Recenze: Prey

Autor: chaosteorycz Publikováno: 9.5.2017, 19:11

Publikováno: 9.5.2017, 19:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1984 článků

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za každou cenu. Zaujmout je jedna věc, zůstat ale přitom osobitý, je věc druhá.

Xbox 07.05.2017 6_03_21

Ohnivé vody už nikdy více
To ostatně platí i pro hlavní postavu pojmenovanou Morgan Yu, dělající pod svým bratrem testovací krysu společnosti TranStar. Prý, že když projde dobře testy na vylepšení lidských schopností, stane se plnohodnotnou součástí týmu. Kdyby tušila, jak se celé ráno nechutně podělá, patrně by raději zůstala v posteli a bratra poslal běhat do parku. Při posledním testu je doktor napaden posednutým porcelánem a Morgan se v mlžném oparu sedativ poddává gravitaci. Sní či bdí, je to sen, totéž ráno, tentýž den, subjekt byl probuzen. A tím pohádka končí, přirovnání ke kryse nabírá hmotný rozměr a postava zjišťuje, že nějaký ten pátek slouží jako živoucí zkumavka mimozemské rasy Typhon, která se z dlouhé chvíle rozhodla převzít vládu nad vesmírnou stanicí Talos I, načež homo sapiens se stává ohroženým druhem.

Tím vám ale neříkám nic nového, protože to už beztak víte díky demoverzi stejně dobře, jako že Morgan může být žena či muž. Výběr je čistě o psychickém pocitu a ztotožněním se s hrdinou, i kdyby třetí volbou byl Conchita Wurst, na příběhovém stromořadí se tím nic nemění. Jde o jedno z mála „zbytečných“ rozhodnutí, a to těsně před započetím čisté schizofrenie. Jako by autoři měli nápadů na 5 her, před sebou poslední měsíce života a pocit, že vše musí doslova naládovat do jednoho titulu. Přitom nejasné zaškatulkování, jemuž dominuje zběsilé přepínání mezi hororem, střílečkou, stealth taktikou, survivalem a RPG akcí, má za úkol jasně říct: „Tady máte příběh, prostředí, cíl a takové jsou možnosti, dělejte si s tím, co chcete“. Nemějte špatné svědomí, pakliže se dostaví pocit beznadějně zavaleného horníka, časem se prach usadí a žánry se rozlijí do fungujícího celku.

Xbox 07.05.2017 7_05_51

Fantomové vesmíru
Kdo se naopak v žádném případě neusadí, je život na vesmírné stanici, který je po převratu definován bojem mezi nekončícími zástupy mimozemské rasy a Morganem. Nestačí, že amnézie způsobená testy mu vzala minulost a že jeho bratr se přetahuje s pomocnicí January o jeho důvěru, Typhoni musí být rozlezlí do všech možných i nemožných koutů. Po letech zkoumání jejich neuronové sítě a věznění na oběžné dráze, mají lidský druh přečtený jak denní horoskop a dobře vědí co na něj platí. Nejlepšími predátory jsou v tomto směru mimici, jenž se mohou transformovat do libovolných předmětů své velikosti, čímž se starají o krásné momenty překvapení. Nejistota, zda stolička u vchodu je opravdu stoličkou a slupka na stole pochází z jablka, funguje zhruba čtvrtinu hry, dokud si na lekačky nezvyknete.

Čtyřnozí chameleoni jsou ve výsledku těmi nejzajímavějšími protivníky, protože jim nechybí rychlost a dravost. Třebaže Phantomové jsou velikostně na úrovni člověka a Weaver s Telepathem ještě větší, po pár potyčkách ztratí moment překvapení. Autoři se snaží jednotlivé typy v průběhu hry vylepšovat a tu a tam si přichystat i nějakou „noční můru“, bohužel pro ně, servírují je v momentech, kdy explorativně založený hráč už má ledacos za sebou, a tak se s nimi dokáže vypořádat možná až příliš lehce. Rozložení sil může částečně zvrátit vyšší obtížnost, nicméně i tak jsem měl pocit, že AI je dost nevyvážená nebo že tvůrci počítali s návštěvou dané lokace o něco dříve, za doprovodu nižšího skillu. Neznamená to ale, že se nezapotíte i na střední náročnost. Kde je třeba zatlačit Morgana do kouta nastoupí kombinace několika druhů potvor s operátory na svém štítu. Létající kusy elektrických obvodů mají sloužit, avšak pod cizí nadvládou jsou otravní jak hejno moskytů. V těchto kritických situacích prověříte nejen váš postřeh, ale také bleskovou orientaci v inventáři.

Umlátit, zastřelit nebo nechat být?
Arkane Studios se na akční sci-fi snaží do značné míry aplikovat herní principy druhého Dishonored, což není tak divné, když hry vznikaly souběžně. Bohatý arzenál tedy podporuje jak kradmé, tak nekompromisní řešení a k oběma nabízí velké množství hraček. Pro co nejrychlejší přístup k preferovaným zbraním lze 3 přiradit na d-pad a zbytek připíchnout na kolo oblíbených, do něhož se vejdou skoro všechny potřebné předměty, granáty nevyjímaje. Mezi dvěma posledními výběry pak lze bleskově přepínat. Pro maximalizaci nabízených možností jsem vyzkoušel snad vše, ale lákání emzáků na feromon a hluk způsobený gumovými projektily, zatímco se zbaběle choulím pod stolem, mi tentokrát nesedlo. Naopak jsem se velice skamarádil s upravenou puškou na lepidlo, pistolí a kinetickou vlnou, díky čemuž jsem si mohl pravidelně rozšiřovat inventář věcmi ze zabitých nepřátel. Zbraní je samozřejmě mnohem víc, avšak brokovnice či elektronický paprsek si moje sympatie nenašly. Možná i proto, že jsem nervová vylepšení směřoval spíše lidským směrem.

Ve hře se jim říká neuromody a zastupují tu RPG prvky získané extrakcí vetřelčích schopností. Znáte to, jak nemáte v dnešní hře možnost přizpůsobit vlastnosti hlavního hrdiny, dostanete na holou a měsíc si nečuchnete k pudingu. Vše je tedy v nejlepším pořádku a dokud nenajdete skenovací zařízení psychoscope, upgradujete hackování, sílu, nenápadnost a další lidské přednosti z ranku MacGyver junior. Se snímačem na hlavě se odemyká druhá trojice kategorií, v níž jednotlivé položky ztrácejí nedostupnost na základě počtu a druhu naskenovaných protivníků. Pak začíná ta pravá Tutovka a pořádné dilema, zda zůstat věrný původu nebo se pomalu stávat jedním z těch, jejichž počet usilovně snižujete. Nadstandardní přednosti typu transformace do složitějších mechanismů či ovládání vědomí druhých ale nejsou zadarmo a mění genetickou formu Morgana, na což v pozdější fázi začnou reagovat obranné mechanismy stanice, považující ho za nepřítele.

Xbox 08.05.2017 19_11_08

Autoři nebyli moc originální a vystačili si se střelnými věžemi, které čas od času potřebují opravit. Zda je to dobrý nápad se odvíjí od řádků výše. Na každý pád, poslouží minimálně jako vzor replikace. Mimic Matter, jak se schopnost nazývá, je jen další ukázkou, jak volný postup je ve hře nabízen. Ve své podstatě jí nepotřebujete, ale cesta k zamčeným místnostem povede přes vedlejší úkoly, neustálé pročítání emailů, s nimi spojené hledání hesel a případné kumulování vstupních karet. Ale v podobě plechovky je to přeci jen jednodušší a rychlejší, tak proč se na okamžik nestát válcovitým nesmyslem a neprotáhnout se úzkým otvorem. Že po ruce nic tak malého není? Však máte inventář, tak si z něj něco vyberte. Nic nemáte? Chyba, která se vám dříve či později vymstí jak zabouchnuté klíče.

S Kennedym za lepší zítřky
Seznam držených věcí není ve hře proto, aby se odškrtly všechny vývojářské položky, i když to možná také, ale plní touhy všech jedinců se sklony nenapravitelné straky. Léta páně 2032 jsou zaslíbené recyklaci, takže teoreticky co není přibité a vejde se do jedné ruky, může projít recyklační jednotkou, aby posloužilo výrobě něčeho nového. Zdánlivě zbytečný proces je nezbytný pro pravidelné získávání munice, psychického stimulantu a dalších předmětů, jenž se jinak vyskytují ve značně omezeném množství. Fabrikátor pak bývá většinou opodál a funguje na základě získaných plánů. Tím se dostávám opět do prostoru stanice Talos I, protože plány jsou rozmístěny po celém kolosu stejně, jako chipsety vylepšující funkce skafandru a přilby.

Domov těch nejlepších výzkumníků, jak se Talos I honosně označuje, je to nejlepší, co Prey může nabídnout. Aby designéři mohli pustit fantazii z klece, scénárističtí kolegové lehce překroutili dějepis. Kennedy se v jejich podání nestal obětí atentátu, ale donucen okolnostmi sjednotil vesmírný program se Sovětským svazem, což urychlilo dobývání vesmíru. Jak se ze stanice Kletka stal Talos I a proč vůbec vznikla, nechám na výpravných schopnostech hry, ale bylo nutné zmínit alespoň část, abych se mohl opřít o dechberoucí architektonické prvky. 60 let v provozu, změny několika světových vlád a vliv rozdílných stavebních slohů se podepsaly nejen na interiéru, ale také na venkovní podobě.

Během několika málo minut projdete luxusní kanceláří s koženým nábytkem a obrazem prošedivělého Kennedyho, přes prosklené moderní atrium, až k futuristickým laboratořím, o nichž si dnešní vědci mohou nechat leda tak zdát. Často se jednotlivé éry prolínají natolik, že stačí udělat pár kroků a azbuka vás vrátí ve vteřině o 3 dekády zpět. Obdobný pohled na vás čeká při výletu mimo stanici, kdy jasně vidíte, jak stavba nabývala s přibývajícími lety na objemu. Při pohledu na některá zařízení a vybavení se pak nelze ubránit dojmu, že autoři mají kyberpunk hluboko pod kůži a jen stěží mu nepodřizují atmosféru. Nejlepší na všem je, že dotyčným nedochází kreativita ani navzdory přibývajícím prostředím, jenž tak mají jedinečné a lehce rozeznatelné linie.

Jeden konec nestačí
Značně to pomáhá i orientaci podpořené mapou, pakliže si ji stáhnete. Každou chvíli se vám nabízejí alternativní možnosti zkoumání stanice a již několikrát zmíněné otevřenosti jde na ruku i funkční prostředí. Těžké věci se dají přesunout jako barikáda, a plynové potrubí výstřely hbitě přeměníte na plamenomety, které přismahnou bůček řítícím se emzákům. Následně požár uhasíte lepidlem z pušky a můžete vesele pokračovat dál. Střílené slepence se dají navíc využít i pro překonávání výškových překážek nebo k potlačení elektřiny. Způsobů, jak využít to či ono, je opravdu požehnaně, a i obyčejný přesun po stanici je řešený hned několika variantami. Zamrzí snad jen fakt, že někdy není alternativní cesta ničím jiným než delší objížďkou nebo líhništěm nepodstatných úkolů, kterých není zrovna málo.

Xbox 08.05.2017 6_09_38

Vše, co lze v daný moment řešit, může označovat značka aktivovaná z menu. To je mimochodem stejně jako uživatelské prostředí vyvedeno v sympatickém retrofuturistickém stylu odpovídajícímu celkovému hernímu designu. Radit vám, co plnit a čemu se naopak vyhnout je zbytečné, ale připravte se na četné střety s lidmi, které jsou podstatnější, než se může zdát. Aniž by vás hra nějak nutila, provedete rozhodnutí, jejichž následky se projeví na samém konci konce. Ne, to není chyba v textu, jen ujištění, ať se nevzdalujete po jednom z nastalých zakončení. Plníte-li svědomitě hlavní úkoly, dojde k událostem A, B a možná i C, jenž tak nějak očekáváte. Následné D spolu s E můžete odhadovat na základě pečlivého čtení dokumentů a G nebo F už jsou pomyslnou tečkou za dobře odvedenou prací. Titul touto znovuhratelností kompenzuje chybějící multiplayer a vyzdvihuje příběh, který si, jak doufám, rádi zopakujete.

Souhra zkažená pláčem
Doteď jsem se snažil vyvarovat všem sporným částem a záporům. Ne proto, abych vás přinutil recenzi dočíst nebo zlepšil její celkový obraz, ale protože mě jejich výskyt neskutečně mrzí. Prey při zapnutí informuje, že ho pohání CryEngine 4 což je dar a prokletí zároveň. Z grafické stránky si ovladač neposlintáte, neboť představuje lepší průměr. Určitě by mohla být lepší, stejně jako vymodelování několika klíčových předmětů, ale s ohledem na interakci prostředí a celkové ztvárnění budiž odpuštěno. Za svou osobu vítám vypuštění zbytečných efektů a chválím výborně zpracované světlo pronikající na Talos I. Jenže čarovný engine má úskalí, která nevymýtila ani Arkane Studios. Textury na dveřích a LED panelech mají tendenci doostřovat se se značným zpožděním a totéž, jen s menší prodlevou, postihuje zbraně, nejsou-li dlouho používány. Plynulý chod pak může narušovat klesání frekvence snímků, k němuž dochází zřídka a naštěstí mimo vyhrocené pasáže. Hraji na prvním Xboxu One, takže „esko“ může být těchto chyb ušetřeno, ale také nemusí.

Xbox 07.05.2017 20_33_34

Za absolutní špičku lze považovat soundtrack obstaraným dvorním skladatelem Bethesdy, Mickem Gordonem. Electropop říznutý retrowave a futuresynthem v každém okamžiku trefuje tu správnou notu, načež dokonale dokresluje atmosféru na lodi. Řada skladeb, včetně Everything Is Going to Be Okay, bez větších problémů obstojí i samostatně. Bez výtek odchází i použité zvuky, jejichž kvalita je nezbytná pro dobře fungující sci-fi. Černý puntík dávám jen za vyhnání do nastavení hlasitosti. Snad poprvé se mi stalo, že jsem byl nucený jemně ztlumit hudbu, protože přehlušovala dialogy. Jelikož jingly doprovází i splnění úkolů, proběhlo i několik neplánovaných leknutí.

Posedlost BioShockem
Před konečným verdiktem zvažte, zda si tento odstavec přečtete, neboť se jde věnovat originalitě hry, která je velmi sporná, tudíž dojde na několik porovnání s jinými tituly a možné žánrové spoilery. Předně je třeba říct, že na to, jakým procesem si značka Prey prošla, je výsledek až neskutečný, ovšem lze vůbec selhat při využití ověřených mechanismů? Od prvních minut po poslední titulky se ve hře najdou fanoušci her System Shock, Thief, Dishonored, Dead Space, Soma, Metro: Last Light a především BioShock. Právě modla milovníků utopických akcí je tím nejvýraznějším, k čemu se vesmírná střílečka nepřímo hlásí. Ať jsou to herní prvky, přístup k hráči, některé části designu nebo i ti přihlouplí létající roboti, vše jako by křičelo vzpomínkami na Rapture. Jsou ale na místě výčitky? Na to si odpovězte sami, ale vezměte na vědomí, že část tvůrčího týmu pomáhala studiu 2K Marin při navrhování druhého dílu již zmiňované série BioShock. A než přijde další díl, pokud vůbec, proč nevzít za vděk výletem do vesmíru.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Stejně jako Prey přichází s otevřeným světem vesmírné stanice Talos I, v němž nechává hráče tvořit si do jisté míry vlastní příběh, jsou otevřené i možnosti jejího přijetí. Reboot je možné stejně dobře prohlásit za výbornou multižánrovku, jako za chudou kopii nemající právo na plnou cenu a vždy se najdou dostatečně silné argumenty. Jenže hra má bavit a já se bavil královsky. Nikdy mě neomrzelo putování po stanici a dobývání i těch nejzapadlejších sejfů. Zas a znova jsem se s oblibou pouštěl do křížku s nepřáteli, protože neustále se vyvíjející vlastnosti přinášeli další a další variace. A už teď se těším na závěr opětovného hraní, u něhož už Mirek Dušín přítomen nebude. Prey není o originalitě či o posouvání nových hranic, je o volbách, možnostech a kombinacích, které v jiných koridorových titulech tak žalostně chybí. A že má minimum vlastních nápadů? Ale no tak, míchaný koktejl sice dělají ingredience, ale i při nich je třeba kvalitního barmana.
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»