Recenze: Prey

Autor: chaosteorycz Publikováno: 9.5.2017, 19:11

Publikováno: 9.5.2017, 19:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za každou cenu. Zaujmout je jedna věc, zůstat ale přitom osobitý, je věc druhá.

Xbox 07.05.2017 6_03_21

Ohnivé vody už nikdy více
To ostatně platí i pro hlavní postavu pojmenovanou Morgan Yu, dělající pod svým bratrem testovací krysu společnosti TranStar. Prý, že když projde dobře testy na vylepšení lidských schopností, stane se plnohodnotnou součástí týmu. Kdyby tušila, jak se celé ráno nechutně podělá, patrně by raději zůstala v posteli a bratra poslal běhat do parku. Při posledním testu je doktor napaden posednutým porcelánem a Morgan se v mlžném oparu sedativ poddává gravitaci. Sní či bdí, je to sen, totéž ráno, tentýž den, subjekt byl probuzen. A tím pohádka končí, přirovnání ke kryse nabírá hmotný rozměr a postava zjišťuje, že nějaký ten pátek slouží jako živoucí zkumavka mimozemské rasy Typhon, která se z dlouhé chvíle rozhodla převzít vládu nad vesmírnou stanicí Talos I, načež homo sapiens se stává ohroženým druhem.

Tím vám ale neříkám nic nového, protože to už beztak víte díky demoverzi stejně dobře, jako že Morgan může být žena či muž. Výběr je čistě o psychickém pocitu a ztotožněním se s hrdinou, i kdyby třetí volbou byl Conchita Wurst, na příběhovém stromořadí se tím nic nemění. Jde o jedno z mála „zbytečných“ rozhodnutí, a to těsně před započetím čisté schizofrenie. Jako by autoři měli nápadů na 5 her, před sebou poslední měsíce života a pocit, že vše musí doslova naládovat do jednoho titulu. Přitom nejasné zaškatulkování, jemuž dominuje zběsilé přepínání mezi hororem, střílečkou, stealth taktikou, survivalem a RPG akcí, má za úkol jasně říct: „Tady máte příběh, prostředí, cíl a takové jsou možnosti, dělejte si s tím, co chcete“. Nemějte špatné svědomí, pakliže se dostaví pocit beznadějně zavaleného horníka, časem se prach usadí a žánry se rozlijí do fungujícího celku.

Xbox 07.05.2017 7_05_51

Fantomové vesmíru
Kdo se naopak v žádném případě neusadí, je život na vesmírné stanici, který je po převratu definován bojem mezi nekončícími zástupy mimozemské rasy a Morganem. Nestačí, že amnézie způsobená testy mu vzala minulost a že jeho bratr se přetahuje s pomocnicí January o jeho důvěru, Typhoni musí být rozlezlí do všech možných i nemožných koutů. Po letech zkoumání jejich neuronové sítě a věznění na oběžné dráze, mají lidský druh přečtený jak denní horoskop a dobře vědí co na něj platí. Nejlepšími predátory jsou v tomto směru mimici, jenž se mohou transformovat do libovolných předmětů své velikosti, čímž se starají o krásné momenty překvapení. Nejistota, zda stolička u vchodu je opravdu stoličkou a slupka na stole pochází z jablka, funguje zhruba čtvrtinu hry, dokud si na lekačky nezvyknete.

Čtyřnozí chameleoni jsou ve výsledku těmi nejzajímavějšími protivníky, protože jim nechybí rychlost a dravost. Třebaže Phantomové jsou velikostně na úrovni člověka a Weaver s Telepathem ještě větší, po pár potyčkách ztratí moment překvapení. Autoři se snaží jednotlivé typy v průběhu hry vylepšovat a tu a tam si přichystat i nějakou „noční můru“, bohužel pro ně, servírují je v momentech, kdy explorativně založený hráč už má ledacos za sebou, a tak se s nimi dokáže vypořádat možná až příliš lehce. Rozložení sil může částečně zvrátit vyšší obtížnost, nicméně i tak jsem měl pocit, že AI je dost nevyvážená nebo že tvůrci počítali s návštěvou dané lokace o něco dříve, za doprovodu nižšího skillu. Neznamená to ale, že se nezapotíte i na střední náročnost. Kde je třeba zatlačit Morgana do kouta nastoupí kombinace několika druhů potvor s operátory na svém štítu. Létající kusy elektrických obvodů mají sloužit, avšak pod cizí nadvládou jsou otravní jak hejno moskytů. V těchto kritických situacích prověříte nejen váš postřeh, ale také bleskovou orientaci v inventáři.

Umlátit, zastřelit nebo nechat být?
Arkane Studios se na akční sci-fi snaží do značné míry aplikovat herní principy druhého Dishonored, což není tak divné, když hry vznikaly souběžně. Bohatý arzenál tedy podporuje jak kradmé, tak nekompromisní řešení a k oběma nabízí velké množství hraček. Pro co nejrychlejší přístup k preferovaným zbraním lze 3 přiradit na d-pad a zbytek připíchnout na kolo oblíbených, do něhož se vejdou skoro všechny potřebné předměty, granáty nevyjímaje. Mezi dvěma posledními výběry pak lze bleskově přepínat. Pro maximalizaci nabízených možností jsem vyzkoušel snad vše, ale lákání emzáků na feromon a hluk způsobený gumovými projektily, zatímco se zbaběle choulím pod stolem, mi tentokrát nesedlo. Naopak jsem se velice skamarádil s upravenou puškou na lepidlo, pistolí a kinetickou vlnou, díky čemuž jsem si mohl pravidelně rozšiřovat inventář věcmi ze zabitých nepřátel. Zbraní je samozřejmě mnohem víc, avšak brokovnice či elektronický paprsek si moje sympatie nenašly. Možná i proto, že jsem nervová vylepšení směřoval spíše lidským směrem.

Ve hře se jim říká neuromody a zastupují tu RPG prvky získané extrakcí vetřelčích schopností. Znáte to, jak nemáte v dnešní hře možnost přizpůsobit vlastnosti hlavního hrdiny, dostanete na holou a měsíc si nečuchnete k pudingu. Vše je tedy v nejlepším pořádku a dokud nenajdete skenovací zařízení psychoscope, upgradujete hackování, sílu, nenápadnost a další lidské přednosti z ranku MacGyver junior. Se snímačem na hlavě se odemyká druhá trojice kategorií, v níž jednotlivé položky ztrácejí nedostupnost na základě počtu a druhu naskenovaných protivníků. Pak začíná ta pravá Tutovka a pořádné dilema, zda zůstat věrný původu nebo se pomalu stávat jedním z těch, jejichž počet usilovně snižujete. Nadstandardní přednosti typu transformace do složitějších mechanismů či ovládání vědomí druhých ale nejsou zadarmo a mění genetickou formu Morgana, na což v pozdější fázi začnou reagovat obranné mechanismy stanice, považující ho za nepřítele.

Xbox 08.05.2017 19_11_08

Autoři nebyli moc originální a vystačili si se střelnými věžemi, které čas od času potřebují opravit. Zda je to dobrý nápad se odvíjí od řádků výše. Na každý pád, poslouží minimálně jako vzor replikace. Mimic Matter, jak se schopnost nazývá, je jen další ukázkou, jak volný postup je ve hře nabízen. Ve své podstatě jí nepotřebujete, ale cesta k zamčeným místnostem povede přes vedlejší úkoly, neustálé pročítání emailů, s nimi spojené hledání hesel a případné kumulování vstupních karet. Ale v podobě plechovky je to přeci jen jednodušší a rychlejší, tak proč se na okamžik nestát válcovitým nesmyslem a neprotáhnout se úzkým otvorem. Že po ruce nic tak malého není? Však máte inventář, tak si z něj něco vyberte. Nic nemáte? Chyba, která se vám dříve či později vymstí jak zabouchnuté klíče.

S Kennedym za lepší zítřky
Seznam držených věcí není ve hře proto, aby se odškrtly všechny vývojářské položky, i když to možná také, ale plní touhy všech jedinců se sklony nenapravitelné straky. Léta páně 2032 jsou zaslíbené recyklaci, takže teoreticky co není přibité a vejde se do jedné ruky, může projít recyklační jednotkou, aby posloužilo výrobě něčeho nového. Zdánlivě zbytečný proces je nezbytný pro pravidelné získávání munice, psychického stimulantu a dalších předmětů, jenž se jinak vyskytují ve značně omezeném množství. Fabrikátor pak bývá většinou opodál a funguje na základě získaných plánů. Tím se dostávám opět do prostoru stanice Talos I, protože plány jsou rozmístěny po celém kolosu stejně, jako chipsety vylepšující funkce skafandru a přilby.

Domov těch nejlepších výzkumníků, jak se Talos I honosně označuje, je to nejlepší, co Prey může nabídnout. Aby designéři mohli pustit fantazii z klece, scénárističtí kolegové lehce překroutili dějepis. Kennedy se v jejich podání nestal obětí atentátu, ale donucen okolnostmi sjednotil vesmírný program se Sovětským svazem, což urychlilo dobývání vesmíru. Jak se ze stanice Kletka stal Talos I a proč vůbec vznikla, nechám na výpravných schopnostech hry, ale bylo nutné zmínit alespoň část, abych se mohl opřít o dechberoucí architektonické prvky. 60 let v provozu, změny několika světových vlád a vliv rozdílných stavebních slohů se podepsaly nejen na interiéru, ale také na venkovní podobě.

Během několika málo minut projdete luxusní kanceláří s koženým nábytkem a obrazem prošedivělého Kennedyho, přes prosklené moderní atrium, až k futuristickým laboratořím, o nichž si dnešní vědci mohou nechat leda tak zdát. Často se jednotlivé éry prolínají natolik, že stačí udělat pár kroků a azbuka vás vrátí ve vteřině o 3 dekády zpět. Obdobný pohled na vás čeká při výletu mimo stanici, kdy jasně vidíte, jak stavba nabývala s přibývajícími lety na objemu. Při pohledu na některá zařízení a vybavení se pak nelze ubránit dojmu, že autoři mají kyberpunk hluboko pod kůži a jen stěží mu nepodřizují atmosféru. Nejlepší na všem je, že dotyčným nedochází kreativita ani navzdory přibývajícím prostředím, jenž tak mají jedinečné a lehce rozeznatelné linie.

Jeden konec nestačí
Značně to pomáhá i orientaci podpořené mapou, pakliže si ji stáhnete. Každou chvíli se vám nabízejí alternativní možnosti zkoumání stanice a již několikrát zmíněné otevřenosti jde na ruku i funkční prostředí. Těžké věci se dají přesunout jako barikáda, a plynové potrubí výstřely hbitě přeměníte na plamenomety, které přismahnou bůček řítícím se emzákům. Následně požár uhasíte lepidlem z pušky a můžete vesele pokračovat dál. Střílené slepence se dají navíc využít i pro překonávání výškových překážek nebo k potlačení elektřiny. Způsobů, jak využít to či ono, je opravdu požehnaně, a i obyčejný přesun po stanici je řešený hned několika variantami. Zamrzí snad jen fakt, že někdy není alternativní cesta ničím jiným než delší objížďkou nebo líhništěm nepodstatných úkolů, kterých není zrovna málo.

Xbox 08.05.2017 6_09_38

Vše, co lze v daný moment řešit, může označovat značka aktivovaná z menu. To je mimochodem stejně jako uživatelské prostředí vyvedeno v sympatickém retrofuturistickém stylu odpovídajícímu celkovému hernímu designu. Radit vám, co plnit a čemu se naopak vyhnout je zbytečné, ale připravte se na četné střety s lidmi, které jsou podstatnější, než se může zdát. Aniž by vás hra nějak nutila, provedete rozhodnutí, jejichž následky se projeví na samém konci konce. Ne, to není chyba v textu, jen ujištění, ať se nevzdalujete po jednom z nastalých zakončení. Plníte-li svědomitě hlavní úkoly, dojde k událostem A, B a možná i C, jenž tak nějak očekáváte. Následné D spolu s E můžete odhadovat na základě pečlivého čtení dokumentů a G nebo F už jsou pomyslnou tečkou za dobře odvedenou prací. Titul touto znovuhratelností kompenzuje chybějící multiplayer a vyzdvihuje příběh, který si, jak doufám, rádi zopakujete.

Souhra zkažená pláčem
Doteď jsem se snažil vyvarovat všem sporným částem a záporům. Ne proto, abych vás přinutil recenzi dočíst nebo zlepšil její celkový obraz, ale protože mě jejich výskyt neskutečně mrzí. Prey při zapnutí informuje, že ho pohání CryEngine 4 což je dar a prokletí zároveň. Z grafické stránky si ovladač neposlintáte, neboť představuje lepší průměr. Určitě by mohla být lepší, stejně jako vymodelování několika klíčových předmětů, ale s ohledem na interakci prostředí a celkové ztvárnění budiž odpuštěno. Za svou osobu vítám vypuštění zbytečných efektů a chválím výborně zpracované světlo pronikající na Talos I. Jenže čarovný engine má úskalí, která nevymýtila ani Arkane Studios. Textury na dveřích a LED panelech mají tendenci doostřovat se se značným zpožděním a totéž, jen s menší prodlevou, postihuje zbraně, nejsou-li dlouho používány. Plynulý chod pak může narušovat klesání frekvence snímků, k němuž dochází zřídka a naštěstí mimo vyhrocené pasáže. Hraji na prvním Xboxu One, takže „esko“ může být těchto chyb ušetřeno, ale také nemusí.

Xbox 07.05.2017 20_33_34

Za absolutní špičku lze považovat soundtrack obstaraným dvorním skladatelem Bethesdy, Mickem Gordonem. Electropop říznutý retrowave a futuresynthem v každém okamžiku trefuje tu správnou notu, načež dokonale dokresluje atmosféru na lodi. Řada skladeb, včetně Everything Is Going to Be Okay, bez větších problémů obstojí i samostatně. Bez výtek odchází i použité zvuky, jejichž kvalita je nezbytná pro dobře fungující sci-fi. Černý puntík dávám jen za vyhnání do nastavení hlasitosti. Snad poprvé se mi stalo, že jsem byl nucený jemně ztlumit hudbu, protože přehlušovala dialogy. Jelikož jingly doprovází i splnění úkolů, proběhlo i několik neplánovaných leknutí.

Posedlost BioShockem
Před konečným verdiktem zvažte, zda si tento odstavec přečtete, neboť se jde věnovat originalitě hry, která je velmi sporná, tudíž dojde na několik porovnání s jinými tituly a možné žánrové spoilery. Předně je třeba říct, že na to, jakým procesem si značka Prey prošla, je výsledek až neskutečný, ovšem lze vůbec selhat při využití ověřených mechanismů? Od prvních minut po poslední titulky se ve hře najdou fanoušci her System Shock, Thief, Dishonored, Dead Space, Soma, Metro: Last Light a především BioShock. Právě modla milovníků utopických akcí je tím nejvýraznějším, k čemu se vesmírná střílečka nepřímo hlásí. Ať jsou to herní prvky, přístup k hráči, některé části designu nebo i ti přihlouplí létající roboti, vše jako by křičelo vzpomínkami na Rapture. Jsou ale na místě výčitky? Na to si odpovězte sami, ale vezměte na vědomí, že část tvůrčího týmu pomáhala studiu 2K Marin při navrhování druhého dílu již zmiňované série BioShock. A než přijde další díl, pokud vůbec, proč nevzít za vděk výletem do vesmíru.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Stejně jako Prey přichází s otevřeným světem vesmírné stanice Talos I, v němž nechává hráče tvořit si do jisté míry vlastní příběh, jsou otevřené i možnosti jejího přijetí. Reboot je možné stejně dobře prohlásit za výbornou multižánrovku, jako za chudou kopii nemající právo na plnou cenu a vždy se najdou dostatečně silné argumenty. Jenže hra má bavit a já se bavil královsky. Nikdy mě neomrzelo putování po stanici a dobývání i těch nejzapadlejších sejfů. Zas a znova jsem se s oblibou pouštěl do křížku s nepřáteli, protože neustále se vyvíjející vlastnosti přinášeli další a další variace. A už teď se těším na závěr opětovného hraní, u něhož už Mirek Dušín přítomen nebude. Prey není o originalitě či o posouvání nových hranic, je o volbách, možnostech a kombinacích, které v jiných koridorových titulech tak žalostně chybí. A že má minimum vlastních nápadů? Ale no tak, míchaný koktejl sice dělají ingredience, ale i při nich je třeba kvalitního barmana.
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»