RECENZE: Moving Out

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.4.2020, 20:20

Publikováno: 27.4.2020, 20:20

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2000 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Člověk si za tu doby, co někde bydlí chtě nechtě koupí nějaké nezbytnosti a k nim přidá hromadu zbytečností. Pak už jenom shání krabice, do kterých všechny svoje cennosti nandá, a nakonec i nějaké dobráky z kruhu rodiny či kamarádů, kteří disponují velkými auty a také mají svaly na to, aby se pod náporem věcí nezhroutili. Ve skutečnosti není stěhování žádný med, což mi jistě dá za pravdu každý, kdo se nějaké akce Kulový blesk zúčastnil. V herním zpracování by to ale taková hrůza být neměla ne?

Dokonce bych si troufl tvrdit, že po vzoru vaření v sérii Overcooked, s níž má Moving Out hodně společného, to bude nejen legrace, ale také velká výzva. Gaučové hraní se opět vrací, a právě stěhování je velkou peckou, na kterou jsem se moc těšil. Už předem mi bylo jasné, že se s manželkou budeme hádat, kdo špatně zatočil a čí je chyba, že čas je pryč a my pořád nemáme hotovo. Herní čas plynul a došlo opravdu k mnoha nelehkým partnerským situacím, ale jelikož se známe a nehrajeme spolu prvně, k rozvodu zatím nedošlo. Při hraní jsme se moc bavili a každý úspěch nás zahřál na stěhováckém srdíčku.

Nejdřív však bylo v rámci úvodního tutoriálu nutné získat certifikát, aby nás firma Smooth Moves vůbec přijala. Osaháme si ovládání, které není vůbec složité, ale nakonec se ukázalo jako největší oříšek. Je potřeba si na pohyb a chování stěhováků zvyknout, což se nám tak úplně nedařilo, a i díky specifickému chování a fungování ovládání nemohu nakonec hru odhodnotit až tak dobře, jak bych si představoval. Jde hlavně o přesnost a navigaci postav skrze domy, byty nebo skladiště, kdy taková postel nebo gauč a dveře velké akorát na ně jsou často velký oříšek a žrout herního času.

Dohromady nás čeká třicítka úrovní, které dále rozšiřují dva speciální režimy. Jeden nás zavede do arkádové herny, kde bude potřeba překonávat pixelové úrovně, v nichž jde hlavně o koordinaci pohybů a přesnost. Ve druhém režimu se připleteme ke spoustě událostí, vyžadujících přítomnost stěhováků, jako je třeba úvodní evakuace věcí z letícího letadla do pod ním jedoucího stěhováku. Vývojáři se při návrhu speciálních úkolů rozhodně nedrželi při zemi (doslova) a to je jenom dobře.

Hlavní úkol každé úrovně je jistě jasný. Vystěhovat potřebné vybavení, které si chce nový majitel vzít domů, což obnáší jeho vyzvednutí a naložení do stěhovacího auta. Některé věci unese člověk sám, na jiné musí povolat parťáka a některé jsou křehké, takže na ty je třeba dávat největší pozor. Výhodou při boji s časem je možnost téměř všechno vybavení házet, a to i ve dvojici, takže to chce dobrou synchronizaci. Jinak věci snadno skončí místo na korbě třeba v zahradě. Nedoporučuji nakládat s místem v autě bezmyšlenkovitě, protože některé úrovně ho moc nenabízejí a není nic horšího, než u posledního křesla zjistit, že už není vlastně kam dát a následně všechno pracně přeskládávat.

Zdejší stěhováci si z rozbitého vybavení domu hlavu nedělají, takže vesele proskakují oknem, aby z něj následně věci mohli házet druhému hráči, který vše lifruje na korbu náklaďáku. Někdy se nám do cesty připlete slepice, jindy sněhulák nebo olejová skvrna. Na všechno je třeba dávat pozor a spousta těchto věcí je součástí nějakého speciálního úkolu. Po prvním dohrání každé úrovně se nám zobrazí tři speciální úkoly, jejichž splněním se dostaneme ke zmíněným bonusovým úrovním. Nejčastěji bude třeba dávat pozor na zvířátka nebo rozbití nějakých věcí, ale také se budeme muset vyhnout schodům nebo průletům okny.

Fantazii a strategii se při hraní meze nekladou a rozhodně při prvním průchodu nevymyslíte to nejefektivnější řešení. Znovuhratelnost hraje velkou roli a naštěstí místní zpracování k ní opravu vybízí. Spoustu úrovní jsme prošli několikrát, možná i víckrát, než je zdrávo. Komu by přeci jenom nešlo pokořit čas nebo nějaký jiný úkol, může si vybrat z několika možností ulehčení hry. Přiznám se bez mučení, párkrát na něj obešlo a přesně tohle je věc, kterou bych velice ocenil u Overcooked, jehož obtížnost mi často přišla hodně přestřelená pro obyčejného smrtelníka.

Moving out na první pohled vypadá, že se jedná o čistě kooperativní záležitost, ale není tomu tak. Ano, hlavní část zábavnosti a hratelnosti je připravena pro kooperaci až čtyř podivných stěhováků (je libo toustr nebo jednorožce?), ale ani v případě, že zrovna nikdo není poblíž nemusíte věšet hlavu. Hrát se v pohodě dá i v jednom hráči, kdy je obtížnost a nošení věcí výborně přizpůsobeno.

Vizuálně hra rozhodně neurazí, spíše naopak a stejně je to také po hudební stránce. Dokonce mě až překvapilo, jak propracovaná je zdejší fyzika, co se demolice a tahání věcí týče. Není vůbec těžké něco převrátit, rozbít a dveře v pantech také nevydrží věčně. K tomu se dá skvělé využít prostředí a není problém něco někam poslat, sklouznout a podobně. Hra tedy nejen že dobře vypadá, ale všechno také funguje, občas až překvapivě a zajímavě.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další gaučový hit je tady a asi není překvapením, že jako vydavatel za ním opět stojí Team 17. Kdo hledá zábavu s kamarády a rodinou na dlouho dobu, Moving Out mu jistě udělá radost a nebýt trochu slabšího ovládání, dal bych snad i absolutní hodnocení.
01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»