RECENZE: LEGO Bricktales

Autor: p.a.c.o Publikováno: 11.10.2022, 14:00

Publikováno: 11.10.2022, 14:00

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2798 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Jedno se musí firmě LEGO nechat. Její kostičky mají i po devadesáti letech od svého vzniku stále své kouzlo a novými stavebnice dokáží oslovit nejen děti, ale také jejich rodiče a dospěláky obecně. Stejně jako se snaží přilákat zákazníky k fyzickému stavění, dává LEGO prostřednictvím nejrůznějších studií zelenou ke vzniku her. Ani nemusíme představovat nejrůznější filmová zpracování a hrdiny, ale to nejsou jediné hry, které vznikají.

Najdou se i takové, které se snaží přinést zajímavý příběh a k tomu porci stavění. Prvním takovým pokusem byl LEGO Builder’s Journey, jež na relativně malé herní ploše přinesl zajímavý příběh a k tomu nějaké to stavění. Dalo by se říct, že právě tenhle titul byl odrazovým můstkem pro dnes recenzované LEGO Bricktales. To nabídne o dost delší herní dobu a podstatně více stavění. Pojďme se na to podívat pěkně kostičku po kostičce.

Ani v tomto případě nesmí chybět příběhové pozadí, které nás bude postrkovat stále dál. Tentokrát budeme pomáhat našemu dědečkovi, který je matla a pod jeho vedením se mu tak nějak rozpadl zábavní park. Aby toho bláznovství nebylo málo, z námi opravené pračky vyskočí robot Rusty, protože jsme ze stroje na praní udělali věc pro mezidimenzionální cestování – bohužel jenom jednou. Rusty však portály umí vyrábět také, což je důležité pro získání speciálních kostiček štěstí. S jejich pomocí budeme následně opravovat jednotlivé atrakce.

Abychom tyto kostky dostali, budeme se muset vydat do několika prostředí, pomáhat lidem, udělat je šťastnými, abychom na konci byli odměněni. Čekají nás pouště, města, hrady, pyramidy a další zajímavá místa. Příběh je sice poměrně tradiční, ale nechybí v něm spousta vtipných situací, narážek a odkazů na dnešní dobu. Oproti klasickým LEGO hrám, na které jsme zvyklí, mi zdejší humor seděl o něco víc a přišel mi takový přirozenější.

Tím hlavním ale není příběh, nýbrž herní náplň. Jak jsem již zmínil v úvodu, budeme stavět. A to hodně. Každý úkol nabídne předem daný počet dílků a oblast, do které se budeme muset vejít. Z toho následně budou vznikat hlavně mosty nebo schody, ale dojde také na kopie soch nebo stavbu lanovky, vrtulníků či dalších pohybovadel. A kdo si myslí, že to bude na chvilku, toho velice rád vyvedu z omylu. Ano, kdo bude chtít hrou proletět, postaví nějaký základní model, ale ta největší zábava začíná splněním úkolu. Stavění pak doplňují jednoduché puzzly nebo sbírání hromady předmětů. V tomto bodě se asi někdo nechal inspirovat z her od Ubisoftu.

Každá stavba se dá vylepšovat a upravovat nejen dle fantazie, ale zejména díky odemčení sandbox módu. Díky němu můžeme stavět téměř bez omezení a s o něco širší paletou kostek, než bylo k dispozici v původním zadání. Všichni hračičkové budou velice spokojeni, protože cílem není jen něco postavit, ale v případě mostů nebo dopravních prostředků musí být daná věc také nějakým způsobem funkční, což zkouší nejrůznější roboti.

A teď jsem se dostal k nejzákeřnější části celé hry – režimu stavění. Nechá nás stavět ve všech osách a díky němu můžeme přivést k životu opravdu spoustu představ. Většina hádanek tak má více než jedno správné řešení. Ani po několika hodinách jsem se s ním však nemohl úplně skamarádit. Buď jsem dával kostky úplně mimo, nebo jsem zase neviděl, kam jsem potřeboval. Práce s kamerou chce hodně cviku, jelikož ovládání není kvůli komplexnosti vůbec snadné a byť se snaží pomáhat, ne vždy kostky zkrátka zaklaply do sebe tak, jak jsem potřeboval. Skoro bych řekl, že na PC by to mohlo být o dost lepší, ale bohužel jsem neměl možnost praktického srovnání.

Díky tomu mě stavění složitějších věcí přišlo děsně otravné a opravdu jsem se na něj netěšil. Následně mě tak ani už nelákala možnost něco stavět znovu nebo vylepšovat, prostě jsem chtěl mít danou věc hotovou. Ale může se klidně stát, že vám editor sedne a opravdu se u něj budete bavit. Já ho však beru jako mírně nepovedený a možná až zbytečně komplikovaný. Na druhou stranu musím uznat, že prokousat se světem LEGO Brickstales zabere několik desítek hodin normálního hraní.

Žádnou výtku pak rozhodně nemám ke grafickému zpracování a celkové prezentaci. Všechny úrovně jsou od základu vymodelovány z LEGO kostek a nejednou se mi stalo, že jsem se jenom kochal okolím. Možná tato hra zručnějším stavitelům poslouží jako dobrá inspirace ke skutečnému stavění. Oproti akčním LEGO hrám si tu nikdo nepomáhal nějaký ne-LEGO 3D rendery a podobnými věci. V tomto ohledu mi Bricktales připomínají v úvodu zmíněný LEGO Builder’s Journey, který byl dle mého soudu ještě o něco hezčí.

LEGO Bricktales je hrou pro každého, kdo chce něco budovat. Nabízí opravdu robustní editor, spoustu úkolů, pěkný a veselý příběh a hodně různorodá prostředí a s tím spojené výzvy. Opravit dědečkův zábavní park dá zabrat na dlouhou dobu, a tak je ve výsledku škoda, že editor je možná až moc komplikovaný a není úplně ergonomický pro ovládání prostřednictvím ovladače. Jinak jsem si hraní moc užil a to asi i proto, že další takovou hru prostě jenom tak nenajdeme. Je dobře, že LEGO nechává vývojářům volnou roku, aby mohly podobné projekty vznikat. Jen tak dál.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Zdejší možná až moc propracované stavění a komplikovaný editor doplňuje pěkná grafické zpracování, příjemný příběh a spousta LEGO humoru. Ať jste děti nebo dospělí, dostanete zábavu na desítky hodin a pokud se vám zalíbí sandobox mód, vaši blízcí vás asi hodně dlouho neuvidí. Ostatně v případě skutečných LEGO stavebnic tomu není jinak.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»