RECENZE Murdered: Soul Suspect pro Xbox 360

Autor: yourself Publikováno: 2.7.2014, 17:02

Publikováno: 2.7.2014, 17:02

Sociální sítě

O autorovi

yourself

yourself

Je autorem 366 článků

Fanoušek západních RPGček, filmových klasik, kvalitní četby a snad jediný člověk na světě co hraje Halo kvůli příběhu.

Představte si, že se jednoho dne objevíte na ulici nad svou s několika střelnými ranami v hrudi a vůbec netušíte co se vlastně děje. Přesně do takovéto situace se dostal Ronan O’Connor, hlavní hrdina Murdered: Soul Suspect, nové hry studia Airtight Games, jež je známé především díky logické „hopsačce“ Quantum Conundrum.

01_Screenshot_Gamescom

Ronan O’Connor je dítě ulice, které mělo nejednu oplétačku s policií. Kvůli své nastávající se však rozhodl změnit, a přidal se k policejnímu sboru jejího bratra. Několik posledních týdnu pracoval na případu „Bell Killera“. Masového vraha, řádícího v ulicích amerického Salemu, který si své oběti podle všeho vybírá náhodně a jedinou spojitostí mezi nimi je značka zvonu, kterou policisté najdou někde poblíž. Ronan je vrahovi už nějakou dobu na stopě, ovšem když ho konečně dostihne, vypadne ze čtvrtého patra na chladnou ulici a tam ho vrah dorazí.

02_Screenshot_Gamescom-1152x720

Přesně v ten moment se ho konečně ujmeme a brzy zjišťujeme že i svět duchů má svá pravidla. Sice můžete procházet zdmi, ale jen některými a do 99% domů se vůbec nedostanete, jelikož byly vysvěceny. Také nemůžete procházet pozůstatky Salemu ze začátku 17. století jelikož jsou v podstatě také duchové a duchové podle všeho skrze sebe projít nemohou. Do jednotlivých domů se můžete dostat pouze skrze otevřené okno nebo dveře a jak už asi správně tušíte, takto nachystané přístupové body najdete jen pokud to vyžaduje současný úkol. Podobně omezené jsou i ostatní schopnosti, které můžete používat po většinu času, ale užitečné jsou jen v pár skriptovaných situacích. Můžete ovládnout smrtelníky a číst tak jejich myšlenky, ovšem nic zajímavého se nikdy nedozvíte. Když lidi ovládáte, můžete ovlivnit jejich myšlení, a tak je donutit vzpomenout si na nějaký detail, ale jen když to po Vás hra vyžaduje, stejně tak se můžete dívat skrze jejich oči, ale podobně jako u ovlivnění jen v pár situacích. Nechybí možnost ovládat předměty jako poltergeist, ale lidé na toto reagují opět jen v předem určených skriptovaných situacích. Všeho všudy jsem tyto schopnosti během zhruba devíti hodin hraní použil asi šestkrát a jejich potenciál je tedy naprosto nevyužit.

7

S tím vším souvisí i celková obtížnost hry. Všechny „hádanky“ spočívají v analýze místa činu následném hledání stop, které jsou ovšem všechny v dané místnosti a najít by je dokázala i cvičená opice a následné vybrání té stopy, která s konkrétní situací souvisí nejvíce. Jindy z několika stop skládáte jakousi časovou osu události, na jejímž základě se dozvíte kam máte jít. Problémem je, že tyto situace nejde nijak pokazit. Hra Vás sice ohodnotí podle toho, na který pokus se Vám podařilo správnou stopu najít, jenže toto hodnocení nic neovlivňuje, tudiž stačí klikat, tak dlouho dokud Vám hra neřekne, že jste vše vybrali správně a nepošle Vás doslova o dům dál.

03_Screenshot_Gamescom

Hra se nevyhnula i troše té „akce“, kterou zde supluje ne zrovna moc povedená hra na kočku a na myš. Brzy na začátku hry se dozvíte, že z duchů, kteří zůstali ve světě lidí příliš dlouho se stanou démoni, jež se krmí ostatními duchy. Aby jste se s nimi vypořádali, musíte se k nim přikrást zezadu a následně je „popravit“ stisknutím náhodné kombinace několika tlačítek. Pokud si Vás démoni všimnou musíte se před nimi skrýt v „pozůstatcích“ duší ostatních duchů, což jsou ve skutečnosti hustě rozesety obláčky páry, ve kterých Vás není vidět. Tyto sekvence mi přišly naprosto zbytečné a velice často se objevovaly hlavně na koncích jednotlivých misí, kdy už jste zjistili vše co jste potřebovali vědět a máte opustit danou lokaci a zbytečně tak natahovaly hru.

Bn7gnubCUAADORQ

Během potulování po městě narazíte i na ostatní duchy, kteří Vás většinou ignorují, ale od několika z nich dostanete zajímavé vedlejší úkoly, ve kterých jim pomáháte dostat se na druhou stranu. V jednom takovém se snažíte zjistit, kde skončila mrtvola mladé dívky, jindy zase zjišťujete pro jednu žárlivku jestli ji byl její přítel nevěrný. Těchto úkolů je však ve hře pramálo a samotný proces jejich plnění je stejně nezáživný jako vyšetřování Vaši vraždy. Hlavní příběh je však naštěstí natolik zajímavý, že Vás i přes všechny neduhy donutí hru dohrát.

Co se technické stránky týče, dopadlo Murdered: Soul Suspect velmi špatně. Jak je vidno v Airtight Games si hlavu s optimalizací moc nelámali. Díky tomu se můžete alespoň u verze pro Xbox 360 těšit na velmi výrazné poklesy FPS, doskakování textur a časté zamrzání při Vašich toulkách Salemem, jelikož konzole pravděpodobně nestíhá načítat další části města. Dalo by se to chápat nadmíru dobře vypadajících her s rozsáhlým otevřeným světem, jenže Murdered: Soul Suspect není ani jedno.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Murdered: Soul Suspect mělo oživit poněkud upadající žánr adventur, ovšem díky velké míře repetitivnosti a spoustě technických problémů se tak nestalo. A i když jsme se dočkali zajímavého a velmi povedenéh příběhu, samotný hru nezachrání.
Velmi povedený příběhHra je příliš jednoduchá
Časté zamrzání a výrazné propady FPS
Hra je velmi repetitivní
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»