RECENZE: Mothergunship

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.7.2018, 10:01

Publikováno: 22.7.2018, 10:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1550 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to hop nebo trop s tím, jak to nakonec dopadne.

Naštěstí stále vycházejí hry, kdy si člověk svůj zážitek kazí jenom sám sobě a všechno je to o jeho skillu. Sem patří i vtipně pojatá střílečka z vesmíru Mothergunship, jejíž název napovídá, o co tady půjde. Z vesmíru na nás útočí lodě, kdy všemu vévodí jejich mateřská loď řízená umělou inteligencí a naším úkolem je dostat se až na ní a zničit ji. Matička zem je v ohrožení, a tak se do soubojů pouštějí vesmírní vojáci, tedy my. Hodíme na sebe robotický skafandr a hurá rozsévat zkázu.

Příběh sice není nijak zvlášť pokrokový, ale je vtipný a místy na můj vkus až moc ukecaný, kdy nám každá z postav chce říct svou cool hlášku, díky čemuž následně lehce opadá tempo samotné hry. Střílení je to, oč tu hlavně běží, takže se ze své lodi vydáváte do útoku na lodě nepřátel. Příjemná je možnost volby, zda se vydat po hlavní „dějové lince“ nebo zkusit splnit nějaký vedlejší úkol a získat za něj nejrůznější bonusy.

Oproti jiným střílečkám se zde prochází skrze jednotlivé arény, kdy před dveřmi do každé z nich nás čeká kratší loading a zmíněné hlášky kolegů. Pak už je to jenom na našich dovednostech, protože místnosti jsou doslova prošpikované nepřátelskou technickou čekající na zničení. Občas jsem tak vlítnul do místnosti a po chvilce ani nevěděl, kde vlastně jsem, na tož kam mám jít. Některé arény jsou menší, jiné zase větší a v celé řadě z nich je ještě ke všemu spousta „trampolín“, díky nimž se můžete dostat na jinak nedostupná místa. Velice pak oceňuji fakt, že žádný průchod hrou není stejný, což se velice hodí. V případě smrti se totiž vracíte na svou loď a musíte začít znovu. Každý průchod hrou však poskládá arény trochu jinak a také je v některých na výběr z více cest, kam pokračovat dál (různé bonusové úrovně, úrovně s cíli nebo prostě jenom další aréna, kam můžete třeba utéct před nepřátelskou přesilou). Možností, jak hru procházet je spousta, a to na ní asi i nejvíce oceňuji.

Různorodost nepřátel není úplně největší, ale i tak se hodně zapotíme. Stejně s tím, jak se vylepšuje náš oblek (dá se měnit počet zdraví, rychlost a maximální množství energie pro zbraně atd.) a dostáváme se k lepším zbraním, se také zvyšuje úroveň nepřátel. Mezi sebou pak soupeří v tom, kdo na nás dokáže vystřelit větší raketu. Dokonce nechybí ani pár bossů. No, nedělají nám to snadné, ale od toho tady přeci jsou ne? Jednotvárnost ale rozhodně není synonymem pro zbraňový arzenál, který je dalším velkým plusem celé hry. Ve hře nenajdete hotové zbraně, ale v průběhu mise si zbraně vytváříte a následně upravujete. Představivosti se meze nekladou, takže jediným omezením jsou kredity a dostupné komponenty v daném obchodě.

Jelikož váš robot má dvě ruce, v základu bez nějakých další úprav můžete mít dvě zbraně (jde jít i na pěstní souboj, s nímž se však moc daleko nedostanete). Lepší je se podívat po nástavcích, které mají sloty pro další upnutí věcí. Maximum je nástavec na tři, na který můžete dát další nástavec a na ten věšet jednotlivé zbraně nebo prvky podporující demolici (větší síla zbraní nebo například menší zpětný ráz). Výsledkem jsou kombinace nejrozličnějších zbraní na každé ruce. Je libo laser s raketometem v jedné ruce a brokovnici s rotačním kulomet v ruce druhé? Není problém a stejně tak není problém udělat jednu opravdu velkou bouchačku, která by jednou ranou dokázala odpařit planetu. Po chvilce hraní se odblokuje na naší mateřské lodi střelnice, kde se dají nejrůznější kombinace zkoušet bez strachu ze smrti a také se na ní dá pořádně vyblbnout.

Grafická stránka je díky Unreal Enginu pěkná a u spousty zbraní počítá s dráhou letu jejích projektilů, s níž je třeba následně počítat. Rockový hudební doprovod je přesně to, co k ničení chcete slyšet a žádné zásadní technické nedostatky se nekonají. Občas bych si v rámci tempa hry dopřál rychlejší nahrávání mezi arénami, ale aspoň hráč stačí vydechnout a připravit se na nový nápor nepřátel.

Bohužel ani v této hře není veškerý obsah dostupný hned od začátku, protože slibované kooperativní hraní dorazí až v průběhu srpna. Přitom všechny obchody, výrobní ponky a úprava robotů již s druhým hráčem počítají a všechno je tu pro něj připravené. Je to škoda, protože s funkční kooperací bych ještě bodík k celkovému hodnocení klidně přihodil. Jako další neduh bych zmínil nevyrovnanost obtížnosti, která pramení z náhodného tvoření arén. Jednou je moc snadná, jindy ukrutně těžká.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Mothergunship je z ranku her, jejichž tempo je šílené, náš skill není nikdy dostatečně dobrý a k tomu přináší náhodně poskládané arény pro opakované hraní a neskutečnou a zábavnou variabilitu při tvoření zbraní. Takhle nějak se dělá adrenalinová a funkční střílečka. Až dorazí i kooperace, zběsilost a akčnost se zdvojnásobí, díky čemuž to bude opravdu neuvěřitelná jízda. Na odreagování a procvičení reflexů mohu jenom doporučit.
  • JoohnCZ

    Vypadá to zajímavě;-)

  • klidas

    nuuuudaaa 🙂

10. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: WWE 2K19

Klidně si myslete, že jde o cirkusovou atrakci lokálního charakteru. Svým způsobem budete mít pravdu. Bez obav to považujte za lacinou show, při níž si pár svalovců odře lokty a vnadné návštěvnice fitnessu zlomí nehet. Však i to se stává. Nic z toho ale nezmění skutečnost, že wrestling je profesionální sport, který se, za desítky let existence, rozrostl do obrovského byznysu. Z něho navíc tu a tam vzejde hvězda, jejíž záře zasvítí...

»
03. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Amnesia: Collection

Když už nevíte kudy, na moment se zastavte. Nepříliš chytré moudro by se dalo tento rok aplikovat na hororový žánr, který, řekněme si to upřímně, není dvakrát štědrý. Jako by žánr zastavil na dálničním odpočívadle, aby si naplnil bachor a mohl znova hráče polévat studeným potem. Menší počet novinek využívají Frictional Games, které vydaly pro Xbox kolekci hororů Amnesia. No konečně, dodávám s uštěpačným úsměvem.

»
02. 10. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: FIFA 19

Každoroční souboj sportovních her s recenzenty opět vypukl a další na řadě, kdo se nás pokusí přesvědčit o kvalitách svojí hry, jsou ostřílení borci z EA Sports. Jejich série FIFA prodává milióny kusů ročně, snaží se sem tam v konceptu i něco změnit a ani aktuální ročník FIFA 19 na tom nebude jinak. Zároveň se nabízí otázka, jak jsou na tom v porovnání s konkurencí od Konami a celá řada z vás by jistě ráda také...

»
01. 10. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Assassin’s Creed Odyssey

Po zasloužené přestávce se série Assassin’s Creed vrátila s dílem Origins, který přinesl jakýsi restart značky, ačkoliv řada původních mechanismů zůstala zachována. Přesto se jednalo o výbornou akci, které hodně pomohlo zasazení do dlouho žádaného Egypta. A jak se říká, železo se má kout, dokud je žhavé a tak nám Ubisoft i letos servíruje nový díl asasínské ságy. Řecký Odyssey se drží osvědčené receptury z Origins, ale přesto přináší dostatek novinek, aby...

»
25. 09. 2018 • DandyCZE32

RECENZE Forza Horizon 4

Mlha pomalu stoupá, sešlapuji plyn a v plné rychlosti vyrážím. Právě startuje recenze očekávané konzolové exkluzivity pro Xbox One, a to závodní hry Forza Horizon 4.

»
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»