Recenze: Overwatch

Autor: Josef Brožek Publikováno: 29.5.2016, 15:54

Publikováno: 29.5.2016, 15:54

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 737 článků

Blizzard je vydavatelem a vývojářem v něčem naprosto unikátním. Dokáže naprosto přesně vycítit, co hráči chtějí a chtít by mohli, vytvořit hru a i přestože si to všichni představovali úplně jinak, Blizzard řekne: „Takhle jste to chtěli a takhle je to správně“. My zhypnotizované ovečky pak lezeme po čtyřech a ze země sníme úplně všechno, co nám předhodí a náležitě to pochválíme i přesto, že to mohlo být třeba slanější. Blizzard má prostě talent, skvělé nápady a za každým výrobkem je vidět pořádný kus řemeslné práce. Přesně proto se všechny jejich hry hrají už léta letoucí a jejich popularita snad nikdy neupadne, a to proto, že se zároveň umí o své hry v budoucnu skvěle starat. Warcraft se už hraje jedenáct let, Starcraft ještě déle, Diablo je legenda se všemi třemi díly, Hearoes of The Storm se pomalu ale jistě koření na eSport scéně, Hearthstone se z mobilních zařízení asi nedostane nikdy a jejich nová střílečka Overwatch vypadá, že se bude hrát taky hodně dlouho. Proč? Protože Blizzard.

Na Overwatch jsme se těšili už od prvního oznámení. Ačkoliv byl takovou tichou vodou, postupem času se dostal až na reklamní výřezy Facebooku, Youtube, a dokonce i do těch letáků, co nám pořád pošťačky cpou do schránky. Overwatch prostě nastavil laťku ještě o něco výš, než ji před lety nastavil Team Fortress a následně i Team Fortress 2, který staví především na svém infantilním humoru. Overwatch chce být jeho nástupcem a obnovit zašlou slávu hero FPS multiplayerových stříleček. No a dámy a pánové, přesně to se Overwatch taky povedlo.

Ačkoliv se může zdát, že Overwatch konkuruje Battleborn, jenž jsme recenzovali nedávno, tak se nenechte zmýlit. Battleborn se snaží vytvořit FPS mobu a i přestože zde najdete přes dvacet hratelných postav, tak se hraje do čista jinak, než Overwatch. Overwatch totiž vychází přímo z konceptu Team Fortress, a tak zde najdete útočné postavy, obranné postavy, těžkotonážní postavy a postavy, které podporují ostatní členy týmu.

image

Postav je celkem 21. Šest pro útok, šest pro obranu, pět těžkotonážních, které drží předsunutou linii a čtyři podpůrné. Každá třída má svoji důležitou úlohu a tak není dobré stavět tým pouze z jedné z nich. Složení týmu je dost důležité, a tak většinou ty nejlepší postavy berou ti první zúčastnění a zbytek se musí přizpůsobit, protože pokud by brali jen jednu skupinu, nebo snad úplně stejnou postavu, šance na výru se snižují. Je tedy taky důležité sledovat situaci vybraných postav v průběhu hry, protože na rozdíl od takového Battleborn, zde lze měnit postavy během hry.

Každá postava má svoje vlastní, speciální schopnosti a svou zbraň (někdy i s alternativní střelbou), plus jednu ultimátní schopnost, která se nabíjí postupem hraní, přičemž rychlost nabíjení ultimátní schopnosti je možné urychlit zabíjením, případně pomáháním spojencům. Na druhou stranu, pokud nikoho nezabijete, ultimátní schopnost vám pár killů po nabití zajistí. Postavy se od sebe dost liší, ovšem s jistotou, že každá si svého konzumenta vždy najde. Nezdá se nám však, že by všechny byly tak nějak na stejné úrovni. Některé jsou silnější a některé slabší – celkově, ale je fakt, že každá taky vyžaduje potřebnou dávku skillu. Mezitím, co taková Trace je pro másla, není zas tak moc zábavná, ale killy rozdává jak na běžícím páse, tak Genjsi se svými samurajskými meči je úplně jiná sranda, bohužel na úkor jeho vysoké obtížnosti vyžadující strategii, správné načasování a rychlost, kterou samozřejmě oproti Trace moc nemá. Víceméně ale můžeme říct, že nás postavy bavily úplně všechny.

Zahrajete si celkem na 12 mapách, a to hned ve čtyřech klasických módech – King of the Hill (control point, přetahování o body), Payload (escort), Capture (assault, kde hráči zabírají bod na mapě a protistrana se jim v tom snaží zabránit) a Hybrid (kombinace Payload a Capture). Zajímavější ale je Brawl režim namísto kompetitivního proti hráčům nebo botům. Podobnou věc jistě znají hráči Tawern Brawlu, kdy každý týden přijde nové utkání se speciálním nastavením a pravidly. To samé vás čeká každý týden v Brawl módu v Overwatch. Můžou se zvětšit životy, zmenšit mapy, zmizet zbraně, speciální schopnosti, no zkrátka, možnosti Blizzardu jsou neomezené.

Každou postavu lze upravovat. Pro každou se ve hře nachází nemálo oblečků, přičemž bychom více ocenili, kdyby byly členité a daly se přizpůsobovat. Poté taunty, jak se vysmát protivníkovi při kameře po zabití, spreje, kterými lze nesprejovat vlastní logo na zeď během hry, hlasy postav a tak dále. Veškeré vybavení získáváte buď achievmenty, anebo otevíráním bedýnek získaných za dosažení nějakého bodu, nebo navýšením levelu svého účtu. Bedínky samozřejmě také možno dokoupit na Xbox Store za reálné peníze. Dvojice beden vyjde na šedesát korun, přičemž platí množstevní sleva při koupi více.

image (2)

Mapy jsou veselé převážně barevné a skvěle designované. Co taky od Blizzardu jiného čekat. Ovšem k rychlosti hry bychom kvitovali méně smrtelných propastí, protože je pak nutné dávat větší pozor, kam šlapete, a to obzvlášť u těch nejrychlejších postav s teleportací. Je možné nastavit si i vlastní hru, pozvat přátele a utkat se s nimi v až 6v6. Více bychom sice uvítali více hráčů, ovšem rozumíme, že vzhledem k tomu, že mapy nejsou úplně největší, a to proto, aby nezpomalovaly tempo hry, tak bylo nutné maximum postav trošku zredukovat. Navíc přece jen tvůrci mají záměr dostat hru i na profesionální utkání, v čemž by jim větší počet hráčů mohl jakýmkoliv způsobem bránit.

image (1)

Grafické zpracování je roztomilé, barevné, až komiksové nebo rovnou vypadající jako Disney pohádky, jak jsme už kdysi prohlásili. Někomu se to může zdát dětinské, ovšem dovolíme si nesouhlasit. Stejný grafický styl před X lety zvolili autoři Team Fortress 2 a dodnes hra svým vzhledem nezestárla. Takže je to spíš kvůli zábavnosti, neokoukanosti a technologické trvanlivosti. To samé platí pro hudbu a zvuky, které také zní jak z Disney pohádky, ale baví jak malé tak dospělé. Dokonce jsme se dozvěděli, že zvuk při trefení nepřítele je upraveným zvukem otevřeného piva nebo limonády. Vtipné, že?
Čekali jsme, čekali jsme dlouho a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Nástupce Team Fortress 2, který jej konečně sesadil z trůnu a ještě nám ho dodal v plné parádě na konzole. Vše funguje jak má, s technickými chybami jsme se až na jednu nesetkali (nejde nastavit rozlišení HUD), čekal na nás příjemný a přehledný tutoriál, postav je převelice, map taky, módy jsou zábavné, design taky, a protože Blizzard známe, tak se můžeme těšit v budoucnu i na spoustu nových updatu a nového obsahu, takže ji věstíme dlouholetou budoucnost. Na hře je hrozně cítit, že není Free to Play a za ty peníze jste dostali opravdu pořádnou porci kvalitní zábavy, která se vás dále nesnaží „rejžovat“, a tak to má být. Na hře je ale především cítit, že ji s něhou dělal právě Blizzard, který nás dokonce přesvědčil, že umí dělat hry i na konzole, a to i přesto, že vyhledal pomoc Bungie. Proč to říkáme? Protože Blizzard… Blizzard je králem videoher.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Overwatch je právoplatným nástupcem krále hero multiplayerových stříleček, Team Fortress 2, a to s ještě větším obsahem a větším výběrem postav. Vytvořil ho Blizzard. Co chcete ještě vědět více?
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»