Recenze: Perception

Autor: chaosteorycz Publikováno: 10.6.2017, 13:50

Publikováno: 10.6.2017, 13:50

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

Když vám řeknu jméno The Deep End, patrně vám absolutně nic neřekne, ale jakmile vytáhnu Irrational Games a sérii BioShock, jste okamžitě doma. Poté, co se z legendárního celku stal spíše Titanic, začala velká část vývojářů hledat útočiště jinde, přičemž ti schopnější si založili vlastní tvůrčí tým. Právě The Deep End je jedním z nich a když k takové partě zkušených fachmanů přihodíte pár lidí stojících při vzniku série Dead Space, jsou očekávání možná až příliš nezdravá. Ostatně prvotina Perception vypadá na papíře a v traileru opravdu zajímavě.

Nevidím zlo, ale slyším ho
Hlavním tématem malé nezávislé hry by se dala označit slepota, ale není to úplně pravda. Cassie Thorntonová je nevidomá a se svým handicapem se naučila žít relativně „normální“ život. Co jí totiž chybí na vizuálním vnímání světa, to jí vynahrazují uši s citlivostí netopýřího echolokátoru, díky nimž je schopna si ze zvuků složit obraz prostředí. Psychiku jí ovšem ničí noční můry, ve kterých vidí starý dům a věci jako lano či palubní lístek. Po delším pátrání zjišťuje, že do snů jí kradmo vstupuje rezidence Echo Bluff, a tak ji nenapadne nic lepšího než se k ní s přítelem vydat. Jenže na místě je dřív a znáte ženské, prostě nemůžou počkat na doprovod a musí rypák, v tomto případě slepeckou hůl, strčit tam, kam se neodváží ani exorcista s kanystrem svěcené vody.

Je snad dům posedlý démony? Těžko říct, protože po dohrání podobných explorativních her založených na příběhu, mám drobné výpadky mozkovny, nicméně z toho, co si pamatuji, to tak vypadá. Od prvních kroků, ve zdánlivě opuštěném domě, se prostřednictvím hrdinky ocitnete tváří tvář historii rezidence mající na svědomí nejednoho nájemníka pytle na mrtvoly. Vjemy z prostředí jsou natolik silné, že se Cassie reflektují osoby a události z nedávné i vzdálené historie. V domě ale přeci jen není sama. Je tam s ní cosi, co slyší každý její krok, každý náraz hole a každé, třebaže sebemenší nadechnutí. Prostředí se navíc mění s každým dalším osudem jeho bývalých vlastníků, nabízí se tak otázka, nemá-li Cassie už lehce vyrabovanou mysl, protože i ona má ve svém nitru démony, s nimiž se patrně ještě úplně nevypořádala.

Nevidomost hlavní zbraní
Námět je vcelku zajímavý, možná ještě více ve chvíli, kdy se dozvíte o skutečných událostech v 17. století, které sloužili jako inspirace. Ano, všichni známe, jak to chodí, na Aljašce prý unáší mimozemšťané obyvatele a jakási doktorka to odhalila a má i důkazy. Tak pravil kdysi jeden film, který byl přitom natáčený v Bulharsku a odkazoval na osobu, o niž vědí zřejmě jen investigativní novináři rubriky „Taje a záhady“ v časopise Ohníček. I v tomto případě bude inspirace jen odrazový můstek pro vlastní příběh, který je ve své podstatě povídkový. Během necelých třech hodin se setkáte s několika dějovými liniemi, které mají určité spojitosti nejen s domem, ale také mezi sebou. Musím se přiznat, že podobnému stylu vyprávění jsem nakloněný, a že jsem se zájmem sledoval, kde vlastně Perception nakonec zakotví.

Vyprávění hodně pomáhá výtvarná stránka, kterou je tma. Bez pohybu a okolních rušivých vjemů vaše pěstěná velkoformátová televize zčerná na uhel, což se ovšem takřka nestává, protože skutečnou podobu okolí naznačují zapnutá rádia, netěsnící topení, kapání vody, tikající hodiny a další zvuky, které jsme se naučili ignorovat, protože vidíme. Když už přeci jen ruchy ztichnou, oženete se slepeckou holí a náraz vymodeluje část prostoru kolem vás. Tento herní prvek je výborný, neboť autoři si pohráli s materiály a je rozdíl, klepete-li na zeď nebo lampu. Po nosných částech domu se zvuk spíše veze, a tak se vám zobrazí část zdi, podlaha a jen malá část okolních věcí. Stačí ale ťuknout do něčeho kovového a zvonivý tón vykreslí vše v okruhu deseti metrů. Ne, že se pokusíte kopírovat Larse Ulricha a začnete uprostřed obýváku bubnovat největší hity Metallicy. Tajemná entita bloudící po domě totiž není hluchá.

Sám sobe nepřítelem?
No, někdy je možná více než to. Při větším používání echolokace hra varuje, že dům na zvuky reaguje. To je sice pravda, ale vyvolat zlo, pakliže není v druhé místnosti, znamená klepat holí kadencí útočné pušky. Schválně jsem jednou zkoušel limit, při němž mi levitující entita přijde ubrat kyslík a málem to odnesl můj prst. Jindy naopak udeříte jen příležitostně, a přesto musíte náhle hledat úkryt v podobě skříně, truhly, postele či závěsů. Ono tajemno, vytvářející hororovou atmosféru, tak funguje zhruba na půl, protože dříve či později zjistíte, že se vám nemůže nic stát. Buď se stačíte schovat nebo vás chroptící neznámý lapí a vrátí ke vchodu. To vám sice zkomplikuje další postup, protože poslední úseky musíte absolvovat znovu, ale to je tak vše.

Trochu rozporuplně skončilo i prohledávání prostředí. Jako slepá osoba si normální písmo v zásadě nepřečtete a řešení hádanek je téměř nemožné. Autoři to do jisté míry vyřešili lišácky a dali Cassie mobilní telefon s pomocnicí Delphi. Ta převádí vyfocený text na mluvené slovo, a tak replikuje nalezené dokumenty. Při řešení hádanek zase pomůže aplikace Friendly Eye. Vyfocené prostředí se automaticky pošle do příslušného centra, kde vám operátor, v tomto případě Nick, sdělí viditelná fakta. Bez debat, výborní a skvěle zpracovaní pomocníci pak ztrácí zejména na tom, že se dostavují ve větší míře až v druhé půli hry, což může být pro celou řadu hráčů pozdě. Hra se i přes krátkou hrací dobu snaží budovat své já velice pozvolna, k čemuž nemá bohužel nejlepší předpoklady.

Pomalu a poklidně
Mimo již zmíněné způsoby dochází k vyprávění za pomoci předmětů, k nimž se vážou nějaké vzpomínky. Při optimální hratelnosti, tedy abych nemusel přemýšlet nad tím, že mě to příliš nebaví, by předmětů muselo být alespoň dvakrát tolik. Medvědí službu mohlo udělat interaktivní prostředí, ve kterém zásuvky a skříně ukryjí důležité fragmenty příběhu nebo hádanky. K tomu ale dojde stejně často, jako k pozorování Halleyovy komety. Ještě více prostoru mohl dostat mobilní telefon, jenž kromě zmíněných aplikací má jen okrajové využití. Jeho zvonění tak nepomáhá při echolokaci, případně neláká „pana domácího“ mimo hlavní cestu. Jenže co bych nechtěl, když ten nekňuba nereaguje ani na hluk z rádia či televize. Autoři sice mají spoustu nápadů, ale málokterý dotahují do detailu.

U kritiky grafického zpracování je to tentokrát jednoduché. Jelikož neznám nikoho s darem echolokace, těžko mohu soudit jeho věrohodnost, pokud se to tedy vůbec dá. Minimalistické rámování blízkých obrysů nicméně vypadá velice poutavě a myšlenka změn barvy podle aktuální situace se k němu hodí. Za běžného stavu nicotu oživují odstíny modré, přičemž úkoly jsou bílé a místa vhodná k úkrytu zelená. Přijde-li na scénu nebezpečí, modrou střídá červená a vy máte jen několik málo vteřin na to, abyste buď utekli, nebo zalezli do skrýše. Chod je naprosto plynulý, ukládání automatické a mimo úvodního delšího načítání není ve hře nic, co by brzdilo hratelnost.

Za příjemný se dá označit dabing všech postav, Cassie nevyjímaje a účel plní i zvuky, ruchy a hudba. Utajen mi zůstal výskyt MP3 přehrávače v mobilním telefonu, který obsahuje 3 skladby. Za poslechnutí všech dostanete ajch a? A nic, protože s telefonem v ruce se postava nemůže hýbat, načež hudba nehraje bez telefonu v ruce. Kruh se uzavřel, Samara utopila, ale otázka „proč“ zůstala. Nejde ani o náhradu staré dobré pauzy ve hře, tudíž se z této funkce stala větší záhada než ze samotného příběhu. Na druhou stranu, i tady se opět ukazuje, že samotný nápad je k ničemu, nedotáhnete-li realizaci k dokonalosti. Cenovka 459 Kč je tak možná až příliš bláhová, nicméně to už nechám na vašem posouzení.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Perception hoří především na dvou aspektech. Prvním jsou přehnaná očekávání plynoucí z dobrých trailerů a minulosti jádra tvůrčího týmu a druhým jsou nedotaženosti prošpikované snad všemi herními kouty. Co naplat, že povídková forma hře sluší, že si hlavní hrdinku oblíbíte a že námět jako takový dýchá originalitou, když jednotlivé herní prvky řvou: „Chceme více prostoru“. Nenaplněný potenciál trápí i atmosféru, která by strašně moc chtěla být hororem, ale daří se jí to jen místy. Takhle je Perception lehce nadprůměrnou hrou, jenž si po dohrání už nikdy nezahrajete.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»