RECENZE: NBA 2K Playgrounds 2

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.10.2018, 18:27

Publikováno: 22.10.2018, 18:27

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Basketbal to nejsou jenom zářivé palubovky plné hvězd, ale klidně také plácek venku za domem. Ten zpracovává série NBA 2K Playgrounds 2, do jejíhož vývoje se letos zapojili i 2K Sports, aby jejím tvůrcům poskytli licenci na nejlepší basketbalovou soutěž světa. I pouliční série tak mohla přinést spoustu skvělých hráčů a hráči této hry si mohli postavit svůj oblíbený tým z těch největších hvězd. První díl arkádové série Playgrounds nebyl kdo víc co, takže se tvůrci u druhého dílu pokusili o nějaké to vylepšení. Otázkou je, zda se jim to povedlo, a právě kvůli tomu je tu dnešní recenze.

Komiksová grafika, silné hudební motivy a zejména šílená komba. To jsou hlavní rysy NBA 2K Playgrounds 2, které zůstaly zachovány a k nimž se vývojáři pokusili postavit něco nového. Jelikož žijeme v době, kdy se multiplayer objevuje všude možně, doplnili ho konečně i sem. Můžeme tak vyzvat protihráče v soubojích 2v2, ve výzvě házení trojek nebo jenom tak. Nemusíte hrát ale jenom proti sobě, hra nabízí také možnost kooperace pro čtyři hráče. V tomto ohledu vše jistě pozitivní, ale ani multiplayer není samo spásný a vše řešící.

Kdo má rád NBA, bude nadšen z množství hráčů, které jsou k dispozici. Mělo by jich být přes 500 a najdeme zde hvězdy jak současné, tak legendy let minulých. Na jediného českého zástupce se bohužel nedostalo, nicméně zbytek hvězd nechybí. V online režimu je můžete mixovat dle libosti a také zlepšovat jejich dovednosti. Vrcholem je diamantové hodnocení hráče, ale než se k němu dostanete plněním úkolů u každého z nich, bude se muset míč nesčetněkrát odrazit od palubovky.

Čeho se hře nedostává, jsou herní módy. Je tady obyčejná exhibice, kde se alespoň střídají stadióny, protože v ostatních herních módech je k dispozici jenom jeden plácek, u něhož se vždy akorát změní barva dle domácího týmu. Dále je tu online, kde se získávají hráči z kartiček, ta samá varianta akorát pro offline hraní a soutěž v házení trojek. Počet hodně nízký a komu nestačí, bude se hodně brzo nudit.

Hráče je možné získat z balíčků (zlaté, stříbrné a bronz), kdy balíčky nakupujete za herní měnu nebo za zlaťáky, jejichž počet se dá doplnit z kreditní karty. Herní měny se dostává v závislosti na výkonu ne úplně málo, ale i tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že by tvůrci byli raději, kdybych jim poskytl údaje ke svojí kartě. Mimo hráčů si totiž můžeme kupovat i nová loga, bundy nebo boty pro své borce, takže v online módech na první pohled poznáte movitost každého hráče. Já si místy připadal jako chudý příbuzný, jelikož pracně získanou herní měnu jsem raději obětoval za nové hráče, než za cetky pro ně.

Samotná hratelnost této arkádové formy basketbalu nebyla špatná, ale všechno mi po pár hodinách hraní přišlo repetetivní, jelikož hra brzy vyčerpá svou zásobu šílených komb a pak se všechno už jenom opakuje. Díky tomu jsou Playgrounds 2 zábavou buď na párty nebo na nějaké kratší hraní, kdy si dáte rychle pár zápasů a pak zase déle nic. Co mě nejvíce oslovilo, byla výzva házení trojek, která měla spád, příjemně se hrála, a navíc byla pěkně nepředvídatelná. Až mě mrzí, že vývojáři těchto miniher nepřidali více, protože to by byla ta správná zábava, která hodně dobře zapadá do celkového konceptu hry.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

NBA 2K Playgrounds 2 není špatnou hrou zejména jako oddychová zábava nebo pro párty. Věřím také, že spousta hráčů se najde v online módech, kde se pokusí získat své oblíbené hráče a utvořit z nich úderný tým. Kdo hledá arkádovější basketbal, mohl by se zde najít, ovšem je otázkou, jak moc dokáže běžného hráče zabavit, než se vyčerpá nabídka módů a začne nudit repetetivní hratelnost.
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»
29. 03. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Generation Zero

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom...

»