Recenze: Quantum Break

Autor: Josef Brožek Publikováno: 1.4.2016, 9:02

Publikováno: 1.4.2016, 9:02

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Peníze jsou čas. Tedy… čas jsou peníze. To je jedna z hlášek, kterou mi ještě předtím, než jsem vůbec začal psát recenzi, kolegové rozmluvili, a to hnedle po klišé „tak jde čas“. Jen abyste byli v obraze, radil mi to velechytrý (a teď to není arogance Filipe!) šéfredaktor Filip a víkendový kolega Lukáš. Ačkoliv jsem měl úvodní odstavec už připravený, rozhodl jsem se ho předělat (pozn. autora: ha ha, pánové)(pozn. šéfredaktora: tohle ti strhnu, ha ha). Já mám totiž vlastní. A klišé být rozhodně nemůže, protože nikdy nebyla vyřčena. „Quantum break je čas“. Přesněji řečeno v Quantum Break je čas nekonstantní. A nejpřesněji řečeno v Quantum Break se čas hýbe tam a zase zpátky a vy jste tím, co ho ovládá a díky němuž jsou v reálném světě časové trhliny, a to nám vnuklo jednu myšlenku. Tak nějak vzpomínáme, kolik vlastně her se zabývalo v dohledné době časem, skoky v čase, potažmo ovládání jeho samotného či minulosti a budoucnosti. Ať vzpomínáme roky dozadu, nebo dopředu… (aj, tam vlastně vzpomínat nemůžeme) tak si vzpomínáme jen na Life is Strange, a to ještě ani ne v takové podobě jakou podává Quantum Break, což z něho dělá dílo vskutku jedinečné.

Quantum Break byl původně tvořen jako exkluzivní hra pro Xbox One, kterou Microsoft propagoval několik let dopředu. Nakonec se minulý rok rozhodlo o tom, že hra vyjde i pro Windows 10. To se tak hlavičky daly dohromady, řekly si, že tolik peněz, co do vývoje vydavatel nasypal, se prostě z prodejů konzolové verze nemohou vrátit, a tak vznikla i konverze pro počítač. Není to jediný překvapivý posunek Microsoftu za poslední dobu. Ředitelé a lidi z finančního se přestali chovat jako ožralí milionáři a začali investovat trošku rozumněji než doposud. Protože kromě portování her na PC pro větší výdělek v blízké budoucnosti, taky MS zavírá neaktivní studia a ukončuje vývoje her, a to klidně i takřka dodělaných, kde se už dopředu ví, že to žádné terno nebude.

Je pravda, že primární vývoj Quantum Break na Xbox One znát na první pohled. Autoři z Remedy se snažili zajistit grafické orgie, plynulost a zároveň plný svět, a ať už se vám to líbí, nebo ne, kompromisy jsou tady nutné a mnohdy pěkně obtížné. Hra běží v 720p, tedy ani 1080p a ani 900p a k tomu v 30fps. Možná se vám to zdá na hru z roku 2016 málo a i přesto, že se nám to zdá také, tak si musíme srovnat poměr výkonu samotné konzole, která je někde za počátkem svého pobytu na trhu a zároveň technické řekněme „parametry“ hry. Svět je opravdu nacpaný k prasknutí, interaktivních prvků, volně i nevolně povalujících se mnohdy zničitelných objektů je tu přehršel a k tomu si ještě přičtěte vymazlené odlesky, stíny a osvícení a vlastně se s rozlišením v klidu smíříte, protože my jsme takhle krásnou a pestrou hru už hodně dlouho neviděli. Jo a ještě malý dodatek pro šťouraly. Až budete hledat na internetu video srovnání PC vs. XONE, tak si uvědomte, že vizuální vjem je u PC a konzolí rozdílný, protože mezitím, co u počítače koukáte do monitoru z ani ne půlmetrové vzdálenosti, kdy všechny detaily v technickém zpracování vidíte, tak na konzoli u televizoru 2-5 metrů vzdáleném nikoliv.

image

Většinou nezačínáme technickými chybami, ale tady nám to tak pěkně navazuje, že to musíme zmínit už na začátku. Navíc hra nás tak dostala, že bychom to špatné raději rychle nadhodili a ještě rychleji smetli zase ze stolu. K tomu osvětlení. Ačkoliv se Remedy povedlo vymáčknout z Xboxu maximum, co jsou schopni jak vývojáři, tak momentálně konzole dosáhnout, tak se nevyhnuli bugům. Trošku nás mrzí, že zrovna tyhle věci musíme zmiňovat, protože při čtení recenze a po vydání hry bude startovním patchem pravděpodobně už většina chyb napravena a my rozumíme, že tři týdny před vydáním hra ještě není úplně dodělána. My jsme tak stavěni do nepříjemné situace, kdy nad slitováním vítězí fakt, že my, novináři, zkrátka pracujeme s materiálem, jaký nám vývojáři popřípadě vydavatel předloží, a když budeme chtít být krutí, tak řekneme, že jestli hra nefunguje, je to jejich problém, protože hodnotíme hru ve stavu, jakou i dostaneme, ne takovou, jaká bude při vydání, až se ji páni vývojáři uráčí opravit.

A kde jsou tedy chyby? No tak například kolize objektů, vlastně to bylo to nejmenší. Když nám tu a tam protivníkova zbraň odletěla kamsi skrze zeď, nebo když jste strčili do mrtvoly a prošla zdí, nebo se natřásala jak uleželá puding, to nás po čase už přestalo vzrušovat. Ovšem, pokud stojíte ve starém skladišti, koukáte z okna na jedoucí vozidla po vzdálené silnici a místo toho, aby vám světlo zmizelo na okraji okna z výhledu, tak svítí vesele dál skrze zeď, jo, to už je jiný kafe. Vrchol všeho však bylo, když začaly zlobit zářivky a záře ze slunce a obrazovka začala blikat jako protivná stará zářivka v nemocnici, tak jsme už chytali docela vztek, a to jsme ještě na tom dobře. Tato chyba může být i smrtelná, představte si situaci, kdy hru hraje epileptik a v dosahu nemá pomoc. No radši to nechceme ani vědět. Naštěstí jsme se se situací setkali za hru asi jen třikrát, ovšem zážitek asi na celý život, protože s ničím podobným jsme se nikdy nesetkali, že jsme se z toho na hlavě drbali úplně celá redakce. Díky bohu je to vesměs vše, hra nepadala, ani se nesekala a žádné zásadní problémy, které by nám znemožňovaly hru úplně hrát, nás neobklopovaly. Že světlo? No, tomu jsme se úspěšně vyhýbali tak, že jsme se zlobivému objektu otočili zády, bohužel ne vždy to šlo dobře.

image

Ale pokračujme trošku pozitivněji, ale zatím zvolna, pořád tu totiž máme jednu věc, co je třeba vytknout. Finové z Remedy se už v minulosti osvědčili s tvorbou komplexních příběhů, a tak jsme se vůbec neobávali, že by příběh Quantum Break mohl být jiný než víc než dobrý. Přesto se před vývojem a během vývoje plány několikrát změnily. Například hlavního hrdinu si nakonec střihnul Shawn Ashmore, který je znám především jako Frostman z filmové série X-men. Scénář byl však napsán tak, aby spolu s osazením přesně zapadl do příběhové skládačky, kdy hlavní hrdina Jack Joyce se setká se svým nejlepším přítelem Paulem Serene ve snaze otestovat Paulův nový stroj času, na kterém původně pracoval Jackův bratr Will, ovšem po neshodě a následném zavraždění Willa Paulem se korporace pro výzkum v pohybu v čase, Monarch, naplno zmocnil. Naneštěstí se testování stroje nepovedlo, což našemu hrdinovi dalo stejně tak jako hlavnímu zrádci a bývalému příteli Serenovi, super schopnosti manipulovat časem. Jack se tak spolu s dalšími jeho novými přáteli snaží zastavit zhroucení časového prostoru díky trhlině, kterou způsobily oním testem a samozřejmě samotného Paula, jenž jim stojí v cestě k vítězství.

Nejzajímavější na podání příběhu je prokládání hry opravdovým seriálem, hraným seriálem. Je vidět, že Microsoft nasypal do vývoje hromadu peněz, přičemž to za onen výsledek opravdu stálo. Za každou kapitolou hry pokládanou úžasně a graficky reálně vytvořenými CG cutscénami, následuje hraný seriál s postavami, co hrají i ve hře, přičemž kolikrát ani není poznat rozdíl mezi skutečnými a mezi nasnímanými herci. Do toho sekundují ještě nějaké postavy navíc, takže by se dalo říct, že seriál má svojí vlastní vedlejší zápletku a rozšiřuje příběh ještě o něco více a zároveň vykresluje zákulisí dění Monarch Corporation. Ovšem v rozsáhlosti děje je zakopaný pes. Hra totiž neoplývá zrovna nejdelší herní dobou, tudíž je servírován v těžko vstřebatelných dávkách, čili jakmile se jednou ztratíte a nedáváte pozor, už se jen horko těžko zorientujete. Příběh má zkrátka až přehnaně rychlé tempo a když jsme měli problém my, zkušení hráči, co mají za sebou tisíce titulů, tak si nedokážeme představit, jak příležitostný hráč dokáže absorbovat, tak obrovské množství informací v tak krátkém čase. Zkuste si představit, že by se všechny díly Pána prstenů nebo Hvězdných válek vměstnaly do jednoho jediného, dvouhodinového filmu a měly by stále stejnou vypravěčskou hodnotu jako díl každý. Je to zkrátka nemožné, ovšem Remedy se to stejně povedlo, jenže bohužel to nebyl úplně správný krok, protože spád hry je prostě až moc rychlý a málo komu se ho povede pobrat na jeden zátah, aniž by z toho měl migrénu.

Možná tu bude někdo v komentářích namítat, že to není pravda, protože kdyby hra byla delší, byla by zase stereotypní. To není pravda. Hra sice neoplývá nikterak přeborně zábavnou hratelností, jenže soubojových částí je ku vyprávění příběhu asi 1:4 a moment, kdy jste hráčem a kdy posluchačem je prostě pro zlatý střed 1:1 či minimálně 1:3. Navíc do toho ještě přitakávají všudy přítomné sběratelské předměty rozšiřující dění o tolik, že už jsme ani nebyli schopni je sbírat. Je ale dobře, že tu jsou, na druhé zahrání se totiž nebudete nudit, navíc jejich hledání vám zajistí nejen achivement, ale i potěšení, pokud narazíte na nějaký ten odkaz na Alana Wakea. Abychom to shrnuli. Gameplay je rozdělený na dvě části – cutscény plynule přecházející do prozkoumávání okolí, chůze s postavami i na vlastní pěst, sbírání, skákání na dosažitelná místa pro odměny či úkoly a interakce s okolím, no a druhá část, zneškodňování nepřátel.

Vojáky z řad korporace Monarch zabíjíte skutečnými zbraněmi, do čehož vám pomáhají časem objevené schopnosti ovládání času. Lokální zastavení času, časový štít, zpomalení času a rychlo-běh, časově mířený impulz (obzvlášť účinný) atd.. Schopností je docela dost, a někdy budete některé využívat jen proto, že už jste je dlouho nepoužili. Jack má zároveň schopnost vnímání interaktivních objektů a postav. Nepřátelé jsou postupem času tužší a tužší a například v závěrečném boss fightu jsme se asi na třicátý pokus opravdu zapotili a srdíčko nám zaplesalo, když se nám nepřítele povedlo porazit. Jinak je ale na náš vkus možná soubojů docela málo, byť jsou vcelku dlouhé, rozsáhlé a enemáků je nesčetné množství. Jinak ale palec nahoru, souboje jsou docela zábavné, akční a drží si spolu s akční hudbou tempo.

image

Quantum Break skýtá v sobě i pár RPG prvků. Jednotlivé schopnosti lze vylepšovat, a to pomocí tzv. časových chromozomů. Časové chromozomy jsou pečlivě skryté většinou na těžko dosažitelných místech, a tak bez iniciativy lehce hru dotáhnete do konce bez jediného uplatněného bodu. To znamená, že možné to je, každopádně vám vylepšování talentového stromu zaručí příjemnější postup hrou bez nervů. Kromě zlepšování délky doby trvání schopností, rádius, případně účinnosti atp. se ovšem žádný RPG převrat nekoná, tohle je čistokrevná akční TPS střílečka, jejíž ovládání je přinejmenším velmi intuitivní. Možná bychom vytknuli kameře její osazení za levým, nebo pravým ramenem (dá se přepínat). Mnohem více bychom uvítali kameru rovně za postavu a trochu výše, aby byl větší rozhled. JE to však jen otázkou zvyku.

Nejzajímavějším prvkem hratelnosti (pokud to za něj můžeme považovat) je každopádně možnost rozhodování o pokračování děje. Během hry se několikrát octnete v kůži Paula Serene, kdy se budete muset rozhodnout, jak bude ve svém konání se společností nakládat případně učinit rozhodnutí ohledně budoucnosti některých postav apod.. Každou volbu si můžete důkladně promyslet a i si přehrát její případné následky pomocí vize, kterou Paul má, a každá volba má své následky, pozitiva i pasiva. Nejlepší však je, že velmi často zjistíte, jaké vaše rozhodnutí má dopad na příběh. Veškerá rozhodnutí vyroste v novou a jinou větev děje, a dokonce se tak dočkáte i odlišných dílů hraného seriálu. Tady má prostě volba svůj dopad, což výrazně zvyšuje potenciál k opakování celé hry znovu s jinými volbami. Slyšíš Telltale? Takhle se to dělá.

image

Co říct ke Quantum Break. No, Remedy nás nezklamalo, ale vlastně ani nepřekvapilo. Vlastně jsme dostali, co jsme očekávali. Skvělý, propracovaný příběh s nečekanými zvraty a zápletkami se zábavnou hratelností a s penězi Microsoftu i skvělým dílenským zpracováním a dobrým osazením. Bohužel náš „wau“ dojem srazily „wau“ chyby a k tomu nás ještě krapet otrávilo nesprávný poměr délky hry a obsahu příběhu, přičemž vesmír byl tady nakloněn k obsahu, za což hernímu bohu děkujeme nejen my, ale nejspíš teď i Remedy s Microsoftem. Hra prokládaná seriálem pro nás byla opravdu nevšedním překvapením. Graficky hra nemá chybu, ačkoliv si myslíme, že by vyšší rozlišení zkousla, přestože to na dálku stejně není poznat. Akční pasáže a přestřelky jsou velice příjemné a mají spád přestože jsou nevšedně tuhé. RPG prvky nás potěšily, ačkoliv ve hře nejsou přímo tlačeny hráči (taky je v menu najít chvilku trvá) a jelikož jsou ve hře neustále všudypřítomné věcičky k prozkoumáním, dá se herní doba protáhnout o slušnou dobu. Jestli tedy na hru nebudete spěchat, dá se přelouskat i bez bolesti hlavy. Jestli se však do hry zažerete a dohrajete ji na jeden nádech, tak zrovna pro vás by mělo Remedy ke hře balit sto stránkovou příručku. Ne ke hraní, ale k příběhu. Tvůrci by si totiž měli uvědomit, že stejně jako nejde Tolkienův Hobbit přelouskat za jeden večer a pochopit jej, tak nejde stejně tak Quantum Break dohrát v jeden den a pobrat, o co tu vlastně jde.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Quantum Break je příběhový skvost se zábavnými akčními pasážemi, kdy v tuhých soubojích pomocí upgradovatelných shopnosti likvidujete mazané nepřátele. Graficky perfektní, ovšem v době před vydání během recenzování plné znervózňujících bugů, s nimiž jsme se v minulosti snad ještě nikdy nesetkali. Bohužel celkový dojem kazí ukvapená rychlost vyprávění děje, což frustruje dokonce i znalé a zkušené hráče. Pro porozumění je třeba tedy dávat velký pozor, protože Quantum Break je jako středoškolská nebo vysokoškolská matematika - na deset minut přestanete vnímat a už jste navždy ztraceni. Prodloužení hry o pár hodin by opravdu hře více slušelo, nicméně tak i tak jde o jednu z nejlepších akčních, příběhových her, co se na konzolích momentálně vyskytuje. Když si k tomu ještě přičtete investici Microsoftu do hraných, půlhodinových mezifilmečků na béčkové úrovni, máte jasnou volbu na jaro, né-li celý rok.
  • Micvan

    Tomu nerozumím, hra je krátká, za trvanlivost ale dostane 5/5? Jsem každopádně zvědavý na moje dojmy, protože celková hodnocení pohybující se od 10/10 až ke 4/10 značí, že QB není hra pro každého.

    • Doporučujeme recenzi číst pořádně. Trvanlivost není to samé co herní doba. Hra není celkově krátká, je krátká k rozsahu příběhu. Rozhodně si nemyslíme, že by hra byla jen pro určitou sortu lidí, asi někdo hodnotí podle vlastních názorů, ovšem my hodnotíme objektivně, ať už je hra náš šálek kávy, či nikolivěk.

      • Faraday

        A abych tu nebyl za jediného zlouna – projeďte si twitter, zda se o vaší recenzi a stylistice náhodou nemluví. Není to totiž vůbec dobrá vizitka pro celý web.

        • Chtel jsem dopsat do komentare update, ale povedlo se mi ho nedopatrenim smazat a bohuzel to nejde vratit. Reknu to jednoduse. Tvuj nazor je moc hezky, ale odpoved je takova, ze kazdemu se libit nemuzeme. Je to nas styl a tak to zustane. Nikde neni psano, jak se recenze mají psát, tudíž je to na každém. Sro lidí, sto chutí, a to že se příspěvky líbí mnoho našim čtenářům, ještě neznamená, že se také musí líbit nějakému Ondrovi a jemu podobným.

          • O všech webech se růžnorodé mluví. Každý se holt nemůže líbit každému. Takže pokud se ti články nelíbí, řešení je prosté: nečti nás. Dál už se z naší strany netřeba vyjadřovat.

          • Faraday

            Tohle už je ale známka diletantství.

            Mít styl je rozhodně dobrá věc, o tom žádná. Ale já nemluvím o stylu, ale o stylistice, tudíž jakýchsi normách a pravidel, na kterém staví celá publicistika. Tady vůbec nejde o „sto lidí, sto chutí“, ale o to, že fráze a obraty používáte blbě, oháníte se pojmy, které nekorespondují kontextu (a očividně jim ani nerozumíte) a syntax je v některých částech odfláklá.

            Na web tu a tam rád zavítám, ale konkrétně váš přístup je opravdu k smíchu. Kritika je zcela na místě, to, že ji nedokážete přijmout, je už smutný dovětek. To, že se o vás mluví v tomto směru hanlivě na postech vydavatelů, opravdu není věc, nad čím mávnout rukou. Moje rada.

            Mimochodem, lajkovat si vlastní příspěvky taky není nic moc chválihodného. Narcismus prýští všemi směry.

          • Spíš jsem testoval vaši namyšlenost, jak moc si musíte dokazovat, že jste lepší, protože jsem přesně věděl, že se podíváte, jak je možné, že někdo lajkoval mé příspěvky. Jste průhledný jak sklo. Evidentně si myslíte, že přímo vy děláte všechno perfektně, když máte potřebu ukazovat na nás. A to je prosím pěkně narcismus.

          • Faraday

            Tak to jste mě načapal teda na jahodách. 😀 Podívejte se někdy do zrcadla. Chyby tam máte, nechcete si je nijak přiznat, já jen varoval, ať si na ně dáte pozor, jelikož už roky opravuji a koriguji texty masmédiím a učím nové generace novinářů. Vím, o čem mluvím. To, že si z toho nic nechcete vzít, je už na vaši hlavu. Každým komentářem si to upřímně ale děláte horší.

            Ale pište klidně dál, tohle je zatím lepší než většina aprílových fórů. Jako přednáškový materiál jste nedocenitelný.

          • Nemám problém s kritikou a radami. Naopak. Jen mám problém s lidmi, který ji neumějí podat.

          • Kdyby jste opravdu byl na takové úrovni, na jaké se prezentujete. Už bezmála hodinu byste tu nekydal špínu a nepoukazoval na cokoliv. Ukazují jen lidé, co mají buď nudný život, nebo mají problém se svou vlastní osobou, pravdébodobně s pocitem méněcenosti či nedoceněnosti. Kdyby jste nám chtěl opravdu poradit a byl byste skromný, nepsal byste pod recenzi, ale poslal byste email. Takhle akorát působíte jako další pitomec s překypujícím egem a narcis.

          • Faraday

            Dneska se tu upřímně bavím. Nudný život opravdu nemám, spíš se podivuji, že tak velký web zaměstnává někoho, jako jste vy. Což už na e-mail opravdu je, ale chápu, že si jako školák asi chcete jen něco přivydělat.

            Ale rád vám, poradím – píše se „kdybyste“, nikoliv „kdyby jste“. Tohle by měli umět i středoškoláci.

            K tomu pitomcovi – zatímco já poukazuji na chyby, vy jste povětšinou zde spíše agresivní. Skvělé PR.

          • Ne, máte špatný dojem o svém konání. Agrese a arogance z vás přímo srší. No to vím i bez vás, to jen vy jste stihl odepsat, než jsem to stihl opravit.

            Rád bych vám jen něco rád objasnil. Když si pořadně prostudujete informace o webu, tak zjistite, že jsme nekomerční web, který za články nemá ani korunu a tudíž si tu nikdo nepřivyděláváme. Nejsme profesionálové, ale píšeme jen jako koníček. Takže vám teď musí být jasné, že tu jste teď jen pro smích a obvinujete nékoho za něco, o čem nemáte ani páru.

            A děkuji za rady. Už to snad bude jenom lepší!

            Má úcta.

          • Faraday

            Vy jste fakt potrefená husa. 🙂 Vám naprosto chybí sebereflexe a chováte se dětinsky. Sežeňte si korektora. Je možné, že jsem zatím pro smích, ale momentálně se spíše culíme v kanceláři vám, stejně jako herní novináři na twitteru. A čert to vem, jestli na tom něco nebude.

            Když se podívám do historie naší konverzace, jste první, kdo mě nazval pitomcem. A že obviňuji vás za něco, o čem nemám ani páru? Přečtěte si po sobě recenzi a odstraňte tedy chyby. A ideálně si dokupte Ottův slovník naučný.

            Xboxweb mám relativně rád, o to víc mě mrzí, že mu slušně sundáváte dolů prestiž. Nejste profesionálové (to skoro nikdo na herní scéně, zcela to chápu, že většina z nich to dělá jako koníček), ale znamená to snad, že se může psát s chybami, natož je ještě zatloukávat? Nemyslím si.

            A jen pro pořádek, abych ukázal, že vím, o čem mluvím. Chybí vám čárka po „No“ v prvním odstavci, dále pak před „a tudíž“ (píše se i před spojeními „a to, a proto, a tak“, jelikož nejde po poměr slučovací, naopak stupňuje předchozí myšlenku). V článku si to už najdete snad sám.

            Mimochodem, vyhnul jsem se zcela vulgarismům, naučte se to taky. Asertivita je na místě, pokud stále máte v článku chyby.

            Přeji krásného apríla a méně trolení společnosti.

    • Komentář se mi povedlo mou blbostí smazat. Nepamatuji si už celý text, ale reakce na komentář byla taková, že trvanlivost není to samé co herní doba. Snad ti to pět hvězd více objasní.

      • Micvan

        Jasně, člověk se během hraní nějak rozhoduje a to má vliv na průběh. Další průchod hrou tak zvyšuje trvanlivost. Jinde jsem ale četl, že je ve hře jen jeden konec, což mi pravděpodobně motivaci k opakovanému hraní nepřidá… Ale jak jsem prvně psal, na hru jsem i tak zvědavý a těším se, až si ji budu moct zahrát.

  • dobrej matros tady dneska 🙂

    • Faraday

      Máte zvláštního redaktora. 🙂 Takový Jan Doskočil konzolové divize.

      • Vaše rady jsou pro nás velmi cenné. Počítám, že si je Pepa právě vyrejvá do podlahy nebo aspoň do stropu.

        • Faraday

          Tím líp, byť místo pouček si spíš představuji pentagramy po celém bytě. Máte na mnohem víc než tohle. Zas nechci, aby web, kam jsem chodíval, byl jinde označován za pofidérní a kvalitativně až terciální.

          Až budu příští měsíc dělat zase report z monitoringu všech herních webů pro vydavatele, byl bych rád, kdyby dnešní kritika byla zároveň i poslední. Tak špatnou komunikaci autora s komunitou jsem dlouho neviděl. Ne nadarmo se na školách a kurzech učí o asertivitě.

          • Víte co? Když máte takový zájem kritizovat, třeba budete mít i takový zájem radit. Napište mi osobně a já doufám, že mě toho spoustu naučíte a za nějakou dobu se budeme moci bavit úplně jinak. Chci být lepší a vy jste evidentně nejlepší, takže to beru jako skvělou příležitost.

          • Faraday

            Chtěl jsem odpovědět již včera, ale celá diskuze zmizela. tudíž jsem neměl jak. Jsme v kanceláři, rádi, že jste ji znovu nahodili. 🙂

            Mimo to jsem již několikrát psal, že Xboxweb mám relativně rád – problém jsem zatím měl jen s vaším přístupem. A pro zadavatele inzerce a headhuntery jako já bývasjí podobné excese na škodu celému webu, ostatně proto nechceme s Eurogamerem nic moc společného. A zde už asi moc taky ne. Zkuste si občas moje reakce přečíst nahlas, pomůže to k pochopení psaného textu.

            Určitě není problém se domluvit na konzultacích, ostatně tu a tam na FSV UK a vzdělávacích hackatlonech přednáším, povětšinou je vstupné zdarma. Dubnový by měl být někdy ve třetím týdnu, rád sem hodím echo. Doporučuji i kurzy asertivity a komunikace s vnějším okolím, to vám taky moc nejde.

            A stáhněte si do začátku tento taháček, bude se vám hodit.
            http://blog.benes-michl.cz/tahak-typografie-pro-kazdeho-a-povinne.htm

  • Honza

    Nehadejte se pojdte si radsi zahrat nejakou hru. Jsme hraci na Xboxu, tak se nechovejte jako ti co maji PS4. A navic je patek nekazte si vikend. Hura na hrani her. Preji hezky vecer Honza

  • paprika

    Chci se zeptat z jakého důvodu redakce smazala můj komentář? Byl úplně první tady a byl napsaný naprosto korektně. Zajímal jsem se jen o to, proč není recenze alespoň trochu objektivní. Hra má dle recenzenta bugy, rozlišení je jen 720p, což je v této generaci výsadou nejvíce odfláklých her a navíc fps je jen 30 snímků, i přesto hře dal 90% za technické zpracování…. to by pak všechny hry, co běží 1080p měly mít 100%…

    • Faraday

      Jak koukám, už vrátili zbytek diskuze zpět, ještě včera tu bylo prázdno. Aspoň trošku sebereflexe na rozdíl od Eurogameru.

      • Micvan

        EG je opravdu extrém, ten vedou snad nějací Rusáci 😀 Nemám nic proti mazání agresivních a urážejících komentářů, tam si ale stačí jen malinko rýpnout a hned je to pryč… zrovna se mi to stalo v diskuzi k videím z Dirt Rally.

        • Faraday

          Co si budeme povídat, značná část herní scény má na EG i na twitteru JD ban. 😀

  • Jan Ruzicka

    Me se tenhle web opravdu libi a jsem vdecny za informace, ktere mi prehledne poskytuje. Kvuli stylistice sem nechodim a stejne sem nechodim kvuli negativne ladenym prispevkum typu mam patent na rozum. Cheers

    • Faraday

      Pakliže text nekoresponduje s jednotlivými složkami hodnocení (viz komentář níže), jde o problém, ale chápu, že některým lidem stačí málo. Pak vypadá herní žurnalistická scéna tak, jak vypadá.

      • Tex-Calder

        Pan je asi študovanej, ze? Pan by se spis hodil do politiky, ale zřejmé panovi staci take malo a musí filozofovat v diskusi na Xboxwebu. Jako člověče, zkazil jsi mi náladu, takových rádoby poučujících inteligentu mam v zaměstnání dost a sem si chodim jen odpočinout a rozjímat o dvé oblibene konzoli a hrach. A pak se tu znicehoznic objevi takový moula. Jestli mas nějaký soukromý problem s někým konkrétním, res si ho take v soukromí. Me ty tvoje výplody opravdu tady nezajímají.

        • Tomas

          Na diskuzních fórech je plno takových všudybylů, radím co nejdříve si zvyknout. ; )

  • digestor

    Faraday? Proboha co to je za idiota?

  • Marsel Crps

    9? hral si to ? teda REMEDY me nikdy vice nezklamalo……btw ta recenze stoji za starou backoru

23. 03. 2019 • chaosteorycz7

Recenze: Tom Clancy’s The Division 2

Bílý dům, to majestátné sídlo nejmocnějšího muže světa, toho zažil už dost. Stal se terčem britských vojsk, což vedlo k rozsáhlému požáru a následné rekonstrukci. Byl svědkem slavnostních inaugurací, válečných porad, krizových schůzí, historických milníků a také nějaké té avantýry. Co nestihnul ve skutečném světě, to napravili dychtiví spisovatelé a lační scénáristé. Už si ani nepamatuji, kolikrát americká ikona vybuchla a kolikrát ji obsadily invazní jednotky. Na něco si stačil lidských...

»
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»