Recenze: Ori and the Blind Forest: Definitive Edition

Autor: Josef Brožek Publikováno: 17.3.2016, 16:02

Publikováno: 17.3.2016, 16:02

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Pamatujete si naší recenzi z minulého roku na Ori and the Blind Forest? Onehdy jsme napsali: „Krví obyčejná plošinovka, srdcem tužší hra, navenek nepopsatelný zážitek s dokonalou atmosférou, vizáží a důvodem proč hru koupit. V malém Orim jsme se nespletli, je perfektní a ještě dlouho na něj budeme vzpomínat. Konečně má Xbox malou hru s velkým jménem.“. Do dnes se náš názor nezměnil. Ori je pořád malou hrou s velkým jménem a teď ještě autoři dostali překvapivý nápad vydělat znovu. Čáry máry fuk a Ori and the Blind Forest Definitive Edition je na světě.

Tak nějak jsme se rozhodli stejně jako u většiny remasterů a reedic, že hru jako takovou znovu hodnotit nebudeme, ale zhodnotíme poměr cena/výkon, respektive to, jaké množství obsahu dostaneme za určitou sumu peněz. Prodávat hry znova znova a znova s novou cenovkou je teď totiž strašně moderní. Vývojáři z Moon Studios na to jde s Ori and the Blind Forest jinak. Vzhledem k tomu, že samotná hra vyšla minulý rok, tak nová definitivní edice obsahující nové levely a schopnosti je o stovku dražší, a to pro majitele předchozí hry, že za tu samou stovku mohou upgradovat svoji starou hru na novou „definitivní edici“. Více méně příjemné gesto.

image (1)

Definitivní edice není Ori + DLC. KOri and The Blind Forest totiž žádné DLC nevyšlo, tudíž jde spíše o takové Director’s Cut, tedy tzv. vystřihovánky, kde se objeví krom celé původní hry i další bonusový obsah, co se v minulosti neobjevil. Jde o nové oblasti, nové poschovávané prvky, nové schopnosti, více příběhových sekvencí a cutscén a můžete i prozkoumat minulost samotného Naru, což je ten roztomilý medvídek, co se vás na začátku ujal a kamarádil se s vámi. Poslední novinkou je příjemné zjednodušení přechodu přes lokace, protože se nyní můžete do všech lokací teleportovat skrze studně. Nové schopnosti jsou dvě – Dash a Light Burst. Dash vystřeluje takové malé granáty, které nepříteli ubírají vcelku slušný počet životů a Light Burst vás po nabití obrovskou rychlostí vystřelí kupředu a zároveň také uděluje poškození.

image (2)

Definitive edition však trpí dvěma problémy. Ten hlavní je, že jste-li hráč, co už Oriho na plno dohrál, tak se budete nejspíše rozčilovat, že abyste se dostali k k novému a bonusovému obsahu, musíte začít hrát znovu od začátku. Sice tu je možnost „vysosnout“ své uložené původní pozice, ovšem jen rozehrané a nikoliv dohranou hru. Čili, musíte opět zapojit své smysli a pár hodin se hraní znovu věnovat, než se k novým lokacím a schopnostem dostanete. Tím druhým je právě dlouhá doba hraní a nepřehlednost nového obsahu, kterou jsme už nakousli. Více bychom kvitovali, aby autoři přidali nový obsah jako DLC do menu a začali alternativní hru. Pokud totiž hrajete hru po tak dlouhé době jako my, ani nemáte tušení, co je nové, a co je původní a už jste na to zapomněli.

image

Ori and the Blind Forest je však stále stejnou hrou jen s bonusovým obsahem navíc, který navyšuje dobu hraní o dvě hodiny, a tak záleží jen na vás, jestli vám upgrade za „pouhých“ sto korun stojí. Pro nováčky asi není co řešit a do výsledného hodnocení si dosaďte stejnou známku jako u staré recenze z minulého roku. Pro ostatní, co prahnou jen po bonusovém obsahu si musí uvědomit, že dostat se k novinkám, stojí docela slušný nášup času, takže jestli volný čas zrovna na rozdávání nemáte, rozmyslete si, jestli se vám kvůli nim chce začít hrát od úplně znovu. Nám se teda moc nechtělo a nepočítáme, že by mezi vámi bylo hodně  jedinců, kterým ano. Pokud máte ale hru teprve rozehranou, chcete něco víc a dokážete si odpustit jedno rychlé jídlo ve fast foodu, tak asi není co řešit.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Suma sumárum ta samá hra jako dříve, jen lehce "upgradovaná" a pro nováčky bez debat jasná volba, pro rozjeté hráče na uvážení a pro pardály s dohranou hrou docela šílený krok. Nikomu se totiž nechce začínat úplně od znova kvůli pár hodinám něčeho nového. Dodávání nového obsahu se prostě takhle nedělá, a za to musíme Definitivní Edici sebrat jeden bod, který jsme udělili originálu.
  • Vandap20

    Sice tu je možnost „vysosnout“ své uložené původní pozice, ovšem jen rozehrané.
    Poradí někdo jak vysosnout ?

  • Lenka Lenufka

    dokonalá hra, podle mně nejlepší zážitek na xbox :D, krásný příběh, obtížnost, myslím, že stojí za úvahu ji koupit. 🙂 Pro mně jasná volba.

28. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Draugen

Vyprávět příběh v komorním prostředí a s minimem postav, je kumšt. Potřebujete nejenom silnou dějovou zápletku, ale především dobré dialogy. Úkol pro adventury jako dělaný. A pokud se o něj mají postarat autoři Dreamfall Chapters, jeví se jako předem splněný. Jenže doba sprintuje neustále kupředu a to, co bylo v kurzu před šesti léty, už dnes nestačí. Hlavně, když jste ztratili jistotou v kramflecích. Během hraní narazíte hned na několik pasáží, které nabízejí zdánlivou...

»
27. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Townsmen – A Kingdom Rebuilt

Říkejte si, co chcete,  ale i mobilní hry mají něco do sebe, byť spousta hráčů je bere jako něco méně cenného. Sem tam se dokonce objeví nějaký port, který by nám, velkým hráčům z konzolí, chtěl přinést tento zážitek. Pár už se mi jich do rukou dostalo a moc velkou díru do světa neudělali. Většinou však šlo o rychlokvašky, které nějaké větší ambice a zkušenosti vývojářů snad ani neměli.

»
22. 02. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: Two Point Hospital

S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí...

»
14. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders Genesis

Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.

»
10. 02. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: 7th Sector

Už jsem byl kluk utíkající lesem. Postavička tahající červy z dobytka. Hrdina, co láduje kotel netradiční lodě. A také dobrodruh na neznámé planetě. Všechno v podobném výpravném stylu. Jen barevná paleta se měnila podobně, jako překážci na cestě za svobodou. Hrdinové logických plošinovek vždy bojují proti zlu, které si na pozadí běží vlastním životem. A představitel hry 7th Sector není zase tak velkou výjimkou. Jen má mnohem důmyslnější prostředky.

»
06. 02. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Journey to the Savage Planet

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak...

»
04. 02. 2020 • lindros88cze0

Recenze: Monster Energy Supercross 3

Nikdy se nesmějte těm vzadu. Jednou by totiž mohli stanout přímo před vámi. Z vysmívaného studia Milestone se stal v loňském roce člen rodiny THQ Nordic. Nový vztah se okamžitě promítnul do pozdějších her, na nichž byl konečně znát vyšší rozpočet. Rok 2020 bude tedy pro vývojářský tým klíčový. Nejsme si úplně jisti, že zrovna Monster Energy Supercross je tou značkou, kde se nové možnosti projevují v plné síle. Rozhodně jde ale o...

»
03. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Zombie Army 4: Dead War

Týmové hry jsou fajn. Vezmete kamaráda, chopíte se hrdiny a hurá objevovat nebo podrobovat nová území a světy. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne, a hlavně se člověk baví o něco více. Ne vždy je to dvojnásobná zábava, ale o něco větší sranda, než v singlplayeru to rozhodně je. Poslední dobou se oblíbená kooperace objevuje u stále většího počtu her, což kvituji s povděkem. Sice je postupem času tak trochu...

»