RECENZE: NBA 2K Playgrounds 2

Autor: p.a.c.o Publikováno: 22.10.2018, 18:27

Publikováno: 22.10.2018, 18:27

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1621 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Basketbal to nejsou jenom zářivé palubovky plné hvězd, ale klidně také plácek venku za domem. Ten zpracovává série NBA 2K Playgrounds 2, do jejíhož vývoje se letos zapojili i 2K Sports, aby jejím tvůrcům poskytli licenci na nejlepší basketbalovou soutěž světa. I pouliční série tak mohla přinést spoustu skvělých hráčů a hráči této hry si mohli postavit svůj oblíbený tým z těch největších hvězd. První díl arkádové série Playgrounds nebyl kdo víc co, takže se tvůrci u druhého dílu pokusili o nějaké to vylepšení. Otázkou je, zda se jim to povedlo, a právě kvůli tomu je tu dnešní recenze.

Komiksová grafika, silné hudební motivy a zejména šílená komba. To jsou hlavní rysy NBA 2K Playgrounds 2, které zůstaly zachovány a k nimž se vývojáři pokusili postavit něco nového. Jelikož žijeme v době, kdy se multiplayer objevuje všude možně, doplnili ho konečně i sem. Můžeme tak vyzvat protihráče v soubojích 2v2, ve výzvě házení trojek nebo jenom tak. Nemusíte hrát ale jenom proti sobě, hra nabízí také možnost kooperace pro čtyři hráče. V tomto ohledu vše jistě pozitivní, ale ani multiplayer není samo spásný a vše řešící.

Kdo má rád NBA, bude nadšen z množství hráčů, které jsou k dispozici. Mělo by jich být přes 500 a najdeme zde hvězdy jak současné, tak legendy let minulých. Na jediného českého zástupce se bohužel nedostalo, nicméně zbytek hvězd nechybí. V online režimu je můžete mixovat dle libosti a také zlepšovat jejich dovednosti. Vrcholem je diamantové hodnocení hráče, ale než se k němu dostanete plněním úkolů u každého z nich, bude se muset míč nesčetněkrát odrazit od palubovky.

Čeho se hře nedostává, jsou herní módy. Je tady obyčejná exhibice, kde se alespoň střídají stadióny, protože v ostatních herních módech je k dispozici jenom jeden plácek, u něhož se vždy akorát změní barva dle domácího týmu. Dále je tu online, kde se získávají hráči z kartiček, ta samá varianta akorát pro offline hraní a soutěž v házení trojek. Počet hodně nízký a komu nestačí, bude se hodně brzo nudit.

Hráče je možné získat z balíčků (zlaté, stříbrné a bronz), kdy balíčky nakupujete za herní měnu nebo za zlaťáky, jejichž počet se dá doplnit z kreditní karty. Herní měny se dostává v závislosti na výkonu ne úplně málo, ale i tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že by tvůrci byli raději, kdybych jim poskytl údaje ke svojí kartě. Mimo hráčů si totiž můžeme kupovat i nová loga, bundy nebo boty pro své borce, takže v online módech na první pohled poznáte movitost každého hráče. Já si místy připadal jako chudý příbuzný, jelikož pracně získanou herní měnu jsem raději obětoval za nové hráče, než za cetky pro ně.

Samotná hratelnost této arkádové formy basketbalu nebyla špatná, ale všechno mi po pár hodinách hraní přišlo repetetivní, jelikož hra brzy vyčerpá svou zásobu šílených komb a pak se všechno už jenom opakuje. Díky tomu jsou Playgrounds 2 zábavou buď na párty nebo na nějaké kratší hraní, kdy si dáte rychle pár zápasů a pak zase déle nic. Co mě nejvíce oslovilo, byla výzva házení trojek, která měla spád, příjemně se hrála, a navíc byla pěkně nepředvídatelná. Až mě mrzí, že vývojáři těchto miniher nepřidali více, protože to by byla ta správná zábava, která hodně dobře zapadá do celkového konceptu hry.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

NBA 2K Playgrounds 2 není špatnou hrou zejména jako oddychová zábava nebo pro párty. Věřím také, že spousta hráčů se najde v online módech, kde se pokusí získat své oblíbené hráče a utvořit z nich úderný tým. Kdo hledá arkádovější basketbal, mohl by se zde najít, ovšem je otázkou, jak moc dokáže běžného hráče zabavit, než se vyčerpá nabídka módů a začne nudit repetetivní hratelnost.
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»