RECENZE: LEGO The Incredibles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 12.7.2018, 8:19

Publikováno: 12.7.2018, 8:19

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1621 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

Ne jinak tomu bude i u nejnovějšího pokračování, které se rozhodlo spojit své jméno a dovednosti s rodinkou Úžasňákových. Do kin již co nevidět dorazí jejich pokračování, takže tato volba se zdá být logickou. Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou si řekněme, že LEGO Incredibles nabízí klasickou zábavu, na jakou jsme u značky zvyklí. To je dobře a také špatně, protože koncept her se již drahnou dobu nezměnil.

Příběh začíná trochu zmatečně, jelikož nás na úvod čekají scény z filmového pokračování, které většina z nás ještě rozhodně neviděla, tudíž můžeme být lehce ztracení a překvapení tím, co se na obrazovce děje. Po úvodní akci se dostáváme do domu agentury, která se snaží vrátit super hrdiny zpět do běžného života, včetně naší rodiny. Co se hrdinů týče, nejvíce se do bitev zapojí matka Helen, kterou následně doplňují jednotlivý členové rodiny nebo další postavy. Nakonec příběh obsáhne oba dva filmy, a pokud se ptáte na herní dobu, 10 hodin vydrží určitě, spíš však ještě o něco déle.

Po skončení úvodu se nám otevře po vzoru předchozích her město, v němž se můžeme volně pohybovat a volit úkoly podle chuti. Mně se tento styl úplně nelíbí, protože člověk jezdí sem a tam, jízdní model je hodně arkádový, takže nějaký hlubší prožitek nečekejte, a navíc tohle všechno ježdění natahuje hratelnost a nabourává příběhové tempo hry. Sice můžete rychle skočit do další kapitoly, ale pro co nejlepší splnění je potřeba se potulovat i po městě.

Zde bojujeme se zločinem, lupiči a plníme nespočet vedlejších úkolů, abychom se ve výsledku dostali k odměně ve formě červených nebo zlatých kostiček. Ty fungují jako aktivátory jednotlivých bonusů, což mohou být násobiče skóre, nápovědy, kde jsou minikity a další. To všechno je už tak notoricky známá věc všem hráčům, že je nemůže překvapit. Stejně tak se novodobé LEGO hry oprostili od pouhého huhňání a ukazování hlavních hrdinů a příběhem nás doprovází plnohodnotný dabing.

Sbírání postaviček je taktéž nedílnou součástí každé LEGO hry, v tomto díle jich najdete přes 160. Co se mi líbilo, je otevírání pytlíčků s nimi, které opravdu pěkně vypadá. Další novinky v hratelnosti plynou ze schopností hrdinů, kdy dcerka Viollet může vytvořit svou bubliny a do ní vzít nějakou další postavu. Tato možnost kombinace schopností asi nejvíce na několika místech ozvláštňuje jinak stále stejnou hratelnost, a to samé platí i pro elastickou Helen a její protahování skrze šachty.

Kooperativní hraní dvou osob nesmí chybět, takže když se vaše dítko někde zasekne, snadno mu můžete s danou částí pomoci. Oproti předchozím dílům je kooperace řešena rozdělenou obrazovkou, ale již ne dynamicky, nýbrž permanentně, což vnímám jako velké plus, protože to funguje velice pěkně. Kdo čekal možnost online hraní, bude opět zklamán, jelikož v tomto směru se žádná změna neuskutečnila a je to otázkou, zda tomu tak někdy bude (můj osobní názor je, že nebude).

Ani grafická stránka a celkové zpracování ničím nepřekvapí, jelikož engine je stejný, město na první pohled také a mění se opravdu jenom prostředí dle filmového zadání. Těžko říct, co v tomto ohledu změnit, protože LEGO hry mají díky tomu svůj osobitý přístup k technické stránce. Naštěstí humor tolik vlastní herní sérii nechybí, za což jsem velice rád, protože bez něj by to nebylo ono. Humor dokáže potěšit jak malé, tak i velké hráče.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

LEGO Incredibles jsou přesně tím, co byste od LEGO hry čekali. Úžasňákovi sice přinesli pár změn, ale ani ty nezakryjí fakt, že se v konečném součtu jedná o další díl s velice podobným obsahem, jako posledně. Proto na lepší známku nemohou dosáhnout, i kdyby se Helen roztahovala, jak chtěla. Nicméně herní drobotině radost jistě udělají, i když češtinou nedisponují.
  • Marcus Fenix

    Je to v cz??

    • není

      • Marcus Fenix

        Škoda,že MS nemyslí na ty menší jako v případě Disney Pixar a Lucky

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»