou je podpoří vizuální abstrakcí, která má silně depresivní podtón. To se týká jak záznamu připomínajícího pásku z filmu Kruh, tak monstra. Zastupuje „zlo“ a i když setkání s ním končí jen blízkým respawnem, zanechá ve vás vždy pocit neklidu. Pády předmětů, změny prostředí po vašem otočení, hrátky se světlem, výpady z neznáma a další variace pro navození děsu nešetří pestrostí. Věřím, že žánrově méně otlučení hráči pocítí úzkost, zpocené dlaně, zrychlený tep a dojem, že jsou neustále sledováni.

Hrál jsem se sluchátky a z větší části během noci, tudíž jsem šel atmosféře hodně naproti. Když se ještě přidal vítr a déšť bubnující do okna, byla má jistota, že už mě vývojáři nenachytají se staženými půlkami, nalomená jak novoroční předsevzetí. Tím chci říct, že požitek ze hry záleží v mnohém na vás samotných. Však vydat se do hororových vod za bílého dne je kacířské. Stejně tak ignorovat příběh, který rozhodně není hloupý. Ba naopak, neboť k vyprávění využívá větší množství prvků. Drobnou repetetivnost v lekání pak buď přijmete jako obchodní značku nebo coby slabou kávu ze starého lógru.

Při rozhodování vám pomůže audiovizuální stránka hry, která naopak ani omylem nepřipomíná minulý díl. Unity vystřídal Unreal Engine 4 a rozdíl je skutečně velký. Parník působí jak skromnější verze Titanicu a pohyb po něm připomíná návrat do míst, které jste nikdy nenavštívili. Světlo je reálnější, čehož si všimnete jak na stínech, tak na texturách. Odrazy zdrojů záře se krásně lámou, díky čemuž působí kovové materiály až luxusním dojmem.  Obraz je celkově mnohem ostřejší a výraznější. Až se divím, že si nepomáhá vyšším rozlišením a vylepšenými efekty. Kolorace jsou sice umírněnější, za to stylizace působivější. V jednom aktu se barvy vytratí úplně, což považuji za velkou odvahu. Výtvarníci se skutečně snaží, aby z prostředí a námětu vydolovali maximum a na poli osmi hodin nenudili ani chvíli. A to se počítá s tím, že si hru zopakujete.

Tvorba cesty prostřednictvím diapozitivů, vertikální ruchy obrazu s blížícím se nebezpečím, perfektně vystavěné přechody scén, poklony filmovým klasikám nebo skvěle nazvučená „řeč“ lodi. Je toho poměrně dost, co se mi vrylo pod kůži a na co budu ve spojitosti s Layers of Fear 2 vzpomínat. Nejvíce však na uhrančivý hlas Tonyho Todda. Candyman odklízející následky Nezvratného osudu je v pozici režiséra a kdykoliv se jeho pokyny rozlejí útrobami lodi, tají se dech. Je to drobnost. Stejně jako bylo angažování Rutgera Hauera pro Observer. Nicméně tyto oslí můstky dotvářejí výsledný dojem, spojují hru s jiným kulturním aspektem a pomáhají lépe prodat fascinaci Psychem, Upírem Nosferatu, Čarodějem ze země Oz nebo Cestou na měsíc.

Mám pocit, že se nám klube malá hororová série, která je schopna jednou za čas potěšit sondou do mysli labilního umělce. Z některých prvků a kompozic levelů se skutečně stávají poznávací znamení. Dovedu si představit vyčpělého hudebníka hledajícího ztracenou slávu. Autora bestsellerů, kterého dostihne vlastního minulost nebo divadelního velikána, jehož svět se ukryl do tragikomických děl. Teď už vím, že první Layers of Fear nebyly jen náhodnou trefou do černého. Rukopis mysteriózního psychothrilleru, který je na každém kroku ohýbán hororovými prvky, se v dnešní produkci rozhodně neztratí.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hrůza už podruhé odhazuje šatstvo, aby ve vší obnaženosti polaskala milovníky dusné atmosféry. Jejím věšákem je tentokrát herec, jehož poslední šanci na úspěch ukrývá zaoceánský parník. Brzy se ale ukáže, že uznání může být vykoupeno zdravím rozumem. Polští vývojáři zjednodušili herní prvky a mnohem víc sází na příběh, prostředí a strašení sty způsoby. I když se najdou místa, kde si ubrání interakce úplně nesedlo s lodními prostory, působí celek dospělejším dojmem. Filmové akty nešetří audiovizuální pestrostí a atmosférou si nezadají s prvním dílem. Neznalí prvotiny si hru asi užijí o trochu víc, ale to je daň za pokračování, kterou rád zaplatím.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»