Xboxweb.cz

Razputin se vrátil. A nemyslím toho, o němž zpívají Boney M a který byl buď bláznivý léčitel nebo geniální šarlatán. Případně oboje. Řeč je o hlavním protagonistovi série Psychonauts, jehož příběh započal před dlouhými patnácti lety. Tehdy Raz přišel na to, že se od svých vrstevníků liší více než jen malým vzrůstem a zálibou v leteckém oblečení. A hráčům byl představen svět nadaných jedinců, kteří by klidně mohli vystupovat po boku komiksových hrdinů.

Psychonauts 2 sice vychází pod křídly Xbox Game Studios, ale o exkluzivní záležitost nejde. Studio Double Fine si pokračování svého produkčního klenotu téměř vymodlilo, a to díky komunitnímu financování a drobným příspěvkům. Nicméně až po akvizici s herní divizí Xbox měli autoři dostatek prostředků, aby mohli v klidu pokračování dokončit. V mezičase vydali i samostatnou kapitolu pro virtuální realitu pod názvem Psychonauts in the Rhombus of Ruin. Což připomínám hlavně proto, že děj novinky na ni navazuje. Ale absenci dějové přestupní stanice nemusíte dlouho oplakávat. Hned v úvodu je řečeno vše, co musíte vědět.

Třeba, že Raz se účastní záchranné mise, při které se jeho protivníkem stává doktor Loboto, jehož záliba v dentální hygieně má až hororový přesah. Jakmile se události pohnou nevyhnutelným směrem, malý hrdina a nejbližší přátelé se stávají svědky změny ve vedení jejich tajné agentury. Dle hesla „když kocour není doma, myši mají pré“, se spolek kladných agentů stal nástrojem výzkumu v parapsychologické rovině, kterému není cizí ani smrt. A na Razovi je, aby navzdory stydlivosti a všeobecným předsudkům zaujal pozici hrdiny a pokusil se věci zvrátit opačným směrem.

Čím méně víte z příběhu, tím lépe. Ačkoli nejde o děj přepisující učebnice literatury, má na poměry produkce zajímavou zápletku, spoustu postav a drobný lidský přesah. Abyste mohli úspěšně pokračovat až k úhlavnímu nepříteli, a přitom pomohli potřebným, stáváte se malým „červíčkem“ v myslích druhých. To nejenom, že otevřelo volné pole působnosti studiovým designérům úrovní, ale také to umožnilo ukázat skutečné lidské neduhy a mentální problémy. Některé vám přijdou vtipné, u jiných se patrně i zamyslíte, protože znáte v okolí někoho s podobnou obsesí či slabostí. Hra samozřejmě vše podává v rovině nadsázky a v odlehčené podobě. Přesto si v tom dospělí jedinci najdou onu předem zamýšlenou pointu.

Pokud pro vás budou Psychonauts 2 prvním setkáním, rozhodně zkuste předešlý díl začleněný do nabídky Xbox Game Pass. Pak budete připraveni na tradiční plošinovku v netradičním zpracování. Klasika přichází v hratelnosti, jejíž náplň tvoří objevování, boje s nepřáteli, sbírání malých mozečků, střádání malovaných střípků vzpomínek a hromadění předmětů určených k upgradu postavy. Také nebudete zaskočeni, že je aktivit poměrně hodně. Vyzobat levely do posledního předmětu se vám napoprvé nejspíš nepovede, na což tvůrci mysleli. Jakmile se po dokončení hry začnete vracet do jednotlivých úrovní, prostředí se lehce změní. Jde o reakci na vaše předešlé činy a snahu zajistit variabilní znovuhratelnost.

Pamatujete seriál Křeček v noční košili a dvojici hrdinů, kterak uvelebená v hlavě profesora činila dobro? Pak vězte, že mysl nebohých postav je mnohem komplikovanější. A to ve všech směrech. Design prostředí není svázaný fyzikálními zákony, a přestože je většinou respektuje, dokáže překvapit halucinogenními cestami, zdmi s proměnlivou gravitací a levitujícími kusy světa kolem vás. Hlavním vizuálním bodem je vždy lidská slabost, kolem které je level postaven. Každá hlava je tak originálem a vy se budete s nadšením pouštět dál v očekávání, co dalšího si na vás výtvarníci připravili.

Graficky působí titul dojmem mnohem nákladnější produkce. Ať už jde o animace, dabing, zpracování modelů a použití světla. Největším tahounem je však stylizace. Kdysi jsem řekl, že každou plošinovku bezpečně prodá sympatická postava a pestrý svět. S myšlenkou na Crashe, Spyra a Banja musím tvrzení vzít zpět, neboť podmanivé vizuální zpracování nemusí udivovat na první pohled. Psychonauts 2 nemají kouzlo prvního dojmu, ale mají ojedinělou atmosféru, kterou je třeba pozvolna nasát. Postavy jsou hrozné ksichty a použité palety barev mají daleko do omalovánek. Nicméně tím se dostáváme do umělecké roviny Tima Burtona nebo oblíbené plošinovky Alice: Madness Returns. Často je to temné, s jemným hororovým nádechem a vlastně docela odpudivé. A to zejména v případě komparzu, kam patří i kostlivci a další propriety strašidelného zámku. Ale právě tím neotřelým a stále ještě originální spojením mnoha prvků, si vás hra naprosto získá.

Herně je celá hra postavena tak, aby se neustále rozrůstala a kladla větší výzvy. Z malých koridorových misí se postupně stávají dobrodružství v otevřeném prostoru, kde Raz využije jak prostředí, tak své dovednosti. A není jich málo. Pakliže vynecháme cestování vzpomínkami, které je nezbytné pro správnou kombinaci slov a pohyb prostorem, pořád zůstanou levitující koule, ohnivé kopule, silové střely, ovládání myšlenek a také telekineze. Tolik něco málo z výčtu nadání, jejichž skladba je volitelná kdykoli během hraní. Svým způsobem tak máte volnost v řešení konfliktních situací, ačkoli cíl je vždy stejný, a to vyčistit okolí od dotěrných otrapů. Těch by pravda typově mohlo být klidně trochu víc, ale jsou vynahrazeni bossy, kteří tak alespoň vyniknou.

Když jsem přemýšlel, co hře vytknout, můj pohled na prázdné poznámky byl trochu bezútěšný. Většinou si zapisuji každou pitomost a teď nic? Co třeba chod na starých konzolích? Ty určitě nedají 4K při volitelné frekvenci snímků a zapnutém HDR? Ano nedají. Xbox One X se sice na zmíněné rozlišené dostane, ale pouze při 30 fps a bez vizuálních pomocníků. Králem je tak Series X, kde si při křišťálovém obraze můžete dopřát HDR a násobně vyšší počet snímků. Taktéž se projeví rychlejší disk, čímž se výrazně pokrátí načítání, které v případě minulé generace lehce kazí plynulost hraní. Ovšem je třeba říct, že míst pro nahrávání je minimum.

A tak zbývá být skutečně otravný hnidopich a myslet i na ty nejmenší. Ne, absence češtiny není objektivní důvod pro body dolů, ale lepší označení misí by být mohl. Základ se dozvíte z deníku, něco málo poví sám malý hrdina, ale přesto by drobný bod nebo šipka pomohly pro okamžitou orientaci. Minimálně u vedlejších úkolů, které se lehce ztratí. A malou osobní výtku směřuji k rentgenovým úrovním. Proč jich není víc? Dvourozměrné výpravy na nástěnku nemocnice jsou sice jen tradiční skákací variací, ale mají výborný design a nechybí jim vtip.