RECENZE: Mothergunship

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.7.2018, 10:01

Publikováno: 22.7.2018, 10:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1637 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to hop nebo trop s tím, jak to nakonec dopadne.

Naštěstí stále vycházejí hry, kdy si člověk svůj zážitek kazí jenom sám sobě a všechno je to o jeho skillu. Sem patří i vtipně pojatá střílečka z vesmíru Mothergunship, jejíž název napovídá, o co tady půjde. Z vesmíru na nás útočí lodě, kdy všemu vévodí jejich mateřská loď řízená umělou inteligencí a naším úkolem je dostat se až na ní a zničit ji. Matička zem je v ohrožení, a tak se do soubojů pouštějí vesmírní vojáci, tedy my. Hodíme na sebe robotický skafandr a hurá rozsévat zkázu.

Příběh sice není nijak zvlášť pokrokový, ale je vtipný a místy na můj vkus až moc ukecaný, kdy nám každá z postav chce říct svou cool hlášku, díky čemuž následně lehce opadá tempo samotné hry. Střílení je to, oč tu hlavně běží, takže se ze své lodi vydáváte do útoku na lodě nepřátel. Příjemná je možnost volby, zda se vydat po hlavní „dějové lince“ nebo zkusit splnit nějaký vedlejší úkol a získat za něj nejrůznější bonusy.

Oproti jiným střílečkám se zde prochází skrze jednotlivé arény, kdy před dveřmi do každé z nich nás čeká kratší loading a zmíněné hlášky kolegů. Pak už je to jenom na našich dovednostech, protože místnosti jsou doslova prošpikované nepřátelskou technickou čekající na zničení. Občas jsem tak vlítnul do místnosti a po chvilce ani nevěděl, kde vlastně jsem, na tož kam mám jít. Některé arény jsou menší, jiné zase větší a v celé řadě z nich je ještě ke všemu spousta „trampolín“, díky nimž se můžete dostat na jinak nedostupná místa. Velice pak oceňuji fakt, že žádný průchod hrou není stejný, což se velice hodí. V případě smrti se totiž vracíte na svou loď a musíte začít znovu. Každý průchod hrou však poskládá arény trochu jinak a také je v některých na výběr z více cest, kam pokračovat dál (různé bonusové úrovně, úrovně s cíli nebo prostě jenom další aréna, kam můžete třeba utéct před nepřátelskou přesilou). Možností, jak hru procházet je spousta, a to na ní asi i nejvíce oceňuji.

Různorodost nepřátel není úplně největší, ale i tak se hodně zapotíme. Stejně s tím, jak se vylepšuje náš oblek (dá se měnit počet zdraví, rychlost a maximální množství energie pro zbraně atd.) a dostáváme se k lepším zbraním, se také zvyšuje úroveň nepřátel. Mezi sebou pak soupeří v tom, kdo na nás dokáže vystřelit větší raketu. Dokonce nechybí ani pár bossů. No, nedělají nám to snadné, ale od toho tady přeci jsou ne? Jednotvárnost ale rozhodně není synonymem pro zbraňový arzenál, který je dalším velkým plusem celé hry. Ve hře nenajdete hotové zbraně, ale v průběhu mise si zbraně vytváříte a následně upravujete. Představivosti se meze nekladou, takže jediným omezením jsou kredity a dostupné komponenty v daném obchodě.

Jelikož váš robot má dvě ruce, v základu bez nějakých další úprav můžete mít dvě zbraně (jde jít i na pěstní souboj, s nímž se však moc daleko nedostanete). Lepší je se podívat po nástavcích, které mají sloty pro další upnutí věcí. Maximum je nástavec na tři, na který můžete dát další nástavec a na ten věšet jednotlivé zbraně nebo prvky podporující demolici (větší síla zbraní nebo například menší zpětný ráz). Výsledkem jsou kombinace nejrozličnějších zbraní na každé ruce. Je libo laser s raketometem v jedné ruce a brokovnici s rotačním kulomet v ruce druhé? Není problém a stejně tak není problém udělat jednu opravdu velkou bouchačku, která by jednou ranou dokázala odpařit planetu. Po chvilce hraní se odblokuje na naší mateřské lodi střelnice, kde se dají nejrůznější kombinace zkoušet bez strachu ze smrti a také se na ní dá pořádně vyblbnout.

Grafická stránka je díky Unreal Enginu pěkná a u spousty zbraní počítá s dráhou letu jejích projektilů, s níž je třeba následně počítat. Rockový hudební doprovod je přesně to, co k ničení chcete slyšet a žádné zásadní technické nedostatky se nekonají. Občas bych si v rámci tempa hry dopřál rychlejší nahrávání mezi arénami, ale aspoň hráč stačí vydechnout a připravit se na nový nápor nepřátel.

Bohužel ani v této hře není veškerý obsah dostupný hned od začátku, protože slibované kooperativní hraní dorazí až v průběhu srpna. Přitom všechny obchody, výrobní ponky a úprava robotů již s druhým hráčem počítají a všechno je tu pro něj připravené. Je to škoda, protože s funkční kooperací bych ještě bodík k celkovému hodnocení klidně přihodil. Jako další neduh bych zmínil nevyrovnanost obtížnosti, která pramení z náhodného tvoření arén. Jednou je moc snadná, jindy ukrutně těžká.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Mothergunship je z ranku her, jejichž tempo je šílené, náš skill není nikdy dostatečně dobrý a k tomu přináší náhodně poskládané arény pro opakované hraní a neskutečnou a zábavnou variabilitu při tvoření zbraní. Takhle nějak se dělá adrenalinová a funkční střílečka. Až dorazí i kooperace, zběsilost a akčnost se zdvojnásobí, díky čemuž to bude opravdu neuvěřitelná jízda. Na odreagování a procvičení reflexů mohu jenom doporučit.
  • JoohnCZ

    Vypadá to zajímavě;-)

  • klidas

    nuuuudaaa 🙂

14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz13

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»