RECENZE: Little Nightmares

Autor: tonyskate Publikováno: 24.4.2017, 9:05

Publikováno: 24.4.2017, 9:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 3026 článků

Už je tomu rok, co nás okouzlila pohádková plošinovka Unravel a tento týden tady máme další dílo od švédských autorů. Tentokrát ale máme na mysli Tarsier Studios, jež už se pohybují v této branži přes deset let, ale teprve nyní si odbývají svůj debut na Xboxu s hororově laděnou plošinovkou Little Nightmares. A právě tomuto zajímavému kousku odehrávajícímu se v dosti zvráceném světě se dnes podíváme na zoubek.

Hlavní představitelkou je Šestka, devítiletá hladová dívka, která byla unesena do tajného podvodního letoviska pro zvrácené a mocné bytosti, které se zde především přecpávají až k prasknutí. Čím se tak strašně cpou je ovšem trochu záhada, kterou si každý může vyložit po svém, podobně jako v jiných záhadných plošinovkách, ovšem dle našeho odhadu se jedná o dosti nechutnou společnost. To ale jistě bylo cílem autorů, šokovat hráče. Více už vám neprozradíme, ačkoliv těch odhozených bot malé velikosti bylo podezřele moc…

LN_WLU_Screenshot_06_LibraryJanitorChase_1486047559

Na Šestku se ovšem usměje štěstí a začíná naše pouť bizarním a nepředvídatelným světem zvaným The Maw, který vás nejednou překvapí či případně i trochu znechutí. Souvisí to především s temnou, chvílemi až hororovou atmosférou, zvláště když vás honí šílený kuchař nebo zbohatlí nenažranci. Přesto se nejedná o horor, ačkoliv je to určitě hra pro pokročilejší hráče. Přestože se jedná o plošinovku, rozhodně není určena menším hráčům.

Pojďme se ale zaměřit na hru jako takovou. Navzdory skutečnosti, že vše vidíte z boku, nejedná se o klasickou 2D plošinovku. Můžete se totiž pohybovat do všech směrů, což je občas na škodu, ale možná jen tvůrci chtěli hru udělat obtížnější. Hlavně ze začátku se nám tak stávalo, že jsme opakovaně skočili, kam jsme nechtěli a už jsme museli absolvovat nepříjemně dlouhou načítací obrazovku, ale o technikáliích až později. Naštěstí už jsou pozdější úrovně stylizované jinak a skákací pasáže nahradí únik a skrývání před podivnými bytostmi včetně kuchařů či dlouhorukého pomocníka.

Co vás nejspíše zaujalo už dříve a nemáme teď na mysli celkovou ponurost a zajímavou atmosféru hry, je zajímavý velikostní poměr. Netušíme, kam Šestku zařadit z hlediska evoluce a ačkoliv se jedná pouze o devítiletou dívku, ostatní obyvatelé letoviska, ať už zaměstnanci či zbohatlíci, jsou oproti ní doslova obrovití, což se projevuje i v samotném světě, takže vás čeká také šplhání po nábytku, schovávání pod stoly či procházky větracími šachtami.

Z nějakého důvodu Šestka disponuje zapalovačem, který se samozřejmě hodí, protože v útrobách letoviska může být pěkně temno. Ovšem je to asi stejně záhadné jako žlutá pláštěnka, do níž je dívka zahalena a kromě toho, že tvůrci určitě chtěli popíchnout naši zvědavost, spíše chtěli vytvořit kontrast s ponurými lokacemi.

LN_Gamescom_Screenshot_02_SneakingThroughTheMasterKithcen_1470989775

U lokací se pozastavíme, a to z velmi dobrého důvodu. Orientaci v nich je sice relativně bezproblémová a maximálně sejdete z vytyčené cesty za účelem hledání skrytých tajemství, ale je zde jeden velký problém. V prostředích se totiž kolikrát nachází přehnaně velké množství předmětů a není tak úplně jasné, jestli je daný předmět vůbec k něčemu. Často tak dochází ke zmatku a zbytečně ztrácíte čas a občas při pádu z velké výšky jste navíc otráveni ze zbytečného načítání, nebo se někde zachytíte, a zjistíte, že se postava nevytáhne. Občas tak najdete tajnou lokaci s předmětem, ale přesto je toho zbytečně moc a tohle páni vývojáři moc nezvládli.

LN_WLU_Screenshot_07_Imprisoned_1486047559

Jak už jste nepochybně pochopili ze synopse a popisu atmosféru, pánové ze studia Tarsier chtěli vytvořit především umělecký kousek, jako třeba INSIDE či už zmíněný Unravel, což se jim podařilo. Přesto ale všechny tyto hry trpí stejným neduhem a tím je žalostně krátká hrací doba. Little Nightmares má pouhých pět kapitol, které i navzdory zmatkům skrze příliš mnoho objektů pokoříte za slabé tři čtyři hodinky. Pak už můžete dosbírat tajemství v podobě rozbíjení figurek a objímání trpaslíků, případně ulovit zbývající achievementy a je hotovo.

Už dříve jsme zmínili dlouhé načítací časy, ovšem to bohužel není jediný technický problém této hry. V některých scénách byly znatelné propady snímků fps, zvláště když jste si ještě navíc posvítili zapalovačem. Hra nám také dvakrát po sobě zamrzla, ale to nakonec vyřešil restart konzole a snad to byla jen náhoda. Nejvíce nám ale na nervy lezly téměř neustálé mírné vibrace v ovladači, které nelze z nepochopitelných důvodů vypnout.

LN_Gamescom_Screenshot_04_InTheChefBedroom_1470989776

Vizuální zpracování je povedené, zvláště design postav musíme pochválit, ale je chvílemi znát nejspíše menší rozpočet, kdy u animací bytostí přesahují textury. Atmosférická hudba si také zaslouží pochvalu, ačkoliv se zvláště v intenzivních scénách často opakuje. Odladění by tedy ještě neuškodilo. Stal se nám i ojedinělý případ, že požadovaný předmět špatně dopadl a museli jsme načíst záchytný bod a proces zopakovat, ale jinak je hra relativně shovívavá.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Little Nightmares se může postavit po boku řady skvělých plošinovek se vztyčenou hlavou. Má sice jasnější zprávu, takže není až tak moc tajemná, ale snaží se o to více šokovat a hladová Šestka se nakonec ukáže jako zajímavá postava. Kratší hrací dobu bychom pominuli a případně stačí počkat na menší slevu, ale o to více hře škodí technické problémy a některá designová rozhodnutí.
  • KoubecX

    Díky. Hra se mi líbí a rozhodně koupím i s figurkou. A si bych jí nechal jméno Six 🙂

    • tonyskate

      Nějak sem si vzpomněl na Třináctku v seriálu Dr. House a nedalo mi to :-).

      • KoubecX

        Mě to zase připomnělo film Číslo 9 🙂

20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»