Recenze: MXGP Pro

Autor: CryLineT Publikováno: 4.7.2018, 10:49

Publikováno: 4.7.2018, 10:49

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 4 článků

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď podceňovaný tým pro jednou trefil pomyslnou zlatou žílu anebo má někde tu skutečnou a s kódy na hru posílá třpytivé valouny.

Ke mně tedy dorazila jen kopie hry, ale o to více jsem byla v očekávání. Bude to jedna z těch her, kde potřebuji od přítele návod k obsluze nebo se stanu mistryní světa za jedno odpoledne? Úvod zasazený do lesů mě popravdě trochu zklamal. I když šlo o nepovinné školení pro začátečníky, za kterého se považuji taky, byl primitivní až příliš. S pocitem, že jsem pro hru jen další pako zaběhnuté od plotny, došlo na cvičné závody. Ty mě utvrdily. Základní nastavení není pro příležitostné hráče, ale pro ty, u nichž herní zkušenosti kulminovaly mobilními Angry Birds při návštěvě toalety. Stačí držet plyn, občas do zatáčky přibrzdit a automatika se postará o všechno ostatní.

Jelikož už jsem byla předem poučena o zaměření na simulaci, přešla jsem na vyšší úrovně obtížnosti. S červenými líčky musím přiznat, že nastavení určené pro maximální simulaci nezvládám. Motorka při něm reaguje na každé pobídnutí. Díky tomu nejsem schopná rychle projíždět zatáčky. Buď v nich padám smykem nebo se ploužím jak hlemýžď. Nájezdy a doskoky je třeba koordinovat s váhou jezdce. Obojí se dá naučit s použitím selského rozumu a fyziky pro základní školy. Triky se v MXGP až na jeden neprovádí, tím pádem se nemusíte bát puchýřů na palcích a rozklíženého ovladače. Po dvou, naprosto zkažených, velkých cenách tak nastavení skončilo na střední obtížnosti. Nemá na mě tak velké nároky, ale nechává mi pocit, že mám nad řízením moc.

Komu je samotné nastavení jízdního modelu málo, může zkusit extrémní režim kariéry. Jde o kombinaci těch nejtěžších podmínek, které je hra schopna nastavit. K nim se přidá ještě odebrání zpětného přetáčení nepovedených událostí a kompletní šampionát MX. Při něm se musí absolvovat tréninky, kvalifikace a dvojice závodů. V takových podmínkách se bojíte na ovladač i sáhnout, protože ztráty se dohání opravdu špatně. To ale neznamená, že není přítomna i klasická podoba kariéry. Jako vždy si vytvoříte hráče a vyberete motorku, kterou pak osázíte sponzorskými logy jak vánoční stromek ozdobami. Autorům chci určitě vytknout absenci ženské závodnice. V době, kdy ledajaká Máňa okupuje každou druhou hru a každý třetí obal od ní.

Nemám zkušenosti s předešlými díly, ale princip kariéry mi přišel dostačující. Dle vybraných sponzorů, a postupných umístění, dostává závodník body. Směnit se dají za nové závodní vybavení, ale také nákupem nového motocyklu, přijde-li na to. Vše má licence a výkonnostní díly můžou ovlivnit vlastnosti motorky. Souhlasím s názorem, že je to pořád dokola a po nějakém čase vám bude úplně jedno, jestli závodíte v bikinách nebo kombinéze Alpinestar. Bohužel obdobné zpracování má většina licencovaných závodů, proto nemá smysl si stěžovat. Zajímavostí jsou reakce závodníků, komentujících vaše počínání na trati. Na základě zpětné vazby se upravuje rivalita, jejíž následky máte pocítit na trati. Jelikož všichni jezdí jak prasata, těžko soudit, čích citů jsem se dotkla.

Když kariéru tvořenou závody MX2 a MXGP dokončíte, anebo vás přestane bavit, najdete v menu ještě vlastní šampionát, jednotlivé podniky a multiplayer. Ve všem na vás čeká kompletní repertoár tratí, s výběrem počasí a závodníků. Lokace odpovídají letošnímu kalendáři skutečného mistrovství. Můžete zcestovat téměř celý svět, včetně českého Loktu, kde se pojede už 22. července. Pro porovnání originálu a herního klonu jsem si na YouTube našla záznam kvalifikace z minulého roku. Antonio Cairoli a jeho GoPro kamera jasně ukázali, že trať je převedena opravdu kvalitně. Nesmíte samozřejmě koukat dál jak 30 metrů za bariéry. Pozornosti neuniklo ani precizní zpracování povrchu. Ten se rozrývá stále víc, až nakonec připomíná pětkrát zorané pole. Za deště jsou brázdy plné vody a vypadá to moc hezky.

Z hlediska optimalizace na vás čekají téměř ty samé chyby jako u hry Monster Energy Supercross. Textury závodníka a motorky se nahrávají se zpožděním jak před závodem, tak po něm. Během samotného ježdění dochází občas k malým škubáním v obrazu a uspokojivá není ani doba celkového načítání hry. Pro jednou přesto máte pocit, že jsou nedostatky aspoň trochu odůvodněné. MXGP Pro je, světe div se, pěknou hrou. Tedy v případě, že na moment zapomenete, že existují i jiné hry než s logem Milestone.

I oko netrénovaného hráče musí poznat grafický rozdíl mezi měsíc starým MotoGP 18 a nynější novinkou. Podle popisku na stránce xbox.cz mají obě hry HDR 10 a vylepšení pro Xbox One X, ale jen MXGP Pro má šanci, že mu to skutečně uvěříte. Světelné paprsky tvoří v mlze pěkné kužely, blízké prostředí je velmi detailní a bahno ochotně létá, kam ho zadní kolo pošle. Přesto. Při pohledu na cenovku, která je pouze o stovku menší než například druhý díl The Crew, nemáte příliš dobrý pocit. Hra do této vysoké ligy ještě pořád nepatří a měla by konkurenty hledat spíš mezi TT Isle of Man nebo WRC 7.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Kdo nepřestal věřit, že od letitého studia může přijít ještě dobrá hra, dostal právě naději. Hra MXGP Pro není revolucí, přepisující vnímání motocrossu nebo závodního žánru. Je ale dobrým pokračováním, které tentokrát nedělá ostudu tvůrčímu týmu a licencím. Pořád je na titulu znát, že se během vývoje musel dělit o čas s dalšími projekty. I tak je ale vítěz, protože ho evidentně získal ze všech nejvíc.
  • ZdBu74

    Recenze vypadá dobře. Je grafika oproti loňskému ročníku lepší ? V loni to za moc nestálo.

  • Jaroslav Houdek

    Dík, recenze vtipná i informativní.

  • ZdBu74

    Po první asi hodině hraní musím uznat, že je hra lepší, než loňský ročník. Vizuální stránka hry šla nahoru znatelně, za což jsem rád, protože loňský ročník byl grafický děs. Určitě by bylo i letos co zlepšovat hlavně co se týče optimalizace, ale je to lepší, tak to potěší. Hratelnost byla i vloni pro mě v pohodě a letos je to taky OK.

21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»