Recenze: Quantum Break

Autor: Josef Brožek Publikováno: 1.4.2016, 9:02

Publikováno: 1.4.2016, 9:02

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Peníze jsou čas. Tedy… čas jsou peníze. To je jedna z hlášek, kterou mi ještě předtím, než jsem vůbec začal psát recenzi, kolegové rozmluvili, a to hnedle po klišé „tak jde čas“. Jen abyste byli v obraze, radil mi to velechytrý (a teď to není arogance Filipe!) šéfredaktor Filip a víkendový kolega Lukáš. Ačkoliv jsem měl úvodní odstavec už připravený, rozhodl jsem se ho předělat (pozn. autora: ha ha, pánové)(pozn. šéfredaktora: tohle ti strhnu, ha ha). Já mám totiž vlastní. A klišé být rozhodně nemůže, protože nikdy nebyla vyřčena. „Quantum break je čas“. Přesněji řečeno v Quantum Break je čas nekonstantní. A nejpřesněji řečeno v Quantum Break se čas hýbe tam a zase zpátky a vy jste tím, co ho ovládá a díky němuž jsou v reálném světě časové trhliny, a to nám vnuklo jednu myšlenku. Tak nějak vzpomínáme, kolik vlastně her se zabývalo v dohledné době časem, skoky v čase, potažmo ovládání jeho samotného či minulosti a budoucnosti. Ať vzpomínáme roky dozadu, nebo dopředu… (aj, tam vlastně vzpomínat nemůžeme) tak si vzpomínáme jen na Life is Strange, a to ještě ani ne v takové podobě jakou podává Quantum Break, což z něho dělá dílo vskutku jedinečné.

Quantum Break byl původně tvořen jako exkluzivní hra pro Xbox One, kterou Microsoft propagoval několik let dopředu. Nakonec se minulý rok rozhodlo o tom, že hra vyjde i pro Windows 10. To se tak hlavičky daly dohromady, řekly si, že tolik peněz, co do vývoje vydavatel nasypal, se prostě z prodejů konzolové verze nemohou vrátit, a tak vznikla i konverze pro počítač. Není to jediný překvapivý posunek Microsoftu za poslední dobu. Ředitelé a lidi z finančního se přestali chovat jako ožralí milionáři a začali investovat trošku rozumněji než doposud. Protože kromě portování her na PC pro větší výdělek v blízké budoucnosti, taky MS zavírá neaktivní studia a ukončuje vývoje her, a to klidně i takřka dodělaných, kde se už dopředu ví, že to žádné terno nebude.

Je pravda, že primární vývoj Quantum Break na Xbox One znát na první pohled. Autoři z Remedy se snažili zajistit grafické orgie, plynulost a zároveň plný svět, a ať už se vám to líbí, nebo ne, kompromisy jsou tady nutné a mnohdy pěkně obtížné. Hra běží v 720p, tedy ani 1080p a ani 900p a k tomu v 30fps. Možná se vám to zdá na hru z roku 2016 málo a i přesto, že se nám to zdá také, tak si musíme srovnat poměr výkonu samotné konzole, která je někde za počátkem svého pobytu na trhu a zároveň technické řekněme „parametry“ hry. Svět je opravdu nacpaný k prasknutí, interaktivních prvků, volně i nevolně povalujících se mnohdy zničitelných objektů je tu přehršel a k tomu si ještě přičtěte vymazlené odlesky, stíny a osvícení a vlastně se s rozlišením v klidu smíříte, protože my jsme takhle krásnou a pestrou hru už hodně dlouho neviděli. Jo a ještě malý dodatek pro šťouraly. Až budete hledat na internetu video srovnání PC vs. XONE, tak si uvědomte, že vizuální vjem je u PC a konzolí rozdílný, protože mezitím, co u počítače koukáte do monitoru z ani ne půlmetrové vzdálenosti, kdy všechny detaily v technickém zpracování vidíte, tak na konzoli u televizoru 2-5 metrů vzdáleném nikoliv.

image

Většinou nezačínáme technickými chybami, ale tady nám to tak pěkně navazuje, že to musíme zmínit už na začátku. Navíc hra nás tak dostala, že bychom to špatné raději rychle nadhodili a ještě rychleji smetli zase ze stolu. K tomu osvětlení. Ačkoliv se Remedy povedlo vymáčknout z Xboxu maximum, co jsou schopni jak vývojáři, tak momentálně konzole dosáhnout, tak se nevyhnuli bugům. Trošku nás mrzí, že zrovna tyhle věci musíme zmiňovat, protože při čtení recenze a po vydání hry bude startovním patchem pravděpodobně už většina chyb napravena a my rozumíme, že tři týdny před vydáním hra ještě není úplně dodělána. My jsme tak stavěni do nepříjemné situace, kdy nad slitováním vítězí fakt, že my, novináři, zkrátka pracujeme s materiálem, jaký nám vývojáři popřípadě vydavatel předloží, a když budeme chtít být krutí, tak řekneme, že jestli hra nefunguje, je to jejich problém, protože hodnotíme hru ve stavu, jakou i dostaneme, ne takovou, jaká bude při vydání, až se ji páni vývojáři uráčí opravit.

A kde jsou tedy chyby? No tak například kolize objektů, vlastně to bylo to nejmenší. Když nám tu a tam protivníkova zbraň odletěla kamsi skrze zeď, nebo když jste strčili do mrtvoly a prošla zdí, nebo se natřásala jak uleželá puding, to nás po čase už přestalo vzrušovat. Ovšem, pokud stojíte ve starém skladišti, koukáte z okna na jedoucí vozidla po vzdálené silnici a místo toho, aby vám světlo zmizelo na okraji okna z výhledu, tak svítí vesele dál skrze zeď, jo, to už je jiný kafe. Vrchol všeho však bylo, když začaly zlobit zářivky a záře ze slunce a obrazovka začala blikat jako protivná stará zářivka v nemocnici, tak jsme už chytali docela vztek, a to jsme ještě na tom dobře. Tato chyba může být i smrtelná, představte si situaci, kdy hru hraje epileptik a v dosahu nemá pomoc. No radši to nechceme ani vědět. Naštěstí jsme se se situací setkali za hru asi jen třikrát, ovšem zážitek asi na celý život, protože s ničím podobným jsme se nikdy nesetkali, že jsme se z toho na hlavě drbali úplně celá redakce. Díky bohu je to vesměs vše, hra nepadala, ani se nesekala a žádné zásadní problémy, které by nám znemožňovaly hru úplně hrát, nás neobklopovaly. Že světlo? No, tomu jsme se úspěšně vyhýbali tak, že jsme se zlobivému objektu otočili zády, bohužel ne vždy to šlo dobře.

image

Ale pokračujme trošku pozitivněji, ale zatím zvolna, pořád tu totiž máme jednu věc, co je třeba vytknout. Finové z Remedy se už v minulosti osvědčili s tvorbou komplexních příběhů, a tak jsme se vůbec neobávali, že by příběh Quantum Break mohl být jiný než víc než dobrý. Přesto se před vývojem a během vývoje plány několikrát změnily. Například hlavního hrdinu si nakonec střihnul Shawn Ashmore, který je znám především jako Frostman z filmové série X-men. Scénář byl však napsán tak, aby spolu s osazením přesně zapadl do příběhové skládačky, kdy hlavní hrdina Jack Joyce se setká se svým nejlepším přítelem Paulem Serene ve snaze otestovat Paulův nový stroj času, na kterém původně pracoval Jackův bratr Will, ovšem po neshodě a následném zavraždění Willa Paulem se korporace pro výzkum v pohybu v čase, Monarch, naplno zmocnil. Naneštěstí se testování stroje nepovedlo, což našemu hrdinovi dalo stejně tak jako hlavnímu zrádci a bývalému příteli Serenovi, super schopnosti manipulovat časem. Jack se tak spolu s dalšími jeho novými přáteli snaží zastavit zhroucení časového prostoru díky trhlině, kterou způsobily oním testem a samozřejmě samotného Paula, jenž jim stojí v cestě k vítězství.

Nejzajímavější na podání příběhu je prokládání hry opravdovým seriálem, hraným seriálem. Je vidět, že Microsoft nasypal do vývoje hromadu peněz, přičemž to za onen výsledek opravdu stálo. Za každou kapitolou hry pokládanou úžasně a graficky reálně vytvořenými CG cutscénami, následuje hraný seriál s postavami, co hrají i ve hře, přičemž kolikrát ani není poznat rozdíl mezi skutečnými a mezi nasnímanými herci. Do toho sekundují ještě nějaké postavy navíc, takže by se dalo říct, že seriál má svojí vlastní vedlejší zápletku a rozšiřuje příběh ještě o něco více a zároveň vykresluje zákulisí dění Monarch Corporation. Ovšem v rozsáhlosti děje je zakopaný pes. Hra totiž neoplývá zrovna nejdelší herní dobou, tudíž je servírován v těžko vstřebatelných dávkách, čili jakmile se jednou ztratíte a nedáváte pozor, už se jen horko těžko zorientujete. Příběh má zkrátka až přehnaně rychlé tempo a když jsme měli problém my, zkušení hráči, co mají za sebou tisíce titulů, tak si nedokážeme představit, jak příležitostný hráč dokáže absorbovat, tak obrovské množství informací v tak krátkém čase. Zkuste si představit, že by se všechny díly Pána prstenů nebo Hvězdných válek vměstnaly do jednoho jediného, dvouhodinového filmu a měly by stále stejnou vypravěčskou hodnotu jako díl každý. Je to zkrátka nemožné, ovšem Remedy se to stejně povedlo, jenže bohužel to nebyl úplně správný krok, protože spád hry je prostě až moc rychlý a málo komu se ho povede pobrat na jeden zátah, aniž by z toho měl migrénu.

Možná tu bude někdo v komentářích namítat, že to není pravda, protože kdyby hra byla delší, byla by zase stereotypní. To není pravda. Hra sice neoplývá nikterak přeborně zábavnou hratelností, jenže soubojových částí je ku vyprávění příběhu asi 1:4 a moment, kdy jste hráčem a kdy posluchačem je prostě pro zlatý střed 1:1 či minimálně 1:3. Navíc do toho ještě přitakávají všudy přítomné sběratelské předměty rozšiřující dění o tolik, že už jsme ani nebyli schopni je sbírat. Je ale dobře, že tu jsou, na druhé zahrání se totiž nebudete nudit, navíc jejich hledání vám zajistí nejen achivement, ale i potěšení, pokud narazíte na nějaký ten odkaz na Alana Wakea. Abychom to shrnuli. Gameplay je rozdělený na dvě části – cutscény plynule přecházející do prozkoumávání okolí, chůze s postavami i na vlastní pěst, sbírání, skákání na dosažitelná místa pro odměny či úkoly a interakce s okolím, no a druhá část, zneškodňování nepřátel.

Vojáky z řad korporace Monarch zabíjíte skutečnými zbraněmi, do čehož vám pomáhají časem objevené schopnosti ovládání času. Lokální zastavení času, časový štít, zpomalení času a rychlo-běh, časově mířený impulz (obzvlášť účinný) atd.. Schopností je docela dost, a někdy budete některé využívat jen proto, že už jste je dlouho nepoužili. Jack má zároveň schopnost vnímání interaktivních objektů a postav. Nepřátelé jsou postupem času tužší a tužší a například v závěrečném boss fightu jsme se asi na třicátý pokus opravdu zapotili a srdíčko nám zaplesalo, když se nám nepřítele povedlo porazit. Jinak je ale na náš vkus možná soubojů docela málo, byť jsou vcelku dlouhé, rozsáhlé a enemáků je nesčetné množství. Jinak ale palec nahoru, souboje jsou docela zábavné, akční a drží si spolu s akční hudbou tempo.

image

Quantum Break skýtá v sobě i pár RPG prvků. Jednotlivé schopnosti lze vylepšovat, a to pomocí tzv. časových chromozomů. Časové chromozomy jsou pečlivě skryté většinou na těžko dosažitelných místech, a tak bez iniciativy lehce hru dotáhnete do konce bez jediného uplatněného bodu. To znamená, že možné to je, každopádně vám vylepšování talentového stromu zaručí příjemnější postup hrou bez nervů. Kromě zlepšování délky doby trvání schopností, rádius, případně účinnosti atp. se ovšem žádný RPG převrat nekoná, tohle je čistokrevná akční TPS střílečka, jejíž ovládání je přinejmenším velmi intuitivní. Možná bychom vytknuli kameře její osazení za levým, nebo pravým ramenem (dá se přepínat). Mnohem více bychom uvítali kameru rovně za postavu a trochu výše, aby byl větší rozhled. JE to však jen otázkou zvyku.

Nejzajímavějším prvkem hratelnosti (pokud to za něj můžeme považovat) je každopádně možnost rozhodování o pokračování děje. Během hry se několikrát octnete v kůži Paula Serene, kdy se budete muset rozhodnout, jak bude ve svém konání se společností nakládat případně učinit rozhodnutí ohledně budoucnosti některých postav apod.. Každou volbu si můžete důkladně promyslet a i si přehrát její případné následky pomocí vize, kterou Paul má, a každá volba má své následky, pozitiva i pasiva. Nejlepší však je, že velmi často zjistíte, jaké vaše rozhodnutí má dopad na příběh. Veškerá rozhodnutí vyroste v novou a jinou větev děje, a dokonce se tak dočkáte i odlišných dílů hraného seriálu. Tady má prostě volba svůj dopad, což výrazně zvyšuje potenciál k opakování celé hry znovu s jinými volbami. Slyšíš Telltale? Takhle se to dělá.

image

Co říct ke Quantum Break. No, Remedy nás nezklamalo, ale vlastně ani nepřekvapilo. Vlastně jsme dostali, co jsme očekávali. Skvělý, propracovaný příběh s nečekanými zvraty a zápletkami se zábavnou hratelností a s penězi Microsoftu i skvělým dílenským zpracováním a dobrým osazením. Bohužel náš „wau“ dojem srazily „wau“ chyby a k tomu nás ještě krapet otrávilo nesprávný poměr délky hry a obsahu příběhu, přičemž vesmír byl tady nakloněn k obsahu, za což hernímu bohu děkujeme nejen my, ale nejspíš teď i Remedy s Microsoftem. Hra prokládaná seriálem pro nás byla opravdu nevšedním překvapením. Graficky hra nemá chybu, ačkoliv si myslíme, že by vyšší rozlišení zkousla, přestože to na dálku stejně není poznat. Akční pasáže a přestřelky jsou velice příjemné a mají spád přestože jsou nevšedně tuhé. RPG prvky nás potěšily, ačkoliv ve hře nejsou přímo tlačeny hráči (taky je v menu najít chvilku trvá) a jelikož jsou ve hře neustále všudypřítomné věcičky k prozkoumáním, dá se herní doba protáhnout o slušnou dobu. Jestli tedy na hru nebudete spěchat, dá se přelouskat i bez bolesti hlavy. Jestli se však do hry zažerete a dohrajete ji na jeden nádech, tak zrovna pro vás by mělo Remedy ke hře balit sto stránkovou příručku. Ne ke hraní, ale k příběhu. Tvůrci by si totiž měli uvědomit, že stejně jako nejde Tolkienův Hobbit přelouskat za jeden večer a pochopit jej, tak nejde stejně tak Quantum Break dohrát v jeden den a pobrat, o co tu vlastně jde.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Quantum Break je příběhový skvost se zábavnými akčními pasážemi, kdy v tuhých soubojích pomocí upgradovatelných shopnosti likvidujete mazané nepřátele. Graficky perfektní, ovšem v době před vydání během recenzování plné znervózňujících bugů, s nimiž jsme se v minulosti snad ještě nikdy nesetkali. Bohužel celkový dojem kazí ukvapená rychlost vyprávění děje, což frustruje dokonce i znalé a zkušené hráče. Pro porozumění je třeba tedy dávat velký pozor, protože Quantum Break je jako středoškolská nebo vysokoškolská matematika - na deset minut přestanete vnímat a už jste navždy ztraceni. Prodloužení hry o pár hodin by opravdu hře více slušelo, nicméně tak i tak jde o jednu z nejlepších akčních, příběhových her, co se na konzolích momentálně vyskytuje. Když si k tomu ještě přičtete investici Microsoftu do hraných, půlhodinových mezifilmečků na béčkové úrovni, máte jasnou volbu na jaro, né-li celý rok.
08. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange: Double Exposure

Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...

»
04. 11. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Unknown 9: Awakening

Mysteriózní výprava za neznámem a prastarou společností neznámých.

»
31. 10. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Call of Duty Black Ops 6

Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...

»
25. 10. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Sonic X Shadow Generations

Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.

»
21. 10. 2024 • Mirek Rangl0

RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred

Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.

»
20. 10. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Thirsty Suitors

Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...

»
15. 10. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Undisputed

Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.

»
11. 10. 2024 • japo0

Recenze: Starfield Shattered Space

Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...

»