RECENZE: MotoGP 17

Autor: p.a.c.o Publikováno: 23.6.2017, 9:59

Publikováno: 23.6.2017, 9:59

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1204 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají Milestone také oficiální licenci. Zde sice nebyl ohlášen technický pokrok, ale novinky se do MotoGP 17 vtěsnaly. Jako vždy se tedy vkrádá otázka, zda má cenu přesedlat na nejnovější ročník.

Moje počáteční skepse se vám možná nemusí líbit, ale ke značce MotoGP s ní přistupuji skoro každý rok a většinou je i oprávněná. Italští vývojáři totiž motorky umí, ale většinou pohoří na nějaké technické banalitě, která pak kazí jinak pěkný dojem z jízdy. S radostí mohu konstatovat, že letošní skepse trvala jenom pár závodů, protože pak se změnila v radost, jež se mi snad povede přetavit v nějaké lepší hodnocení. Nechci však moc předbíhat, takže se držte, právě startujeme.

Nejvíce proklamovanou novinkou je manažerský kariérní režim a já ho s povděkem kvituji, protože přináší fajn oživení do klasického závodění a zlepšování našeho vlastního závodníka a jeho stáje. Naštěstí tvůrci neudělali pouze manažerský mód, v němž bychom se starali jenom o chod stáje, ale také dojde na klasické závodění. Mimo to je potřeba se postarat o výběr toho správného sponzora, určit týmové barvy, vylepšit mechaniky, aby nám vymysleli nějakou fajn vychytávku a třeba i najmout manažera, který optimalizuje naše cestovní náklady.

Manažerský režim má fajn hloubku, ale zase mi nepřišel zbytečně komplikovaný. Ono taky ze začátku toho moc nevymyslíte, jelikož jste závislí na financích a těch se v počátku úplně nedostává, takže člověk zvažuje každou investici a účast na akci (focení za peníze nebo radši reputace…) minimálně dvakrát. Co mi trochu vadilo, byla nemožnost (nebo jsem to nenašel) vyhodit neschopného týmového kolegu. To mu takhle zaplatíte, jezdíte řekněme v první desítce a on se courá na konci startovního pole a žádný pozitivní užitek pro vaši firemní pokladnu nemá. Jako správný manažer sem ho chtěl vyrazit, ale smůla. Tak ho přetrpíte, zlepšíte techniku, on si u vás vylepší dovednosti a pak začne konečně k něčemu být, když půjde všechno podle plánu.

Jestli se vám o tým starat nechce, vytvořte si vlastní postavu v klasickém režimu a můžete vyrazit do víru kolotoče kolem motorek jako vždy. Oproti loňsku se podíváme ještě o třídu míň, na RedBull káry. Tedy pardon, Red Bull Rookies, kde jsou motorky pro všechny stejné a dokážou ukázat pravou kvalitu závodníka. Pak už nás čeká klasická cesta přes Moto 3, Moto 2 až do vrcholové MotoGP. Všude je všechno plně licencované, takže narazíte i na českou stopu, jež se v jednotlivých třídách vyskytuje. Pěkně zpracované jsou „historické“ stroje, kde najdete hodně známá a u mě i oblíbená jména a kubatury. Souhrnem bych označil herní možnosti za velmi široké, kdy o zábavu není nouze. Jo a splitscreen multiplayer je tu taky.

Další věcí, která mě příjemně překvapila, jsou nahrávací časy. U Milestone je zvykem si na start závodu počkat, ale v tomto ohledu došlo k příjemnému zlepšení. Pohled na nahrávací obrazovku je příjemně dlouhý, prohlédnete si trať, můžete kouknout na jednotlivé zatáčky a pak už hurá na trať. Když už jsem nakousl tu techniku, tak se koukneme na grafiku. Je poznat, že interní Milestone engine má to nejlepší již za sebou, ale na hru je i tak pěkný pohled. Po dvou letech nářků pak mohu s klidem konstatovat, že hra je konečně schopna běžet stabilně s 60 FPS na všech tratích, takže konečně odpadá pokles FPS z let minulých a člověk si může užít plynulé závodění. Škoda jen, že vývojáři neměli více času na zapracování nového enginu (Unreal Engine), jako dostalo zmíněné MXGP 3 a kterému opravdu hodně sluší. Prý by se tak mělo stát příští rok, takže je nač se těšit.

Konečně jsme se dostali k tomu zásadnímu, na co všichni závodníci čekají, a to je jízdní model. Ten Milestone opravdu umí a motorky se řídí a jezdí skvěle. Hra se dá pěkně přizpůsobit, ať už jste lama nebo profijezdec, prostě každý si může navolit ten správný jízdní model, který mu bude vyhovovat. Jezdit v MotoGP 17 je opravdová radost, protože pocit z motorek je uvěřitelný, což je ostatně každý rok, takže v tomto směru stále skvělé a doufám, že se změnou engine se moc nezmění jízdní model. Možná ho trochu víc „poladit“ pro skalní jezdce, ale to jako laik nejsem moc schopen již zhodnotit. Navíc Al dostala do vínku o něco více inteligence, takže její poražení s průměrným strojem na průměrnou obtížnost není úkol vůbec snadný. Jezdí hodně agresivně a na trati vám nedají ani kus zadarmo.

Velkou pochvalu si MotoGP 17 zaslouží za zpracování zvuku jednotlivých motorek. Ty nejen že zní uvěřitelně, ale navíc každý motor je slyšet jinak a skoro bych si troufl tvrdit, že zvuk motorek je v MotoGP nejlepší, jaký kdy ve hře byl a jenom podtrhuje výborný zážitek z ježdění.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

MotoGP 17 je jedním z nejlepších ročníků motorek, jaký kdy snad Milestone dokázali vyplodit a s klidným svědomím můžete zahodit ročník loňský a pustit se do toho aktuálního. Jezdí se opět pěkně, k tomu máme zásobu herních módů a po letech i technická stránka působí jako celek dobře a jediné, co by slušelo vylepšit, je grafika, ale to snad zase příští rok.
20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»