Recenze: Overwatch

Autor: Josef Brožek Publikováno: 29.5.2016, 15:54

Publikováno: 29.5.2016, 15:54

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Blizzard je vydavatelem a vývojářem v něčem naprosto unikátním. Dokáže naprosto přesně vycítit, co hráči chtějí a chtít by mohli, vytvořit hru a i přestože si to všichni představovali úplně jinak, Blizzard řekne: „Takhle jste to chtěli a takhle je to správně“. My zhypnotizované ovečky pak lezeme po čtyřech a ze země sníme úplně všechno, co nám předhodí a náležitě to pochválíme i přesto, že to mohlo být třeba slanější. Blizzard má prostě talent, skvělé nápady a za každým výrobkem je vidět pořádný kus řemeslné práce. Přesně proto se všechny jejich hry hrají už léta letoucí a jejich popularita snad nikdy neupadne, a to proto, že se zároveň umí o své hry v budoucnu skvěle starat. Warcraft se už hraje jedenáct let, Starcraft ještě déle, Diablo je legenda se všemi třemi díly, Hearoes of The Storm se pomalu ale jistě koření na eSport scéně, Hearthstone se z mobilních zařízení asi nedostane nikdy a jejich nová střílečka Overwatch vypadá, že se bude hrát taky hodně dlouho. Proč? Protože Blizzard.

Na Overwatch jsme se těšili už od prvního oznámení. Ačkoliv byl takovou tichou vodou, postupem času se dostal až na reklamní výřezy Facebooku, Youtube, a dokonce i do těch letáků, co nám pořád pošťačky cpou do schránky. Overwatch prostě nastavil laťku ještě o něco výš, než ji před lety nastavil Team Fortress a následně i Team Fortress 2, který staví především na svém infantilním humoru. Overwatch chce být jeho nástupcem a obnovit zašlou slávu hero FPS multiplayerových stříleček. No a dámy a pánové, přesně to se Overwatch taky povedlo.

Ačkoliv se může zdát, že Overwatch konkuruje Battleborn, jenž jsme recenzovali nedávno, tak se nenechte zmýlit. Battleborn se snaží vytvořit FPS mobu a i přestože zde najdete přes dvacet hratelných postav, tak se hraje do čista jinak, než Overwatch. Overwatch totiž vychází přímo z konceptu Team Fortress, a tak zde najdete útočné postavy, obranné postavy, těžkotonážní postavy a postavy, které podporují ostatní členy týmu.

image

Postav je celkem 21. Šest pro útok, šest pro obranu, pět těžkotonážních, které drží předsunutou linii a čtyři podpůrné. Každá třída má svoji důležitou úlohu a tak není dobré stavět tým pouze z jedné z nich. Složení týmu je dost důležité, a tak většinou ty nejlepší postavy berou ti první zúčastnění a zbytek se musí přizpůsobit, protože pokud by brali jen jednu skupinu, nebo snad úplně stejnou postavu, šance na výru se snižují. Je tedy taky důležité sledovat situaci vybraných postav v průběhu hry, protože na rozdíl od takového Battleborn, zde lze měnit postavy během hry.

Každá postava má svoje vlastní, speciální schopnosti a svou zbraň (někdy i s alternativní střelbou), plus jednu ultimátní schopnost, která se nabíjí postupem hraní, přičemž rychlost nabíjení ultimátní schopnosti je možné urychlit zabíjením, případně pomáháním spojencům. Na druhou stranu, pokud nikoho nezabijete, ultimátní schopnost vám pár killů po nabití zajistí. Postavy se od sebe dost liší, ovšem s jistotou, že každá si svého konzumenta vždy najde. Nezdá se nám však, že by všechny byly tak nějak na stejné úrovni. Některé jsou silnější a některé slabší – celkově, ale je fakt, že každá taky vyžaduje potřebnou dávku skillu. Mezitím, co taková Trace je pro másla, není zas tak moc zábavná, ale killy rozdává jak na běžícím páse, tak Genjsi se svými samurajskými meči je úplně jiná sranda, bohužel na úkor jeho vysoké obtížnosti vyžadující strategii, správné načasování a rychlost, kterou samozřejmě oproti Trace moc nemá. Víceméně ale můžeme říct, že nás postavy bavily úplně všechny.

Zahrajete si celkem na 12 mapách, a to hned ve čtyřech klasických módech – King of the Hill (control point, přetahování o body), Payload (escort), Capture (assault, kde hráči zabírají bod na mapě a protistrana se jim v tom snaží zabránit) a Hybrid (kombinace Payload a Capture). Zajímavější ale je Brawl režim namísto kompetitivního proti hráčům nebo botům. Podobnou věc jistě znají hráči Tawern Brawlu, kdy každý týden přijde nové utkání se speciálním nastavením a pravidly. To samé vás čeká každý týden v Brawl módu v Overwatch. Můžou se zvětšit životy, zmenšit mapy, zmizet zbraně, speciální schopnosti, no zkrátka, možnosti Blizzardu jsou neomezené.

Každou postavu lze upravovat. Pro každou se ve hře nachází nemálo oblečků, přičemž bychom více ocenili, kdyby byly členité a daly se přizpůsobovat. Poté taunty, jak se vysmát protivníkovi při kameře po zabití, spreje, kterými lze nesprejovat vlastní logo na zeď během hry, hlasy postav a tak dále. Veškeré vybavení získáváte buď achievmenty, anebo otevíráním bedýnek získaných za dosažení nějakého bodu, nebo navýšením levelu svého účtu. Bedínky samozřejmě také možno dokoupit na Xbox Store za reálné peníze. Dvojice beden vyjde na šedesát korun, přičemž platí množstevní sleva při koupi více.

image (2)

Mapy jsou veselé převážně barevné a skvěle designované. Co taky od Blizzardu jiného čekat. Ovšem k rychlosti hry bychom kvitovali méně smrtelných propastí, protože je pak nutné dávat větší pozor, kam šlapete, a to obzvlášť u těch nejrychlejších postav s teleportací. Je možné nastavit si i vlastní hru, pozvat přátele a utkat se s nimi v až 6v6. Více bychom sice uvítali více hráčů, ovšem rozumíme, že vzhledem k tomu, že mapy nejsou úplně největší, a to proto, aby nezpomalovaly tempo hry, tak bylo nutné maximum postav trošku zredukovat. Navíc přece jen tvůrci mají záměr dostat hru i na profesionální utkání, v čemž by jim větší počet hráčů mohl jakýmkoliv způsobem bránit.

image (1)

Grafické zpracování je roztomilé, barevné, až komiksové nebo rovnou vypadající jako Disney pohádky, jak jsme už kdysi prohlásili. Někomu se to může zdát dětinské, ovšem dovolíme si nesouhlasit. Stejný grafický styl před X lety zvolili autoři Team Fortress 2 a dodnes hra svým vzhledem nezestárla. Takže je to spíš kvůli zábavnosti, neokoukanosti a technologické trvanlivosti. To samé platí pro hudbu a zvuky, které také zní jak z Disney pohádky, ale baví jak malé tak dospělé. Dokonce jsme se dozvěděli, že zvuk při trefení nepřítele je upraveným zvukem otevřeného piva nebo limonády. Vtipné, že?
Čekali jsme, čekali jsme dlouho a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Nástupce Team Fortress 2, který jej konečně sesadil z trůnu a ještě nám ho dodal v plné parádě na konzole. Vše funguje jak má, s technickými chybami jsme se až na jednu nesetkali (nejde nastavit rozlišení HUD), čekal na nás příjemný a přehledný tutoriál, postav je převelice, map taky, módy jsou zábavné, design taky, a protože Blizzard známe, tak se můžeme těšit v budoucnu i na spoustu nových updatu a nového obsahu, takže ji věstíme dlouholetou budoucnost. Na hře je hrozně cítit, že není Free to Play a za ty peníze jste dostali opravdu pořádnou porci kvalitní zábavy, která se vás dále nesnaží „rejžovat“, a tak to má být. Na hře je ale především cítit, že ji s něhou dělal právě Blizzard, který nás dokonce přesvědčil, že umí dělat hry i na konzole, a to i přesto, že vyhledal pomoc Bungie. Proč to říkáme? Protože Blizzard… Blizzard je králem videoher.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Overwatch je právoplatným nástupcem krále hero multiplayerových stříleček, Team Fortress 2, a to s ještě větším obsahem a větším výběrem postav. Vytvořil ho Blizzard. Co chcete ještě vědět více?
15. 04. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»