RECENZE: Middle-Earth: Shadow of Mordor

Autor: Josef Brožek Publikováno: 3.10.2014, 20:49

Publikováno: 3.10.2014, 20:49

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno. Neboť již nežije nikdo, kdo by to pamatoval. Vše začalo kováním Velkých prstenů. Tři dostali elfové, nesmrtelní, nejmoudřejší a nejsličnější ze všech bytostí. Sedm dostali páni trpaslíků, skvělí kovkopové a řemeslníci ze síní pod horami. A devět… devět prstenů bylo darováno plemeni lidí, kteří ze všeho nejvíc touží po moci. V prsten byla spoutána síla a vůle k opanování každého plemene. Všichni však byli podvedeni, neboť byl ukován další prsten. V zemi Mordor, v ohních Hory osudu Temný pán Sauron tajně ukoval Vládnoucí prsten, aby ovládal všechny ostatní. A do tohoto prstenu vložil svou krutost, svou zlobu a svoji vůli ovládnout vše živé. Jeden prsten, aby vládl všem.

image

Pamatujete prolog z prvního Pána Prstenů? Jestli ano, plus pro vás, a jestli ne, právě jsme vám ho převyprávěli. Za to samotný příběh trilogie prosím pěkně zapomeňte, alespoň dočasně, bude vám totiž k prdu. Možná si můžete dát repete z Hobbita, ať už literatrury nebo stejnojmenného filmu. Ten jediný předchází Shadow of Mordor. Nicméně se základními znalostmi univerza si plně vystačíte. Pouvažujete-li však jméno Tolkien za název Indického kmene a Hobbita znáte jen jako synonymum pro permoníka z dětských pohádek, možná budete mít trošku problém se v příběhu orientovat, což jsme mimochodem měli i my, co celé univerzum více méně známe. Shadow of Mordor sice příběh vypráví skvěle pomocí atmosférou nabitých cutscén, ale trvá mu, než se rozjede, a i když jste sebevětší znalec, prvních pár hodin budete tápat jak v zrcadlovém bludišti na Petříně.

Celá hra je podepřena právě onou atmosférou a vaším malým příživníkem, Celemrimborem stojícím za stvořením Prstenu s velkým P, díky kterémuž ale žijete, jelikož vás Černá ruka Saurona popravila spolu s vaší rodinou, a on, díky tomu, že se do vás vtělí, je tak vaší druhou šancí. Dal vám tak například šanci potkat Golluma, který je jedinou, ve hře známou postavou. Jinak si jde svojí vlastní cestou, vlastním příběhem a s vlastním hrdinou, Talionem. Jeho příběh budete poodhalovat i shromažďováním artefaktů, do nichž se vštípila historka majitele předmětu a vy máte tak možnost si poslechnout si ji v živých barvách, díky svým schopnostem poskytnutým stvořitelem prstenu. Pokud jste někdy hráli Assassins Creed určitě si vzpomenete na codex. Ten se ve hře přejmenoval na Ithildin. Oba sběratelské předměty sbírat a najít pomocí speciálního vidění nápadně podobnému Eagle Vision z Assassina. Stejně tak s ním vidíte nepřátele přes zdi a možnou interakci s okolím.

image

Dost věcí v Middle-Earth: Shadow of Mordor je podobné těm z univerza skrytých čepelí. Již zmíněné vidění a označování, interakce, souboje, šplhání, to všechno. Možná jste snad i slyšeli o kauze Monolith (autoři hry) vs. Ubisoft kvůli údajnému totožnému scriptu ve hře, prý ukradenému, ale to na vás tahat nebudeme. Víte co? Nám to vůbec nevadí, ba dokonce se nám to i líbí, líbí se nám to tak moc, že jsme u hry byli přikovaní ještě několik hodin po dohrání. Jasně, kombo – útok, blokace ve správný čas, něco na způsob sražení protivníka, speciální komba, doražení protivníka atp. – by nás asi normálně neuchvátilo, avšak autoři celou hru inovovali fascinujícím, nikdy nevídaným systémem Sauronovy armády, navíc se zajímavou technologickou libůstkou jménem Nemesis. Podobná technologie byla představena na Forze 5, tedy vaši protivníci se budou učit vašim kouskům, ale zde se je budou učit jen v případě, že necháte své protivníky pláchnout, když je vystrašíte nebo z boje vystrašeně utečou prostě jako slepice.

Sauronova armáda se skládá z několika desítek protivníků čtyř hodností a pokud vás zabije, tak se mu buď zvýší síla a zároveň si vás bude pamatovat, anebo se bude povýšen, a to buď na místo jiného, mrtvého nadřízeného, či se s nějakým vypořádá a obsadí jeho místo. To dělají čas od času sami, ale za nějakou dobu se naučíte ovládat jejich mysl a dáte jim takový příkaz, dokonce klidně i sabotovat nadřízeného, a pokud mu s tím pomůžete a povede se vám zlikvidovat jej, váš ovládaný zastoupí jeho funkci, a vy tak máte v Sauronově armádě svého člověka… Ehm, tedy Uruka. Aby se vám povedlo takového velitelského Uruka zlikvidovat, což je mimochodem pojmenování místních skřetů, tak je dobré zjišťovat si o nich informace. Jejich umístění a vzhled zjistíte přes obyčejné Uruky, kterým vysajete mysl, nýbrž slabiny a naopak vůči čemu jsou resistentní, zjistíte buď přes skřetí chytráky označené na mapě jako Intel, anebo občas se vyskytujícími se dopisy.

shadow-of-mordor-screenshot-7-1920x1080

Kromě vedlejších úkolů obsahující zadání podle zobrazené zbraně, tedy buď luku, meče a dýku, za které získáváte body pro vylepšení zbraní, o nichž vám brzo povíme, se ve hře vyskytuje ještě osvobození otroků, ale hlavně časově omezených eventů. Jedním z nich je pravě zmiňovaný duel mezi Uruky (vámi neovládané), nejzajímavější nám přišel ale event Vendetta. Multiplayer sice jen těžko pohledáte, Vendetta však s reálnými hráči pracuje. Pokud nějaký nadřízený Uruk zabije po několikáté cizího hráče, vy máte šanci udělat odvetu a získat tak zkušenosti a sílu navíc.

Ačkoli jde o akční adventuru, Shadow of Mordor exceluje v několika rpg prvcích. Jak už jsme zmiňovali zbraně jaou celekm tři, na dálku, na útok a pro stealth. Každou zbraň můžete vylepšit o runy, které vypadávají z každého zabitého Uruka-velitele, ty si můžete namontovat do slotů zbraní odemykatelné pomocí speciálních bodů. Ty zároveň slouží pro nákup vylepšení v talentovém stromu, kde si kupujete i další sloty k odemčení. Najdete zde ale i strom dovedností, kde je odemykáte pomocí ability pointů získané za dosažení určitého počtu power bodů, ability se vám pak odemykají novým levelem a naučí vás buď nové kombo, schopnost či dovednost (překvapivě), jako třeba jezdit na zvířeti, které je bohužel jen jedno, pokud nepočítáme ovládatelného obra Grauga určeného spíše ale jen k dočasné ofenzívě (je velký, neohrabaný a jen zřídka na něj narazíte, vlastně jsme na něj zza dobu hraní narazili jen dvakrát). Takový Caragor (tak se zvíře jmenuje) může být klíčový v tiché infiltraci základny, rozstřelíte jeho klec a on se agresivně vydá proti čemukoliv blízkému. Je zde ale více interaktivních předmětů. Nejvíce nás asi bavilo vosí hnízdo. Jak vždycky křičí a utíkají. So cute!

Přišlo nám snad až kruté jak rychlým způsobem se noví velitelé rekrutují, a to nejen po vašem zabití obyčejným skřetem, ale i sami od sebe. Stejnou věc si myslíme i o respawnu. Když sběratelské předměty a kytičky pro doplňování zdraví objevujete postupně (až tehdy se vám ukážou na mapě), máme z toho radost, protože vám hra nic neservíruje až pod nos (tak jako přesně umístění velitelů i po zjištění informací. Když se ale po deseti minutách přijdeme pro něco vrátit na vyvražděné místo a tam napochodují zcela noví skřeti, svíráme vzteky ovladač.

Pořád se ptáte jak je to teda s tou infiltrací a stealth systémem? Máme jednoduchou odpověď, Assassin Creed. Plížení, zabíjení dokonce i ovládání je jako přes kopírák, ale funguje a zároveň skvěle ji doplňuje tiché ovládnutí protivníka nebo vycucnutí jeho mysli. Bude vás bavit, nejen že hra si na tichém postupu zakládá, ale i přes pouhé dva nepříliš obrovské světy je každý Strongold, respektive sídlo orků něčím unikátní a vždy jiné. Skřeti pochodují i normálně celým světem a sem tam se včetně výše postavených někam usadí a kempí u ohně.

Možná jsou světy jen dva a vám to teď přijde málo, čemuž se nedivíme, ale až si hru osaháte, budete ještě rádi, že je taková, jaká je. Je tak rozmanitá a plná obsahem, že budete mít problém udělat si čas na přiběhové mise. My jsme například prvních pět hodin zvládli jen jednu příběhovou misi a zbytek jsme strávili objevováním světa a jeho možností, pak jsme ale došli k závěru, že tímhle způsobem bychom hru těžko hru dohráli a co nejdřív vám připravili recenzi.

middleearthshadowofmordor_urukcampfire_screenshot

Na závěr přijde vhod zmínit audiovizuální zpracování. Už v menu budete uchváceni dech beroucí a vhodně zvolenou hudbou, skvěle potlačující temnou atmosféru hry. A jakmile si odbudete intro, budete vhozeni do vizuálních orgií. Autoři odvedli skvělou optimalizaci, vše běží krásně plynule v plném rozlišení a skvělými efekty. Monolith se zaměřil na detail, svět vypadá živě a rozhodně ne prázdně. Po celou dobu hraní jsme snad nenarazili ani na žádnou chybu, odbytost či nedodělek, na každém rohu Mordoru je jsou zkrátka vidět roky usilovné práce betatesterů, programátorů a designerů. Jo a co se týče stížnosti na respawn? Na ten si brzo zvyknete…

Zážitek ze stínů Mordoru nebyl stoprocentní. Příběh mohl být ještě o píď lepší a víc jasnější i přidání více zvířat pro jízdu by neuškodilo, ale jinak jsme spokojeni. Middle-Earth: Shadow of Mordor má opravdu všechno, co bychom si od takové hry přáli plus ještě něco vlastního navíc, jež funguje neskutečně dobře a udrží vás u hry minimálně, dokud neulovíte všechny achievementy, které mimo jiné autoři navrhli skvěle, protože nejsou tak triviální a prostě jednoduché jako u například u většiny her od EA. Myslíme, že se nenajde téměř nikdo, komu by chyběl multiplayer, nejen, že obsahu je pře velmi a nezbude na něj ani pomyšlení. A ať už jste fanoušci Assassina, Tolkiena, nebo snad jen hledáte skvělou akční temnou fantasy adventuru s prvky RPG, tak si jsme téměř jisti, že vaše konzole brzy pocítí přítomnost hry na disku. Nejenže má slušně našlápnuto na hru roku a jde asi o nejlepší kousek z Lotrovského univerza, ale zároveň jde asi o nejlepší akční adventuru, co jsme za poslední dobu hráli.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

O Middle-Earth: Shadow of Mordor se ve zkratce mluví těžce, abychom vypíchli jeho přednosti. Zjednodušeně jde o akční adventuru vlastního příběhu, zasazenou do univerza z pera J.R.R. Tolkiena s perfektní atmosférou, systémem velitelů, skvěle fungující technologií Nemesis a hratelností víc než dobře kopírující tu z Assassins Creed, kde zcela otevřený svět je snad netřeba zmiňovat. Živý svět, skvělá grafika, atmosféra a dobře napsané postavy jen podtrhují fakt, že Shadow of Mordor může být nejlepší akční adventurou roku. My ji dokonce čekáme i mezi finalisty "Hra roku" na blížícím se VGA. Nejlepší LOTR hra k dostání na trhu, ne-li historie.
  • New xDante1986

    na tohle se hodně těším 🙂

    • KoubecX

      těš, je to pecka 🙂

19. 05. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: State of Decay 2

Jednou ráno se možná probudíte do úplného ticha. Žádný zpěv jindy otravných ptáků a žádní sousedi, jež vás před úsvitem ničí autem bez technické kontroly. Možná si, podle zajetého zvyku, pustíte rádio cestou do koupelny. Dnes tam ale nehrají toho nagelovaného metrosexuála, za kterým obvykle následuje nepřesná předpověď počasí. Ozývá se pouze šum. Ta noční bouřka asi pokazila vysílač, napadne vás, zatímco pospícháte s oblékáním. Kvůli onomu nezvyklému tichu totiž jdete...

»
18. 05. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: Trailblazers

Možná, stejně jako my doma, máte rádi závodní hry, hraní ve více lidech a zdravého týmového ducha. Pak ale narážíte na problém, že nemáte takřka co hrát. Simulátory nebo hry s licencovaným obsahem mají lokální multiplayer velmi osekaný, pokud vůbec. Zbývají tedy arkádové jednohubky, které jsou většinou jedna jako druhá. Nedivte se proto, že moje nadšení z Trailblazers bude trochu větší, než by si hra malého nezávislého týmu mohla zasloužit.

»
12. 05. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Mega Baseball 2

Sportovní hry jsou skvělé v tom, že člověk může vyzkoušet nejrůznější sporty, o kterých třeba vždycky jenom snil, kdy nic neutratí za vybavení, pronájem prostor a podobné věci. Jasně, hra se musí koupit, i když to v aktuálním případě také není tak úplně pravda. Sem tam se stane, že se do Games with Gold dostane úplná novinka hned při svém uvedení, což je právě příklad Super Mega Baseball 2. Ovšem pokud čtete...

»
11. 05. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Forgotton Anne

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností...

»
08. 05. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Throught the Woods

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

»
29. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není....

»
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»