RECENZE: Mothergunship

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.7.2018, 10:01

Publikováno: 22.7.2018, 10:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1595 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to hop nebo trop s tím, jak to nakonec dopadne.

Naštěstí stále vycházejí hry, kdy si člověk svůj zážitek kazí jenom sám sobě a všechno je to o jeho skillu. Sem patří i vtipně pojatá střílečka z vesmíru Mothergunship, jejíž název napovídá, o co tady půjde. Z vesmíru na nás útočí lodě, kdy všemu vévodí jejich mateřská loď řízená umělou inteligencí a naším úkolem je dostat se až na ní a zničit ji. Matička zem je v ohrožení, a tak se do soubojů pouštějí vesmírní vojáci, tedy my. Hodíme na sebe robotický skafandr a hurá rozsévat zkázu.

Příběh sice není nijak zvlášť pokrokový, ale je vtipný a místy na můj vkus až moc ukecaný, kdy nám každá z postav chce říct svou cool hlášku, díky čemuž následně lehce opadá tempo samotné hry. Střílení je to, oč tu hlavně běží, takže se ze své lodi vydáváte do útoku na lodě nepřátel. Příjemná je možnost volby, zda se vydat po hlavní „dějové lince“ nebo zkusit splnit nějaký vedlejší úkol a získat za něj nejrůznější bonusy.

Oproti jiným střílečkám se zde prochází skrze jednotlivé arény, kdy před dveřmi do každé z nich nás čeká kratší loading a zmíněné hlášky kolegů. Pak už je to jenom na našich dovednostech, protože místnosti jsou doslova prošpikované nepřátelskou technickou čekající na zničení. Občas jsem tak vlítnul do místnosti a po chvilce ani nevěděl, kde vlastně jsem, na tož kam mám jít. Některé arény jsou menší, jiné zase větší a v celé řadě z nich je ještě ke všemu spousta „trampolín“, díky nimž se můžete dostat na jinak nedostupná místa. Velice pak oceňuji fakt, že žádný průchod hrou není stejný, což se velice hodí. V případě smrti se totiž vracíte na svou loď a musíte začít znovu. Každý průchod hrou však poskládá arény trochu jinak a také je v některých na výběr z více cest, kam pokračovat dál (různé bonusové úrovně, úrovně s cíli nebo prostě jenom další aréna, kam můžete třeba utéct před nepřátelskou přesilou). Možností, jak hru procházet je spousta, a to na ní asi i nejvíce oceňuji.

Různorodost nepřátel není úplně největší, ale i tak se hodně zapotíme. Stejně s tím, jak se vylepšuje náš oblek (dá se měnit počet zdraví, rychlost a maximální množství energie pro zbraně atd.) a dostáváme se k lepším zbraním, se také zvyšuje úroveň nepřátel. Mezi sebou pak soupeří v tom, kdo na nás dokáže vystřelit větší raketu. Dokonce nechybí ani pár bossů. No, nedělají nám to snadné, ale od toho tady přeci jsou ne? Jednotvárnost ale rozhodně není synonymem pro zbraňový arzenál, který je dalším velkým plusem celé hry. Ve hře nenajdete hotové zbraně, ale v průběhu mise si zbraně vytváříte a následně upravujete. Představivosti se meze nekladou, takže jediným omezením jsou kredity a dostupné komponenty v daném obchodě.

Jelikož váš robot má dvě ruce, v základu bez nějakých další úprav můžete mít dvě zbraně (jde jít i na pěstní souboj, s nímž se však moc daleko nedostanete). Lepší je se podívat po nástavcích, které mají sloty pro další upnutí věcí. Maximum je nástavec na tři, na který můžete dát další nástavec a na ten věšet jednotlivé zbraně nebo prvky podporující demolici (větší síla zbraní nebo například menší zpětný ráz). Výsledkem jsou kombinace nejrozličnějších zbraní na každé ruce. Je libo laser s raketometem v jedné ruce a brokovnici s rotačním kulomet v ruce druhé? Není problém a stejně tak není problém udělat jednu opravdu velkou bouchačku, která by jednou ranou dokázala odpařit planetu. Po chvilce hraní se odblokuje na naší mateřské lodi střelnice, kde se dají nejrůznější kombinace zkoušet bez strachu ze smrti a také se na ní dá pořádně vyblbnout.

Grafická stránka je díky Unreal Enginu pěkná a u spousty zbraní počítá s dráhou letu jejích projektilů, s níž je třeba následně počítat. Rockový hudební doprovod je přesně to, co k ničení chcete slyšet a žádné zásadní technické nedostatky se nekonají. Občas bych si v rámci tempa hry dopřál rychlejší nahrávání mezi arénami, ale aspoň hráč stačí vydechnout a připravit se na nový nápor nepřátel.

Bohužel ani v této hře není veškerý obsah dostupný hned od začátku, protože slibované kooperativní hraní dorazí až v průběhu srpna. Přitom všechny obchody, výrobní ponky a úprava robotů již s druhým hráčem počítají a všechno je tu pro něj připravené. Je to škoda, protože s funkční kooperací bych ještě bodík k celkovému hodnocení klidně přihodil. Jako další neduh bych zmínil nevyrovnanost obtížnosti, která pramení z náhodného tvoření arén. Jednou je moc snadná, jindy ukrutně těžká.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Mothergunship je z ranku her, jejichž tempo je šílené, náš skill není nikdy dostatečně dobrý a k tomu přináší náhodně poskládané arény pro opakované hraní a neskutečnou a zábavnou variabilitu při tvoření zbraní. Takhle nějak se dělá adrenalinová a funkční střílečka. Až dorazí i kooperace, zběsilost a akčnost se zdvojnásobí, díky čemuž to bude opravdu neuvěřitelná jízda. Na odreagování a procvičení reflexů mohu jenom doporučit.
  • JoohnCZ

    Vypadá to zajímavě;-)

  • klidas

    nuuuudaaa 🙂

12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»