RECENZE: LEGO The Incredibles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 12.7.2018, 8:19

Publikováno: 12.7.2018, 8:19

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

Ne jinak tomu bude i u nejnovějšího pokračování, které se rozhodlo spojit své jméno a dovednosti s rodinkou Úžasňákových. Do kin již co nevidět dorazí jejich pokračování, takže tato volba se zdá být logickou. Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou si řekněme, že LEGO Incredibles nabízí klasickou zábavu, na jakou jsme u značky zvyklí. To je dobře a také špatně, protože koncept her se již drahnou dobu nezměnil.

Příběh začíná trochu zmatečně, jelikož nás na úvod čekají scény z filmového pokračování, které většina z nás ještě rozhodně neviděla, tudíž můžeme být lehce ztracení a překvapení tím, co se na obrazovce děje. Po úvodní akci se dostáváme do domu agentury, která se snaží vrátit super hrdiny zpět do běžného života, včetně naší rodiny. Co se hrdinů týče, nejvíce se do bitev zapojí matka Helen, kterou následně doplňují jednotlivý členové rodiny nebo další postavy. Nakonec příběh obsáhne oba dva filmy, a pokud se ptáte na herní dobu, 10 hodin vydrží určitě, spíš však ještě o něco déle.

Po skončení úvodu se nám otevře po vzoru předchozích her město, v němž se můžeme volně pohybovat a volit úkoly podle chuti. Mně se tento styl úplně nelíbí, protože člověk jezdí sem a tam, jízdní model je hodně arkádový, takže nějaký hlubší prožitek nečekejte, a navíc tohle všechno ježdění natahuje hratelnost a nabourává příběhové tempo hry. Sice můžete rychle skočit do další kapitoly, ale pro co nejlepší splnění je potřeba se potulovat i po městě.

Zde bojujeme se zločinem, lupiči a plníme nespočet vedlejších úkolů, abychom se ve výsledku dostali k odměně ve formě červených nebo zlatých kostiček. Ty fungují jako aktivátory jednotlivých bonusů, což mohou být násobiče skóre, nápovědy, kde jsou minikity a další. To všechno je už tak notoricky známá věc všem hráčům, že je nemůže překvapit. Stejně tak se novodobé LEGO hry oprostili od pouhého huhňání a ukazování hlavních hrdinů a příběhem nás doprovází plnohodnotný dabing.

Sbírání postaviček je taktéž nedílnou součástí každé LEGO hry, v tomto díle jich najdete přes 160. Co se mi líbilo, je otevírání pytlíčků s nimi, které opravdu pěkně vypadá. Další novinky v hratelnosti plynou ze schopností hrdinů, kdy dcerka Viollet může vytvořit svou bubliny a do ní vzít nějakou další postavu. Tato možnost kombinace schopností asi nejvíce na několika místech ozvláštňuje jinak stále stejnou hratelnost, a to samé platí i pro elastickou Helen a její protahování skrze šachty.

Kooperativní hraní dvou osob nesmí chybět, takže když se vaše dítko někde zasekne, snadno mu můžete s danou částí pomoci. Oproti předchozím dílům je kooperace řešena rozdělenou obrazovkou, ale již ne dynamicky, nýbrž permanentně, což vnímám jako velké plus, protože to funguje velice pěkně. Kdo čekal možnost online hraní, bude opět zklamán, jelikož v tomto směru se žádná změna neuskutečnila a je to otázkou, zda tomu tak někdy bude (můj osobní názor je, že nebude).

Ani grafická stránka a celkové zpracování ničím nepřekvapí, jelikož engine je stejný, město na první pohled také a mění se opravdu jenom prostředí dle filmového zadání. Těžko říct, co v tomto ohledu změnit, protože LEGO hry mají díky tomu svůj osobitý přístup k technické stránce. Naštěstí humor tolik vlastní herní sérii nechybí, za což jsem velice rád, protože bez něj by to nebylo ono. Humor dokáže potěšit jak malé, tak i velké hráče.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

LEGO Incredibles jsou přesně tím, co byste od LEGO hry čekali. Úžasňákovi sice přinesli pár změn, ale ani ty nezakryjí fakt, že se v konečném součtu jedná o další díl s velice podobným obsahem, jako posledně. Proto na lepší známku nemohou dosáhnout, i kdyby se Helen roztahovala, jak chtěla. Nicméně herní drobotině radost jistě udělají, i když češtinou nedisponují.
  • Marcus Fenix

    Je to v cz??

    • není

      • Marcus Fenix

        Škoda,že MS nemyslí na ty menší jako v případě Disney Pixar a Lucky

21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»