Recenze: Marvel’s Guardians of the Galaxy: The Telltale Series – Episode 1

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 790 článků

Hry si máte odehrát sami a ne, abyste tvůrcům sloužili jako testovací lidoopi, učící se rozeznat správná tlačítka podle obrázků. S tímto přístupem už dlouhá léta ignoruji interaktivní produkci Telltale Games, která ač příběhově nabízí nadprůměrnou zábavu, hratelně jednoduše není můj šálek čaje. Ovšem dokáži rychle slevit ze svých nároků, pakliže pod jejich značkou vyjdou Strážci Galaxie, patřící mezi mých několik málo oblíbených hrdinů ze stáje Marvel.

screenshot_castonelevator_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Guardians of the Galaxy: The Telltale Series doplňují končící třetí sezónu Walking Dead a přicházejí podle stejného mustru, tzn. 5 po sobě jdoucích epizod, které budou dělit přibližně 4 týdny. První nese název Tangled Up In Blue a partu nesourodých hrdinů přináší ve filmové podobě, která byla zpracována na motivy nové komiksové crew z roku 2008. Ta první plnila stránky časopisů téměř 40 let, ale to sem dnes nepatří. Pouť se Star-Lordem, Gamorou, Draxem, Rocketem a Grootem se začíná zoufalým voláním jednotek Nova Corp o pomoc. Na planetě Kree se dostaly do křížku se samotným titánem Thanosem, který v tamních končinách hledá cosi zajímavého. Jak jinak, než z naprosto nezištných důvodů podávají Strážci pomocnou ruku a po menší vesmírné potyčce končí na Kree, kde je čeká Thanos bažící po Eternity Forge, artefaktu nevýslovné síly, jenž má moc rozhodovat o životě a smrti.

Pro mini sérii byl napsán zcela nový příběh, který po pár minutách přijde s prvním zvratem a vyčistí si tím cestu budoucí větvené zápletky. První část více méně počítá s tím, že znáte jednotlivé postavy a aspoň vzdáleně se orientujete v událostech, které vedly k motivacím držícím pětici desperátů pohromadě. Úplným nováčkům pak během necelé hodiny hraní musí stačit naservírované dialogy, opírající osudy postav o film z roku 2014. Ostatně atmosféru stříbrného plátna se podařilo přenést téměř dokonale. Třebaže grafici neztvárnili přímo Chrise Pratta, Zoe Saldanu nebo Davea Bautistu, v rámci studiové stylizace našli adekvátní alternativu, a to včetně zvolených dabérů. O zbytek se postaral scénář vytvářející mezi hrdiny tu správnou chemii. Groot tak nadále skvěle ovládá svou mateřskou řeč, které rozumí jen „MacGyver“ Rocket a Drax nemá problém zkoumat svou tělesnou teplotu, když je debata ukončena slovy „stay cool“.

I Am Groot!
Lákat nějak více na děj adventur od TellTale a vyhnout se přitom spoilerům, se rovná běhu minovým polem se zavázanýma očima. V rámci zachování všech končetin tak jen zmíním místa a vedlejší postavy. Vedle zdecimované planety Kree se řádný kus děje odehrává na lodi Milano, v kolonii Knowhere a chybět nebude ani ohlédnutí za planetou Země. Co se známých jmen týká, do hry se zapojí Nebula, Sběratel, Yondu a pár dalších, jenž mají velký význam při rozhodování.

Přemýšlím, jak originálně pojmout herní prvky, ale obávám se, že v tomto ohledu se jede zajetý standard bez větších ambicí. Guardians of the Galaxy, jaké to překvapení, nechávají promluvit ovladač buď při výběru konverzace/rozhodnutí nebo v klíčových pasážích, které z větší části tvoří akční sekvence. V případě rozhovorů nemáte předem ponětí, zda výběr ovlivní budoucí chování opačné postavy, načež vás nemilosrdně tlačí čas. Může se tak stát, že ve spěchu přikývnete jednomu a načepýříte tím někoho druhé, což oznámí titulek v rohu. Následky přitom mohou přijít v každé následující epizodě. Ať chci nebo ne, tyto mechanismy jednoduše fungují dobře i po padesáté a budí v člověku zdravou zvědavost.

screenshot_rocketwithgun_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Zkoušky pozornosti, jak by se mačkací pasáže dali nazvat, se dělí o herní čas zhruba půl na půl s vyprávěním, přičemž kromě postřehu a rychlých reakcí nevyžadují přílišnou námahu. Chválím zapojení celého ovladače, kritizuji naopak několik málo situací, kdy jsou obrazy tlačítek umístěny přímo na postavách, a to v místech kde mohou lehce splynout. Mluvím z vlastní zkušenosti a promarněném stisku při útoku v hangáru. Abyste nezapomněli, jak se používá větší část gamepadu najednou, tvůrci ojediněle povolí vodítko na 20 metrů a dovolí vám ohledat stopy, případně dojít z bodu A do bodu B. Tyto sekvence je třeba si užít, neboť jich není moc. Fakt, že se tvůrci tohoto stylu nechtějí vzdát značí jediné, hráči to mají evidentně rádi, a to je třeba respektovat.

Totéž se dá říci o grafice. Oproti předchozím sériím jsou Guardians of the Galaxy namícháni jen v jiných barevných paletách, přičemž zbytek se drží svého stylu, jak klíště bernardýna. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se obešel bez drobných nedostatků v podobě vypadnutého stínu pod postavou. Dost možná si toho ale ani nevšimnete, protože se tak stane v moment, kdy směřujete pozornost jiným směrem. Když Marvel dotlačil Strážce mezi filmové diváky, obalil je soundtrackem složeným z hitů 70. a 80. let a hráči div se, staré pecky lemují také Tangled Up In Blue. Ačkoli název odkazuje na píseň Boba Dylana, ve hře majoritní post získala kapela Electric Light Orchestra a skladba Living Thing, která zazní hned několikrát. O zbytek prostoru se dělí například Hall and Oates nebo The Buzzcocks.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hodnotit novou výpravnou sérii Telltale Games na základě jedné pětiny je stejné, jako sázet na vítěze mistrovství po úvodním zápasu. Guardians of the Galaxy mají velký potenciál vycházející z různorodých povah jednotlivých hrdinů. Díky nim a troše scénáristického umu nesou budoucí epizody příslib zajímavých momentů a nečekaných zvratů, jenž můžou téměř neomezeně manipulovat s marveláckým vesmírem. Do karet hraje také komiksový humor s velkou dávkou nadsázky, střídající temnějšího Batmana či Walking Dead. Zbytek je pak sázka na jistotu, v níž jako by se autoři báli udělat krok vpřed, aby si náhodu nezbořili dům, který tak pečlivě postavili. Snad nezaspí příležitost, protože další značka nemusí být tak silná.
  • Lukáš Kaňka

    Radši si pustím na YouTube gameplay a ušetřím peníze

23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»