Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Autor: japo Publikováno: 12.4.2021, 13:05

Publikováno: 12.4.2021, 13:05

Sociální sítě

O autorovi

japo

Je autorem 9 článků

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je drahý a selhání přináší ekonomickou ztrátu a špatnou pověst vývojáře,

Jsou však vývojáři, kteří jdou stále proti proudu a snaží se dělat věci novým způsobem– jenže často je to tak, že vývoj takových her je v podstatě sponzorován – v případě recenzované hry Lost Words Beyond the Page se na financování hry významně podílel například Britský fond pro mladé vývojáře, který čerpá prostředky od britské vlády. Na jednu stranu je skvělé, když mladé talenty ve vývojářské branži nespolkne hned žravá korporace, která z nich udělá poslušné kolečko v obřím soukolí na vydělávání peněz akcionářům, na stranu druhou je ovšem otázka, jestli jsou tací vývojáři pod dostatečným tlakem a takových příležitostí si váží.

Dnes se tedy podíváme na jednu takovou záležitost – Lost Words Beyond the Page je takovým zajímavým žánrovým mixem- jsem li nucen abych hru někam zařadil, asi bych použil spojení „narativní plošinkova“. Hra ale obsahuje i adventurní prvky a hrátky se slovy částečně podobné hře Scribblenauts. Je to tedy poměrně inovativní záležitost, žánrové mixy tohoto druhu nevídáme příliš často.

Hra je z jedné části tvořená reálným světem mladé dívenky Izzy, které onemocní milovaná babička. Tato část hry je vyprávěna formou graficky krásně zpracovaného deníčku – vůbec umělecká stránka hry je její nejsilnější stránkou – ve kterém se dozvídáte o pozadí a příběhu Izzy a její rodiny. Jako dítě samozřejmě Izzy ale částečně žije ve světě fantazie a při vážném onemocnění babičky se více obrací do fantaskního světa  Estorie, kde si i plní svůj sen stát se spisovatelkou. Svět reálný a svět fantazie se tedy protínají – zatímco reálný svět je vyprávěn pomocí interaktivního grafického deníčku, fantazie je vyprávěna formou poměrně jednoduché, nicméně hezké plošinovky. Jak jsem již zmiňoval, tak hra je velice umně nakreslena a hudebně podkreslena, což se pochopitelně podepisuje na atmosféře hry a následně citové angažovanosti hráče. Určitě dokáže zasáhnout člověka do srdce, zvláště pokud jste jako dítě o někoho blízkého přišly, nebo jste  prostě schopni základní lidské vlastnosti – empatie. Klíčovým prvkem je samozřejmě prolnutí reálného a fantaskního světa – které slouží pro Izzy jako jakási terapie a nástroj k pochopení složité a smutné reality odcházení blízké osoby.

Příběh pro hru napsala Rhianna Pratchett, etablovaná autorka, která má za sebou již scénáře pro velké množství kvalitních her (Prince of Persia 2008, Mirrors Edge, Rise of Tomb Raider). Pokud se pozastavíte nad jejím příjmením, nejedná se o náhodu, jedná se o dceru legendárního sira Terryho Pratchetta, autora Zeměplochy. Na formě vyprávění jsou její zkušenosti znát, vše do sebe zapadá a vyprávění je podáváno poutavě. Problém pro našince bude samozřejmě v naprosté nezbytnosti alespoň středně pokročilé angličtině, bez ní se při hraní této hry prostě hráč neobejde.

Dostáváme se k hratelnosti, a bohužel pro tento počin, tato zásadní vlastnost není její nejsilnější stránkou. Je to škoda, protože část hry, odehrávající se v podobě interaktivního deníčku, kdy postavička Izzy  fyzicky přeskakuje věty a otevírá nová slova, aby mohla přejít na další stránku, je samozřejmě poměrně nezábavná. Hratelnostně zábavnější část by mělo být ponoření se do vymyšleného fantasy světa Izzy – jenže plošinovka je příliš primitivní, nepředstavuje velké výzvy a hodně mechanismů se opakuje. V zásadě od jiných plošinovek se liší tím, že Izzy má k dispozici magii, kdy pomocí slov, (např. Rise – Zvedni) může manipulovat s překážkami. Těchto slov celkově není mnoho, takže variabilita interakce s prostředím je omezená. Hádanky jsou také většinou jednoduché. Naštěstí během Izzyna cestování Estorií se alespoň často mění prostředí, které je moc hezky nakreslené. Celá hra se dá dohrát za přibližně 4 hodiny čistého času.

Ohledně technické části hry – hru jsem testoval na Xbox Series X, kdy nelze nic vytknout. Nejedná se ale o náročnou hru – běží krásně plynule a nenarazil jsem na žádný problém – věřím tomu, že podobné to bude i na slabších konzolích.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Silnou stránkou hry je tedy její narativní část a krásné umělecké provedení plus celková snaha o inovaci. Příběh je vlastně smutný, pomáhá se vyrovnávat Izzy s nepříznivou životní situací v podobě onemocnění milované babičky. Jak jsem psal, pro českého hráče, který nevládne angličtinou je ovšem hra ochuzená o zásadní části – lokalizace by byla velmi žádoucí.
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»