Xboxweb.cz

Už je tomu 6 měsíců, co jsme se spolu s poznamenaným malířem protloukali děsivým bludištěm pokojů, chodeb, obrazů a vylitých kbelíků barev, s cílem dokončit jedinečné umělecké dílo. Ačkoliv možná trochu krátké, byly Layers of Fear velmi intenzivním hororovým psychem, jehož kouzlo se ukrývalo i v „nekonečném“ konci. Ten se teď tvůrci rozhodli otevřít, aby nám původní příběh obohatili o pohled malířovi dcery.

Ta se do tajemného domu vrací jako mladé děvče, aby konečně udělala přítrž všem nočním můrám, které ji od dětství sužují. Doufá, že když opět uvidí místa, kde nechala otisky svého života, ujasní si nejen vzpomínky, ale také vztah s otcem. Ten, jak již víme, byl velmi komplikovaný, protože psychickým stavem hlavy rodiny trpěli všichni okolo. Ale co když všechno nebylo tak, jak se zdálo? Co když chyba nebyla v otci, ale v domě? A dozvíte se vůbec pravdu?

Zaručuji vám, že dozvíte, ačkoliv po jejím dosažení budete mít patrně dost nepříjemný pocit. Rozšíření začíná na stejném místě jako základní hra, jen o několik let později, což reflektuje stářím poznamenané prostředí. Svítidla a svíčky vzaly za své, teď je vaším parťákem baterka, se kterou se vydáváte do pokojů, jenž už dobře znáte. Zprvu se i zdá, že herní mechanismy se vrátí v plné síle. Všude kolem jsou úložné prostory ukrývající písemné či grafické odkazy na minulost, občas něco spadne a vy už netrpělivě očekáváte barevnou symfonii ohlašující hrůzu. Bohužel ta se tentokrát servírovat nebude.

Autoři si patrně řekli, že kolorovaných orgií už bylo dost a zahodili téměř celý koncept s proměnnými pokoji. Pouť za minulostí tentokrát lemují flashbacky, které se aktivují v každé místnosti. V lepším případě vás přenesou do jiného časového určení, kde plníte nějaký úkol, či jednu z hádanek, v tom horším jste jen nehybnými účastníky děje, zatímco hra vše důležité odvypráví téměř bez jakéhokoliv zásahu. Mohl bych pominout fakt, že přechod do záblesků minulosti probíhá přes několikasekundovou bílou nahrávací obrazovku, to by ovšem nová lokalita musela nabídnout více, než jen sterilní pokoje v hnědém filtru.

Nebudu přehánět, když řeknu, že s výjimkou úkolu, kde je nutné podle otcových instrukcí nakreslit obraz a ke slovu se opět na chvíli dostane kontrast barev, celý dodatek působí jako nízkorozpočtová kopie čehosi, co už jste stokrát viděli. Originalita původní hry vzala za své stejně rychle, jako všudypřítomná atmosféra. Momenty, kdy máte včerejší snídani pustit do trenek, se omezily na padání předmětů a štěkajícího psa, nově zkomponovaná hudba stojí smutně v koutě a dům hodný demoliční čety je tichý jak myš. Plusem lze označit využití rozdílných věkových charakterů hlavní hrdinky. V dětské verzi na vás čeká níže posazený pohled, hůře dostupné předměty a zkreslená kamera.

Určitě cením také snahu přinést hráčům různé konce, přestože cesta za nimi není příliš svobodná. Pokud vezmete hru šmahem a neřešíte odhalování příběhu, čeká vás konec A. V opačném případě jste obdarováni nejenom achievementy, ale také alternativním koncem B. Problém tkví v tom, že i když při hraní zařadíte neutrál, jste na konci dříve, než vám vystydne káva na stole. Coural jsem se jak turista po památkách a přesto mě závěrečné titulky doběhly před uplynutím jedné hodiny. Je tak naprosto nemožné se do již tak řídké atmosféry pořádně zakousnout.