RECENZE: MotoGP 17

Autor: p.a.c.o Publikováno: 23.6.2017, 9:59

Publikováno: 23.6.2017, 9:59

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1174 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají Milestone také oficiální licenci. Zde sice nebyl ohlášen technický pokrok, ale novinky se do MotoGP 17 vtěsnaly. Jako vždy se tedy vkrádá otázka, zda má cenu přesedlat na nejnovější ročník.

Moje počáteční skepse se vám možná nemusí líbit, ale ke značce MotoGP s ní přistupuji skoro každý rok a většinou je i oprávněná. Italští vývojáři totiž motorky umí, ale většinou pohoří na nějaké technické banalitě, která pak kazí jinak pěkný dojem z jízdy. S radostí mohu konstatovat, že letošní skepse trvala jenom pár závodů, protože pak se změnila v radost, jež se mi snad povede přetavit v nějaké lepší hodnocení. Nechci však moc předbíhat, takže se držte, právě startujeme.

Nejvíce proklamovanou novinkou je manažerský kariérní režim a já ho s povděkem kvituji, protože přináší fajn oživení do klasického závodění a zlepšování našeho vlastního závodníka a jeho stáje. Naštěstí tvůrci neudělali pouze manažerský mód, v němž bychom se starali jenom o chod stáje, ale také dojde na klasické závodění. Mimo to je potřeba se postarat o výběr toho správného sponzora, určit týmové barvy, vylepšit mechaniky, aby nám vymysleli nějakou fajn vychytávku a třeba i najmout manažera, který optimalizuje naše cestovní náklady.

Manažerský režim má fajn hloubku, ale zase mi nepřišel zbytečně komplikovaný. Ono taky ze začátku toho moc nevymyslíte, jelikož jste závislí na financích a těch se v počátku úplně nedostává, takže člověk zvažuje každou investici a účast na akci (focení za peníze nebo radši reputace…) minimálně dvakrát. Co mi trochu vadilo, byla nemožnost (nebo jsem to nenašel) vyhodit neschopného týmového kolegu. To mu takhle zaplatíte, jezdíte řekněme v první desítce a on se courá na konci startovního pole a žádný pozitivní užitek pro vaši firemní pokladnu nemá. Jako správný manažer sem ho chtěl vyrazit, ale smůla. Tak ho přetrpíte, zlepšíte techniku, on si u vás vylepší dovednosti a pak začne konečně k něčemu být, když půjde všechno podle plánu.

Jestli se vám o tým starat nechce, vytvořte si vlastní postavu v klasickém režimu a můžete vyrazit do víru kolotoče kolem motorek jako vždy. Oproti loňsku se podíváme ještě o třídu míň, na RedBull káry. Tedy pardon, Red Bull Rookies, kde jsou motorky pro všechny stejné a dokážou ukázat pravou kvalitu závodníka. Pak už nás čeká klasická cesta přes Moto 3, Moto 2 až do vrcholové MotoGP. Všude je všechno plně licencované, takže narazíte i na českou stopu, jež se v jednotlivých třídách vyskytuje. Pěkně zpracované jsou „historické“ stroje, kde najdete hodně známá a u mě i oblíbená jména a kubatury. Souhrnem bych označil herní možnosti za velmi široké, kdy o zábavu není nouze. Jo a splitscreen multiplayer je tu taky.

Další věcí, která mě příjemně překvapila, jsou nahrávací časy. U Milestone je zvykem si na start závodu počkat, ale v tomto ohledu došlo k příjemnému zlepšení. Pohled na nahrávací obrazovku je příjemně dlouhý, prohlédnete si trať, můžete kouknout na jednotlivé zatáčky a pak už hurá na trať. Když už jsem nakousl tu techniku, tak se koukneme na grafiku. Je poznat, že interní Milestone engine má to nejlepší již za sebou, ale na hru je i tak pěkný pohled. Po dvou letech nářků pak mohu s klidem konstatovat, že hra je konečně schopna běžet stabilně s 60 FPS na všech tratích, takže konečně odpadá pokles FPS z let minulých a člověk si může užít plynulé závodění. Škoda jen, že vývojáři neměli více času na zapracování nového enginu (Unreal Engine), jako dostalo zmíněné MXGP 3 a kterému opravdu hodně sluší. Prý by se tak mělo stát příští rok, takže je nač se těšit.

Konečně jsme se dostali k tomu zásadnímu, na co všichni závodníci čekají, a to je jízdní model. Ten Milestone opravdu umí a motorky se řídí a jezdí skvěle. Hra se dá pěkně přizpůsobit, ať už jste lama nebo profijezdec, prostě každý si může navolit ten správný jízdní model, který mu bude vyhovovat. Jezdit v MotoGP 17 je opravdová radost, protože pocit z motorek je uvěřitelný, což je ostatně každý rok, takže v tomto směru stále skvělé a doufám, že se změnou engine se moc nezmění jízdní model. Možná ho trochu víc „poladit“ pro skalní jezdce, ale to jako laik nejsem moc schopen již zhodnotit. Navíc Al dostala do vínku o něco více inteligence, takže její poražení s průměrným strojem na průměrnou obtížnost není úkol vůbec snadný. Jezdí hodně agresivně a na trati vám nedají ani kus zadarmo.

Velkou pochvalu si MotoGP 17 zaslouží za zpracování zvuku jednotlivých motorek. Ty nejen že zní uvěřitelně, ale navíc každý motor je slyšet jinak a skoro bych si troufl tvrdit, že zvuk motorek je v MotoGP nejlepší, jaký kdy ve hře byl a jenom podtrhuje výborný zážitek z ježdění.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

MotoGP 17 je jedním z nejlepších ročníků motorek, jaký kdy snad Milestone dokázali vyplodit a s klidným svědomím můžete zahodit ročník loňský a pustit se do toho aktuálního. Jezdí se opět pěkně, k tomu máme zásobu herních módů a po letech i technická stránka působí jako celek dobře a jediné, co by slušelo vylepšit, je grafika, ale to snad zase příští rok.
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»
05. 07. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Micro Machines World Series

Codemasters mají můj respekt, protože se během třiceti let dokázali vyprofilovat jako studio, které má závodní žánr v krvi bez ohledu na skutečnost, jde-li o arkádové blbnutí nebo pocit ze skutečné jízdy. Nyní si k superlativům můžu připsat označení „mágové“, protože ani šaman, který olízal všechny žáby v amazonském pralese, by nedokázal legendární značku přetavit do jednoho obrovského neonového banneru, a to s minimálními náklady, iniciativou a studem. Chápu, že když vám do kanceláře...

»
03. 07. 2017 • chaosteorycz8

Recenze: Dead by Daylight

„Ahoj, říkají mi Chaos a mám problém, libuji si totiž v hororech, zejména slasherech. Moje obsese začala už v ranném věku, kdy jsem místo sledování Vegy, Magionu a Studia Rosa upřednostňoval ponocování, během něhož mi byli společníky Freddy Krueger, Jason Voorhees, Michael Myers, Thomas Hewitt nebo roztomilý Chucky. Bohužel, jako každého závisláka, i mě po letech začal tížit pocit, že už mi jejich přátelství nevyhovuje a chtěl jsem víc. Než jsem odhalil...

»
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»