Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Autor: chaosteorycz Publikováno: 7.7.2018, 4:11

Publikováno: 7.7.2018, 4:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1787 článků

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se bez pořádných zásob trhaviny neobejdeme.

Jestli vám ještě nedošlo, kdo nás to po téměř deseti letech pozval, tak poděkujte THQ Nordic. Po jezdcích apokalypsy nechalo rakouské vydavatelství ožít předposlední díl série Red Faction. Na remasteru není podepsané původní studio Volition, nýbrž Kaiko Games. Nečekejte proto obsahové změny původní hry, nové herní mechaniky nebo rozsáhlé renovace herního kódu. Před sebou máme tradičně pojatou modernizaci starého titulu, která sází zejména na dva režimy nastavení hry. Při jednom vynikne rozlišení 4K podporované třiceti snímky za sekundu, při druhém naopak framerate šedesáti fps, který si vystačí s poměrem pixelů 1800p. Základní konzole Xboxu One skončila na kombinaci 900p a 30 fps.

Jelikož vidím mezi účastníky zájezdu i neznámé tváře, uděláme si malou rekapitulaci. Guerrilla byla dílem třetím a patrně i nejúspěšnějším. Přišla s příběhem Aleca Masona, kterého pracovní záležitosti zavedly do menšího regionu ovládaného jednotkami EDF. Ty měly kolonisty původně chránit před nástrahami planety, ale moc jim stoupla do hlavy. Teď si na kousku rudé země vytvořili maličký „stát“, který řídí rukou tvrdou a nekompromisní. To Alec brzy zjistí, když je jeho bratr zabit za účast v odbojové organizaci Red Faction a jeho samotného má čekat to samé. A to navzdory faktu, že se na jeho zavazadlech nestačil ještě usadit prach. Co vám budu povídat. Události béčkové kvality zapříčiní, že se z obyčejného inženýra stane mašina na zabíjení, prahnoucí po spravedlnosti. Anebo pomstě, když už má ta holčina s vahami zavázané oči. A jen tak mimochodem, žene přitom odboj k revoluci, kdyby vám to přišlo důležité.

Zápletky akčních her v otevřeném světě byly primitivní, jsou a budou. Dokud se v nich honíte za magory s napoleonským či spasitelským komplexem, nic se nemění. Dnes nám to přijde úsměvnější ještě více, protože série Far Cry, a nejen ona, na tom založila základy. Tady jsou nějací chudáci s lopatami, tamhle ti zlí se zbraněmi a kdesi opodál samozvaný hrdina, pomáhající povstalcům, jejichž cíle jsou zatím v prenatálním stavu. Je to blbé, ale vy nemáte řešit, zda má John dostatečně silnou vazbu k Heidi, ale jestli má váš automat dostatek munice a zda ten kořen na věži nezapomněl doma pětky dioptrie. A pořád je řeč o titulu z minulého desetiletí. Otevřený svět teprve začínal být in, a i tak dominoval spíše RPG žánru.

Úspěch Guerrilly nespočíval v nedostatku konkurence, ale v neskutečně návykové demolici. Jak se vám hra jednou dostala do ruky, chtěli jste ničit. Ať už se úkol soustředil na vysvobození rukojmích, dobytí určitého místa nebo likvidaci důležité infrastruktury, vždy to skončilo výbuchy a troskami létajícími po okolí. Toto kouzlo naštěstí odolalo času jak renesanční architektura. Vše, co nepatří původnímu povrchu planety, můžete poslat k zemi. A nejde přitom jen o přímé demolice výbušninami. Na struktury mají vliv i obyčejné náboje, které naruší omítku a vymlátí okna. Užitečným nástrojem zkázy jsou obrněná auta EDF nebo nákladní vozy. Mají velkou hmotnost a ledacos vydrží, tudíž před nimi není v bezpečí žádné stanoviště nebo budova.

Ještě v roce 2018 překvapí komplexnost, s jakou vývojáři navrstvili materiály. Ocel nesoucí budovy vydrží nejvíc a při malé rychlosti odolá i velkým vozům. Zcela logicky tak jdete primárně po ní, aby stavba padla co nejrychleji. Zdi tak, jak je známe, plní většinou funkci plotů, ohrad nebo bariér. Jsou dobrým místem pro krytí, protože vojáci se zmůžou jen na střelbu nebo granát. Na rozdíl od skutečných hráčů, nemají choutky zaválcovat vás do písku. Jak důležitou roli hrálo ničení, dokazuje i režim Demoliční četa, ve kterém s předem daným vybavením musíte například dosáhnout co nejrychleji na „chaos“. Že by se tu inspirovali tvůrci Just Cause? Tak rychle by to asi nestihli, nicméně Red Faction s tímto faktorem operovala o něco dřív.

Jsou ale prvky, na nichž se čas bohužel podepsal. A ne zrovna malou měrou. Zvyknout si na přežité uživatelské rozhraní vyžaduje chvilku hraní. Člověk už zpohodlněl. Sžil se s kruhovým výběrem nebo se selektivním přepínáním zbraní a výbušnin. Jelikož kladivo je vaší neustálou součástí, máte už v aktivním inventáři místo jen na tři zbraně či výbušniny. A to dneska už opravdu nestačí. Dělání bordelu přirozeně láká vojáky a vy brzy zjistíte, že udržet si je od těla s tím málem je pěkná fuška i na normální obtížnost.

Největší katastrofou je ale střelba samotná. Máte-li, stejně jako já, úchylku na vypínání auto aimu, tak vás ji Red Faction rychle zbaví. Přestřelky jsou šíleně nepřehledné a velice často se stává, že nepřítele lokalizujete jen díky odboji. V tom zmatku vám jednoduše splyne se spřátelenými bojovníky. Jeho výdrž je navíc až nadpozemská a muška přímo elitní. Nerad to říkám, ale už dlouho mě akční složka hry nežrala nervy tak, jako tady. Chvilku jsem myslel, že to je záměr autorů, aby vyzdvihli bojovou nezkušenost hlavního hrdiny. Jenže vojáci obdobně odolávají i výbušninám, které jsou silnou stránkou postavy. Jeden se až stydí, když vzpomene na ty hodiny strávené u původní hry, během nichž ani necekl a hltal všechno, co mu hra nabídla.

Rád bych řekl, že popisek hry nelže a že skutečně všechny textury byly přepracovány pro moderní zařízení. Když se ale podíváte na skály nebo objekty v dálce, nemůžete tomu věřit. Ani světlo neodpovídá tomu, co dnes považujeme za standard. Setkal jsem se ale i s druhým pohledem, a to pouhého přihlížejícího. Ten všechny moje výtky na adresu grafiky shodil s tím, že se to k prostředí pusté planety hodí. Prý to dokonce pomáhá dotvářet atmosféru. I kdybych to akceptoval, stejně zbývá malá vykreslovací vzdálenost, občasné doskakující stíny a horizont, rostoucí jak ekonomické grafy.

Na samotný závěr jsem si nechal libůstku, která pro některé z vás může hrát klíčovou roli při koupi. Re-Mars-tered edice má českou textovou lokalizaci. V mateřštině najdete jak dialogy, tak uživatelské rozhraní nebo tutoriály. Čeština se nenastaví automaticky podle konzole, ale musíte si jí přepnout v nastavení. Týká se přitom obou verzí hry, tedy digitální, i krabicové. Kéž by to nebyla jen výjimka, ale příslib, že THQ Nordic bude na středoevropské hráče myslet častěji. Abych nezapomněl, plusem může být i cena, která je proti novým AAA hrám třetinová.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Děkuji za nostalgii, ale těch pár odpolední stačilo. Remasterovaná Red Faction: Guerrila je skutečně jako dovolená na místě, kde jste už kdysi byli. Budovy dostaly nové omítky, moře je o něco průzračnější a pláže písčitější. Ve výsledku je ale vše jako tenkrát. Ba co víc. Za ta léta se ostatní letoviska vyvíjela a dost změnila. Je tak mnohem jednodušší pojmenovat nedostatky, jenž kdysi byly normou. Z nadprůměru titul tahá jen příznivá cena, dvojice grafických režimů a přítomnost české lokalizace.
  • klidas

    ja som akurat prednedavnom dohral v spatnej kompatibilite

    Red Faction: Armageddon…a som sa v vcelku dobre zabavil 🙂

  • Krupe

    Tak čeština byla i ve „staré verzi“, proto je i v remasteru zřejmě.

16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»