RECENZE: Pure Pool pro Xbox One

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.11.2014, 10:53

Publikováno: 14.11.2014, 10:53

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2150 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Program ID@Xbox má za úkol umožnit nezávislým vývojářům dostat jejich hry na platformu Xboxu. Nabídka her se začíná pomalu rozšiřovat a dalším titulem, který se pokusí získat naší pozornost je Pure Pool od VooFoo Studios. Jak podle názvu tušíte, zahrajeme si kulečník v té nejčistější podobě a předem říkám, že jsem se na něj moc těšil a nakonec si ho i parádně užil.

Já sám mám kulečník hodně rád, i když bližší je mi snooker. Ovšem ani klasickým poolem nepohrdnu. Pokud bych si měl vybrat jednu z variant, raději zvolím 8-ball US než 9-ball a přesně tyhle dva módy najdeme i v Pure Pool. Zahrát si v nich můžeme rovnou celou kariéru v různých stupních obtížnosti, která však není jenom o hraní jednotlivých zápasů za sebou, ale je chytře proložena celou řadou miniher. Vaším úkolem je posbírat co nejvíce hvězdiček, bez jejichž dostatečného počtu se hrou neposunete dál a neodblokujete si další turnaje. Hvězdičky se získávají nejen vyhráváním, ale také plněním celé řady úkolů jako potopit několik koulí v řadě, vyhrát bez ztráty Framu a podobně. Plněním úkolů se taktéž získávají zkušenostní body, díky nim lepší level a nové vybavení. Prostě taková klasika.

Pure Pool Xbox One screenshot_21.10.14

Párkrát jsem se dokonce přistihnul, že mne minihry bavily víc, než klasické hraní. Nejlepší je dle mého ta, v níž je vaším úkolem potopit co nejvíce koulí za sebou bez minutí. Ale i ostatní, jako třeba uklidit stůl co nejrychleji nebo hra na životy, kdy musíte potopit, jinak přijdete o život (potopení černé vám život zase přidá) a kdo jako první přijde o všechny životy, prohrál. Všechny minihry jsou hodně povedené, takže pokud se vám nějaká zpřístupní, rozhodně vás bude bavit. Navíc se minihry dají trénovat i ve volné hře, což se hodí zejména pro výzvy. O těch však až dále.

Teď nastal ten správný čas, podívat se na zoubek hratelnosti. Hra se dle reklamních slibů chce zařadit do kategorie simulátorů a dle mého se jí to daří na výbornou. Fyzika koulí na plátně je jedním slovem skvělá a hlavně uvěřitelná. Kdo alespoň někdy hrál, i kdyby v nějaké začouzené herně a se zlomeným tágem, určitě mi dá zapravdu. Snad v žádné jiné hře se mi nepovedlo dostat bílou nebo barevnou kouli mimo stůl tak snadno, jako tady. Všechno je to nejčastěji způsobeno kombinací špatně zvolené rotace a přehnané síly strku. Pak už jenom udiveně koukáte, jak že se to ta koule vlastně z toho stolu dostala. Když už jsem zmínil rotace, jejich používání je fajn a opět všechno podle skutečnosti. Zapomeňte tedy na nějaké přehnané stranové rotace a jak již bylo řečeno, pozor na síly, hlavně v oblasti kapes a mantinelů.

Pure Pool Xbox One screenshot (5)

Dalším faktorem umocňujícím dojem ze skutečného hraní je kamera. Ta je posazená tak, jako kdyby jste na stůl sami koukali. Nedá se přepnout do pohledu nad stůl a podobně, což sice může někoho odradit a dělá hru těžší, ale díky tomu máte pocit, že úspěšný strk je jen a pouze naše zásluha. Navíc pomocné čáry se zobrazují jenom na určitou vzdálenost a dost často se vám stane, že čáru označující odraz stejně nevidíte a strk je pouze na vašem uvážení. Jedinou alternativní možností je kamera simulující obcházení stolu. Co trochu kazí výsledný dojem je nemožnost natočit si kameru dle svého, hlavně pokud si chcete prohlédnout situaci na stole z více úhlů. Stává se, že kolem rohů nevidíte dostatečně dolů a nemůžete si tak pořádně vše prohlédnout a následně hrajete naslepo. Při soupeřových strcích zase kamera následuje směr strku, což při strku proti mantinelu znamená hodně malý přehled o pohybu koule.

Pure Pool Xbox One screenshot (1)

Dalším důležitým aspektem je hra kolem mantinelů. Pure Pool bere v potaz vzdálenost koule od mantinelu a šířku tága, což se také hned tak nevidí. Díky tomu dává smysl zahrání „jistoty“, což může být odehrání koule do pozice, kde soupeř nevidí na kouli, kterou má hrát (snooker) nebo kouli co nejvíc přilepíte na mantinel. Soupeř díky tomu nemůže hrát například strk se zpětnou nebo potřebnou boční rotací, protože se tam jeho tágo prostě nevejde. Stejná situace nastane i v případě koulí, které jsou nalepené na sobě. Všechny zmíněné prvky jsou moc fajn, protože dříve hry mantinely a pozice koulí úplně ignorovaly a zahrát se dalo všechno a všude.

Zmínil jsem Challenge a nyní nastal čas se k nim vrátit. Jedná se vlastně o čtveřici miniher, ve kterých ale nesoutěžíte proti Al, nýbrž proti hráčům z celého světa. Rozhodně výzva a je radost, pokud někoho překonáte a máte ze svojí hry dobrý pocit. Když už jsem zmínil hráče z celého světa tak ani klasický multiplayer nechybí, dokonce si můžeme vytvořit i vlastní ligu. Může se ale stát, že někdy živí zrovna nebude k dispozici a i s tímhle vývojáři počítali. Na řadu přichází hráčská DNA.

DNA je vlastně obraz hráčů, přesněji jejich hry. Pure Pool bedlivě sleduje, jak hrajete a vytváří vaši DNA. Dokonce si můžete vyzkoušet, jak se proti vám hraje ostatním hráčům a zkusit porazit svoji vlastní DNA. Velkou pochvalu si zaslouží Al jako celek, protože ať už hrajte na jakoukoli obtížnost, vždycky to bude výzva tak akorát. Pokud jsem totiž nějaký zápas musel opakovat vícekrát (někdy se nedaří, ať děláte cokoli), postupně dělal protihráč více a více chyb, až sem ho dokázal porazit. Všechno samozřejmě úměrně tomu, na jakou obtížnost hrajete a jaký level jste vy sami.

Než se dostaneme k závěrečnému hodnocení, ještě krátce k ovládání. Někdo by si mohl říct, že se tágo na gamepadu pořádně ovládat nedá, ovšem opak je pravdou. VooFoo si dali na ovládání opravdu záležet, čehož důkazem je možnost lehkého doměřováním stisknutím A. Jiné hry na tohle z vysoka kašlou a jediné, co můžete, je zkusit pohnout páčkou jenom trochu, ale stejně výsledek nikdy nebude takový, jaký je třeba. To se vám v Pure Pool prostě nestane. Navíc i tempo strku se dá krásně trefit a pokud jste úspěšní, čeká vás krásná animace strku s odlétávající křídou od bíle koule. A to sem ještě nezmínil úžasnou grafickou stránku, kde se pořád něco děje nejen na stole, ale i kolem něj.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pure Pool mne jednoduše pohltil a celé hodiny jsem dokázal sedět u virtuálního stolu (vím, zní to divně, ale tak to prostě bylo), pilovat jednotlivé strky a snažit se pokořit ty nejlepší. Všichni milovníci kulečníku tu budou jako doma, budou obdivovat skvělou fyziku, nádhernou grafiku a rozhodně budou mít radost z každého vyhraného zápasu. Kolikrát jsem zahrál nějaký strk a pak si říkal: „Ty voe, to není možný, ono to tam fakt spadlo !!! :D,“ takže pocit z toho, že jsem si zápas vyhrál sám a ne pomocná technika či vševidoucí kamera shora s nekonečnou čarou odrazu ke kapse, je zde nejlepší, jaký jsem kdy zažil.
fyzikamísty kamera
grafika
challenge
DNA
17. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: The Wild Eight

Divoká osmička není pokračování Tarantinova bijáku. Nejde o dospělý snímek se zvýšenou spotřebou lubrikačního gelu. A kupodivu se za ním neukrývá ani dokument z indiánské rezervace. Jméno patří malému titulu zaměřenému na přežití, jehož konzolové vydání přichází v době, kdy se o milovníky survivalu pokouší kooperační Project Winter. Konkurence ale nakonec může novince pomoci, protože lidi si rádi hrají na dobrodruhy. Jen u toho občas chtějí být sami. Navzdory mrazu, hladovým šelmám...

»
06. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Werewolf: The Apocalypse – Earthblood

Vášně se rodí už v útlém věku. To znamená, že pokud mluvíte bassem a jako prcek jste měnili autíčka za panenky, nejenom, že se vám zúžil potencionální okruh partnerů v dospělosti, ale nejspíš vás čeká kariéra módního návrháře nebo kadeřníka. Což může být pořád lepší než se dostat v předškolním věku k filmovému braku, kde profesor během úplňku snižuje počty studentské koleje dlouhými drápy a ostrými zuby. Do chlupatých kostýmů se sice zatím neoblékám,...

»
04. 02. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Gods Will Fall

„Už toho máme dost! Copak musíme pořád poslouchat ty křeny nahoře? Nespočet generací jim sloužíme a stejně je to málo. Kdybychom se rozpůlili, sešlou na nás kletbu, že jsme se nerozčtvrtili. Poslušně skládáme slib oddanosti a když nějaký lehce retardovaný vesničan nepochopí otázku napoprvé, zahubí ho i s rodinou. Navíc jsou nenažraní a na obětech berou víc než daňový úřad. To musí skončit teď hned. Kdo se nebojí zubaté s brouskem v ruce,...

»
28. 01. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Balancelot

Jsou situace, kdy není snadné udržet balanc. Třeba když je zima a chodníky vůbec nekloužou, ideálně ještě k tomu jdeme z kopce, nebo když se vracíme úplně střízliví z hospody. Rovnováha je přitom naším každodenním chlebem, protože bez ní bychom nikam nedošli, a taky bychom mohli vypadnout z postele, což se ale mnohým děje z nejrůznějších příčin tak jako tak.

»
27. 01. 2021 • Lukáš Urban10

Recenze: The Medium

Děsit lze mnoha způsoby. Dobře budovanou atmosférou jak za starých časů, lekačkami dle moderního mustru a dějem, pakliže je scénárista dostatečně vynalézavý a nespadne do léty omletých klišé. Nahánět hrůzu je možné i technickým stavem hry, ale zrovna v této disciplíně Bloober Team výrazně nevyniká. Přestože je z Polska. Spíše se zaměřuje na lidskou mysl, z níž tahá ty nejtemnější obavy. Protože největším nepřítelem není stín nalomené větve v šeru noci, ani meluzína úřadující...

»
25. 01. 2021 • HusekD0

RECENZE: Override 2: Super Mech League

V roce 2018 nám společnost Modus Games přinesla zajímavě vyhlížející akční hru s obřími roboty pod názvem Override: Mech City Brawl. Chopili jste se tak ovládání jednoho z dvanácti mechů a šli jste bránit planetu proti invazi vetřelců z vesmíru. Hra získávala velmi dobré hodnocení a tak jsme se už v roce 2020 dočkali pokračovaní s názvem Override 2: Super Mech League, které měli na starosti stejní vývojáři ze studia Modus Games Brazil. Sedm let po...

»
23. 01. 2021 • japo1

Recenze: Hitman 3 – více než důstojné zakončení ságy

Od restartu série Hitman uběhlo právě pět let. Nová sága Hitmana od počátku kladla vysoký důraz na design úrovní – každá zabijákova mise byla obsáhlou do sebe zapadající skládačkou, spojenou jak z pečlivě nascriptovaných, tak i hráčem ovlivnitelných událostí. Každý průchod misí tak umožňoval hráči, poté co shromáždil požadované informace o samotném úkolu, zvolit zajímavý a někdy i dost kuriózní způsob, jak svůj cíl sprovodit ze světa. Platilo, že s...

»
07. 01. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Yes, Your Grace

Kdo někdy nechtěl mít na povel celé království, ať hodí kamenem. V pixelartové hře Yes Your Grace se vžijete do role panovníka malého království a poměrně názorně vám předvede, že se nejedná o jednoduchou úlohu pro každého.

»