Recenze: Ori and The Blind Forest pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 11.3.2015, 14:24

Publikováno: 11.3.2015, 14:24

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Poslední dobou se na nás plošinovek hrne docela dost. Ale povězte nám, které z nich vlastně stojí za zahrání? A nejen plošinovky, celkově se totiž herní průmysl v oblasti nezávislých vývojářů pěkně rozmohl, že ani nestíháme to obrovské kvantum všech indie her dohrávat, nebo snad někdy vůbec začít hrát. Proto se v poslední době nějak moc nehrneme do projektů, co nabízí nekonečné, sandboxové hraní. Konec konců dohrát takovou hru zcela nejde a probrat veškerý nabízený obsah dané hry někdy úplně také ne. Proto si raději vyhlížíme hry, které nám moc času neseberou (až na Zaklínače) a tak nějak hry spíše už konzumujeme. Ostatně pomalu ale jistě se takovýto konzumenti stávají ze všech hráčů, jak tedy ze všech stran slyšíme. Přesto se objevují vývojáři, co chtějí svému zákazníkovi nabídnout nekonečný komfort v podobě takřka neomezeného obsahu, vzhledem k přibývajícím updatům viz. Minecraft. My takové zákazníky chápeme a takové hry většinou už v tak velkém herním rybníčku kvitujeme. Nicméně to nic nemění na tom, že někdy až příliš dávají autoři najevo, že jsou líní a další obsah jednoduše tvořit nebudou, a tak, aby jiní neremcali, uměle natáhnou herní dobu trofejemi, kartičkami, nahrávkami, nafukovacími pannami a dalšími sběratelskými ptákovinami. Je Ori And The Blind Forest jiné? Ne…

…tak docela. V Ori sice nesbíráte žádné ošuntělé krámy, zato životu potřebné upgrady, jež jsme cíleně sbírali. Je to totiž potřeba. Nebudeme vám lhát, ale opravdu jsme velmi často umírali, než jsme si zvykly na obtížnost hry a zjistili, že se dá každých deset sekund bez blízkosti nepřátel a s nabitou energií hra uložit. Proto jsme se pomocí svých devíti postupně získaných schopností neustále honili za upgrady života, energie a co nejmasivněji jsme sbírali zkušenosti pro nové vylepšení postavičky v talentovém stromě, kam si lze bod zapsat jen u vytvořeného víru pro uložení, což ale spotřebovává energii. Tu mimo jiné potřebujete prakticky ke každé nepohybové činnosti, ať už jde o rozbití kamene nebo otevření dveří. Jako útok pak používáte bludičku, jež útočí za vás při stisknutí příslušného tlačítka.

Proč bludička? Malý Ori totiž moc síly nepobral. Je malý bílý, neznámé rasy a původně je vlastně jen spadlý list ze Stromu duší, který ale kvůli sově ztratil tři elementy a vy abyste se na znovu usadili Strom duší (jenž zde obsadil místo vypravěče s nesrozumitelnou hatmatilkou doprovázející text v pozadí hry), je musíte najít a přinést zpět. V prologu však hraje svou roli ještě jedna postava, o níž se však nechceme zmiňovat, jelikož vás nechceme připravit o dojemný a ojedinělý zážitek jak z disneyovských starých pohádek. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, příběh je v podstatě prostý a bez nějak zvlášť zvláštních zvratů, jde tu jen a pouze o atmosféru a dojem, jaký na vás hra udělá a i přestože jsme hodinu prolistovávali náš v hlavě uložený seznam her, nepodařilo se nám přijít ani na podobnou hru s podobným nádechem. Jediné co se nám pořád do brainstormingu pletlo, byly ty vzpomínky na staré disneyovské pohádky. No jo, ta nostalgie.

11

Nepotřebujeme měnit gravitaci, barvy, časoprostor nebo jen čas, chceme si zahrát obyčejnou starou dobrou plošinovku se smyslem a hnacím motorem, co nás požene v hraní dál. A právě Ori je přes všechnu tu atmosféru, jeho kouzlo a dojem jen čistokrevná adventura. Nechceme, aby naše postavička uměla kdoví co, chceme, aby nás hra nepřestala kvůli stereotypu po dvou hodinách bavit. A přesně tohle nám Ori And The Blind Forest. Osm hodin zábavy, kterou si můžete ještě o další čtyři protáhnout, když chcete nepřátele zlískat co by dup, a tak si nasbírat upgrady.

Docela nás překvapilo, že se bez jakéhokoliv načítání pohybujete pouze po jedné obrovské mapě, která je rozdělena na šest lokací. Má to však jeden háček, velká sorta nepřátel se i jen po doběhnutí do vedlejší „místnosti“ znovu oživí, což nás dost rozčilovalo, na druhou stranu pak bylo spousta zkušeností, když jsme chcípli respawnuli jsme se během sekundy bez načítání. Ozvučení se nám tuze líbilo a grafické zpracování ještě víc a to že tu nikdo srozumitelně nemluví nám vlastně ani nakonec nevadilo. Akorát upozorňujeme špatné angličtináře, protože tutoriály jsou psané docela těžkou angličtinou, že i my jsme po delší době oprášili slovník (a že jsme s angličtinou ve styku kvůli článkům den co den). Po technické stránce, tak jako tak ale nemáme co vytknout.

12

V jednoduchosti je krása a Ori je tomu jasným příkladem, umí toho dost, a přesto po hráči chce jen pozornost a opatrnost. Atmosféru hry začnete nasávat už na obalu a nepřestanete, dokud ze zdi nestrhnete plakát, co jste tam před chvílí nalepili, protože je „fakt boží“. I přesto že jste přesycení plošinovkami všeho druhu, vřele vám doporučíme Ori zkusit. Ačkoliv nedokážeme přesně specifikovat v čem, tohle je jiné a po dohrání si to nejspíše budete chtít dát celé znovu, pak se půjdete z nostalgie podívat na něco nového od Disneyho, a když přijdete na to, na co dnešní děti koukají, tak jim v rozhořčení a znechucení buď pustíte něco staršího ze stejné produkce, nebo jim do ruky vrazíte ovladač a pustíte Ori And The Blind Forest. Hlavně nezapomeňte ukládat, ukládat a ukládat, samo se to neuloží.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Krví obyčejná plošinovka, srdcem tužší hra, navenek nepopsatelný zážitek s dokonalou atmosférou, vizáží a důvodem proč hru koupit. V malém Orim jsme se nespletli, je perfektní a ještě dlouho na něj budeme vzpomínat. Konečně má Xbox malou hru s velkým jménem.
  • Marťas Z KáHá

    hlavne cena 399,- Kč je velice prijatelna 🙂 uz sem koupil, jen doufam, ze mi to priste zase nedaj do games with gold 😀

  • Tak už ji hraju a jsem nadšený.

  • Michal Hruška

    Mne to teprve čeká,ale prostě tento typ her můžu takže jak jen to bude možné jdu do toho. Ta hudba je slast pro uši.

  • Aleš Bejvl

    Koupeno a doporučuju!!!

  • Ganimoth

    Btw splest si havrana a sovu chce hodne umeni 😛

    • Mno, ona to spíš byla taková havrano-sova a mně to spíš přišel jako havran. Nicméně jsme se po redakční debatě shodli, že je to sova, takže upraveno… 🙂

  • Kubajs69

    kupuju 🙂 — akorát fakt nestíhám hrát… :/

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»