Recenze: Mortal Kombat 11

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 1.5.2019, 12:44

Publikováno: 1.5.2019, 12:44

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2500 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Když Skynet poslal do roku 1984 stroj, aby slečnu Connorou oddělal dřív, než si zadělá na malého Johníka, docílil přesného opaku. Hrátky s časem se vymstily také Martymu McFlyovi. Zbrklým útěkem se dostal do padesátých let, kde se stal málem vlastním otcem. A co pak Paul Serene, jehož stroj času téměř způsobil zkázu světa a kolaps času jako takového. Proti Kronice jsou všichni však pouhými amatéry okresního charakteru. „Bichle“ má zálusk na absolutní moc a udělá pro ni cokoliv. I kdyby Písky času měla míchat do soudného dne.

Údajně je k tomu důvod, protože Raidenovi haraší v kukačkách. Po likvidaci Shinnoka získal nepředstavitelnou moc, kterou ve jménu rovnováhy používá na každého, kdo by se vzepřel jeho cíli. Zpočátku si tak vydrbete díru do hlavy, neboť bojovníci doznali mnoha přestupů. Kdo byl minule skautským vedoucím, dnes posílá autogramy Frau Engel. Zbavit se Raidena je pouze počátek plánu. Aby Kronika mohla záměry dotáhnout do konce, potřebuje přepsat pár kapitol z historie. Novou dobu jí mají zajistit výhry lotrů a pády šampiónů. Ne nutně v tomto pořadí. Jenže ti chytří vědí, že historie se opakuje, a to někdy velmi často. A pak vzniká hysterie.

Základ příběhu je stejně omšelý, jako geniální. Hrátky s časem jsou totiž tím nejsnadnějším způsobem, jak si ospravedlnit soupisku postav napříč pětadvacetiletou historií. Jasně, někdo musí odejít k Pánu, aby výskyt někoho druhého dával smysl. To je jeden z mála problémů s příběhem. Srdceryvné momenty přichází buď příliš rychle nebo se hraje na dojemnou notu u bojovníka, který nemá dvakrát velký prostor. Výsledkem je touha pomoct s kopáním jámy, jen ať už tam dotyčného šoupnou a vy můžete jít dál. V první polovině nikterak dlouhé kampaně navíc cutscény tlačí herní sekvence do rohu a berou si víc, než potřebují.

Po pár kapitolách si koncept sedne do správného tempa a přichází jedna lahůdka za druhou. Hanzo Hasashi a Bi-Han v týmu „dobrých“, Cassie Cage po boku stejně staré maminy nebo Liu Kang v boji s temnou alternací. Lehce zamrzí, že ne všechny scény mají volitelnou postavu. Místy děj po křižovatce doslova volal, protože upozaděná scéna byla neméně zajímavá. Rovnou říkám, že všechny postavy nejsou hratelné. Tedy v tuto chvíli. Shao Kahn byl součástí předobjednávky a Frost odemknete díky Sub-Zerovi. Přesto chybí Sektor a taktéž Cyrax. Premiéru mají Cetrion, Geras a Kollector, ale jen poslední z nich mi přijde dostatečně zajímavý. Zbývající působí dojmem, že dorazili z úplně jiného večírku a sem příliš nezapadli.

Možná jste zaregistrovali výtky na adresu výroku jedné z postav nebo pláče části hráčů, že hrdinky nejsou dostatečně krásné a ženské. Jelikož chci zachovat aspoň zbytek profesionality, označím tyto „problémy“ za obsah septiku. Místo, aby všichni tito experti řešili vizuální nesrovnalosti mezi dvěma generacemi bojovníků, nelogičnosti v časové kontinuitě nebo pitomé představování postav, zaměřují pozornost na hovadiny. Kdo chce okukovat polonahé cecky, nechť si pustí japonskou bojovku a dojde si na oční. Tím neříkám, že Kronika je krasavice. Také je ale jeden z nejhorších záporáků posledních let.

NetherRealm Studios dobře vědí, co dělají a dělají to bravurně. Nicméně mám pocit, že Mortal Kombat 11 tak trochu hřeší na úspěch předešlého dílu a Injustice 2. Zároveň ho považuji za výstražné znamení, po němž bych čekal zatáhnutí ruční brzdy, vyhození kotvy a rozbití kempu. Nejde přitom o kampaň, která přes všechny drobné chyby potěší fanoušky a zaučí nováčky. Jde o určitě momenty, u nichž si říkám „ale tohle už jsem viděl“. A viděl jsem to relativně nedávno, ne před deseti lety. Zdá se, že komiksové univerzum od DC ještě úplně nevyprchalo a krev to nezachrání.

Souboje udělaly ze značky to, čím je teď. Jsou ladné, dobře se učí a co je hlavní, nešetří násilím. Fatality, brutality, zpomalené záběry a rentgenové pohledy při správném zásahu. Aby se zvýraznil rozdíl mezi Injustice a Mortal Kombat, má bojovka s drakem ve znaku menší prodlevu v mačkání tlačítek. Dynamika bojů je díky tomu plynulejší a potkají-li se mistři ovladače, zíráte na ně s otevřenou hubou. Obtížnost je více nakloněna nováčkům, ale jen v příběhu. Úroveň Medium mi tam přijde až moc lehká. Naopak v některých věžích mám pocit, že AI sama přepnula o level výš, neboť mě protivník nenechá ani vstát. Drobná interakce s prostředím lehce mrhá již viděným potenciálem, ale to nikoho příliš netrápí. Každý přece touží ukazatel zdraví dotlačit na minimum a zasadit smrtící ránu.

Na čí straně? To je vlastně jedno. Když padne zdraví pod 30 %, uvolní se kombo Fatal Blow. Stiskem obou triggerů dojde ke spuštění sekvence plné likvidačních scén. Obdoba X-ray protivníkovi ubere kus zdraví, zatímco sledujete drcení kostí, trhání orgánů a stříkání krve. Je to pěkné, co si budeme povídat. Zhruba první dvě hodiny. Když zhlédnete většinu scén, uvědomíte si, že zde se kreativitou neplýtvalo. Útoky nepřipomínají jen poslední dvě studiové bojovky. Podobají se navzájem i mezi sebou. Bodání do očí a předměty zaražené v ústech jsou patrně nejpopulárnější. Totožný komentář pak můžu aplikovat na bojové styly některých postav. Cassie Cage a Harley Quinn jsou jak sestry, jakmile vezmou do ruky zbraně.

Na druhou stranu, fatality jsou důkazem, že tým kolem Eda Boona ještě kreativně nevyschnul. Pořád se na ta jatka dobře kouká a jen proto, abych viděl všechna zakončení, jsem ochotný sáhnout i po nezajímavých hrdinech. Abych uklidnil všechny docenty, Mortal Kombat není krmivo pro labilní jedince. Fatality jsou jednoduše trademark, poznávací znamení a oslava dobře zvládnutého souboje, při kterém nemusí na velkou divočinu ani dojít. U některých jsem dokonce lehce přivřel oko. Zároveň jsem ale pořádně otevřel druhé, aby mi nic neuniklo. Zakončení souboje známou hláškou navíc můžete brát jako symboliku naprosté dominance. Když je soupeř na hadry, vítězství nelze zpochybnit.

Jakmile Kronika udělá tečku za restartovanou minulostí, zbývají dva typy Věží, Krypta, tréninky a společné souboje. Ty mají prostor jak v lokální hře, tak v online multiplayeru za doprovodu pár módů a místností. Dostatek prostoru na počátek poutě za dokonalým loutkohercem, který si svého oblíbence vyšlechtí k obrazu svému. K tomu účelu hra nabízí skutečně masivní porci kosmetických vylepšení, předmětů upravujících statistiky a podpůrné prvky. Co postava, to 27 000 variant výbavy, desítky skinů a jednotky zakončovacích pohybů a speciálních útoků. Naštěstí nikdo netouží mít vše pro základních pětadvacet postav. Ale i pro jednu jde o pořádný záhul.

Odměny čekají všude. Čím větší výzva, tím štědřejší ceny. Při enormním množství obsahu však dostáváte většinu na postavy mimo zájem. Věže času jsou zlatým dolem štědrosti, ale není nic horší, než když po urputném boji získáte doplňky pro Kabala, ačkoliv nedáte z ruky Sub-Zera. Vlastně je, mít vytoužený předmět na dosah ruky, když vám chybí důležité schopnosti na dobytí věže. Do odměn patří i herní měna několika druhů. Buď si vezměte tužku s papírem nebo si pamatujte, že nejdůležitější jsou mince a hned za nimi krystaly. Za mince otevíráte v Kryptě truhly. Hezká minihra a pěkná loterie. Pokud vám padá, co potřebujete, což není pravidlem, ale spíš náhodou. Krystaly jsou koupitelnou měnou a ke zhodnocení dochází v herním obchodě. Zde aspoň víte, co kupujete, třebaže nabídka je značně omezená s pravidelnou obměnou.

Některé věci se navíc ani koupit nedají, tudíž hrát musíte a přitom doufáte, že padne zrovna to, co vám otevře nové schopnosti. Vývojáři k prvním updatům připravují odměny „za věrnost“, které mají náročné křečkování usnadnit. K hezkému gestu s příchutí špatného svědomí by nemuselo dojít, kdyby studio upravilo systém odměn tak, aby šly především na účet preferovaného bojovníka. Pokud s někým odehraji stovku zápasů a věnuji mu hodiny úpravou vzhledu a statistiky, patrně nechci předměty pro tajtrdlíka, jehož jméno si ani nepamatuji. Zase tolik práce na nové hře nebylo, aby se z ní musel stát oslíček stojící vedle F2P maštale.

Oproti předchozímu dílu je grafický vývoj znatelný. Oproti Injustice 2 už tolik ne. Komiksoví hrdinové nastavili vysokou laťku jak v oblasti animací, tak grafiky a s ní spojené optimalizace. Už jsem předeslal, že souboje jsou plynulost sama a nebýt pár „divných“ animací, byl by filmový dojem neposkvrněný. Cutscény nepostrádají detaily, přičemž k přechodu mezi bojem a renderovanou scénou dochází plynule. Na Xboxu One S jsem zaznamenal občasné poklesy snímkování, na vrcholném modelu X zase delší prodlevy ve scénách, kdy hra naháněla čas při nahrávání. K němu dochází během cutscén. Tudíž se nedivte občasnému „artovému“ pohledu postav, kdy zírají déle, než musí.

Na tom nejlepším od Microsoftu běží hra v rozlišení 4K a s podporou HDR. Během hraní je frekvence snímků kolem 60 políček za sekundu. Předem připravené scény mají poloviční hodnotu a ano, je to poznat. Nicméně ne, nevadí to. Čas, když zrovna nebušíte do ovladač, využíváte k nabrání nového dechu, k poohlédnutí se po „ringu“ a k přemýšlení, koho pošlete na JIPku jako dalšího. V kolekcích, kde odemykáte artworky či soundtrack, mi chybí Techno Syndrome použitý v závěru propagace. Už takhle je hudební podkres dosti sterilní a kultovní skladba by pěkně orámovala herní střetnutí generací.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Písky času nejsou všemocné, což po princi z Persie zjišťují jak Kronika, tak sami vývojáři. Mortal Kombat 11 má pro každého něco. Pro dlouholeté fandy ohlédnutí za čtvrtstoletím práce, během něhož se brutální podívaná zapsala do srdcí a prstů milionů hráčů. A to, aniž by se vzdala původního ducha. Nováčci naskočí do rozjetého vlaku, který nezastavuje. Nikoliv kvůli zpoždění, ale protože zastávky si nikdo nežádá. Další boj o rovnováhu nekazí jen nevyladěný grind, ale především neschopnost odosobnit dvě studiové značky. Režimy se shodnou náplní problém nejsou, ale totožná komba, animace boje či odbyté Fatal Blows ano. I ta krátká příběhová kampaň vykazuje rysy Injustice 2 a nové postavy smrdí komiksem na tři řetězy. Mortal Kombat se právě dostal na rozcestí, kde jedna cesta vede dál a druhá zpět. Možná nastal čas nechat superhrdiny sedět s uzlíkem na pařezu.
  • Thorn Neny

    Po graficke a obsahove strance je MK 11 o nekolik lvlu dal nez MKX. Story je nabusena podivana ve stylu dnesnich marvelovek. Krypta je hodne cool a towers of time jsou celkem zabavny grind . Kustomizace je taky povedena. PVP je klasika. Pro me jedine minus je vyber postav. Reptile, Kenshi, Ermac tady dost chybi. A na kazdou postavu jen dve fatality. To ale vse urcite prijde formou placenych DLC. A u WB games ty DLC nejsou zrovna nejlevnejsi. I tak bych se nebal a na dnesni dobu kdy znamka 7 znamena podprumer bych dal jasnou 8.

14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»