Recenze: Mad Max pro Xbox One
Mad Max je kultovní filmová značka v Austrálii, která má svoje počátky už v roce 1979 v hlavní roli s australským rodákem Mel Gibsonem. Film Mad Max se odehrává v blízké budoucnosti po válce, kde se státy za velkou louží snaží vyhrát monopol s Ruskem a Čínou nad těžbou ropy, a tak získat nadvládu nad trhem s palivem. Nicméně válka má katastrofální následky a tak z raketových přestřelek zbyde ze světa jen holá pustina tu nic tam nic. Přeživší se zuby nehty snaží držet na životě, což znamená být rychlý, což znamená mít auto, a to pak znamená mít palivo. Kdo nemá palivo, nejede, ten neujede a kdo neujede, tomu hrozí napadení motoristickými gangy honícími se za palivem, obživou, ženami a vodou. První díl dle nás spíše přinesl více otázek než odpovědí a až teprve druhý díl, nám dal pochopit, co se tady vlastně jedná. Konec konců první díl vlastně ani nebyl moc o Maxovi, jen jsme po celou dobu snímku měli možnost přihlížet, jak zešílel. Gangy mu zabily všechny přátele a celou rodinu, čímž vznikla jeho chuť po pomstě, ukradl policejní stíhač sestrojený z unikátních součástek, a tak se stal osamělým jezdcem, jezdil pustinou, vraždil všechny členy gangů a honil se za palivem, protože kdo jede, přežije.
Druhý film už byl o něco zajímavější a do dnes je i oblíbenější, protože už je celý o Šíleném Maxovi. My se tu ale o druhém dílu bavit nechceme, že jo? My se tu chceme bavit o herním zpracování coby alternativního druhého dílu, které si jen a pouze bere jádro z druhého dílu, ovšem s pokračováním nemá vůbec nic společného. Takže komu se nelíbilo, kam se série po jedničce posunula, má možnost dát univerzu druhou šanci a vychutnat si úplně jiné pokračování s úplně jiným příběhem. Každopádně upozorňujeme, že Max o svoji rychlou káru, co v jedničce ukradl, přijde taky, stejně tak jako ve druhém snímku. Ten videoherní Mad Max začíná tak, že honíte partičku imbecilů, a když už si myslíte, že ji máte, tak vás přepadne big boss pustiny a zmlátí vás do krve vaší brokovnicí. Během toho, co odjíždí, se zvednete a přijdete mu na jeho palubu nakopat pozadí. To vyvrcholí v to, že mu zaříznete motorovku do lebky, zmydlíte pár potetovaných magorů a jdete si hledat svoje ukradené fáro, jež vám záhy rozmontují a sešrotují, jak vám poví váš nový pomatený skřetí společník, Chumbucket.
Chumbucket bude vaším nepostradatelným společníkem na rozsáhlých cestách, protože zná pokročilou automechaniku a postaví vám zbrusu nové vozidlo, které bude zároveň sloužit k boji za jízdy. Auto si budete i pokročile vylepšovat, a to jakoukoliv jeho část. zlepšíte tak akceleraci, maximální rychlost, útok (třeba tím, že na auto namontujete ostny, radlici nebo vyrobíte zbraně pro Chumbucketa, který jezdí vždy s vámi, pokud zrovna neřídíte nějaké jiné, ukradené vozidlo), obranu (lepším pancéřováním apod.), skin, nebo třeba zbraně, jež ovládá Chumbcket během jízdy, kdy jezdí s vámi, nebo některé, které zase ovládáte vy během jízdy jako třeba odstřelovačka a brokovnice, k čemuž některé ze zbraní můžete používat i při boji na vlastní pěst (odstřelovačku ne), ovšem náboje jako v každé postapokalyptické hře jsou tu vzácnější než zlato. Takže vaším hlavním bojovým nástrojem budou vaše pěsti.
„Osobní“ soubojový systém je velmi podobný tomu z Batmana, kdy máte ve správnou chvíli zmáčknout to správné tlačítko, jež se objeví nad nepřítelem. A není to jediná podobnost. Teritoria, kde se nepřátelé objevují, jsou rozmístěná na velké členěné mapě, kde jejím ničením a zabíjením velitelů snižujete vliv v dané oblasti. To si zase bere ze Shadow of Mordor. Vlastně ani Batman ani Shadow of Mordor není velká náhoda. Všechny tři hry totiž včetně Maxe zašťituje vydavatel Warner Bros. Na bojišti za jízdy se pak hra blíží spíše k sérii Just Cause, a to díky peru z rukou Avalanhce Studios stojící za oběma hrami. Oproti Just Cause však musíte doplňovat palivo tak, že schraňujete kanystry s benzínem, jež do auta následně dolíváte a možnosti nitra spolu s bočním zásahem do protivníka. No, a když zastavíte vozidlo Chumbucket vám ho rád uhasí a opraví, ovšem jen vaše vlastní, v kradených vozech s vámi ani nejezdí.
Krom káry jde vylepšovat i samotný Max, a to levelováním a následným uplatněním bodů, nebo jeho schopností pomocí šrotu sloužící jako platidlo snad úplně na všechno. Sbíráte ho skoro všude u každé události na mapě. Byť je událostí a činností, jak se zabavit, velká sorta, s velikostí mapy a s cílem obsadit všechny body, ať už jakýmkoliv způsobem, za nějaký čas se zcela jistě dostane pocit stereotypu, jelikož v takovém množství začne být i deset aktivit repetitivní. A protože převážná většina se bude konat na dvou nohách, budete rádi za každou pouštní vozidlovou potyčku a výlet balónem na objevení nových zajímavých bodů v okolí a získání přístupu k rychlému cestování po mapě. Vedlejší příběhové mise, kde získáváte nová auta do garáže, lepší vybavení a upgrady pro vaše sídlo či káru jsou asi samozřejmostí.
Technicky se nám na Mad Maxovi líbily dvě věci. Celkové audiovizuální zpracování a puntičkářství. Puntičkářství? No, že třeba stopy mizí, když zavane vítr s pískem. Že se tu a tam objeví písečná bouře, nebo že je třeba doplňovat pitný režim a jídlo, aby postava přežila, i když to k technickému zpracování vlastně vůbec nepatří, ale jsou to detaily, kterých si ceníme. Na druhou stranu jízdní model není nijak světoborný a také nás fascinovalo, že se auta nikdy nepřevrátí na střechu, čímž autoři chtěli pravděpodobně vyřešit problém s jejím obracením zpět na kola. Graficky vypadá k světu, a byť by postavy mohly vypadat více filmově, jak jsme u her od Warner Bros. zvyklý, audio podklad to skvěle kompenzuje.
Vcelku nás překvapuje, že Mad Max není tak béčkový, jak ve skutečnosti vypadá. Technicky je zmáknutý skvěle, všechno tu funguje, tak jak má a až na v polovině hry přicházející stereotyp tu najdete i mnoho možností, jak se zabavit. Vlastně je to takový velký, hodně otevřený Mordor bez koridorů vyšívaný Far Cry přitažený Batmanem. Což se nám líbí. Průběh bojů jsme si sice představovali úplně jinak, ale špatně to také není. Multiplayer nám vyloženě nechyběl, leč si pustina o připojení kamaráda přímo říká, jenže to od Warner Bros. čekat prostě nemůžeme. Sice bychom rádi využívali spíše střelné zbraně a pár věcí bychom jistě vytkli, jenže my se skvěle bavili, a protože na hře nic evidentně špatného není, dáváme takové hodnocení, jaké vidíte níže. Ať už jste fanoušci Mad Maxe nebo ne, koupi určitě zvažte, tady se bude bavit psotě každý, tohle je áčko jako víno.
Verdikt
Béčkově tvářející se áčko pro všechny se vším s nekoherentním příběhem beroucí si základy jen z prvního dílu Mad Max z roku 1979. Máte rádi Far Cry? Máte rádi Shadow of Mordor? A k tomu máte rádi postakalyptickou jízdu na čtyřech kolech? Směle do toho a půl je hotovo, no a pak ten drobný stereotyp...RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred
Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...
RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Recenze: Starfield Shattered Space
Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...
Recenze: Lunacy: Saint Rhodes
Železné pravidlo říká, že darovanému koni se na zuby nekouká. A je-li herkou na jarmarku nečekané dědictví nemovitosti, s nadšením sklopíte zrak, i kdybyste místo oře měli dostat mulu v posledním tažení. George Rhodes se měl také víc ptát, než vyrazil na obhlídku nového sídla, jehož adresa je v pochybné vísce, kde lišky dávají dobrou noc. Pokud tam tedy ještě nějaké zůstaly. Rhodes Village je opuštěná jak žebrák na nádraží a hrdina hororu...
Recenze: 63 Days
Ukázka nezlomné vůle polského odboje za doby Druhé světové války. Je tomu 26 let, co světlo světa prvně spatřil první díl Commandos: Behind Enemy Lines, který měl představit fanouškům válečných strategií možnost pohybovat se s jednotlivými postavami se speciálními vlastnostmi, specifickými pro danou postavu, aby se každý specialista choval v boji trochu jinak.