RECENZE: Minecraft Dungeons
Prozkoumávat, vylepšovat a získávat lepší vybavení. Tak nějak bych ve zkratce shrnul hlavní náplň většiny RPG her. Upřímně se musím přiznat, že to není můj obvyklý šálek kávy, protože jsem přece nejlepší, a to skvělé vybavení chci hned od začátku. Najdou se však hry tohoto žánru, které dokáží jednou za čas oslovit i takové neznabohy jako jsem já. Ba co víc, některé z nich mají dokonce ambice oslovit celé rodiny.
Značkou, která i po těch letech od svého vydání dokáže přikovat milióny hráčů k obrazovkám na desítky hodin, a ještě se může pyšnit vzdělávací edicí, je Minecraft. Pokud někdo nežil posledních osm let pod kamenem, jistě mu nemusím hru více představovat. Na základě lehce primitivní, ale velice propracované kostičkové grafiky je postavený celý svět, v němž můžeme budovat nebo přežívat. A právě na tomto světě vznikl nápad udělat akční RPG ala Diablo.
Kdo má rád vzhled Minecraftu a chtěl od něj vždycky trochu víc, je Dungeons přesně tím, na co čekal. Vydání jsem se nemohl dočkat, a tak hned jak dorazil kód, pustil jsem se do objevování. Hardcore hráči RPG asi budou zklamáni, protože ve výsledku se jedná o velice přístupnou záležitost opravdu pro celou rodinu. Kdo hraje rád sám, může vyrazit na cestu, ale stejně tak se dá pozvat kamarády (online nebo z jednoho gauče) a vyrazit na cestu za poražením zlého panovníka, jenž si kostičkovaný svět díky drahokamu podrobil.
Žádné zdlouhavé tvorby postavy, výběry tříd. Nic takového, stejně jako složitý vývojový strom tu nečekejte. Zbraně sice mají úrovně a stejně tak naše postava, ale stačí jenom číslo a k tomu speciální schopnost daného předmětu, aby bylo jasné, jestli se do výzbroje hodí, či nikoli. Všechno krásně přehledné a jasné na první pohled, právě tak to mám rád, protože mě nic nezdržuje od akce.
Jednotlivé světy jsou velice pěkně navržené a na to, že se jedná o otevřené koridory, dokáží být hodně rozsáhlé. Kdo se vydá na cestu jejich prozkoumávání, bude odměněn celou řadou vybavení z truhel a také krystaly. Ty se následně dají v základním táboře vyměnit za bednu s náhodným vybavením nebo artefaktem. Postava unese tři artefakty. Některé se obnovují časem, jiné spotřebovávají duše padlých nepřátel. Interface a ovládání jsou taktéž zvládnutá na jedničku a všechno je přesně tam, kde by to člověk tak nějak čekal.
Ze světa Minceraftu jsou všichni nepřátelé, takže kdo hraje původní hru, jistě ho nikdo nepřekvapí. Nechybí oblíbení a velice výbušní Creepeři, základní zombící, kostlivci nebo pavouci. Jedním z větších nepřátel je samotný Endermen nebo čarodějové. Z velkých bossů rozhodně stojí za zmínku golemové, jejichž poražení už vyžaduje dobré vybavení, dovednosti a také trochu taktiky. Ač se to nemusí zdát, tak i taková relativně jednodušší hra dokáže nabídnout různé přístupy k tomu, jak se s hromadami nepřátel vypořádat. Třeba je fajn taktika naštvat Creepera a pak na poslední chvíli uskočit, díky čemuž výbuch sežehne nepřátele. Stejně tak se hodí najít si ke svému stylu boje ideální zbraň a také artefakt.
Arzenál sice na první pohled není, kdo ví jak rozsáhlý a dohromady čítá nějakých sedm kusů zbraní, ale nakonec se ukázalo, že je to nabídka adekvátní. Hra má skvělé tempo a dobře nastavenou obtížnost, která roste s tím, jak se zlepšuje náš hrdina. Komu by to přišlo málo, může si klidně přidat a udělat si větší výzvu. Menší hráči by mohli uvítat opačnou možnost. Sice nezískají šanci na lepší vybavení, ale dokáží si hru více užít.
Ideální možností, jak hrát s dětmi, je zapnout gaučovou kooperaci a se svojí postavičkou je hrou velice dobře protáhnete. Možná budou sice trochu víc umírat, jelikož dorovnání levelů funguje tak na půl, ale s vaším gerojem po boku to beztak nebude až takový problém. Co se herní doby týče, může být docela dlouhá a také hodně krátká. Kdo se vrhne za ukazatelem skrze úrovně, bude se moci na závěrečné titulky podívat za méně jak čtyři hodiny. Rozvážnější hráči bažící po průzkumu mohou do hry investovat do osmi hodin. Víc se ze hry vytěžit moc nedá, ale i tak nabízí skvělý poměr cena výkon, protože základní verze stojí kolem pětistovky. Samozřejmě je součástí Game Passu, takže všichni majitelé předplatného ji mohou vyzkoušet defakto zdarma.
Grafické zpracování je to, co se vám buď líbit bude nebo nebude. Fanoušci Minecraftu se jistě zařadí do první skupinky a zbytek je pak už velice individuální. Já mám kostičky moc rád, tudíž jsem si grafiku užíval opravdu plnými doušky. Ve 4K s HDR jsou levely pastvou pro oči, až tedy na ty s lávou, které mě tak úplně nebavili.
K absolutnímu hodnocení chyběl jenom kousek. Bohužel tu máme nějaké technické nedostatky, kdy vás hra občas pustí někam, kam vlastně nechtěla, nepřátelé se umějí zasekávat o překážky (což paradoxně může v některých situacích pomoci) a také balanc mezi hráči na různých úrovních mohl být proveden s větším citem. A nakonec je tady systém nakupování, který mi přišel možná zbytečný, protože by se dalo v klidu fungovat s tím, co padá ve hře. Jo a ke konci trochu ztratil smysl průzkum úrovní, jelikož s lepším vybavením byl loot horší nebo ho v posledních úrovních už tolik nebylo.
Verdikt
Minecraft Dungeons je skvělou jízdou. Má výborné tempo, přístupné mechaniky, a hlavně je to prostě Minecraft se svým osobitým zpracováním a kouzlem. Zábava jak pro dospělé, tak i pro děti, takže opravdu pro celou rodiny. Nezbývá než popřát vám štěstí a hurá za dobrodružstvím.RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.