Recenze: Mulaka

Autor: chaosteorycz Publikováno: 3.3.2018, 13:23

Publikováno: 3.3.2018, 13:23

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1532 článků

Původní obyvatelé, kdysi neprobádaných končin, v dnešní době zajímají snad jen těžaře, kteří by jim rádi sebrali i poslední kus země pod nohami, anebo turisty dychtící po poznání. Zbytek světa má vlastní, povětšinou naprosto zbytečné, problémy a nějací indiáni v Mexiku jsou pro ně méně, než status na sociální síti. Není to ale škoda, ptám se? Však dávné kultury mají své kouzlo, určité poselství do budoucna a moudra, z nichž bychom si něco mohli vzít. A přitom se můžeme docela dobře zabavit při boji proti zlým duchům.

Mulaka je svým způsobem sonda do mytologie mexických indiánů, kterým se říká Tarahumarové. Pokud bychom je chtěli navštívit, naší cílovou destinací by bylo pohoří Sierra Madre Occidental táhnoucí se od Arizony přes několik mexických států. Nevím jak vy, ale já se na tak dalekou cestu zrovna nechystám, a tak beru za vděk akční dobrodružnou hrou, za kterou stojí tamní nezávislé studio Lienzo. Kdo jiný by nám měl tedy přinést příběh válečníka Sukurúamea, který musí zachránit svůj národ před zlou silou Teregori. Ta chce zahalit svět do temnoty a zahubit vše, co jí bude stát v cestě. Jestli vám příběh přijde omšelý, tak nejste rozhodně mimo. Jde o klasický souboj dobra se zlem, jež je vyobrazen i v jiných příbězích, ve kterých figurují bohové.

Ani Mulaka se bez nich neobejde. Sukurúame jich na cestách potká hned několik a pokaždé jde o čarovný moment. Ochranitelé mexické země jsou vtěleni do zvířat a často představeni jako pradávní tvorové, kteří takřka splývají s okolím. Jejich zevnějšek nezřídka připomíná zem či kamení, bývají obrostlý zelení a drobná zvířata je rádi využívají coby hnízda. Automaticky jsem v nich viděl Morlu z Nekonečného příběhu, která ukrytá v bažinách žila stovky let. Když se nad tím zamyslím, tak celý původní film by našel s Mulakou několik společných prvků. Mladší jedinci neznající Atreje s Falcem mohou najít podobnost božstva v jiném snímku, a tím je Kong: Ostrov lebek. Buvol vystupující z vody by se ve hře rozhodně neztratil.

Dějová linka má sice vypravěče, ale vyjma úvodu se příliš ke slovu nedostává. Když zkraje promluví hluboký hlas původním jazykem indiánů, zaplaví vás příjemný pocit čehosi tajemného a těšíte se, jak se v něm během hraní pozvolna ztratíte. Bohužel autoři se vydali směrem psaných dialogů s minimem hlasů či zvuků. Ano, vy, co nás čtete pravidelně, víte, že to nemám rád a vadí mi to i tentokrát. Jsem ale pro jednou trochu benevolentní. Postavy provázející hrou, jakožto příběhem, jsou velice mile vytvořeny, a i když se opakují, jde z nich příjemná atmosféra. A nemyslete si, že je budete ignorovat. Za prvé se nedozvíte nic o příběhu a za druhé se ztratíte v úkolech.

Hratelnost je složená z bojů, prozkoumávání prostředí a řešení hádanek, k nimž jsou klíče právě v dialozích. A to ještě tučně zvýrazněné. Kdybych tvrdil, že pouhým bloumáním po světě nenajdete legendu postupu, lhal bych. Jelikož má hrdina speciální vizi zvýrazňující stěžejní body, dříve či později se z místa hne každý. Až s přibývající herní dobou a získáváním speciálních dovedností, bývá řešení hádanek poněkud náročnější. Tak by to ale mělo být. A co dál lze najít v zemi indiánů? Tak kupříkladu duchy, nádoby s tekutinou potřebnou k vylepšení postavy, zajímavé monumenty nebo několik druhů bylin, ze kterých se tvoří lektvary. S jejich pomocí Sukurúame doplňuje zdraví, tvoří bomby a silové pole.

Jelikož je ústřední postava i zkušeným šamanem, využívá dary od bohů. Díky nim dokáže překonávat překážky vzduchem v podobě ptáka, přeskakovat vysoké skály jako puma nebo ničit zdi silou medvědí. Tyto funkce nejenom, že dělají hratelnost rozmanitější, ale otevírají všechny kouty herního světa. Zpočátku vám jsou totiž určitá místa zapovězena, protože se na ně nevyškrábete, dělí je pohyblivý písek, případně voda a vy se divíte, že na konci úrovně nemáte plný progres. Mulaka nemá klasický otevřený svět, ale prostorově velké úrovně, které jsou vyvedeny v rozdílných prostředích. Vývojáři se inspirovali snad vším, co se v Mexiku dá najít a nutno říct, že odvedli výbornou práci. Tak pestrobarevný svět, který pojme pouště, stepi, lesy, laguny, bažiny, hory a vesničky u nezávislé produkce jen tak nenajdete. Prostředí jsou nápaditá a barevně výborně sladěná. Celá úroveň vždy ladí do jednoho barevného tónu, který podtrhuje atmosféru a téma. Ve spojitosti s příběhem jde o hybný motor, který neztrácí výkon ani v tom nejstrmějším kopci.

Grafika využívající velké kusy polygonů už dávno není ojedinělá. Jak by také mohla, když za poslední léta ji využily Superhot, Abzú, Astroneer, Lara Croft GO nebo Grow Home. Přesto se na obdobný styl hry neskutečně hodí, neboť v ní hezky ožívají prastaré malůvky, a přitom neztrácejí mnoho ze svého původu. Stále je to jiné a trochu pohádkové. Zároveň však důvěrně známé a lehce čitelné. Detailisté ocení plovoucí mraky nebo pestrou paletu protivníků, které dominují mohutní bossové. Naopak je nepotěší drobné chyby, kterých se vývojáři dopustili. Opravdu velký pozor si dávejte na to, kam vstupujete. Sukurúameovi nedělá velké problémy zaseknout se mezi stromy, za nevděčně ležícím kamenem nebo propadnout zemí do volného pádu, což se mi stalo naštěstí jen dvakrát. Doskakující stíny jsou spíše vzácností, což ovšem neplatí o horším bojovém systému.

S ním jdete celou hru a s přibývajícími kilometry v nohách vás začne iritovat víc a víc. Když máte k ruce jen útok silný, slabý, dále úskok a hod kopím, mezi bojovníky Tekkena se s tím nezařadíte. Souboje s protivníky přitom zaberou polovinu hry, takže se omezené kombinace rychle okoukají. Prostor pro menší modifikaci mohl dát lektvar vyvolávající zlost, ale autoři místo toho zrychlili jen standardní sadu pohybů. Ve volném prostoru, kde máte možnost si nepřítele povodit kousek dál nebo se mu ukrývat za stromy a kameny, to není tak viditelné. Problém nastává až s většími šarvátkami, při nichž si vás hra zavře v „ringu“. Pak už bývá problém doplňovat i zdraví, protože brouci s netvory vám nedají chvíli klidu. Od věci by nebylo ani přidání zámku na oponenta. Pozitivně naopak hodnotím kameru s možností nastavení vzdálenosti. Neschovává se za textury velkých předmětů a velice dobře reaguje.

Mulaka nemá podporu konzole Xbox One X a chybí jí další režimy. Za to má ale příjemný, hádám, že pro region typický, hudební doprovod, odpovídající cenu a dobrou znovuhratelnost. Během hraní jsem si několikrát vzpomněl na ReCore, protože i tady se mísí do akčního dobrodružství prvky plošinovek. Což mi připomíná, že středoamerická hra má velice rychlé načítání, které oceníte zejména ve chvíli, kdy musíte nějaký úsek opakovat znova. Tentokrát za pomoci inteligentních checkpointů, kdy začínáte od pokaženého místa.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Chtěl jsem navštívit místa, o kterých Tarahumarové vyprávějí svým dětem před spaním a stalo se. Malá nezávislá hra zabaví, okouzlí a zároveň seznámí s kulturou, která je nám na míle vzdálena. Splňuje přitom žánrový standard, který ještě předčí dobře vystavěnou obtížností a pěkně navrženými bossy. Škoda soubojového systému, u něhož dříve či později musíte začít zívat nudou. Drobné chyby by mohly opravit aktualizace, pokud tedy autoři neskončí u ohnivé vody.
22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»
21. 06. 2018 • DandyCZE2

Recenze: The Elder Scrolls Online: Summerset (Xbox)

Krásný, kouzelný, nebezpečný a úžasný svět The Elder Scrolls se rozšiřuje. Musím uznat, že na tohle rozšíření jsem se hodně těšil. Svět TESO jsem si užíval od samého začátku, a to i přes mírný pokles úrovně hry a tápání autorů, kam hru posunout. Pořád jsem cítil jakýsi rozkol mezi hraním singleplayeru a týmové hry. Spousta vychytávek jako gildy procházela a stále prochází vývojem, ale za mě osobně tam vidím velký...

»
20. 06. 2018 • chaosteorycz8

Recenze: Jurassic World Evolution

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov...

»
17. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»