Recenze: One-Punch Man: A Hero Nobody Knows

Autor: CryLineT Publikováno: 20.3.2020, 11:02

Publikováno: 20.3.2020, 11:02

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Superhrdinové tu byli vždy. Ještě než komiksoví magnáti přinesli příběhy Batmanů, Hulků a Supermanů, objevovaly se neohrožené postavy v mytologiích, legendách a příbězích. Proč je vlastně milujeme a obdivujeme? Že jsou zdánlivě obyčejní a přesto výjimeční? Pak by se vám mohl pozdávat holohlavý Saitama a jeho svět jedné rány.

Manga One-Punch Man vypráví o nesmělém strážci práva, který každý boj vyřeší jednou ranou. Vím, zní to nudně. Těžko se věří, že má dílo přes dvacet svazků a dvě řady anime seriálu. Ale hlavní linka se točí kolem Hero Association sdružující další hrdiny. Saitama je v příbězích spíše vedlejší postava a plní roli zlehčující, až ironické složky děje. A samozřejmě přichází vždy, když lotři a mutanti přebírají kontrolu nad situací. Na stejném principu je založená i hra One-Punch Man: A Hero Nobody Knows. Do rušných ulic městské části vstupuji jako neznámý bažant. Abych pomáhala. Bránila slabé. A poznávala věhlasné postavy.

Nerada to říkám, ale studio Spike Chunsoft nedokáže námět otevřít obyčejným hráčům. Neznalí předlohy opět zlomí hůl nad další mangou. Zdlouhavé seznamování se světem, v němž se ohřejete pár hodin, doplňuje nudné představování herních mechanik. Stejně tak postav. Třebaže operujete na malém plácku několika ulic. Titul se tváří jako velký silák, ale pod vycpanými rukávy ukrývá titěrné ručičky. Tvářit se, že jde o víc než tradiční bojovku, by bylo sprostou lží. Minimum mluvených dialogů vyplňuje textové vyprávění a stereotypní obsah vedlejších úkolů.

Hra vše dohání až samotnými souboji. Ve vyhrazeném prostoru se strhne řežba jeden na jednoho, při které létají vzduchem lidská těla, kusy betonu a podpůrné drony. Základ tvoří tři pohyby: slabý/rychlý útok, silný/pomalý úder a obranný úskok. Je to málo. Proto se váš hrdina postupně učí novým stylům podobně, jako například v Yakuze 0. Poměrně rychle je nabídka stylů rozšířena. A to i o speciální útoky založené na zisku bodů během boje. Celý proces prochází neustálým vylepšováním, až je nakonec vaše jméno hodno hrdinského glorifikování.

Bitky mají šťávu. Jsou zábavné a dokážou povzbuzovat chuť hrát. Velkým pomocníkem jim jsou posily z řad ostatních hrdinů a neočekávané události. Aplikování práva mezi tunami betonu nenechává chladnými ostatní. Přiložit ruku či nohu k ráně spěchají postavy oběma směry. Chvíli to trvá. Z toho plyne malý taktický prvek. Zda boj protahovat s vidinou blížícího se kolegy nebo ho utnout dřív, než protivník nabere síly.

Sama jsem nad tím příliš nepřemýšlela. Radost, že mohu chvíli bojovat za někoho mnohem lepšího, než je mé herní já, vždy vyhrála. Spřátelení bojovníci se automaticky otvírají pro online versus část hry. Ta funguje nezávisle na příběhové složce a lze ji zcela ignorovat. Vyzkoušela jsem ráda. Odešla ještě radši. Čekání na protivníky mě nebaví. A Hero Nobody Knows nikdy nezaloží dostatečně širokou herní základnu. Poněkud zbytečný je proto i volitelný online režim v módu pro jednoho. S ním se po městě pohybují další hráči, se kterými je možné interagovat. Měsíc po vydání jich je hrstka.

 

Těžko říct, co lidi od podobných titulů odrazuje. Počátek roku jich nabídl hodně, to je pravda. Při malé cílové skupině možná až moc. A to nás další adaptace anime čekají. Tato ještě tratí v tom, že je technicky dosti zastaralá. Pohyb po městě není plynulý, snímkování neustále hapruje. Obrazová kvalita tomu ale nenasvědčuje. Dnes jsou standardy jinde. Nelíbí se mi ani dabované části. Působí dojmem, že jsou nahrány ze starých pásek. Často jim chybí korekce hlasitosti a mají ruchy.

No, nedopadlo to nejlépe. Jestli chcete vstoupit do parodického světa superhrdinů, hru si jako průvodce nevybírejte. Ona ví, ale vypráví pro fandy. Nikoliv pro kolemjdoucí. Zkuste nejprve seriál, má jen dvanáct dílů po dvou sériích, a pak se kdyžtak vraťte ke hře. Jako doplněk univerza plní funkci skvěle. Samostatně? Příliš nefunguje.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Trávit čas s One-Punch Man: A Hero Nobody Knows, to znamená vysvětlovat krátkodobé známosti, že zůstanete pouze dobrými přáteli. Na těch pár chvil to bylo super. Užili jste si a rádi občas zavzpomínáte při setkání. Ale mimo ten příjemný akt by vám to nefungovalo. Síla hratelnosti spočívá v soubojích. V široké paletě postav, která využívá hned několik stylů boje a zajímavě vymyšlený svět. Vše ostatní zaostává.
30. 03. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Moons of Madness

Peter Straub, Clive Barker, Edgar Allan Poe, Ray Bradbury, Richard Matheson nebo Stephen King. Že je znáte? To vás ctí, ale vývojáře her nejspíš ne, protože oni se klaní odkazu H. P. Lovecrafta. Jako je módní mít solární panely na střeše, elektromobil v garáži a oběť plastických chirurgů v posteli, je samozřejmé adaptovat myšlenky amerického spisovatele. Že nejste první a neděláte to nejlépe, to vůbec nevadí. Hlavně že chapadla opět ožívají.

»
28. 03. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: TT Isle of Man – Ride on the Edge 2

Motocyklové závodění všeho druhu pomalu začíná, co do počtu a kvality titulů, velice zdatně sekundovat automobilům. To samé platí také pro herní náročnost, kdy můžeme sáhnout po arkádách či větších a menších simulátorech. Já se s oblibou za řídítky motorek vydávám na uzavřené okruhy, které jsou pro mě více akční, nabízejí oficiální licence, a hlavně jezdce šampionátu MotoGP člověk tak nějak více zná. Jízda napříč anglickou krajinou mě nijak zvlášť nezaujala...

»
17. 03. 2020 • CryLineT0

Recenze: DOOM Eternal

Jaká je vaše představa o peklu? Vidíte ho jako temnou jeskyni, kde vládne pevnou rukou charizmatický Karel Heřmánek? Nebo máte pojem peklo spojený s nekonečnou hloubkou lidských duší spalovaných plamenem? No, jestli jste spíš pro pozemskou variantu, kdy si pro nás peklo přijde samo, budete se u DOOM Eternal usmívat jak dítě před hračkářstvím. Jsme totiž absolutně ztraceni.

»
10. 03. 2020 • tonyskate11

RECENZE: Ori and the Will of the Wisps

Po letech čekání nás zve akční plošinovka Ori and the Will of the Wisps na další velkolepé dobrodružství v dechberoucím světě a hráči prvního dílu už určitě mají na jazyku následující otázku… „Budou nás opět bolet prsty od zběsilého mačkání tlačítek anebo rovnou odrovnáme celý ovladač, ale přesto se budeme ke hře vracet?“ To se dozvíte v naší recenzi, v níž vám také odpovíme na důležitou otázku, a to jestli neobvyklá parta z Moon...

»
09. 03. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: The Division 2 – Warlords of New York

Nepřehlédnutelným znakem dnešní herní doby je dodatečný obsah. Tytam jsou doby, kdy nám vývojáři naservírovali všechno, co měli v úmyslu při vydání hry a my tak hned dostali ucelený zážitek. Internetová doba vývojářům umožnila oslovit hráče i po vydání hry, kdy nejen že přinesou další herní zážitek, ale ještě na tom něco vydělají. To si pak kupujeme všechny možné Season Passy a věříme, že s nimi už se dostaneme ke všemu, co...

»
09. 03. 2020 • MightySerjo1

RECENZE: Hunt: Showdown

Představte si rok 1895 v Americe v Louisianě, kde jako lovec odměn budete chtít získat balík peněz, jenomže má to háček. Nebudete najatý na hledání/zabíjení lidí, nýbrž na lovení monster. A to je v podstatě celý příběh hry.

»
07. 03. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Overpass

Chytá vás rapl z nedokonalosti umělé inteligence? Potřebujete pořádnou výzvu, aby adrenalin zažehnul pohonné ústrojí? A nevadí vám výlet do přírody? Jestli jste ve všech bodec pozitivní, pak rozhodně nehledejte řešení skokem do propasti. Zvažte raději obléknutí kombinézy a test vlastních dovedností při překování náročných překážek. Přešlapující koně čekají a schází jim už pouze kočí.

»
05. 03. 2020 • CryLineT6

Recenze: Yakuza 0

Konzolové komunity jsou jak hašteřivé ženské. Pomlouvají se. Rýpají do sebe. A využijí každou příležitost, jak shodit jedna druhou. Také si závidí. Přestože to nikdy nepřiznají, občas zacítí náklonost k zakázanému ovoci té druhé. S argumenty, že ony by o takovou hru neopřely ani vybitý ovladač, touží po nedostupné podpultovce té druhé. Naštěstí nic netrvá věčně. Dokonce ani exkluzivní produkce. Pak se ten odříkaný krajíc může stát denním chlebem, který...

»