Recenze: MindSeize
Kvalitních her speciálního plošinovkového žánru „Metroidvania“ není nikdy dost, takže můžeme být rádi, že je na nás vývojáři chrlí i v moderní době. Koncept 2D plošinovky s drobnými rpg prvky v podobě vylepšování postavy a zbraní, nápaditým designem levelů a rozmanitými nepřáteli s třešničkou na dortu v podobě vychytaných boss fightů, jak se zdá, má stále co říci i modernímu hráči. Dovolím-li si lehce sklouznut k obvyklému videohernímu recenznímu klišé, tak tvůrci Mindseize, finští Kamina Dimension, se jali inspirovat v několika pilířích žánru – samotném Metoridu a dále v povedené japonské plošinovce Mega Man Zero. Ostatně není divu – samotný základ herní mechaniky/pohyb postavy by asi bylo zbytečně vymýšlet od píky a zmíněné hry patří k úspěšným základům žánru semi-moderních 2D plošinovek.
Příběh Mindseize není nijak spektakulární, ale slouží dobře tomu, aby hra, byť je to „pouze“ plošinovka, nepůsobila ploše a prázdně. Úvodní scéna představuje hlavního hrdinu, soukromého vyšetřovatele M.C. Foxe, který se dostal na stopu zlotřilé kriminální organizace The Ascended. Při konfrontaci s bossem této organizace dojde k tragédii – mysl jeho dcery je polapena a hlavní hrdina je zmrzačen a následně odkázán na vozík. Fox se musí pomstít – s pomocí jeho týmu se jeho mysl přenese do robotického těla. Dobrodružství a cesta za pomstou může začít.
Odlišně od většiny Metroidvanii není svět Mindseize tvořen jednou obrovskou mapou, kterou postupně odemykáte, ale po dokončení mise přelétáváte na jinou planetu. Každá planeta má odlišný biom. Hra vyžaduje, ostatně jako snad každá Metroidvanie, určitou míru backtrackingu v souvislosti s odemykáním nových schopností (dash, double jump, wall jump – klasika). Herní mechanika, jak jsem již psal, nepřináší žádné velké revoluce, na druhou stranu hra se hraje velice dobře – ať již se jedná o základní 2D platforming, či pak pokročilejší mechaniky, jako dash útoky apod. K dispozici máte od začátku jak útoky na blízko, tak i na dálku. Obojí jde samozřejmě upgradovat (speciální útoky) , stejně jako jde časem najít lepší zbraně. Další úrovní jakéholiv útoku je pak vylepšený útok, který vyžaduje dobitou „energii“ (zelený bar) alespoň na padesát procent. Vylepšený útok staminu spotřebovává, takže je potřeba jí neustále dobíjet zásahy do těl nepřátel.
Co je zcela zásadní na hře takového typu? Aby přinášela hráči přiměřeně tuhou výzvu, která se pomalu ale jistě stupňuje do takové míry, že pokoření určitých úseků se stává posedlostí, kdy nejdete spát dokud neuděláte třeba na po padesáté toho bosse. A to se Meindseize daří – level design je opravdu chytrý a tvůrci nasazují opravdu všechny nástroje, aby ve vás tento pocit vyvolali. Někdy je opravdu potřeba se určité úseky namemorovat, k jejich úspěšnému projití. Nejde tedy jen o pokoření poměrně slušného spektra nepřátel, kdy musíte často najít jejich slabiny a attack pattern, ale i o přesné časování přeskoků při wall jumpech na mizející plošinky a další chuťovky. Hra na druhou stranu nehraje nefér – stále se to dá uhrát, ale musíte se snažit. A tak by to mělo být. Jako nástroj proti přílišné frustraci hra nabízí velmi rozumně rozeseté save pointy, a to jak četností, tak jejich umístěním před obtížnými sekvencemi.
Mohu li něco vypíchnout na Meindseize, tak je to jednoznačně grafická podoba a souboje s bossy. Graficky je hra nádherná – scrolling herních obrazovek obsahuje kromě vícečetných pozadí i stínové popředí v outdoorových i indoor scénách, NPC postavičky i rozmanití nepřátelé jsou velmi nápaditě vykresleni a animovány, a obecně občas vyrazí dech krásnými scenériemi z prostředí cizích planet. Samozřejmostí je plné 4K rozlišení a to včetně podpory vyššího snímkování než 60 FPS – bohužel má starší TV podporuje 120Hz pouze ve FullHD, ale pro vyzkoušení jsem si to zahrál v nižším rozlišení a hra je opravdu ve vyšší snímkovací frekvenci ještě o něco responsivnější – je to však pouze mírný příjemný bonus zejména pro majitele 4K 120Hz TV. Zvukový doporovod v podobě syntetické hudby se ke hře výborně hodí a do puntíku jí skvěle podkresluje.
Souboje s bossy jsou samozřejmě pro každou Metroidvanii klíčové – pokud se vás někdo po letech zeptá, na co si ze hry pamatujete, nejspíše to bude nějaký tuhý a nápaditý Boss Fight. Nejinak je tomu zde – i první bossové ve hře vyžadují jasné pochopení jejich systému útoků i obrany. To ovšem nestačí, neboť po úbytku určitého úseku energie se attack patern zásadně mění v daleko agresivnější. Často však ne jednou, ale i vícekrát za souboj! Taktiku je tedy často třeba rychle změnit až třikrát. Samotná obrana bosse ale nezhranuje pouze jeho samotné fyzické útoky či speciální schopnosti, ale také chytré využití okolního prostředí. Porazit takového bosse obvykle nejde na první pokus, ale zato když se to finálně povede, úspěch přinese velké uspokojení – odhlédnu li od obvyklé herní odměny v podobě získané speciální schopnosti.
Co by se Mindseize dalo vytknout? Ani nevím – snad že konkurence v tomto žánru je velká a existují i hry, které dost možná o nějaký ten chlup Mindseize překonávají, například Axiom Verge 2. Je ale vidět, že finští indie developeři Kamina Dimension dělali hru rozhodně s láskou a velkým citem pro detail. Hru za aktuálních 489 Kč lze pouze doporučit, zejména pokud máte rádi Metroidvanie. Kdo nechce za hru platit, může si nejdříve zkusit i demoverzi.
Verdikt
Velmi povedená 2D plošinovka, s vyváženou hratelností, s nádhernou grafikou a kvalitním synth-soundtrackem, s povedeným level designem a perfektními bossfighty, nabídne solidní, ale vyrovnanou hráčskou výzvuRECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred
Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...
RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Recenze: Starfield Shattered Space
Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...
Recenze: Lunacy: Saint Rhodes
Železné pravidlo říká, že darovanému koni se na zuby nekouká. A je-li herkou na jarmarku nečekané dědictví nemovitosti, s nadšením sklopíte zrak, i kdybyste místo oře měli dostat mulu v posledním tažení. George Rhodes se měl také víc ptát, než vyrazil na obhlídku nového sídla, jehož adresa je v pochybné vísce, kde lišky dávají dobrou noc. Pokud tam tedy ještě nějaké zůstaly. Rhodes Village je opuštěná jak žebrák na nádraží a hrdina hororu...
Recenze: 63 Days
Ukázka nezlomné vůle polského odboje za doby Druhé světové války. Je tomu 26 let, co světlo světa prvně spatřil první díl Commandos: Behind Enemy Lines, který měl představit fanouškům válečných strategií možnost pohybovat se s jednotlivými postavami se speciálními vlastnostmi, specifickými pro danou postavu, aby se každý specialista choval v boji trochu jinak.