Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Publikováno: 18.2.2018, 10:47

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1850 článků

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry rychlostí bangladéšské manufaktury a jak velká vlna bere vše, na co získá licence. A posledním šťastlivcem je šampionát Monster Energy Supercross.

Jde o americký podnik složený ze dvou kategorií. Dvěstěpadesátky spadají do kategorie 450SX, zatímco stopětadvacítky mají označení 250SX a dělí se na západ a východ. A přesně to naleznete v oficiální hře, včetně všech skutečných jezdců a stadionů. Vám šampionát možná příliš neříká, ale za oceánem má bohatou historii sahající až do 70. let minulého století, takže minimálně tamní hráči musí být u vytržení, že si mohou poměřit síly s jejich sportovními celebritami. Samozřejmě, že s vlastním jezdcem, který se vytvoří v jednoduchém editoru. Pamatuji, jak vývojáři v deníčku připomínali, že obličeje detailně skenovali. Kam ale skeny přišly, bych rád věděl, protože vlastní závodník je stejně škaredý strup, jako všichni ostatní a z přednastavených obličejů se jen s velkým sebezapřením vybírá něco, co alespoň trochu připomíná živého jedince.

Tentokrát nezakládáte tým, čímž odpadá povětšinou nefunkční budování stáje. Místo toho si jen vyberete motocykl vašemu srdci blízký a hurá na trať. Seznamu asi těžko něco vyčítat, když kopíruje kalendář loňského šampionátu. Stadiony střídají závodní okruhy, aby se příští kolo vrátilo do prostředí připomínajícího tělocvičnu. Ačkoliv se arény kvalitou vyobrazení nedají porovnávat například s NHL, jsou dostatečně odlišné a častokrát jim pomůže i rozdílná denní doba. Ta se projevuje zejména v případě, že si navolíte reálnější průběh šampionátu, do kterého patří i kvalifikace a semifinále v případě vyšší kubatury. Možnost přizpůsobení závodů je velmi příjemná a Milestone na ni ukazují, že jdou minimálně v kariéře s dobou.

V případě, že patříte mezi fanoušky supercrossu, tratě znáte nebo máte pro výzvy uděláno, zvolíte osekanou variantu s hlavním závodem a přizpůsobíte si počet kol. Pokud ale chcete skutečný zážitek, vydáte se cestou reality a oddřete si to od začátku až do konce. Nastavení je možné měnit před každým závodem nezávisle na šampionátu, což oceníte i s ohledem na aktuální stav volného času. Ne vždy hodláte u hry strávit čtvrt dne a tímto způsobem je možné sezónu proletět dříve, než se dostaví stereotyp. Ať chcete nebo ne, po pár závodech přijde pocit, že je hra vytěžená jak uranové doly. To je ale bohužel osud většiny podobných titulů, které jsou obtěžkány oficiálními licencemi. Režimy jako Last Man Standing, Elimination nebo Kill All Zombies tu prostě chtít nemůžete.

Když touha po titulu šampiona nestačí, zbývá hon po dokonalém stroji. Jestli hra v něčem překvapila, je to míra přizpůsobení motorky. Vzhledem k tomu, že nová mašina vyjde na stovky tisíc, je lepší tu stávající pozvolna vylepšovat. Vyměnit můžete ráfky, brzdy, pneumatiky, výfuk či tlumiče, přičemž hned v příštím závodě poznáte posun k lepšímu. Upgradovat lze i věci, které na výkon vliv nemají, ale s těmi jsem rozpočet netuneloval. Nač také, když všechny měnitelné prvky mohou dostat barevný nátěr dle libosti. Totéž platí i pro jezdce samotného, jehož každý kus výstroje má v obchodě značkovou alternativu. Herní měna se tak u vás dlouho neohřeje a vy jste nenásilnou formou motivováni sáhnout po náročnější AI, která přináší větší odměny a pořádné nervy.

Umělá inteligence bývá terčem kritiky často. V lepším případě je pouze směšná, v jiném záměrně nevyvážená, to když se autoři pokouší uměle burcovat k lepším výsledkům, a v nejhorší formě je jednoduše nezvládnutá. Tady si podávají ruce víceméně všechny formy. Když mnou protivník při skoku projede jak duchem, zatímco já ho ve stejném případě mám jako bariéru, je to na pousmání. Rozdíl mezi výkony v kvalifikaci a samotném závodě je ukázka případu číslo dva. Nejdříve se s křečovými žilami na rukách snažíte vybojovat lepší místo na startu a pak zjistíte, že to bylo relativně zbytečné, protože jste celý chumel předjeli v prvních pěti zatáčkách. Agresivita a skálopevnost je pak finální pečetí kvality. Jasně, v supercrossu se nejezdí zrovna podle příručky slušného chování. Tu strkanice, tamhle rádoby nešťastné sražení z motorky jsou v pořádku. Ovšem pro AI ve hře naprosto neexistujete. Z tratě se vás snaží vystrčit při každé vhodné situaci, přičemž vnímání váhy jednotlivých strojů je diametrálně odlišné. Soupeři se drží stopy jak magnet, zatímco vás rozhodí i průvan z otevřeného okna. Ještě, že postava a motocykl nemají model deformace, protože při pádu na trať po vás ostatní přejíždějí jak po gobelínu.

Na místě je nechápavý výraz, protože jízdní model je pravý opak. Není dokonalý, ale snaživý, a to díky váze jezdce. Ve své podstatě levou páčkou řídíte motocykl a pravou postavu na něm. Přenášením těžiště ve všech směrech regulujete náklon do zatáček, délku skoku nebo polohu stroje ve vzduchu. Brzy zjistíte, že systém je dobré rychle dostat pod kůži, protože přidává důležité vteřinky k dobru. V defaultním nastavení je váhá z větší části řízena hrou, což není příliš efektivní, protože vaše jízdní strategie se nesetkává s velkým pochopením. Až s plným ovládáním si jízdní model užijete se všemi klady i zápory. Pakliže neodhadnete doskok následovaný zatáčkou, lehce vás stroj vykopne ze sedla. Na druhou stranu, jindy je až směšně benevolentní a nepotrestá chyby, které by měly vézt k jasnému pádu. To se týká doskoku předním kolem „do kopce“ nebo nechtěných otoček čelem vzad.

V Milestone se chlubí i pokročilou deformací terénu. S ubíhající časomírou se trať mění v oraniště a po motocyklech zůstávají na trati stopy. Na pohled je to pěkný efekt umocňující atmosféru závodu, ale o jeho funkčnosti trochu pochybuji. Nevšiml jsem si, že by se výrazně měnily jízdní podmínky během kol nebo že by motocykl sklouzával do vyjetých kolejí. Možná je to ale jen pocit, protože trať samotného závodu zůstává ve stavu, v jakém ho ponechala kvalifikace. Zbývá tak poslední eso v rukávu a tím je editor tratí. Parádní to věc, ve které máte na výběr 8 stadionů a více jak osm desítek modulů, s nimiž si vytvoříte hřiště snů. Pořádně otestovaný výsledek je pak k dispozici v režimu vlastní hry, ale také pro online závody. Výtvory je možné sdílet, tudíž by titul měl poskytnout tak důležitý obsah po dohrání kariéry.

Samotný editor je poměrně intuitivní a kdyby vám náhodou nešel do hlavy, pomůže návod. S nostalgií jsem zavzpomínal na stařičkou hru Stunts, kde jsem dokázal zabít hodiny budováním co nejkomplikovanější trati. Supercross tolik prostoru nedává, protože je limitovaný stadiony, ale i tak si můžete navymýšlet zapeklité dráhy, po nichž by nejel ani traktorista, natož skutečný závodník. Relativně funkční je multiplayer, který, alespoň v mém případě, nebyl zrovna dvakrát zaplněný hráči. Možná za to mohou četné chyby, k nimž dochází a které znepříjemňují souboje s ostatními hráči. Split-screen samozřejmě chybí. Tvůrci se dokonce poměrně rychle vypořádali se špatnými servery, jež omezovaly některé prvky a teď pracují na updatu. Doufám, že pracují opravdu usilovně, protože minimálně původní Xbox One je z hlediska optimalizace naprostý očistec a já se ptám, proč tvůrci obecně posílají do oběhu nedokončené hry stále častěji.

Kde začít? Už vím, doskakujícími texturami, což je to nejmenší. K nim přihodím ještě příšernou kvalitu obrazu při letmé ukázce trati na začátku závodu a zpomalený záběr po projetí cíle, kdy se ocitám o generaci zpět. Pokračuji grafickou propastí mezi zpracováním středu stadionu a jeho okolím, čímž volně přejdu k hlavní dvojité disciplíně, což jsou zamrzání a padající snímky za sekundu. Možná je náročné vyladit více jak dvě desítky závodníků v malém prostoru a v průměrné grafice, ale hra pravidelně zamrzne na moment hned při startu a pak v první zatáčce. Kdykoli se kolem vás motá větší počet jezdců, počet snímků jde viditelně dolů. Výjimkou nejsou ani ruchy ve zvuku, kdy hra očividně potřebuje cosi načíst a nedostává se jí výkonu. Samostatným bonusem jsou bariéry vytyčující cestu, u kterých se asi nepočítalo s tím, že by na nich někdo mohl přistát. Motocykl s nimi má zřejmé problémy, divně po nich klouže, občas se na nich zasekne a když máte opravdu štěstí, odpruží vás po doskoku několik metrů daleko.

Změní něco pěkná ústřední melodie, dobře navržené uživatelské rozhraní, podpora konzole Xbox One X (pozor, hra neběží ve 4K a nemá ani HDR) nebo příjemné ozvučení? Obávám se, že ne. I s opravením nejzásadnějších chyb tu zbude produkt, který má ambice, ale postrádá čas a chuť. Chuť opustit škatulku obyčejného pásového výrobku rutinérů, kteří sice zvládají řemeslo, ale rezignovali na vyšší ligu. Sázka na jistotu s AAA cenovkou ale tentokrát úplně nevyšla. V Milestone musí rychle pobít všechny šváby a doufat, že jejich další hra, která mimochodem vychází už na konci měsíce, má minimálně z technického hlediska dobrou kondici.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

V době snahy vtáhnout vše do otevřeného světa, jsou „komorní“ závody jednostopých strojů vítaným společníkem. Monster Energy Supercross má oficiální licence i na roličky toaletního papíru, v jádru přijatelnou hratelnost, funkční jízdní model a neurážející grafiku. Má ale také ostřílené tvůrce, kteří navzdory zkušenostem dělají školácké chyby. Patrně s velkým egem, ale nulovými ambicemi, servírují obraz vlastní kreativity, který je už starým pánem s holí a líným krokem. Za maximální možné využité licence si můžou fanoušci motocyklů bod přidat.
  • Chaosteory CZ

    Večer se můžete podívat na stream, kde hru ukážu od A po Z: http://www.twitch.tv/xko_tv

    • Zdeněk Bulín

      Na stream se určitě podívám.

  • Zdeněk Bulín

    Těšil jsem, Alessi ušetřím peníze, když to čtu 😔

    • Chaosteory CZ

      Hra není vyloženě špatná a ve světě má i hodnocení kolem 80 %. Má ale nedostatky, na kterém jsem vyloženě vysazený.Navíc si myslím, že by jim šlo předejít, kdyby se v Milestone nehonili za kvantitou her, ale kvalitou. Viz vyjádření na adresu Gravel, že nedostane HDR pro Xbox One X, protože vývoj hry začal před uvedením konzole na trh.

      • Zdeněk Bulín

        Mám MXGP 3 a chtěl jsem MONSTER ENERGY SUPERCROSS koupit jako náhradu. MXGP 3 mi celkem sedí hratelností, ale grafika opravdu na dnešní domu zaostává. MONSTER ENERGY SUPERCROSS je v tomto ohledu lepší než MXGP 3, nebo je plus/mínus stejná ?

        • Chaosteory CZ

          MXGP 3 recenzoval kolega, takže úplně soudit nemůžu, ale obecně je grafika hodnocená kladně. Mě přijde jako lepší průměr oproti jiným hrám, ale to může být původním Xboxem One. Na XOX pak bude určitě hezčí. Velký skok oproti MXGP 3 bych ale asi nečekal, protože už ta běžela na UE4.

  • Cz Neojames

    Zdravim nehraje náhodou někdo z Vás monsterhuntera? Kdyz ano tak si me muzete pridat na xku jsem jako neojames1 hra je to super a ve vicero lidech se to lepe tahne teda chyta a likviduje 🙂

14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»