Recenze: Marvel’s Guardians of the Galaxy: The Telltale Series – Episode 1

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 713 článků

Hry si máte odehrát sami a ne, abyste tvůrcům sloužili jako testovací lidoopi, učící se rozeznat správná tlačítka podle obrázků. S tímto přístupem už dlouhá léta ignoruji interaktivní produkci Telltale Games, která ač příběhově nabízí nadprůměrnou zábavu, hratelně jednoduše není můj šálek čaje. Ovšem dokáži rychle slevit ze svých nároků, pakliže pod jejich značkou vyjdou Strážci Galaxie, patřící mezi mých několik málo oblíbených hrdinů ze stáje Marvel.

screenshot_castonelevator_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Guardians of the Galaxy: The Telltale Series doplňují končící třetí sezónu Walking Dead a přicházejí podle stejného mustru, tzn. 5 po sobě jdoucích epizod, které budou dělit přibližně 4 týdny. První nese název Tangled Up In Blue a partu nesourodých hrdinů přináší ve filmové podobě, která byla zpracována na motivy nové komiksové crew z roku 2008. Ta první plnila stránky časopisů téměř 40 let, ale to sem dnes nepatří. Pouť se Star-Lordem, Gamorou, Draxem, Rocketem a Grootem se začíná zoufalým voláním jednotek Nova Corp o pomoc. Na planetě Kree se dostaly do křížku se samotným titánem Thanosem, který v tamních končinách hledá cosi zajímavého. Jak jinak, než z naprosto nezištných důvodů podávají Strážci pomocnou ruku a po menší vesmírné potyčce končí na Kree, kde je čeká Thanos bažící po Eternity Forge, artefaktu nevýslovné síly, jenž má moc rozhodovat o životě a smrti.

Pro mini sérii byl napsán zcela nový příběh, který po pár minutách přijde s prvním zvratem a vyčistí si tím cestu budoucí větvené zápletky. První část více méně počítá s tím, že znáte jednotlivé postavy a aspoň vzdáleně se orientujete v událostech, které vedly k motivacím držícím pětici desperátů pohromadě. Úplným nováčkům pak během necelé hodiny hraní musí stačit naservírované dialogy, opírající osudy postav o film z roku 2014. Ostatně atmosféru stříbrného plátna se podařilo přenést téměř dokonale. Třebaže grafici neztvárnili přímo Chrise Pratta, Zoe Saldanu nebo Davea Bautistu, v rámci studiové stylizace našli adekvátní alternativu, a to včetně zvolených dabérů. O zbytek se postaral scénář vytvářející mezi hrdiny tu správnou chemii. Groot tak nadále skvěle ovládá svou mateřskou řeč, které rozumí jen „MacGyver“ Rocket a Drax nemá problém zkoumat svou tělesnou teplotu, když je debata ukončena slovy „stay cool“.

I Am Groot!
Lákat nějak více na děj adventur od TellTale a vyhnout se přitom spoilerům, se rovná běhu minovým polem se zavázanýma očima. V rámci zachování všech končetin tak jen zmíním místa a vedlejší postavy. Vedle zdecimované planety Kree se řádný kus děje odehrává na lodi Milano, v kolonii Knowhere a chybět nebude ani ohlédnutí za planetou Země. Co se známých jmen týká, do hry se zapojí Nebula, Sběratel, Yondu a pár dalších, jenž mají velký význam při rozhodování.

Přemýšlím, jak originálně pojmout herní prvky, ale obávám se, že v tomto ohledu se jede zajetý standard bez větších ambicí. Guardians of the Galaxy, jaké to překvapení, nechávají promluvit ovladač buď při výběru konverzace/rozhodnutí nebo v klíčových pasážích, které z větší části tvoří akční sekvence. V případě rozhovorů nemáte předem ponětí, zda výběr ovlivní budoucí chování opačné postavy, načež vás nemilosrdně tlačí čas. Může se tak stát, že ve spěchu přikývnete jednomu a načepýříte tím někoho druhé, což oznámí titulek v rohu. Následky přitom mohou přijít v každé následující epizodě. Ať chci nebo ne, tyto mechanismy jednoduše fungují dobře i po padesáté a budí v člověku zdravou zvědavost.

screenshot_rocketwithgun_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Zkoušky pozornosti, jak by se mačkací pasáže dali nazvat, se dělí o herní čas zhruba půl na půl s vyprávěním, přičemž kromě postřehu a rychlých reakcí nevyžadují přílišnou námahu. Chválím zapojení celého ovladače, kritizuji naopak několik málo situací, kdy jsou obrazy tlačítek umístěny přímo na postavách, a to v místech kde mohou lehce splynout. Mluvím z vlastní zkušenosti a promarněném stisku při útoku v hangáru. Abyste nezapomněli, jak se používá větší část gamepadu najednou, tvůrci ojediněle povolí vodítko na 20 metrů a dovolí vám ohledat stopy, případně dojít z bodu A do bodu B. Tyto sekvence je třeba si užít, neboť jich není moc. Fakt, že se tvůrci tohoto stylu nechtějí vzdát značí jediné, hráči to mají evidentně rádi, a to je třeba respektovat.

Totéž se dá říci o grafice. Oproti předchozím sériím jsou Guardians of the Galaxy namícháni jen v jiných barevných paletách, přičemž zbytek se drží svého stylu, jak klíště bernardýna. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se obešel bez drobných nedostatků v podobě vypadnutého stínu pod postavou. Dost možná si toho ale ani nevšimnete, protože se tak stane v moment, kdy směřujete pozornost jiným směrem. Když Marvel dotlačil Strážce mezi filmové diváky, obalil je soundtrackem složeným z hitů 70. a 80. let a hráči div se, staré pecky lemují také Tangled Up In Blue. Ačkoli název odkazuje na píseň Boba Dylana, ve hře majoritní post získala kapela Electric Light Orchestra a skladba Living Thing, která zazní hned několikrát. O zbytek prostoru se dělí například Hall and Oates nebo The Buzzcocks.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hodnotit novou výpravnou sérii Telltale Games na základě jedné pětiny je stejné, jako sázet na vítěze mistrovství po úvodním zápasu. Guardians of the Galaxy mají velký potenciál vycházející z různorodých povah jednotlivých hrdinů. Díky nim a troše scénáristického umu nesou budoucí epizody příslib zajímavých momentů a nečekaných zvratů, jenž můžou téměř neomezeně manipulovat s marveláckým vesmírem. Do karet hraje také komiksový humor s velkou dávkou nadsázky, střídající temnějšího Batmana či Walking Dead. Zbytek je pak sázka na jistotu, v níž jako by se autoři báli udělat krok vpřed, aby si náhodu nezbořili dům, který tak pečlivě postavili. Snad nezaspí příležitost, protože další značka nemusí být tak silná.
  • Lukáš Kaňka

    Radši si pustím na YouTube gameplay a ušetřím peníze

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»