Recenze: Ori and The Blind Forest pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 11.3.2015, 14:24

Publikováno: 11.3.2015, 14:24

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Poslední dobou se na nás plošinovek hrne docela dost. Ale povězte nám, které z nich vlastně stojí za zahrání? A nejen plošinovky, celkově se totiž herní průmysl v oblasti nezávislých vývojářů pěkně rozmohl, že ani nestíháme to obrovské kvantum všech indie her dohrávat, nebo snad někdy vůbec začít hrát. Proto se v poslední době nějak moc nehrneme do projektů, co nabízí nekonečné, sandboxové hraní. Konec konců dohrát takovou hru zcela nejde a probrat veškerý nabízený obsah dané hry někdy úplně také ne. Proto si raději vyhlížíme hry, které nám moc času neseberou (až na Zaklínače) a tak nějak hry spíše už konzumujeme. Ostatně pomalu ale jistě se takovýto konzumenti stávají ze všech hráčů, jak tedy ze všech stran slyšíme. Přesto se objevují vývojáři, co chtějí svému zákazníkovi nabídnout nekonečný komfort v podobě takřka neomezeného obsahu, vzhledem k přibývajícím updatům viz. Minecraft. My takové zákazníky chápeme a takové hry většinou už v tak velkém herním rybníčku kvitujeme. Nicméně to nic nemění na tom, že někdy až příliš dávají autoři najevo, že jsou líní a další obsah jednoduše tvořit nebudou, a tak, aby jiní neremcali, uměle natáhnou herní dobu trofejemi, kartičkami, nahrávkami, nafukovacími pannami a dalšími sběratelskými ptákovinami. Je Ori And The Blind Forest jiné? Ne…

…tak docela. V Ori sice nesbíráte žádné ošuntělé krámy, zato životu potřebné upgrady, jež jsme cíleně sbírali. Je to totiž potřeba. Nebudeme vám lhát, ale opravdu jsme velmi často umírali, než jsme si zvykly na obtížnost hry a zjistili, že se dá každých deset sekund bez blízkosti nepřátel a s nabitou energií hra uložit. Proto jsme se pomocí svých devíti postupně získaných schopností neustále honili za upgrady života, energie a co nejmasivněji jsme sbírali zkušenosti pro nové vylepšení postavičky v talentovém stromě, kam si lze bod zapsat jen u vytvořeného víru pro uložení, což ale spotřebovává energii. Tu mimo jiné potřebujete prakticky ke každé nepohybové činnosti, ať už jde o rozbití kamene nebo otevření dveří. Jako útok pak používáte bludičku, jež útočí za vás při stisknutí příslušného tlačítka.

Proč bludička? Malý Ori totiž moc síly nepobral. Je malý bílý, neznámé rasy a původně je vlastně jen spadlý list ze Stromu duší, který ale kvůli sově ztratil tři elementy a vy abyste se na znovu usadili Strom duší (jenž zde obsadil místo vypravěče s nesrozumitelnou hatmatilkou doprovázející text v pozadí hry), je musíte najít a přinést zpět. V prologu však hraje svou roli ještě jedna postava, o níž se však nechceme zmiňovat, jelikož vás nechceme připravit o dojemný a ojedinělý zážitek jak z disneyovských starých pohádek. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, příběh je v podstatě prostý a bez nějak zvlášť zvláštních zvratů, jde tu jen a pouze o atmosféru a dojem, jaký na vás hra udělá a i přestože jsme hodinu prolistovávali náš v hlavě uložený seznam her, nepodařilo se nám přijít ani na podobnou hru s podobným nádechem. Jediné co se nám pořád do brainstormingu pletlo, byly ty vzpomínky na staré disneyovské pohádky. No jo, ta nostalgie.

11

Nepotřebujeme měnit gravitaci, barvy, časoprostor nebo jen čas, chceme si zahrát obyčejnou starou dobrou plošinovku se smyslem a hnacím motorem, co nás požene v hraní dál. A právě Ori je přes všechnu tu atmosféru, jeho kouzlo a dojem jen čistokrevná adventura. Nechceme, aby naše postavička uměla kdoví co, chceme, aby nás hra nepřestala kvůli stereotypu po dvou hodinách bavit. A přesně tohle nám Ori And The Blind Forest. Osm hodin zábavy, kterou si můžete ještě o další čtyři protáhnout, když chcete nepřátele zlískat co by dup, a tak si nasbírat upgrady.

Docela nás překvapilo, že se bez jakéhokoliv načítání pohybujete pouze po jedné obrovské mapě, která je rozdělena na šest lokací. Má to však jeden háček, velká sorta nepřátel se i jen po doběhnutí do vedlejší „místnosti“ znovu oživí, což nás dost rozčilovalo, na druhou stranu pak bylo spousta zkušeností, když jsme chcípli respawnuli jsme se během sekundy bez načítání. Ozvučení se nám tuze líbilo a grafické zpracování ještě víc a to že tu nikdo srozumitelně nemluví nám vlastně ani nakonec nevadilo. Akorát upozorňujeme špatné angličtináře, protože tutoriály jsou psané docela těžkou angličtinou, že i my jsme po delší době oprášili slovník (a že jsme s angličtinou ve styku kvůli článkům den co den). Po technické stránce, tak jako tak ale nemáme co vytknout.

12

V jednoduchosti je krása a Ori je tomu jasným příkladem, umí toho dost, a přesto po hráči chce jen pozornost a opatrnost. Atmosféru hry začnete nasávat už na obalu a nepřestanete, dokud ze zdi nestrhnete plakát, co jste tam před chvílí nalepili, protože je „fakt boží“. I přesto že jste přesycení plošinovkami všeho druhu, vřele vám doporučíme Ori zkusit. Ačkoliv nedokážeme přesně specifikovat v čem, tohle je jiné a po dohrání si to nejspíše budete chtít dát celé znovu, pak se půjdete z nostalgie podívat na něco nového od Disneyho, a když přijdete na to, na co dnešní děti koukají, tak jim v rozhořčení a znechucení buď pustíte něco staršího ze stejné produkce, nebo jim do ruky vrazíte ovladač a pustíte Ori And The Blind Forest. Hlavně nezapomeňte ukládat, ukládat a ukládat, samo se to neuloží.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Krví obyčejná plošinovka, srdcem tužší hra, navenek nepopsatelný zážitek s dokonalou atmosférou, vizáží a důvodem proč hru koupit. V malém Orim jsme se nespletli, je perfektní a ještě dlouho na něj budeme vzpomínat. Konečně má Xbox malou hru s velkým jménem.
  • Marťas Z KáHá

    hlavne cena 399,- Kč je velice prijatelna 🙂 uz sem koupil, jen doufam, ze mi to priste zase nedaj do games with gold 😀

  • Tak už ji hraju a jsem nadšený.

  • Michal Hruška

    Mne to teprve čeká,ale prostě tento typ her můžu takže jak jen to bude možné jdu do toho. Ta hudba je slast pro uši.

  • Aleš Bejvl

    Koupeno a doporučuju!!!

  • Ganimoth

    Btw splest si havrana a sovu chce hodne umeni 😛

    • Mno, ona to spíš byla taková havrano-sova a mně to spíš přišel jako havran. Nicméně jsme se po redakční debatě shodli, že je to sova, takže upraveno… 🙂

  • Kubajs69

    kupuju 🙂 — akorát fakt nestíhám hrát… :/

26. 05. 2019 • CryLineT1

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»