Recenze: Overwatch

Autor: Josef Brožek Publikováno: 29.5.2016, 15:54

Publikováno: 29.5.2016, 15:54

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Blizzard je vydavatelem a vývojářem v něčem naprosto unikátním. Dokáže naprosto přesně vycítit, co hráči chtějí a chtít by mohli, vytvořit hru a i přestože si to všichni představovali úplně jinak, Blizzard řekne: „Takhle jste to chtěli a takhle je to správně“. My zhypnotizované ovečky pak lezeme po čtyřech a ze země sníme úplně všechno, co nám předhodí a náležitě to pochválíme i přesto, že to mohlo být třeba slanější. Blizzard má prostě talent, skvělé nápady a za každým výrobkem je vidět pořádný kus řemeslné práce. Přesně proto se všechny jejich hry hrají už léta letoucí a jejich popularita snad nikdy neupadne, a to proto, že se zároveň umí o své hry v budoucnu skvěle starat. Warcraft se už hraje jedenáct let, Starcraft ještě déle, Diablo je legenda se všemi třemi díly, Hearoes of The Storm se pomalu ale jistě koření na eSport scéně, Hearthstone se z mobilních zařízení asi nedostane nikdy a jejich nová střílečka Overwatch vypadá, že se bude hrát taky hodně dlouho. Proč? Protože Blizzard.

Na Overwatch jsme se těšili už od prvního oznámení. Ačkoliv byl takovou tichou vodou, postupem času se dostal až na reklamní výřezy Facebooku, Youtube, a dokonce i do těch letáků, co nám pořád pošťačky cpou do schránky. Overwatch prostě nastavil laťku ještě o něco výš, než ji před lety nastavil Team Fortress a následně i Team Fortress 2, který staví především na svém infantilním humoru. Overwatch chce být jeho nástupcem a obnovit zašlou slávu hero FPS multiplayerových stříleček. No a dámy a pánové, přesně to se Overwatch taky povedlo.

Ačkoliv se může zdát, že Overwatch konkuruje Battleborn, jenž jsme recenzovali nedávno, tak se nenechte zmýlit. Battleborn se snaží vytvořit FPS mobu a i přestože zde najdete přes dvacet hratelných postav, tak se hraje do čista jinak, než Overwatch. Overwatch totiž vychází přímo z konceptu Team Fortress, a tak zde najdete útočné postavy, obranné postavy, těžkotonážní postavy a postavy, které podporují ostatní členy týmu.

image

Postav je celkem 21. Šest pro útok, šest pro obranu, pět těžkotonážních, které drží předsunutou linii a čtyři podpůrné. Každá třída má svoji důležitou úlohu a tak není dobré stavět tým pouze z jedné z nich. Složení týmu je dost důležité, a tak většinou ty nejlepší postavy berou ti první zúčastnění a zbytek se musí přizpůsobit, protože pokud by brali jen jednu skupinu, nebo snad úplně stejnou postavu, šance na výru se snižují. Je tedy taky důležité sledovat situaci vybraných postav v průběhu hry, protože na rozdíl od takového Battleborn, zde lze měnit postavy během hry.

Každá postava má svoje vlastní, speciální schopnosti a svou zbraň (někdy i s alternativní střelbou), plus jednu ultimátní schopnost, která se nabíjí postupem hraní, přičemž rychlost nabíjení ultimátní schopnosti je možné urychlit zabíjením, případně pomáháním spojencům. Na druhou stranu, pokud nikoho nezabijete, ultimátní schopnost vám pár killů po nabití zajistí. Postavy se od sebe dost liší, ovšem s jistotou, že každá si svého konzumenta vždy najde. Nezdá se nám však, že by všechny byly tak nějak na stejné úrovni. Některé jsou silnější a některé slabší – celkově, ale je fakt, že každá taky vyžaduje potřebnou dávku skillu. Mezitím, co taková Trace je pro másla, není zas tak moc zábavná, ale killy rozdává jak na běžícím páse, tak Genjsi se svými samurajskými meči je úplně jiná sranda, bohužel na úkor jeho vysoké obtížnosti vyžadující strategii, správné načasování a rychlost, kterou samozřejmě oproti Trace moc nemá. Víceméně ale můžeme říct, že nás postavy bavily úplně všechny.

Zahrajete si celkem na 12 mapách, a to hned ve čtyřech klasických módech – King of the Hill (control point, přetahování o body), Payload (escort), Capture (assault, kde hráči zabírají bod na mapě a protistrana se jim v tom snaží zabránit) a Hybrid (kombinace Payload a Capture). Zajímavější ale je Brawl režim namísto kompetitivního proti hráčům nebo botům. Podobnou věc jistě znají hráči Tawern Brawlu, kdy každý týden přijde nové utkání se speciálním nastavením a pravidly. To samé vás čeká každý týden v Brawl módu v Overwatch. Můžou se zvětšit životy, zmenšit mapy, zmizet zbraně, speciální schopnosti, no zkrátka, možnosti Blizzardu jsou neomezené.

Každou postavu lze upravovat. Pro každou se ve hře nachází nemálo oblečků, přičemž bychom více ocenili, kdyby byly členité a daly se přizpůsobovat. Poté taunty, jak se vysmát protivníkovi při kameře po zabití, spreje, kterými lze nesprejovat vlastní logo na zeď během hry, hlasy postav a tak dále. Veškeré vybavení získáváte buď achievmenty, anebo otevíráním bedýnek získaných za dosažení nějakého bodu, nebo navýšením levelu svého účtu. Bedínky samozřejmě také možno dokoupit na Xbox Store za reálné peníze. Dvojice beden vyjde na šedesát korun, přičemž platí množstevní sleva při koupi více.

image (2)

Mapy jsou veselé převážně barevné a skvěle designované. Co taky od Blizzardu jiného čekat. Ovšem k rychlosti hry bychom kvitovali méně smrtelných propastí, protože je pak nutné dávat větší pozor, kam šlapete, a to obzvlášť u těch nejrychlejších postav s teleportací. Je možné nastavit si i vlastní hru, pozvat přátele a utkat se s nimi v až 6v6. Více bychom sice uvítali více hráčů, ovšem rozumíme, že vzhledem k tomu, že mapy nejsou úplně největší, a to proto, aby nezpomalovaly tempo hry, tak bylo nutné maximum postav trošku zredukovat. Navíc přece jen tvůrci mají záměr dostat hru i na profesionální utkání, v čemž by jim větší počet hráčů mohl jakýmkoliv způsobem bránit.

image (1)

Grafické zpracování je roztomilé, barevné, až komiksové nebo rovnou vypadající jako Disney pohádky, jak jsme už kdysi prohlásili. Někomu se to může zdát dětinské, ovšem dovolíme si nesouhlasit. Stejný grafický styl před X lety zvolili autoři Team Fortress 2 a dodnes hra svým vzhledem nezestárla. Takže je to spíš kvůli zábavnosti, neokoukanosti a technologické trvanlivosti. To samé platí pro hudbu a zvuky, které také zní jak z Disney pohádky, ale baví jak malé tak dospělé. Dokonce jsme se dozvěděli, že zvuk při trefení nepřítele je upraveným zvukem otevřeného piva nebo limonády. Vtipné, že?
Čekali jsme, čekali jsme dlouho a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Nástupce Team Fortress 2, který jej konečně sesadil z trůnu a ještě nám ho dodal v plné parádě na konzole. Vše funguje jak má, s technickými chybami jsme se až na jednu nesetkali (nejde nastavit rozlišení HUD), čekal na nás příjemný a přehledný tutoriál, postav je převelice, map taky, módy jsou zábavné, design taky, a protože Blizzard známe, tak se můžeme těšit v budoucnu i na spoustu nových updatu a nového obsahu, takže ji věstíme dlouholetou budoucnost. Na hře je hrozně cítit, že není Free to Play a za ty peníze jste dostali opravdu pořádnou porci kvalitní zábavy, která se vás dále nesnaží „rejžovat“, a tak to má být. Na hře je ale především cítit, že ji s něhou dělal právě Blizzard, který nás dokonce přesvědčil, že umí dělat hry i na konzole, a to i přesto, že vyhledal pomoc Bungie. Proč to říkáme? Protože Blizzard… Blizzard je králem videoher.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Overwatch je právoplatným nástupcem krále hero multiplayerových stříleček, Team Fortress 2, a to s ještě větším obsahem a větším výběrem postav. Vytvořil ho Blizzard. Co chcete ještě vědět více?
22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»