Recenze: Lunacy: Saint Rhodes
Železné pravidlo říká, že darovanému koni se na zuby nekouká. A je-li herkou na jarmarku nečekané dědictví nemovitosti, s nadšením sklopíte zrak, i kdybyste místo oře měli dostat mulu v posledním tažení. George Rhodes se měl také víc ptát, než vyrazil na obhlídku nového sídla, jehož adresa je v pochybné vísce, kde lišky dávají dobrou noc. Pokud tam tedy ještě nějaké zůstaly. Rhodes Village je opuštěná jak žebrák na nádraží a hrdina hororu Lunacy začíná pochybovat nad správností rozhodnutí vydat se k opuštěnému sídlu. Ovšem to si měl rozmyslet dřív.
Další z řady průměrných hororů je na skladě, a to po loňské premiéře na PC, kde se titul potýkal s nepříliš dobrým technickým stavem. Dobrou zprávou je, že konzolová optimalizace nedopadla nejhůř a když pominu drobné objekty bránící v pohybu a výlety mimo hlavní cestu, které mohou končit kolizí s texturami, vše šlape jak provozovatelka nejstaršího řemesla na okraji silnice. A podobně to i vypadá. Zapomeňte na 4K, HDR nebo nedej bože na Ray Tracing a další nástroje rozmazlující hráče malebným obrazem. Grafika je strohá jak hrobníkův slovník, ale ve své podstatě to není na škodu. Potemnělý zapadákov tak dostává syrovou patinu, přispívající k nepříjemnému pocitu.
Co bude George v domě dělat? Inu, až se tam dostane, což mu samo o sobě chvíli zabere, pokusí se složit rodokmen, a tak odhalit tajemství svých příbuzných, kteří byli daleko víc než jen prominentní rezidenti uprostřed ničeho. Hratelnost střídá rozvláčné tempo s logickými pasážemi a prvoplánové mysteriózní prvky udržují napětí v dostatečné míře, abyste se nenudili. Prostředí mohlo být rozhodně bohatší na průzkum a informace. Autoři předkládají jen nezbytně nutné věci a příliš si nelámou hlavu s tím, co budete dělat mezi jednotlivými příběhovými milníky. Kreativitě nešlapou na krk ani v případě hádanek, složených nejčastěji ž hledání, skládání, dodání a vykonání určitého činu. Na tříhodinovou herní dobu by to i stačilo, kdyby zlo zůstalo jen v náznacích. Ale ne, ono musí exhibovat jak úchyl v parku.
Přirovnání k perverznímu umělci s choutkami je zcela na místě, protože „ono“ nelze definitivně eliminovat, a tak se objevuje, aby vás potěšilo svým… strašením. Podobná schémata, kde plížením či únikem bojujete proti nebezpečí, nejsou ničím novým. I tady platí, že utečete, ale neschováte se a že vágní nástroje odporu nic neřeší. Ovšem trpí tím křehce budovaná atmosféra, která se příchodem negativní entity rozplývá, až zbyde dobrodružná adventura, v níž nemáte chvíli klidu. Celé zpracování zla působí na sílu a jako by ho vývojáři dodělávali na poslední chvíli, aby Lunacy trochu oživili. Nepodařilo se.
Princip jednoduchých duchařin, který děsí především tím, co není vidno, nadarmo nefunguje už desítky let. S trochou umění a štěstím stačí primitivní zápletka, vhodné prostředí a solidní řemeslné dílo je na světě. Ovšem zde nebezpečí ukazuje falešnou tvář, kterou sice můžete plesknout, ale nijak si nepomůžete. Nepřítel v zádech není strašidelný ani démonický. Je pouze smrtící, a to z principu věci. Rád přistupuji na tvůrčí pravidla, i když občas nedávají smysl, ale tentokrát nechci, protože přílišná iniciativa pokazila i to málo, co fungovalo.
Verdikt
Pan Rhodes míří do rodinného sídla Rhodesových ve stejnojmenné vesnici a jelikož mu to není ani trochu divné, zaslouží si trpět. Jenže při pátrání po nebožtících trpíte především vy, protože vám hra vezme horor a místo něho nalajnuje nudný hon na oběť, který nemůžete vyhrát. Lunacy: Saint Rhodes mělo potenciál, ale v jedné třetině se vydal na odlišnou cestu a už se nevrátil.RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred
Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...
RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Recenze: Starfield Shattered Space
Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...
Recenze: 63 Days
Ukázka nezlomné vůle polského odboje za doby Druhé světové války. Je tomu 26 let, co světlo světa prvně spatřil první díl Commandos: Behind Enemy Lines, který měl představit fanouškům válečných strategií možnost pohybovat se s jednotlivými postavami se speciálními vlastnostmi, specifickými pro danou postavu, aby se každý specialista choval v boji trochu jinak.
Recenze: NHL 25
Každoroční nálož sportovních titulů je téměř u konce. A jako každým rokem ji uzavírá hokejová série od EA Sports. Titulu se však dlouhodobě příliš nedaří uspokojit fanoušky a co si budeme vykládat, hráčská komunita je oproti deseti letům zpět podstatně menší. Změnit by to mohl letošní ročník, který nabízí přece jen něco nového a za mě lepšího. Jak si tedy letošní rok NHL vedlo při recenzování? Dobře!