RECENZE: Life is Strange na Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 6.2.2015, 10:30

Publikováno: 6.2.2015, 10:30

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Ať už se najdou příznivci našeho názoru, či nikoliv, hry se vyvinuly a stále vyvíjí směrem, kde je příběh stěžejní částí zábavy, a tak nějak klíčovým prvkem k tomu, aby naplno hráče vtáhnul a pevně držel napjatého. Nutno říci, že hry v tomto směru museli projít, řekněme, evolucí. Podíváme-li se na video herní průmysl jen o pět let zpátky, najdeme v podání vyprávění patrný rozdíl. Zajímavým faktem je, že v minulosti byl příběh her vlastně jen okrajový, a když se nějaká hra pokusila podat příběh rovnající se několik let starému knižnímu bestseleru, vznesla ovaci a do dnes si získala nejen přízeň tisíce ba i miliony hráčů po celém světě. Říkáme knižnímu, protože přece jen srovnávat hru s filmem není dvakrát rozumné, vzhledem k tomu, že se vám film odprezentuje průběžně za dvě hodiny bez sebemenšího detailu nebo možnosti fantasie. Neříkáme, že neexistují výjimky, ale přece jen kniha a hra mají k sobě daleko blíž, jelikož dokážou příběh vyprávět dopodrobna a dají konzumentovi šanci nahlédnout pod pokličku celého prezentovaného světa, byť každý v jiné podobě.

I když se v poslední době vyskytuje čím dál tím více studií, které přinášejí hry s minimem hratelnosti, zato s bezmála „filmovým“ zážitkem, kterým ale přesto své a ani naše dnes už starší rodiče přesto nepřesvědčíte, že hra může mít daleko lepší příběh, než jejich oblíbené telenovely a Ordinace v růžové zahradě. Podívejme se na Telltale, který dnes u typů těchto vyprávěných her stojí v čele. My se například řadíme mezi fanoušky seriálů Walking Dead či Game of Thrones, a proto s čistým svědomím můžeme říci, že jejich kvality dosahují a jdou ruku v ruce s jejich televizní předlohou. Některé skupiny dokonce tvrdí, že jejich kvalitu předčili. Tvůrců vytvářející hry obdobným způsobem není málo, Telltale je však specifické a především známé pro své herní mechanismy, jimiž dá uživateli možnost nenapravitelné volby v průběžně vyvíjejícím se ději.

Life-Is-Strange_screenshot-09-12-3

Dontnod Entertainment s jejich neúspěšnou akční adventurou, Remember Me, vycítili příležitost blýsknout se se svým nadáním pro tvorbu příběhu, a tak se chytili rostoucího trendu a přidali něco nevídaného, neobvyklého a v daném žánru snad ještě nikdy nevyužitého – posun času. Ten jednoho krásného dne o přestávce bohužel, nebo spíše bohudík, v sobě objevila naše mladá 18-letá teenagerka a studentka fotografické školy, Max Caulfield a stal se její druhou šancí v jejím nudném a nešťastném dosavadním životě bez přátel. Max Caulfield si díky svým schopnostem získává přízeň spolužáků, ale většinou si musí vybrat jakým způsobem. Každé rozhodnutí má své pro a proti. Ještě ten den o západu slunce ji však potká kamarádka z dětství, která zrovna neprožívá nejlepší období svého života. Teprve tady naplno příběh neobyčejné Max z Oregonu začíná, tedy přesně v momentě, když dostane vidinu zničujicí bouře.

V téměř otevřeném a nekoridorovém prostředí napěchované interakcí, jakém jsme se octli je nepopsatelně krásné a barevné, zvolený grafický styl naprosto předčil naše dosavadní zkušenosti (většinou komiksové) s obdobnými hrami. Ačkoliv by autoři mohli zvolit daleko „realističtější“ grafické zpracování, nedělali to a je to dobře. Zpracování do-ko-na-le vystihuje místní atmosféru detailně zpracovaného studentského života v současné moderní době. Slang, sociální život provázaný se sociálními sítěmi, zkratky i vztahy mezi mladými lidmi nám díky Life is Strange daly uvědomit sebe sama a připomenout si, jakým způsobem se i my vlastně vyjadřujeme a především jakým místem náš svět v současnosti je. A je jedno, jaká písnička na pozadí zrovna hraje, klidně to může být i samotná Max na kytaru, ale po celou dobu hraní vás tento pocit neopustí a atmosféra zůstane nadále stejná a někdy i mnohem intenzivnější.

image

Ale abychom jen nechválili, musíme autory trošku pokárat, sice si to nezaslouží, ale měli bychom. Přetáčení času není úplně perfektní. Občas hapruje, a tak se přetočíte buď moc, nebo moc málo, sice se čas (doplňujeme, že jen a pouze čas, vaše postava zůstane, tam kde stojí) pomocí animace posunuje, ale vaše činy se vrátí, až když dosáhnete určitého bodu události, čili konverzace musíte vést od znova a ne jen od bodu, kdy jste učinili rozhodnutí. Naštěstí se dají rozhovory k tomuto bodu přeskočit, takže úplně moc nechápeme, proč autoři nenechali hráče přetáčet čas libovolně, když to vyjde nastejno. Druhou a poslední výtku máme k načítání, respektive přechody mezi lokacemi, které jsou mimochodem rychlé, plynulé a takřka bez čekání, jenže díky tomuto rozhodnutí kvůli prvním zkušenostem s novou generací konzolí nedokázali tvůrci oželet jinak než delším renderování objektů po nahrání, takže postupně ještě při cutscénách vidíte, jak se například budovy vykreslují, což sice celkovému dojmu neškodí, ale spíš to jen kazí image vývojářům a možná i trošku hře. My to ale vstřebali a po chvíli si toho ani nevšímali. No a možná si ještě mohli dát trošku větší práci s animací úst, ale dobře… už nebudeme šťourat v drobnostech.

Pří srovnáním s hrami od Telltale nakonec narazíme na způsob ovládání, kde v jejich posledních výtvorech pohybujete postavičkami, jako v klasické adventuře, kdežto Max se ovládá z pohledu třetí osoby, což nám přišlo daleko osobitější, než se může na první pohled zdát, na druhou stranu, ne vždy máte takové množství voleb, jako u zmiňovaného leadera žánru. Sice zatím nevíme jak si s tím Dontnod poradil a do jaké míry vaše rozhodnutí ovlivní budoucnost příběhu, ale tak jako tak Telltale však mechanismy tohoto typu her nevymyslelo a vlastně ani nejde o kdovíjak originální nápad, jen svoje řemeslo dělá dobře a ještě se chytá nejslavnějších značek. Proto v žádném případě nemůžeme označit Dontnod Entertainment jako kopíráky jejich nápadu. Hlavně proto, že dokázali netypicky adventuru okořenit posunem času. Ačkoliv se tím vyhýbá pocitu frustrace, vybírá si to ale svou daň, a to přesněji znovu hratelnost. Přece jen si většinu času můžete všechna řešení vyzkoušet, a tak není moc důvodu vrátit se a hru si zahrát znovu. Nicméně, atmosféra je tak specifická, že vy se stejně jednou rádi, s úsměvem a těmi nejlepšími vzpomínkami zase vrátíte a budete si přat, aby vás hra vtáhla úplně přesně tak jako poprvé.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nepopsatelný pocit ze hry doprovází dokonalý hudební doprovod a líbivě zvolené grafické zpracování. Rádi bychom hru doporučili všem, ale nepatříte-li mezi jednotlivce, co se dokáží během hraní zamyslet a vstřebat její myšlenku s atmosférou, Life is Strange není pro vás. Příběh dívenky z trefně a uvědoměle prezentovaného, moderního světa mladých lidí lze originálním způsobem řídit posunem času. Gratulujeme Francouzům k prvnímu úspěchu, byť má hra drobné mušky, sedla nám víc než všechny adventury dd Telltale dohromady za poslední tři roky. Netrpělivě čekáme na další epizodu a těšíme se, až se v znovu necháme rozplinout a dojmout světem očima osmnáctileté Max Caulfield.
  • Jakub

    pekna recenze, vyborna hra….jen nechapu ten prvni odstavec…neber to zle, ale podle fotky vypadas spise na mladsiho cloveka…ja hraju hry cca 25 let a ujistuju te, ze v dobe, kdy sem ja zacinal hrat byl pribeh prave to hlavni, co delalo hry necim daleko jinym, nez je tomu ted…v te dobe byly adventury na vrcholu (LucasArts, Sierra, Westwood) a naopak hry po teto „herni historii“ zacaly o pribeh prichazet….proto sem strasne rad, ze jeste vznikaji hry jako Life is Strange…

    • 🙂 souhlas, byl to pribeh a na monitoru jsem honil hnedy ctverecek v zelenem ctverci – rozumej bojovka v lese 🙂

      • Rasto1979

        Tak u mna boli jedny z prvych stretov s hrami jarmoky a herne autoamaty, to som mal kolem 5-6 let, presne jak zikas strielanie z ponorky cez akoze periskop atd. ale on skor myslel tu generaciu asi od PS1…aj ked mne stacilo uz na SNES a Starfox s FX cipom a titulky v style Star Wars a mal som dej ako hovado…:-)

    • Bavime se tu o hrach obecne, ne o adventurach. Hry hraju od 99 a mam za sebou nespocet daleko starsich titulu (v te dobe jsem hral na starsim pc jen to, co mi rodič natahal z prace na disketě, takže jsem většinou hral 90kove hry), byť jsem je v te dobe tak nevnimal a ani si to nepamatuji, a proto se k nim vracim. Nemyslím si, že bych nevěděl o čem mluvím. Dnes je ve hrach příběh jedna z nejdůlezitější částí hry. Dříve ho hráči nevnímali (jak říkám, nemluvíme tu o adventurách a už vubec ne o klasikach od LucasArt nebo Sierry, Westwood zrovna delal rtska a par komerecne ne zrovna uspesnych RPG, jestli narazis na prvni Dune, tak ten delal nekdo jinej), anebo tam byl jen okrajově, aby zakazník vůbec věděl za co bojuje. Nicméně souhlasim s nazorem, že v té době byli adventury na vrcholu, sic nebyly schopne takoveho intenzivniho zazitku jako dnes. Kazdopadne srovnavat adventury jako Grim Fandango, Monkey Island, Leisure suit Larry nebo třeba Another World s hrami jako je Life is Strange uplne nejde. Dnes je to proste o uplně jiném zážitku než dřívější dnes už kultovní point and click adventury. Prvni odstavec chapej tedy tak, že dnešní úroveň podání příběhové linie OBECNĚ (z toho důvodu ani v druhém odstavci nenavazuji na recenzovanou hru ale rozvíjim myšlenku o podání příběhu ve hrách a jeho vývoj) ve hrách je daleko vyšší než dřív a daleko víc se na ni apeluje.

      PS.: Mimo jiné nejsi první, snad pomůže, když si nechám narůst kotlety. 🙂

      • Jakub

        Super, rozumime si…nechtel sem, aby to vyznelo tak, ze te chci poucovat, evidentne vis o cem pises…jen ve me spojeni teto vety: „Podíváme-li se na video herní průmysl jen o pět let zpátky“ a tve fotky proste vyvolalo dojem, ze se hrami seriozne zabyvas kratsi dobu a mozna si proste jen vzhledem ke svemu veku treba ani nemel sanci zazit zlatou eru adventur….

        PS: i me lidi porad tipujou 25, na kotlety kasli, nepomuze to:D

        • V pohode, nejsi bohuzel prvni podobneho mínění. 🙂

          PS.: tak to je v pytli 🙁

    • Guest

      Nevim jak to chodi jinde, ale bez znalostí „historie“ herniho prumyslu bych si v žádném případě netroufl psát recenze a nejspíš ani s nadprůměrnými, ačkoliv je třeba pořad se učit a neustále sledovat celkové dění herniho průmyslu, kde jen se dá. Každopádně děkujeme za připomínky a hlavně za chválu, ceníme si toho. 🙂

  • Rasto1979

    Na hru sa samozrejme tesim…:-)

15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»