Recenze: Marvel’s Guardians of the Galaxy: The Telltale Series – Episode 1

Autor: chaosteorycz Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Publikováno: 26.4.2017, 8:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 903 článků

Hry si máte odehrát sami a ne, abyste tvůrcům sloužili jako testovací lidoopi, učící se rozeznat správná tlačítka podle obrázků. S tímto přístupem už dlouhá léta ignoruji interaktivní produkci Telltale Games, která ač příběhově nabízí nadprůměrnou zábavu, hratelně jednoduše není můj šálek čaje. Ovšem dokáži rychle slevit ze svých nároků, pakliže pod jejich značkou vyjdou Strážci Galaxie, patřící mezi mých několik málo oblíbených hrdinů ze stáje Marvel.

screenshot_castonelevator_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Guardians of the Galaxy: The Telltale Series doplňují končící třetí sezónu Walking Dead a přicházejí podle stejného mustru, tzn. 5 po sobě jdoucích epizod, které budou dělit přibližně 4 týdny. První nese název Tangled Up In Blue a partu nesourodých hrdinů přináší ve filmové podobě, která byla zpracována na motivy nové komiksové crew z roku 2008. Ta první plnila stránky časopisů téměř 40 let, ale to sem dnes nepatří. Pouť se Star-Lordem, Gamorou, Draxem, Rocketem a Grootem se začíná zoufalým voláním jednotek Nova Corp o pomoc. Na planetě Kree se dostaly do křížku se samotným titánem Thanosem, který v tamních končinách hledá cosi zajímavého. Jak jinak, než z naprosto nezištných důvodů podávají Strážci pomocnou ruku a po menší vesmírné potyčce končí na Kree, kde je čeká Thanos bažící po Eternity Forge, artefaktu nevýslovné síly, jenž má moc rozhodovat o životě a smrti.

Pro mini sérii byl napsán zcela nový příběh, který po pár minutách přijde s prvním zvratem a vyčistí si tím cestu budoucí větvené zápletky. První část více méně počítá s tím, že znáte jednotlivé postavy a aspoň vzdáleně se orientujete v událostech, které vedly k motivacím držícím pětici desperátů pohromadě. Úplným nováčkům pak během necelé hodiny hraní musí stačit naservírované dialogy, opírající osudy postav o film z roku 2014. Ostatně atmosféru stříbrného plátna se podařilo přenést téměř dokonale. Třebaže grafici neztvárnili přímo Chrise Pratta, Zoe Saldanu nebo Davea Bautistu, v rámci studiové stylizace našli adekvátní alternativu, a to včetně zvolených dabérů. O zbytek se postaral scénář vytvářející mezi hrdiny tu správnou chemii. Groot tak nadále skvěle ovládá svou mateřskou řeč, které rozumí jen „MacGyver“ Rocket a Drax nemá problém zkoumat svou tělesnou teplotu, když je debata ukončena slovy „stay cool“.

I Am Groot!
Lákat nějak více na děj adventur od TellTale a vyhnout se přitom spoilerům, se rovná běhu minovým polem se zavázanýma očima. V rámci zachování všech končetin tak jen zmíním místa a vedlejší postavy. Vedle zdecimované planety Kree se řádný kus děje odehrává na lodi Milano, v kolonii Knowhere a chybět nebude ani ohlédnutí za planetou Země. Co se známých jmen týká, do hry se zapojí Nebula, Sběratel, Yondu a pár dalších, jenž mají velký význam při rozhodování.

Přemýšlím, jak originálně pojmout herní prvky, ale obávám se, že v tomto ohledu se jede zajetý standard bez větších ambicí. Guardians of the Galaxy, jaké to překvapení, nechávají promluvit ovladač buď při výběru konverzace/rozhodnutí nebo v klíčových pasážích, které z větší části tvoří akční sekvence. V případě rozhovorů nemáte předem ponětí, zda výběr ovlivní budoucí chování opačné postavy, načež vás nemilosrdně tlačí čas. Může se tak stát, že ve spěchu přikývnete jednomu a načepýříte tím někoho druhé, což oznámí titulek v rohu. Následky přitom mohou přijít v každé následující epizodě. Ať chci nebo ne, tyto mechanismy jednoduše fungují dobře i po padesáté a budí v člověku zdravou zvědavost.

screenshot_rocketwithgun_watermarked_1920x1080

I Am Groot!
Zkoušky pozornosti, jak by se mačkací pasáže dali nazvat, se dělí o herní čas zhruba půl na půl s vyprávěním, přičemž kromě postřehu a rychlých reakcí nevyžadují přílišnou námahu. Chválím zapojení celého ovladače, kritizuji naopak několik málo situací, kdy jsou obrazy tlačítek umístěny přímo na postavách, a to v místech kde mohou lehce splynout. Mluvím z vlastní zkušenosti a promarněném stisku při útoku v hangáru. Abyste nezapomněli, jak se používá větší část gamepadu najednou, tvůrci ojediněle povolí vodítko na 20 metrů a dovolí vám ohledat stopy, případně dojít z bodu A do bodu B. Tyto sekvence je třeba si užít, neboť jich není moc. Fakt, že se tvůrci tohoto stylu nechtějí vzdát značí jediné, hráči to mají evidentně rádi, a to je třeba respektovat.

Totéž se dá říci o grafice. Oproti předchozím sériím jsou Guardians of the Galaxy namícháni jen v jiných barevných paletách, přičemž zbytek se drží svého stylu, jak klíště bernardýna. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se obešel bez drobných nedostatků v podobě vypadnutého stínu pod postavou. Dost možná si toho ale ani nevšimnete, protože se tak stane v moment, kdy směřujete pozornost jiným směrem. Když Marvel dotlačil Strážce mezi filmové diváky, obalil je soundtrackem složeným z hitů 70. a 80. let a hráči div se, staré pecky lemují také Tangled Up In Blue. Ačkoli název odkazuje na píseň Boba Dylana, ve hře majoritní post získala kapela Electric Light Orchestra a skladba Living Thing, která zazní hned několikrát. O zbytek prostoru se dělí například Hall and Oates nebo The Buzzcocks.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hodnotit novou výpravnou sérii Telltale Games na základě jedné pětiny je stejné, jako sázet na vítěze mistrovství po úvodním zápasu. Guardians of the Galaxy mají velký potenciál vycházející z různorodých povah jednotlivých hrdinů. Díky nim a troše scénáristického umu nesou budoucí epizody příslib zajímavých momentů a nečekaných zvratů, jenž můžou téměř neomezeně manipulovat s marveláckým vesmírem. Do karet hraje také komiksový humor s velkou dávkou nadsázky, střídající temnějšího Batmana či Walking Dead. Zbytek je pak sázka na jistotu, v níž jako by se autoři báli udělat krok vpřed, aby si náhodu nezbořili dům, který tak pečlivě postavili. Snad nezaspí příležitost, protože další značka nemusí být tak silná.
  • Lukáš Kaňka

    Radši si pustím na YouTube gameplay a ušetřím peníze

20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»