Recenze: MXGP Pro

Autor: kristine4chaos Publikováno: 4.7.2018, 10:49

Publikováno: 4.7.2018, 10:49

Sociální sítě

O autorovi

kristine4chaos

kristine4chaos

Je autorem 4 článků

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď podceňovaný tým pro jednou trefil pomyslnou zlatou žílu anebo má někde tu skutečnou a s kódy na hru posílá třpytivé valouny.

Ke mně tedy dorazila jen kopie hry, ale o to více jsem byla v očekávání. Bude to jedna z těch her, kde potřebuji od přítele návod k obsluze nebo se stanu mistryní světa za jedno odpoledne? Úvod zasazený do lesů mě popravdě trochu zklamal. I když šlo o nepovinné školení pro začátečníky, za kterého se považuji taky, byl primitivní až příliš. S pocitem, že jsem pro hru jen další pako zaběhnuté od plotny, došlo na cvičné závody. Ty mě utvrdily. Základní nastavení není pro příležitostné hráče, ale pro ty, u nichž herní zkušenosti kulminovaly mobilními Angry Birds při návštěvě toalety. Stačí držet plyn, občas do zatáčky přibrzdit a automatika se postará o všechno ostatní.

Jelikož už jsem byla předem poučena o zaměření na simulaci, přešla jsem na vyšší úrovně obtížnosti. S červenými líčky musím přiznat, že nastavení určené pro maximální simulaci nezvládám. Motorka při něm reaguje na každé pobídnutí. Díky tomu nejsem schopná rychle projíždět zatáčky. Buď v nich padám smykem nebo se ploužím jak hlemýžď. Nájezdy a doskoky je třeba koordinovat s váhou jezdce. Obojí se dá naučit s použitím selského rozumu a fyziky pro základní školy. Triky se v MXGP až na jeden neprovádí, tím pádem se nemusíte bát puchýřů na palcích a rozklíženého ovladače. Po dvou, naprosto zkažených, velkých cenách tak nastavení skončilo na střední obtížnosti. Nemá na mě tak velké nároky, ale nechává mi pocit, že mám nad řízením moc.

Komu je samotné nastavení jízdního modelu málo, může zkusit extrémní režim kariéry. Jde o kombinaci těch nejtěžších podmínek, které je hra schopna nastavit. K nim se přidá ještě odebrání zpětného přetáčení nepovedených událostí a kompletní šampionát MX. Při něm se musí absolvovat tréninky, kvalifikace a dvojice závodů. V takových podmínkách se bojíte na ovladač i sáhnout, protože ztráty se dohání opravdu špatně. To ale neznamená, že není přítomna i klasická podoba kariéry. Jako vždy si vytvoříte hráče a vyberete motorku, kterou pak osázíte sponzorskými logy jak vánoční stromek ozdobami. Autorům chci určitě vytknout absenci ženské závodnice. V době, kdy ledajaká Máňa okupuje každou druhou hru a každý třetí obal od ní.

Nemám zkušenosti s předešlými díly, ale princip kariéry mi přišel dostačující. Dle vybraných sponzorů, a postupných umístění, dostává závodník body. Směnit se dají za nové závodní vybavení, ale také nákupem nového motocyklu, přijde-li na to. Vše má licence a výkonnostní díly můžou ovlivnit vlastnosti motorky. Souhlasím s názorem, že je to pořád dokola a po nějakém čase vám bude úplně jedno, jestli závodíte v bikinách nebo kombinéze Alpinestar. Bohužel obdobné zpracování má většina licencovaných závodů, proto nemá smysl si stěžovat. Zajímavostí jsou reakce závodníků, komentujících vaše počínání na trati. Na základě zpětné vazby se upravuje rivalita, jejíž následky máte pocítit na trati. Jelikož všichni jezdí jak prasata, těžko soudit, čích citů jsem se dotkla.

Když kariéru tvořenou závody MX2 a MXGP dokončíte, anebo vás přestane bavit, najdete v menu ještě vlastní šampionát, jednotlivé podniky a multiplayer. Ve všem na vás čeká kompletní repertoár tratí, s výběrem počasí a závodníků. Lokace odpovídají letošnímu kalendáři skutečného mistrovství. Můžete zcestovat téměř celý svět, včetně českého Loktu, kde se pojede už 22. července. Pro porovnání originálu a herního klonu jsem si na YouTube našla záznam kvalifikace z minulého roku. Antonio Cairoli a jeho GoPro kamera jasně ukázali, že trať je převedena opravdu kvalitně. Nesmíte samozřejmě koukat dál jak 30 metrů za bariéry. Pozornosti neuniklo ani precizní zpracování povrchu. Ten se rozrývá stále víc, až nakonec připomíná pětkrát zorané pole. Za deště jsou brázdy plné vody a vypadá to moc hezky.

Z hlediska optimalizace na vás čekají téměř ty samé chyby jako u hry Monster Energy Supercross. Textury závodníka a motorky se nahrávají se zpožděním jak před závodem, tak po něm. Během samotného ježdění dochází občas k malým škubáním v obrazu a uspokojivá není ani doba celkového načítání hry. Pro jednou přesto máte pocit, že jsou nedostatky aspoň trochu odůvodněné. MXGP Pro je, světe div se, pěknou hrou. Tedy v případě, že na moment zapomenete, že existují i jiné hry než s logem Milestone.

I oko netrénovaného hráče musí poznat grafický rozdíl mezi měsíc starým MotoGP 18 a nynější novinkou. Podle popisku na stránce xbox.cz mají obě hry HDR 10 a vylepšení pro Xbox One X, ale jen MXGP Pro má šanci, že mu to skutečně uvěříte. Světelné paprsky tvoří v mlze pěkné kužely, blízké prostředí je velmi detailní a bahno ochotně létá, kam ho zadní kolo pošle. Přesto. Při pohledu na cenovku, která je pouze o stovku menší než například druhý díl The Crew, nemáte příliš dobrý pocit. Hra do této vysoké ligy ještě pořád nepatří a měla by konkurenty hledat spíš mezi TT Isle of Man nebo WRC 7.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kdo nepřestal věřit, že od letitého studia může přijít ještě dobrá hra, dostal právě naději. Hra MXGP Pro není revolucí, přepisující vnímání motocrossu nebo závodního žánru. Je ale dobrým pokračováním, které tentokrát nedělá ostudu tvůrčímu týmu a licencím. Pořád je na titulu znát, že se během vývoje musel dělit o čas s dalšími projekty. I tak je ale vítěz, protože ho evidentně získal ze všech nejvíc.
  • ZdBu74

    Recenze vypadá dobře. Je grafika oproti loňskému ročníku lepší ? V loni to za moc nestálo.

  • Jaroslav Houdek

    Dík, recenze vtipná i informativní.

  • ZdBu74

    Po první asi hodině hraní musím uznat, že je hra lepší, než loňský ročník. Vizuální stránka hry šla nahoru znatelně, za což jsem rád, protože loňský ročník byl grafický děs. Určitě by bylo i letos co zlepšovat hlavně co se týče optimalizace, ale je to lepší, tak to potěší. Hratelnost byla i vloni pro mě v pohodě a letos je to taky OK.

16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»