Recenze: Outriders Worldslayer

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 26.7.2022, 16:03

Publikováno: 26.7.2022, 16:03

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3205 článků

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně víme, že Outriders mezi ně nepatří. A Worldslayer na tom nic nemění.

Studio People Can Fly mám rád. Mají cit pro akci, dokáží napsat příběh, který se nebere vážně a herní svět je schopen zaujmout rozmanitostí a designem. Proto budu tvrdit, že kdyby Outriders vyšli jako tradiční několikahodinová ukončená řezničina, byli by všichni spokojeni. Jenže oni se stali součástí moderní vlny dlouhodobé zábavy, o kterou je nutné se starat 24 hodin denně. Práce nekončí zvoláním „GOLD“ a šoupnutím hry do prodeje. To je pouze začátek. V produkci už musí být endgame obsah, plány na čtyři sezony dopředu a myšlenky na rozšíření za tučný příplatek. A já se ptám, co z toho Outriders měli?

Nerad to říkám, protože jsem si základní hru užil, ale titul byl kaput zhruba týden po vydání, kdy se ukázalo, že autoři/vydavatelství nemají absolutně ponětí, jak udržet hráče. V době, kdy jsou konkurencí i desítky free to play stříleček, šlo o sebevraždu skokem do spalovací pece. A nepomohla ani skutečnost, že se kooperativní akce stala součástí nabídky Xbox Game Pass. Možná spíš naopak, protože později příchozí hráči nebyli limitováni financemi, jak to často bývá, a pustili se do hry v den vydání. Proto se radši ani nebudu snažit odhadnout velikost hráčské základny, pro kterou je rozšíření určeno. Ostatně achievementy jsou mlčenlivým svědkem minimálního zájmu. Dnešní recenzi tak můžete brát jako určitou formu exhumace.

Worldslayer začíná po událostech základní hry. Problém s anomáliemi se jeví jako uzavřený a vy si užíváte zaslouženého odpočinku při lovu zvířat, odpadlíků a na expedicích po objevených světech. Máte však tu smůlu, že se objevil letitý záznam, jehož obsah nese zprávy o jasném konci lidské existence. Spása by se mohla ukrývat v místech, kam nová vlna anomálií nesahá. Proč? To není jasné. Stejně jako pozice onoho místa. Ano, a tak se vydáváte ještě jednou vstříc smrti, jejíž prapor nesou stovky monster a vojáků.

Děj je pouze lepidlo, aby jednotlivé souboje držely pohromadě a postava měla motivaci cestovat. Nadhled, humor a cynismus původního příběhu jsou pryč. Rozšíření se drží spíš vážné noty a když zrovna nejste součástí rozhovoru více postav, má až komorní odér. Jeho aroma umocňuje mytologie nových oblastí, kterou musí někdo chtě nechtě vysvětlit a odvyprávět. Občas jsem si připadal jak Perseus na cestě za Andromedou, když mi „hlas z hůry“ dělal doprovod mezi přechody k dalším akcím. Jako pokus o jakýsi epos osamělého hrdiny fajn, ale z nových lokací se dalo vytřískat rozhodně víc.

Designově jsou totiž parádní a mají onu antickou velikost, děsivé tajemno kolem a design lákající prozkoumat každý milimetr. Nebavím se o přírodních biomech, jejichž rozmanitost je sice hezká, ale neoslní ničím převratným. Myslím člověkem vytvořenou architekturu. Od obrovských soch, rozsáhlých tržišť, po masivní brány a netradiční lodě. Nebudu lhát, přestřelky v přírodě nepatří mezi moje oblíbené. Většinou jsou proti „zvířatům“, mají minimum taktických míst a člověk se musí připravit na nepřátele střídající zemi s nebem. Koridorové přestřelky jsou lepší. Ozbrojené tlupy mají alespoň náznak strategického myšlení a jejich postup motivuje k využívání krytů. Což vám nakonec stejně překazí menší či větší boss s pořádně nabroušeným vercajkem.

Když dojde na akci, což je téměř pořád, protože klidových zón je minimum, projeví se dvě velké změny. Tou první je rekalibrace zbraní snad všech typů. Pistole jsou definitivně pouhým nouzovým řešením a jejich účinný dostřel jen lehce přesahuje brokovnice. Pušky a lehké kulomety mají pohotovost na střední vzdálenosti, ale do jejich projevu hodně mluví zpětný ráz, průraznost a bonusové elementy. Ideální výzbroj už tak není jen otázkou statistik a teoretické palné síly. Každou zbraň je lepší vyzkoušet, protože i dva zdánlivě totožné kusy mohou mít rozdílné schopnosti. Tím však neříkám, že musíte měnit nádobíčko každých pět minut. Pokud se nehodláte vzdát oblíbeného vybavení, je tu pořád ponk a možnost upgradu. Jen se k němu nedostanete tak často, jak byste si možná přáli.

Druhou věcí, která ve velkém ovlivní pocit z hraní, je třída světa. Ta má nově označení Apocalypse a zvedá obtížnost o kus výš. Rovnítko mezi původní třídou a tou novou neexistuje. Apokalypsa má vyšší počet nepřátel, větší výdrž jednotlivých vln a jejich pestřejší složení. Osamělí střelci to mají nejsložitější. Jejich akce se může lehce stát jen smutným grindem za lepším vybavením, protože si budou tvrdohlavě stát za vyšší obtížností, kterou ještě nedávno zvládali. Pamatujte, máte se bavit, nikoliv dělat z Outriders další Dark Souls. Výzva je fajn, ale pokořitelná. A je lepší, se k vybavení dostat od spodních levelů než se dvě hodiny modlit za zázrak. Skupiny střelců by pak měly obnovit staré vazby, protože nové hráče najdete jen velmi těžko.

Ale nikdo vám nebrání to zkoušet. Mezitím, co se bude matchmaking snažit najít v oceánu zlatou rybku, podívejte se na rozšířené RPG prvky. Původní strom dovedností, dostal další dvě „větvě“, které vzdáleně, a jistě jen náhodou, připomínají podobný systém z The Division 2. Jedna větev pomáhá posilovat či usměrňovat vaši moc, ta druhá vylepšuje atributy boje, jako dobu přebíjení, citlivost míření atd. Hra by se bez toho nejspíš i obešla, ale vy alespoň máte pocit, že se neustále něco zlepšuje (a reálně tomu tak i je). A také, že autoři ten rok a něco skutečně cosi tvořili. Nebo se o to alespoň pokoušeli.

To platí i pro nový režim raidu, který se zpřístupní po dokončení příběhu Worldslayer. The Trials of Tarya Gratar jsou kombinací arén a hordy. Dají se označit za ideální místo pro lootování a vybití přebytečné energie. Jejich největší výhodou je velká míra přizpůsobení, kdy si výslednou výzvu nastavujete sami. Od místa výkonu práce, až k nepřátelům a obtížnosti, od čehož se pak odvíjí získaná odměna. Ve své podstatě jde o Expedice na steroidech, které už rozhodně nejsou pro jednotlivce. Audiovizuálně, případně technicky, se dodatek neliší od základní hry. Což myslím i v tom špatném, protože drobné technické chyby přetrvávají. Je smutné, že i Xbox Series X občas se zpožděním doostří texturu nebo doplní objekt. Jde o ojedinělou záležitost, ale stává se.

Ono by nakonec stačilo bohatě napsat, že Worldslayer je nutnost pro fanoušky Outriders. Pokud jste základní hru vydolovali jak diamantový důl a občas se vrátili oprášit pavučiny v muničním skladu, nemáte sebemenší důvod otálet s pořízením. A nejspíš v tuto dobu už příběhovou část máte hotovou. Ovšem pokud jste titul doteď míjeli, tak nový obsah na vašem stanovisku nic nezmění.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Puritáni snad odpustí, ale přídavek pro Outriders je jako sex za úplatu. Za své peníze dostanete adekvátní potěšení s milou tváří, která přesně ví, jaké prvky a metody použít, abyste byli maximálně spokojeni. Ale jakmile „číslo“ skončí, jdete si po svém. Nebyla v tom vášeň, nebyly v tom emoce a už vůbec ne láska. Prostě jen uvolnění přebytečného pnutí a zase někdy příště.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»