RECENZE: Little Nightmares

Autor: tonyskate Publikováno: 24.4.2017, 9:05

Publikováno: 24.4.2017, 9:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 3218 článků

Už je tomu rok, co nás okouzlila pohádková plošinovka Unravel a tento týden tady máme další dílo od švédských autorů. Tentokrát ale máme na mysli Tarsier Studios, jež už se pohybují v této branži přes deset let, ale teprve nyní si odbývají svůj debut na Xboxu s hororově laděnou plošinovkou Little Nightmares. A právě tomuto zajímavému kousku odehrávajícímu se v dosti zvráceném světě se dnes podíváme na zoubek.

Hlavní představitelkou je Šestka, devítiletá hladová dívka, která byla unesena do tajného podvodního letoviska pro zvrácené a mocné bytosti, které se zde především přecpávají až k prasknutí. Čím se tak strašně cpou je ovšem trochu záhada, kterou si každý může vyložit po svém, podobně jako v jiných záhadných plošinovkách, ovšem dle našeho odhadu se jedná o dosti nechutnou společnost. To ale jistě bylo cílem autorů, šokovat hráče. Více už vám neprozradíme, ačkoliv těch odhozených bot malé velikosti bylo podezřele moc…

LN_WLU_Screenshot_06_LibraryJanitorChase_1486047559

Na Šestku se ovšem usměje štěstí a začíná naše pouť bizarním a nepředvídatelným světem zvaným The Maw, který vás nejednou překvapí či případně i trochu znechutí. Souvisí to především s temnou, chvílemi až hororovou atmosférou, zvláště když vás honí šílený kuchař nebo zbohatlí nenažranci. Přesto se nejedná o horor, ačkoliv je to určitě hra pro pokročilejší hráče. Přestože se jedná o plošinovku, rozhodně není určena menším hráčům.

Pojďme se ale zaměřit na hru jako takovou. Navzdory skutečnosti, že vše vidíte z boku, nejedná se o klasickou 2D plošinovku. Můžete se totiž pohybovat do všech směrů, což je občas na škodu, ale možná jen tvůrci chtěli hru udělat obtížnější. Hlavně ze začátku se nám tak stávalo, že jsme opakovaně skočili, kam jsme nechtěli a už jsme museli absolvovat nepříjemně dlouhou načítací obrazovku, ale o technikáliích až později. Naštěstí už jsou pozdější úrovně stylizované jinak a skákací pasáže nahradí únik a skrývání před podivnými bytostmi včetně kuchařů či dlouhorukého pomocníka.

Co vás nejspíše zaujalo už dříve a nemáme teď na mysli celkovou ponurost a zajímavou atmosféru hry, je zajímavý velikostní poměr. Netušíme, kam Šestku zařadit z hlediska evoluce a ačkoliv se jedná pouze o devítiletou dívku, ostatní obyvatelé letoviska, ať už zaměstnanci či zbohatlíci, jsou oproti ní doslova obrovití, což se projevuje i v samotném světě, takže vás čeká také šplhání po nábytku, schovávání pod stoly či procházky větracími šachtami.

Z nějakého důvodu Šestka disponuje zapalovačem, který se samozřejmě hodí, protože v útrobách letoviska může být pěkně temno. Ovšem je to asi stejně záhadné jako žlutá pláštěnka, do níž je dívka zahalena a kromě toho, že tvůrci určitě chtěli popíchnout naši zvědavost, spíše chtěli vytvořit kontrast s ponurými lokacemi.

LN_Gamescom_Screenshot_02_SneakingThroughTheMasterKithcen_1470989775

U lokací se pozastavíme, a to z velmi dobrého důvodu. Orientaci v nich je sice relativně bezproblémová a maximálně sejdete z vytyčené cesty za účelem hledání skrytých tajemství, ale je zde jeden velký problém. V prostředích se totiž kolikrát nachází přehnaně velké množství předmětů a není tak úplně jasné, jestli je daný předmět vůbec k něčemu. Často tak dochází ke zmatku a zbytečně ztrácíte čas a občas při pádu z velké výšky jste navíc otráveni ze zbytečného načítání, nebo se někde zachytíte, a zjistíte, že se postava nevytáhne. Občas tak najdete tajnou lokaci s předmětem, ale přesto je toho zbytečně moc a tohle páni vývojáři moc nezvládli.

LN_WLU_Screenshot_07_Imprisoned_1486047559

Jak už jste nepochybně pochopili ze synopse a popisu atmosféru, pánové ze studia Tarsier chtěli vytvořit především umělecký kousek, jako třeba INSIDE či už zmíněný Unravel, což se jim podařilo. Přesto ale všechny tyto hry trpí stejným neduhem a tím je žalostně krátká hrací doba. Little Nightmares má pouhých pět kapitol, které i navzdory zmatkům skrze příliš mnoho objektů pokoříte za slabé tři čtyři hodinky. Pak už můžete dosbírat tajemství v podobě rozbíjení figurek a objímání trpaslíků, případně ulovit zbývající achievementy a je hotovo.

Už dříve jsme zmínili dlouhé načítací časy, ovšem to bohužel není jediný technický problém této hry. V některých scénách byly znatelné propady snímků fps, zvláště když jste si ještě navíc posvítili zapalovačem. Hra nám také dvakrát po sobě zamrzla, ale to nakonec vyřešil restart konzole a snad to byla jen náhoda. Nejvíce nám ale na nervy lezly téměř neustálé mírné vibrace v ovladači, které nelze z nepochopitelných důvodů vypnout.

LN_Gamescom_Screenshot_04_InTheChefBedroom_1470989776

Vizuální zpracování je povedené, zvláště design postav musíme pochválit, ale je chvílemi znát nejspíše menší rozpočet, kdy u animací bytostí přesahují textury. Atmosférická hudba si také zaslouží pochvalu, ačkoliv se zvláště v intenzivních scénách často opakuje. Odladění by tedy ještě neuškodilo. Stal se nám i ojedinělý případ, že požadovaný předmět špatně dopadl a museli jsme načíst záchytný bod a proces zopakovat, ale jinak je hra relativně shovívavá.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Little Nightmares se může postavit po boku řady skvělých plošinovek se vztyčenou hlavou. Má sice jasnější zprávu, takže není až tak moc tajemná, ale snaží se o to více šokovat a hladová Šestka se nakonec ukáže jako zajímavá postava. Kratší hrací dobu bychom pominuli a případně stačí počkat na menší slevu, ale o to více hře škodí technické problémy a některá designová rozhodnutí.
  • KoubecX

    Díky. Hra se mi líbí a rozhodně koupím i s figurkou. A si bych jí nechal jméno Six 🙂

    • tonyskate

      Nějak sem si vzpomněl na Třináctku v seriálu Dr. House a nedalo mi to :-).

      • KoubecX

        Mě to zase připomnělo film Číslo 9 🙂

22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»