Recenze: Mass Effect Legendary Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 23.5.2021, 10:48

Publikováno: 23.5.2021, 10:48

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3094 článků

Některé značky tak masivně ovlivnily herní průmysl, že kdyby jejich autoři po zbytek života pracovali na simulátoru růstu konopí, nikdo jim to nebude mít za zlé. A ano, platí to i v případě Bioware, přestože poslední léta zažívá studio rozsáhlou restrukturalizaci a dostává jednu facku za druhou kvůli méně povedeným projektům. Jestli už horská dráha úspěchu dosáhla svého dna, teprve uvidíme, teď je však čas zavzpomínat na dobu, kdy kanadský tým určoval a přepisoval pravidla hrdinského žánru. Pokloňte se, smekněte a vyndejte zubní náhrady, protože Mass Effect se vrací v legendárním taláru.

Nebudu si tu hrát na experta a dlouze opisovat populární sci-fi ságu. Kolonizace vesmíru, která nakonec vyústila v globální konflikt s Reapery, a jejíž události daly vzniknout mnoha kultovním hrdinům včetně velitele Sheparda, je známá jak princip splachovacího záchodu. První část původní trilogie odstartovala malou žánrovou revoluci. Dvojka ji posunula o level výš a trojka přinesla závěr, po němž mají dodnes mnozí porouchaný dávící reflex. Způsob, jakým se vesmírný epos prodal, by se dal s klidem přirovnat ke Star Wars. Hráč neprožíval osud ústřední postavy, on se jí skutečně stal. Výlety do rozličných koutů vesmírů. Mimozemské rasy, kolem kterých byl nejen vystavěn origin, ale i fungující vztahy. Přehledná, dobře hratelná akce, jejíž existence ani v nejmenším nenarušovala příběh a postavy, z nichž se stávali mnohem víc než jen kamarádi do deště.

Až když se ke klasice vrátíte, uvědomíte si obrovský dopad na herní průmysl. A vlastně nejen na něj, protože například v oblasti tvorby pro dospělé vzniklo víc peprných parodií, než je pářících se paviánů ve volné přírodě. Fanoušci dokážou dodnes citovat části děje, na první dobrou vás správně pošlou napříč vesmírem a v oblasti příběhových voleb vyzkoušeli všechny minimálně třikrát. Existence Legendary Edition není jen rozmarem skomírajícího studia a snaha posílit rozpočet vyvíjených projektů, ale rekapitulace zlaté éry jedné generace. V balíku totiž nepřichází jen základní hry, ale i veškerý dodatečný obsah, tedy nějaké čtyři desítky balíčků, dodatků a rozšíření. Už není třeba spoléhat na zpětnou kompatibilitu, kde tituly nezapřou svá léta. Zkompletovaný Mass Effect prošel mnoha vylepšeními a ta vizuální jsou jedněmi z nich.

Bez rozdílu dílu, všude je standardem rozlišení 4K s podporu HDR. Autoři se při oprašování rodinného stříbra vrhli na detailnější modely, ostřejší textury, lepší nasvícení, vykreslování větší vzdálenosti a samozřejmě na ovládání. Čím je datum původního vydání starší, tím lépe se „remaster“ povedl. Nebudu lakovat rezaté. Ano, první štace pořád vypadá na postarší materiál, ale poctivá péče mu přeci jen pár let ubrala. Snaha sjednotit vizuál celé trilogie je vítána. To samé platí o hratelnosti, kdy se debutu dostalo stejného pocitu střelby jako dalším dvěma dílům. Při dlouhém maratonu se tak částečně maže vývojový deficit a hry působí trochu jako trojčata, která od sebe dělí jen přestřižení pupeční šňůry.

Na počátku ságy se mi překvapivě nejvíc líbí nikoli posun v modernizaci, ale pravý opak, tedy „klasický“ přístup k hraní. Vylepšení mají smysl a jsem nenásilně veden je sledovat. Sestava skupiny není jen o skinech a několika dialozích, ale může skutečně rozhodnout o úspěchu mise. Pak je tu orientace v ději, která chvíli zaskočila i mě. Už jsem zapomněl, jaké to je listovat v Journalu a hledat cestu k dalšímu záchytnému bodu. Ale právě od toho tam je, tak proč mě vodit za ruku vytyčenými body. A v neposlední řadě mám slabost pro filmové scény. Ty hrdinské proslovy, ze kterých by i Odysseus vypelichal. Epické momenty podkreslené hollywoodským soundtrackem. A samozřejmě pozice kamer, které se nebojí ve velkém zabírat ženské křivky, obrovské výstřihy a výstavní pozadí. Tímto stylem se už dnes nevypráví.

Ale nejsem tu od toho, abych jen chválil. Spousta těch starých věcí už dnes prostě nefunguje. Nepřestaly být v kurzu, jen se dělají jednodušeji. Namátkou kruhový výběr arzenálu potvrzovaný tlačítkem „A“ je zbytečně zdlouhavý. Dnes je standardem přímý výběr páčkou. Dále automatický systém krytí, který reaguje až v moment, kdy je postava nalepená na překážce a nemůže jít dál. Mám pocit, že postavu musím ještě trochu namáčknout, aby si nenechala ustřelit hlavu. Tady je rozdíl i v samotné trilogii, protože trojka je už současnější a krytí řeší áčkem. Nejvíc však zamrzí pozůstatek celé řady chyb. Ať už jde o poněkud divné napojení cutscén na hraní, tak skutečnost, že se postavy občas někde zaseknou nebo jim zcela dobře nefunguje interakce. Když už se přeci hrabu ve svém díle po několikáté, dám ho pořádně dohromady ne?

Fanoušky náhradních pohlaví a alternativních identit určitě potěší, že z pana Sheparda se může stát slečna Shepardová, a to konečně ve všech třech dílech. V pozdějších je k dispozici i editor postavy. Unifikace hrdinů dává logiku, ale subjektivně se mi zdá, že ženská verze příliš nestárne a napříč celou trilogií vypadá neměně. Ale něžnému pohlaví se roky nepřipomínají, tak budu gentleman i já. Zároveň taktně pomlčím o pohybech postav, jejichž nejlepší léta už dávno odnesl hvězdný prach. To už by pak ale nebyla jen legendární edice, ale kompletní přepracování a tolik času na práci autoři nejspíš ani neměli. A že chybí tuzemské titulky? To už je takový folklor opětovně vydaných edic, kam se zpravidla z mnoha různých důvodů už čeština nedostává. Úplní nováčci by tak měli pořízení zvážit, protože konverzace je jednou z hlavních náplní her. Naopak nejspíš nepřekvapí chybějící multiplayer, který byl doménou třetího dílu. A ačkoliv jeho pozdější zakomponování vývojáři nevyvrátili, příliš bych v něj nedoufal.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jediná možnost, jak dostat Mass Effect odpovídající dnešní době a v plnohodnotném balení. To je Legendary edice, která dává vzpomenout nejenom na to nejlepší ze studiové tvorby, ale i na milník jedné generace konzolí. Jestli je pro vás Final Fantasy moc japonské, Zaklínač příliš fantasy, Fallout už nechutně post-apo a vaše srdce tíhne ke sci-fi, pak byste kompilaci měli zařadit do povinné herní výbavy. Úpravy v oblasti grafiky, rozhraní a hratelnosti jsou natolik výrazné, že za pořízení rozhodně stojí. Navzdory dobře odvedené práci je ale cítit, že modernizace mohla být rozsáhlejší, což dokazují jak neopravené chyby, tak nejednotná herní řešení napříč díly.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»