Recenze: Mulaka

Autor: chaosteorycz Publikováno: 3.3.2018, 13:23

Publikováno: 3.3.2018, 13:23

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1850 článků

Původní obyvatelé, kdysi neprobádaných končin, v dnešní době zajímají snad jen těžaře, kteří by jim rádi sebrali i poslední kus země pod nohami, anebo turisty dychtící po poznání. Zbytek světa má vlastní, povětšinou naprosto zbytečné, problémy a nějací indiáni v Mexiku jsou pro ně méně, než status na sociální síti. Není to ale škoda, ptám se? Však dávné kultury mají své kouzlo, určité poselství do budoucna a moudra, z nichž bychom si něco mohli vzít. A přitom se můžeme docela dobře zabavit při boji proti zlým duchům.

Mulaka je svým způsobem sonda do mytologie mexických indiánů, kterým se říká Tarahumarové. Pokud bychom je chtěli navštívit, naší cílovou destinací by bylo pohoří Sierra Madre Occidental táhnoucí se od Arizony přes několik mexických států. Nevím jak vy, ale já se na tak dalekou cestu zrovna nechystám, a tak beru za vděk akční dobrodružnou hrou, za kterou stojí tamní nezávislé studio Lienzo. Kdo jiný by nám měl tedy přinést příběh válečníka Sukurúamea, který musí zachránit svůj národ před zlou silou Teregori. Ta chce zahalit svět do temnoty a zahubit vše, co jí bude stát v cestě. Jestli vám příběh přijde omšelý, tak nejste rozhodně mimo. Jde o klasický souboj dobra se zlem, jež je vyobrazen i v jiných příbězích, ve kterých figurují bohové.

Ani Mulaka se bez nich neobejde. Sukurúame jich na cestách potká hned několik a pokaždé jde o čarovný moment. Ochranitelé mexické země jsou vtěleni do zvířat a často představeni jako pradávní tvorové, kteří takřka splývají s okolím. Jejich zevnějšek nezřídka připomíná zem či kamení, bývají obrostlý zelení a drobná zvířata je rádi využívají coby hnízda. Automaticky jsem v nich viděl Morlu z Nekonečného příběhu, která ukrytá v bažinách žila stovky let. Když se nad tím zamyslím, tak celý původní film by našel s Mulakou několik společných prvků. Mladší jedinci neznající Atreje s Falcem mohou najít podobnost božstva v jiném snímku, a tím je Kong: Ostrov lebek. Buvol vystupující z vody by se ve hře rozhodně neztratil.

Dějová linka má sice vypravěče, ale vyjma úvodu se příliš ke slovu nedostává. Když zkraje promluví hluboký hlas původním jazykem indiánů, zaplaví vás příjemný pocit čehosi tajemného a těšíte se, jak se v něm během hraní pozvolna ztratíte. Bohužel autoři se vydali směrem psaných dialogů s minimem hlasů či zvuků. Ano, vy, co nás čtete pravidelně, víte, že to nemám rád a vadí mi to i tentokrát. Jsem ale pro jednou trochu benevolentní. Postavy provázející hrou, jakožto příběhem, jsou velice mile vytvořeny, a i když se opakují, jde z nich příjemná atmosféra. A nemyslete si, že je budete ignorovat. Za prvé se nedozvíte nic o příběhu a za druhé se ztratíte v úkolech.

Hratelnost je složená z bojů, prozkoumávání prostředí a řešení hádanek, k nimž jsou klíče právě v dialozích. A to ještě tučně zvýrazněné. Kdybych tvrdil, že pouhým bloumáním po světě nenajdete legendu postupu, lhal bych. Jelikož má hrdina speciální vizi zvýrazňující stěžejní body, dříve či později se z místa hne každý. Až s přibývající herní dobou a získáváním speciálních dovedností, bývá řešení hádanek poněkud náročnější. Tak by to ale mělo být. A co dál lze najít v zemi indiánů? Tak kupříkladu duchy, nádoby s tekutinou potřebnou k vylepšení postavy, zajímavé monumenty nebo několik druhů bylin, ze kterých se tvoří lektvary. S jejich pomocí Sukurúame doplňuje zdraví, tvoří bomby a silové pole.

Jelikož je ústřední postava i zkušeným šamanem, využívá dary od bohů. Díky nim dokáže překonávat překážky vzduchem v podobě ptáka, přeskakovat vysoké skály jako puma nebo ničit zdi silou medvědí. Tyto funkce nejenom, že dělají hratelnost rozmanitější, ale otevírají všechny kouty herního světa. Zpočátku vám jsou totiž určitá místa zapovězena, protože se na ně nevyškrábete, dělí je pohyblivý písek, případně voda a vy se divíte, že na konci úrovně nemáte plný progres. Mulaka nemá klasický otevřený svět, ale prostorově velké úrovně, které jsou vyvedeny v rozdílných prostředích. Vývojáři se inspirovali snad vším, co se v Mexiku dá najít a nutno říct, že odvedli výbornou práci. Tak pestrobarevný svět, který pojme pouště, stepi, lesy, laguny, bažiny, hory a vesničky u nezávislé produkce jen tak nenajdete. Prostředí jsou nápaditá a barevně výborně sladěná. Celá úroveň vždy ladí do jednoho barevného tónu, který podtrhuje atmosféru a téma. Ve spojitosti s příběhem jde o hybný motor, který neztrácí výkon ani v tom nejstrmějším kopci.

Grafika využívající velké kusy polygonů už dávno není ojedinělá. Jak by také mohla, když za poslední léta ji využily Superhot, Abzú, Astroneer, Lara Croft GO nebo Grow Home. Přesto se na obdobný styl hry neskutečně hodí, neboť v ní hezky ožívají prastaré malůvky, a přitom neztrácejí mnoho ze svého původu. Stále je to jiné a trochu pohádkové. Zároveň však důvěrně známé a lehce čitelné. Detailisté ocení plovoucí mraky nebo pestrou paletu protivníků, které dominují mohutní bossové. Naopak je nepotěší drobné chyby, kterých se vývojáři dopustili. Opravdu velký pozor si dávejte na to, kam vstupujete. Sukurúameovi nedělá velké problémy zaseknout se mezi stromy, za nevděčně ležícím kamenem nebo propadnout zemí do volného pádu, což se mi stalo naštěstí jen dvakrát. Doskakující stíny jsou spíše vzácností, což ovšem neplatí o horším bojovém systému.

S ním jdete celou hru a s přibývajícími kilometry v nohách vás začne iritovat víc a víc. Když máte k ruce jen útok silný, slabý, dále úskok a hod kopím, mezi bojovníky Tekkena se s tím nezařadíte. Souboje s protivníky přitom zaberou polovinu hry, takže se omezené kombinace rychle okoukají. Prostor pro menší modifikaci mohl dát lektvar vyvolávající zlost, ale autoři místo toho zrychlili jen standardní sadu pohybů. Ve volném prostoru, kde máte možnost si nepřítele povodit kousek dál nebo se mu ukrývat za stromy a kameny, to není tak viditelné. Problém nastává až s většími šarvátkami, při nichž si vás hra zavře v „ringu“. Pak už bývá problém doplňovat i zdraví, protože brouci s netvory vám nedají chvíli klidu. Od věci by nebylo ani přidání zámku na oponenta. Pozitivně naopak hodnotím kameru s možností nastavení vzdálenosti. Neschovává se za textury velkých předmětů a velice dobře reaguje.

Mulaka nemá podporu konzole Xbox One X a chybí jí další režimy. Za to má ale příjemný, hádám, že pro region typický, hudební doprovod, odpovídající cenu a dobrou znovuhratelnost. Během hraní jsem si několikrát vzpomněl na ReCore, protože i tady se mísí do akčního dobrodružství prvky plošinovek. Což mi připomíná, že středoamerická hra má velice rychlé načítání, které oceníte zejména ve chvíli, kdy musíte nějaký úsek opakovat znova. Tentokrát za pomoci inteligentních checkpointů, kdy začínáte od pokaženého místa.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Chtěl jsem navštívit místa, o kterých Tarahumarové vyprávějí svým dětem před spaním a stalo se. Malá nezávislá hra zabaví, okouzlí a zároveň seznámí s kulturou, která je nám na míle vzdálena. Splňuje přitom žánrový standard, který ještě předčí dobře vystavěnou obtížností a pěkně navrženými bossy. Škoda soubojového systému, u něhož dříve či později musíte začít zívat nudou. Drobné chyby by mohly opravit aktualizace, pokud tedy autoři neskončí u ohnivé vody.
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»