Recenze: Marvel’s Guardians of the Galaxy: The Telltale Series – Episode 1

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1272 článků

Hry si máte odehrát sami a ne, abyste tvůrcům sloužili jako testovací lidoopi, učící se rozeznat správná tlačítka podle obrázků. S tímto přístupem už dlouhá léta ignoruji interaktivní produkci Telltale Games, která ač příběhově nabízí nadprůměrnou zábavu, hratelně jednoduše není můj šálek čaje. Ovšem dokáži rychle slevit ze svých nároků, pakliže pod jejich značkou vyjdou Strážci Galaxie, patřící mezi mých několik málo oblíbených hrdinů ze stáje Marvel.

screenshot_castonelevator_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Guardians of the Galaxy: The Telltale Series doplňují končící třetí sezónu Walking Dead a přicházejí podle stejného mustru, tzn. 5 po sobě jdoucích epizod, které budou dělit přibližně 4 týdny. První nese název Tangled Up In Blue a partu nesourodých hrdinů přináší ve filmové podobě, která byla zpracována na motivy nové komiksové crew z roku 2008. Ta první plnila stránky časopisů téměř 40 let, ale to sem dnes nepatří. Pouť se Star-Lordem, Gamorou, Draxem, Rocketem a Grootem se začíná zoufalým voláním jednotek Nova Corp o pomoc. Na planetě Kree se dostaly do křížku se samotným titánem Thanosem, který v tamních končinách hledá cosi zajímavého. Jak jinak, než z naprosto nezištných důvodů podávají Strážci pomocnou ruku a po menší vesmírné potyčce končí na Kree, kde je čeká Thanos bažící po Eternity Forge, artefaktu nevýslovné síly, jenž má moc rozhodovat o životě a smrti.

Pro mini sérii byl napsán zcela nový příběh, který po pár minutách přijde s prvním zvratem a vyčistí si tím cestu budoucí větvené zápletky. První část více méně počítá s tím, že znáte jednotlivé postavy a aspoň vzdáleně se orientujete v událostech, které vedly k motivacím držícím pětici desperátů pohromadě. Úplným nováčkům pak během necelé hodiny hraní musí stačit naservírované dialogy, opírající osudy postav o film z roku 2014. Ostatně atmosféru stříbrného plátna se podařilo přenést téměř dokonale. Třebaže grafici neztvárnili přímo Chrise Pratta, Zoe Saldanu nebo Davea Bautistu, v rámci studiové stylizace našli adekvátní alternativu, a to včetně zvolených dabérů. O zbytek se postaral scénář vytvářející mezi hrdiny tu správnou chemii. Groot tak nadále skvěle ovládá svou mateřskou řeč, které rozumí jen „MacGyver“ Rocket a Drax nemá problém zkoumat svou tělesnou teplotu, když je debata ukončena slovy „stay cool“.

I Am Groot!
Lákat nějak více na děj adventur od TellTale a vyhnout se přitom spoilerům, se rovná běhu minovým polem se zavázanýma očima. V rámci zachování všech končetin tak jen zmíním místa a vedlejší postavy. Vedle zdecimované planety Kree se řádný kus děje odehrává na lodi Milano, v kolonii Knowhere a chybět nebude ani ohlédnutí za planetou Země. Co se známých jmen týká, do hry se zapojí Nebula, Sběratel, Yondu a pár dalších, jenž mají velký význam při rozhodování.

Přemýšlím, jak originálně pojmout herní prvky, ale obávám se, že v tomto ohledu se jede zajetý standard bez větších ambicí. Guardians of the Galaxy, jaké to překvapení, nechávají promluvit ovladač buď při výběru konverzace/rozhodnutí nebo v klíčových pasážích, které z větší části tvoří akční sekvence. V případě rozhovorů nemáte předem ponětí, zda výběr ovlivní budoucí chování opačné postavy, načež vás nemilosrdně tlačí čas. Může se tak stát, že ve spěchu přikývnete jednomu a načepýříte tím někoho druhé, což oznámí titulek v rohu. Následky přitom mohou přijít v každé následující epizodě. Ať chci nebo ne, tyto mechanismy jednoduše fungují dobře i po padesáté a budí v člověku zdravou zvědavost.

screenshot_rocketwithgun_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Zkoušky pozornosti, jak by se mačkací pasáže dali nazvat, se dělí o herní čas zhruba půl na půl s vyprávěním, přičemž kromě postřehu a rychlých reakcí nevyžadují přílišnou námahu. Chválím zapojení celého ovladače, kritizuji naopak několik málo situací, kdy jsou obrazy tlačítek umístěny přímo na postavách, a to v místech kde mohou lehce splynout. Mluvím z vlastní zkušenosti a promarněném stisku při útoku v hangáru. Abyste nezapomněli, jak se používá větší část gamepadu najednou, tvůrci ojediněle povolí vodítko na 20 metrů a dovolí vám ohledat stopy, případně dojít z bodu A do bodu B. Tyto sekvence je třeba si užít, neboť jich není moc. Fakt, že se tvůrci tohoto stylu nechtějí vzdát značí jediné, hráči to mají evidentně rádi, a to je třeba respektovat.

Totéž se dá říci o grafice. Oproti předchozím sériím jsou Guardians of the Galaxy namícháni jen v jiných barevných paletách, přičemž zbytek se drží svého stylu, jak klíště bernardýna. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se obešel bez drobných nedostatků v podobě vypadnutého stínu pod postavou. Dost možná si toho ale ani nevšimnete, protože se tak stane v moment, kdy směřujete pozornost jiným směrem. Když Marvel dotlačil Strážce mezi filmové diváky, obalil je soundtrackem složeným z hitů 70. a 80. let a hráči div se, staré pecky lemují také Tangled Up In Blue. Ačkoli název odkazuje na píseň Boba Dylana, ve hře majoritní post získala kapela Electric Light Orchestra a skladba Living Thing, která zazní hned několikrát. O zbytek prostoru se dělí například Hall and Oates nebo The Buzzcocks.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hodnotit novou výpravnou sérii Telltale Games na základě jedné pětiny je stejné, jako sázet na vítěze mistrovství po úvodním zápasu. Guardians of the Galaxy mají velký potenciál vycházející z různorodých povah jednotlivých hrdinů. Díky nim a troše scénáristického umu nesou budoucí epizody příslib zajímavých momentů a nečekaných zvratů, jenž můžou téměř neomezeně manipulovat s marveláckým vesmírem. Do karet hraje také komiksový humor s velkou dávkou nadsázky, střídající temnějšího Batmana či Walking Dead. Zbytek je pak sázka na jistotu, v níž jako by se autoři báli udělat krok vpřed, aby si náhodu nezbořili dům, který tak pečlivě postavili. Snad nezaspí příležitost, protože další značka nemusí být tak silná.
  • Lukáš Kaňka

    Radši si pustím na YouTube gameplay a ušetřím peníze

    • Parvy Larvy

      to radsi neudelam

18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»