RECENZE: Little Nightmares

Autor: tonyskate Publikováno: 24.4.2017, 9:05

Publikováno: 24.4.2017, 9:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 2912 článků

Už je tomu rok, co nás okouzlila pohádková plošinovka Unravel a tento týden tady máme další dílo od švédských autorů. Tentokrát ale máme na mysli Tarsier Studios, jež už se pohybují v této branži přes deset let, ale teprve nyní si odbývají svůj debut na Xboxu s hororově laděnou plošinovkou Little Nightmares. A právě tomuto zajímavému kousku odehrávajícímu se v dosti zvráceném světě se dnes podíváme na zoubek.

Hlavní představitelkou je Šestka, devítiletá hladová dívka, která byla unesena do tajného podvodního letoviska pro zvrácené a mocné bytosti, které se zde především přecpávají až k prasknutí. Čím se tak strašně cpou je ovšem trochu záhada, kterou si každý může vyložit po svém, podobně jako v jiných záhadných plošinovkách, ovšem dle našeho odhadu se jedná o dosti nechutnou společnost. To ale jistě bylo cílem autorů, šokovat hráče. Více už vám neprozradíme, ačkoliv těch odhozených bot malé velikosti bylo podezřele moc…

LN_WLU_Screenshot_06_LibraryJanitorChase_1486047559

Na Šestku se ovšem usměje štěstí a začíná naše pouť bizarním a nepředvídatelným světem zvaným The Maw, který vás nejednou překvapí či případně i trochu znechutí. Souvisí to především s temnou, chvílemi až hororovou atmosférou, zvláště když vás honí šílený kuchař nebo zbohatlí nenažranci. Přesto se nejedná o horor, ačkoliv je to určitě hra pro pokročilejší hráče. Přestože se jedná o plošinovku, rozhodně není určena menším hráčům.

Pojďme se ale zaměřit na hru jako takovou. Navzdory skutečnosti, že vše vidíte z boku, nejedná se o klasickou 2D plošinovku. Můžete se totiž pohybovat do všech směrů, což je občas na škodu, ale možná jen tvůrci chtěli hru udělat obtížnější. Hlavně ze začátku se nám tak stávalo, že jsme opakovaně skočili, kam jsme nechtěli a už jsme museli absolvovat nepříjemně dlouhou načítací obrazovku, ale o technikáliích až později. Naštěstí už jsou pozdější úrovně stylizované jinak a skákací pasáže nahradí únik a skrývání před podivnými bytostmi včetně kuchařů či dlouhorukého pomocníka.

Co vás nejspíše zaujalo už dříve a nemáme teď na mysli celkovou ponurost a zajímavou atmosféru hry, je zajímavý velikostní poměr. Netušíme, kam Šestku zařadit z hlediska evoluce a ačkoliv se jedná pouze o devítiletou dívku, ostatní obyvatelé letoviska, ať už zaměstnanci či zbohatlíci, jsou oproti ní doslova obrovití, což se projevuje i v samotném světě, takže vás čeká také šplhání po nábytku, schovávání pod stoly či procházky větracími šachtami.

Z nějakého důvodu Šestka disponuje zapalovačem, který se samozřejmě hodí, protože v útrobách letoviska může být pěkně temno. Ovšem je to asi stejně záhadné jako žlutá pláštěnka, do níž je dívka zahalena a kromě toho, že tvůrci určitě chtěli popíchnout naši zvědavost, spíše chtěli vytvořit kontrast s ponurými lokacemi.

LN_Gamescom_Screenshot_02_SneakingThroughTheMasterKithcen_1470989775

U lokací se pozastavíme, a to z velmi dobrého důvodu. Orientaci v nich je sice relativně bezproblémová a maximálně sejdete z vytyčené cesty za účelem hledání skrytých tajemství, ale je zde jeden velký problém. V prostředích se totiž kolikrát nachází přehnaně velké množství předmětů a není tak úplně jasné, jestli je daný předmět vůbec k něčemu. Často tak dochází ke zmatku a zbytečně ztrácíte čas a občas při pádu z velké výšky jste navíc otráveni ze zbytečného načítání, nebo se někde zachytíte, a zjistíte, že se postava nevytáhne. Občas tak najdete tajnou lokaci s předmětem, ale přesto je toho zbytečně moc a tohle páni vývojáři moc nezvládli.

LN_WLU_Screenshot_07_Imprisoned_1486047559

Jak už jste nepochybně pochopili ze synopse a popisu atmosféru, pánové ze studia Tarsier chtěli vytvořit především umělecký kousek, jako třeba INSIDE či už zmíněný Unravel, což se jim podařilo. Přesto ale všechny tyto hry trpí stejným neduhem a tím je žalostně krátká hrací doba. Little Nightmares má pouhých pět kapitol, které i navzdory zmatkům skrze příliš mnoho objektů pokoříte za slabé tři čtyři hodinky. Pak už můžete dosbírat tajemství v podobě rozbíjení figurek a objímání trpaslíků, případně ulovit zbývající achievementy a je hotovo.

Už dříve jsme zmínili dlouhé načítací časy, ovšem to bohužel není jediný technický problém této hry. V některých scénách byly znatelné propady snímků fps, zvláště když jste si ještě navíc posvítili zapalovačem. Hra nám také dvakrát po sobě zamrzla, ale to nakonec vyřešil restart konzole a snad to byla jen náhoda. Nejvíce nám ale na nervy lezly téměř neustálé mírné vibrace v ovladači, které nelze z nepochopitelných důvodů vypnout.

LN_Gamescom_Screenshot_04_InTheChefBedroom_1470989776

Vizuální zpracování je povedené, zvláště design postav musíme pochválit, ale je chvílemi znát nejspíše menší rozpočet, kdy u animací bytostí přesahují textury. Atmosférická hudba si také zaslouží pochvalu, ačkoliv se zvláště v intenzivních scénách často opakuje. Odladění by tedy ještě neuškodilo. Stal se nám i ojedinělý případ, že požadovaný předmět špatně dopadl a museli jsme načíst záchytný bod a proces zopakovat, ale jinak je hra relativně shovívavá.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Little Nightmares se může postavit po boku řady skvělých plošinovek se vztyčenou hlavou. Má sice jasnější zprávu, takže není až tak moc tajemná, ale snaží se o to více šokovat a hladová Šestka se nakonec ukáže jako zajímavá postava. Kratší hrací dobu bychom pominuli a případně stačí počkat na menší slevu, ale o to více hře škodí technické problémy a některá designová rozhodnutí.
  • KoubecX

    Díky. Hra se mi líbí a rozhodně koupím i s figurkou. A si bych jí nechal jméno Six 🙂

    • tonyskate

      Nějak sem si vzpomněl na Třináctku v seriálu Dr. House a nedalo mi to :-).

      • KoubecX

        Mě to zase připomnělo film Číslo 9 🙂

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»