Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Autor: chaosteorycz Publikováno: 7.7.2018, 4:11

Publikováno: 7.7.2018, 4:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1691 článků

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se bez pořádných zásob trhaviny neobejdeme.

Jestli vám ještě nedošlo, kdo nás to po téměř deseti letech pozval, tak poděkujte THQ Nordic. Po jezdcích apokalypsy nechalo rakouské vydavatelství ožít předposlední díl série Red Faction. Na remasteru není podepsané původní studio Volition, nýbrž Kaiko Games. Nečekejte proto obsahové změny původní hry, nové herní mechaniky nebo rozsáhlé renovace herního kódu. Před sebou máme tradičně pojatou modernizaci starého titulu, která sází zejména na dva režimy nastavení hry. Při jednom vynikne rozlišení 4K podporované třiceti snímky za sekundu, při druhém naopak framerate šedesáti fps, který si vystačí s poměrem pixelů 1800p. Základní konzole Xboxu One skončila na kombinaci 900p a 30 fps.

Jelikož vidím mezi účastníky zájezdu i neznámé tváře, uděláme si malou rekapitulaci. Guerrilla byla dílem třetím a patrně i nejúspěšnějším. Přišla s příběhem Aleca Masona, kterého pracovní záležitosti zavedly do menšího regionu ovládaného jednotkami EDF. Ty měly kolonisty původně chránit před nástrahami planety, ale moc jim stoupla do hlavy. Teď si na kousku rudé země vytvořili maličký „stát“, který řídí rukou tvrdou a nekompromisní. To Alec brzy zjistí, když je jeho bratr zabit za účast v odbojové organizaci Red Faction a jeho samotného má čekat to samé. A to navzdory faktu, že se na jeho zavazadlech nestačil ještě usadit prach. Co vám budu povídat. Události béčkové kvality zapříčiní, že se z obyčejného inženýra stane mašina na zabíjení, prahnoucí po spravedlnosti. Anebo pomstě, když už má ta holčina s vahami zavázané oči. A jen tak mimochodem, žene přitom odboj k revoluci, kdyby vám to přišlo důležité.

Zápletky akčních her v otevřeném světě byly primitivní, jsou a budou. Dokud se v nich honíte za magory s napoleonským či spasitelským komplexem, nic se nemění. Dnes nám to přijde úsměvnější ještě více, protože série Far Cry, a nejen ona, na tom založila základy. Tady jsou nějací chudáci s lopatami, tamhle ti zlí se zbraněmi a kdesi opodál samozvaný hrdina, pomáhající povstalcům, jejichž cíle jsou zatím v prenatálním stavu. Je to blbé, ale vy nemáte řešit, zda má John dostatečně silnou vazbu k Heidi, ale jestli má váš automat dostatek munice a zda ten kořen na věži nezapomněl doma pětky dioptrie. A pořád je řeč o titulu z minulého desetiletí. Otevřený svět teprve začínal být in, a i tak dominoval spíše RPG žánru.

Úspěch Guerrilly nespočíval v nedostatku konkurence, ale v neskutečně návykové demolici. Jak se vám hra jednou dostala do ruky, chtěli jste ničit. Ať už se úkol soustředil na vysvobození rukojmích, dobytí určitého místa nebo likvidaci důležité infrastruktury, vždy to skončilo výbuchy a troskami létajícími po okolí. Toto kouzlo naštěstí odolalo času jak renesanční architektura. Vše, co nepatří původnímu povrchu planety, můžete poslat k zemi. A nejde přitom jen o přímé demolice výbušninami. Na struktury mají vliv i obyčejné náboje, které naruší omítku a vymlátí okna. Užitečným nástrojem zkázy jsou obrněná auta EDF nebo nákladní vozy. Mají velkou hmotnost a ledacos vydrží, tudíž před nimi není v bezpečí žádné stanoviště nebo budova.

Ještě v roce 2018 překvapí komplexnost, s jakou vývojáři navrstvili materiály. Ocel nesoucí budovy vydrží nejvíc a při malé rychlosti odolá i velkým vozům. Zcela logicky tak jdete primárně po ní, aby stavba padla co nejrychleji. Zdi tak, jak je známe, plní většinou funkci plotů, ohrad nebo bariér. Jsou dobrým místem pro krytí, protože vojáci se zmůžou jen na střelbu nebo granát. Na rozdíl od skutečných hráčů, nemají choutky zaválcovat vás do písku. Jak důležitou roli hrálo ničení, dokazuje i režim Demoliční četa, ve kterém s předem daným vybavením musíte například dosáhnout co nejrychleji na „chaos“. Že by se tu inspirovali tvůrci Just Cause? Tak rychle by to asi nestihli, nicméně Red Faction s tímto faktorem operovala o něco dřív.

Jsou ale prvky, na nichž se čas bohužel podepsal. A ne zrovna malou měrou. Zvyknout si na přežité uživatelské rozhraní vyžaduje chvilku hraní. Člověk už zpohodlněl. Sžil se s kruhovým výběrem nebo se selektivním přepínáním zbraní a výbušnin. Jelikož kladivo je vaší neustálou součástí, máte už v aktivním inventáři místo jen na tři zbraně či výbušniny. A to dneska už opravdu nestačí. Dělání bordelu přirozeně láká vojáky a vy brzy zjistíte, že udržet si je od těla s tím málem je pěkná fuška i na normální obtížnost.

Největší katastrofou je ale střelba samotná. Máte-li, stejně jako já, úchylku na vypínání auto aimu, tak vás ji Red Faction rychle zbaví. Přestřelky jsou šíleně nepřehledné a velice často se stává, že nepřítele lokalizujete jen díky odboji. V tom zmatku vám jednoduše splyne se spřátelenými bojovníky. Jeho výdrž je navíc až nadpozemská a muška přímo elitní. Nerad to říkám, ale už dlouho mě akční složka hry nežrala nervy tak, jako tady. Chvilku jsem myslel, že to je záměr autorů, aby vyzdvihli bojovou nezkušenost hlavního hrdiny. Jenže vojáci obdobně odolávají i výbušninám, které jsou silnou stránkou postavy. Jeden se až stydí, když vzpomene na ty hodiny strávené u původní hry, během nichž ani necekl a hltal všechno, co mu hra nabídla.

Rád bych řekl, že popisek hry nelže a že skutečně všechny textury byly přepracovány pro moderní zařízení. Když se ale podíváte na skály nebo objekty v dálce, nemůžete tomu věřit. Ani světlo neodpovídá tomu, co dnes považujeme za standard. Setkal jsem se ale i s druhým pohledem, a to pouhého přihlížejícího. Ten všechny moje výtky na adresu grafiky shodil s tím, že se to k prostředí pusté planety hodí. Prý to dokonce pomáhá dotvářet atmosféru. I kdybych to akceptoval, stejně zbývá malá vykreslovací vzdálenost, občasné doskakující stíny a horizont, rostoucí jak ekonomické grafy.

Na samotný závěr jsem si nechal libůstku, která pro některé z vás může hrát klíčovou roli při koupi. Re-Mars-tered edice má českou textovou lokalizaci. V mateřštině najdete jak dialogy, tak uživatelské rozhraní nebo tutoriály. Čeština se nenastaví automaticky podle konzole, ale musíte si jí přepnout v nastavení. Týká se přitom obou verzí hry, tedy digitální, i krabicové. Kéž by to nebyla jen výjimka, ale příslib, že THQ Nordic bude na středoevropské hráče myslet častěji. Abych nezapomněl, plusem může být i cena, která je proti novým AAA hrám třetinová.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Děkuji za nostalgii, ale těch pár odpolední stačilo. Remasterovaná Red Faction: Guerrila je skutečně jako dovolená na místě, kde jste už kdysi byli. Budovy dostaly nové omítky, moře je o něco průzračnější a pláže písčitější. Ve výsledku je ale vše jako tenkrát. Ba co víc. Za ta léta se ostatní letoviska vyvíjela a dost změnila. Je tak mnohem jednodušší pojmenovat nedostatky, jenž kdysi byly normou. Z nadprůměru titul tahá jen příznivá cena, dvojice grafických režimů a přítomnost české lokalizace.
  • klidas

    ja som akurat prednedavnom dohral v spatnej kompatibilite

    Red Faction: Armageddon…a som sa v vcelku dobre zabavil 🙂

  • Krupe

    Tak čeština byla i ve „staré verzi“, proto je i v remasteru zřejmě.

19. 09. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate6

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»
09. 09. 2018 • kristine4chaos29

Recenze: V-Rally 4

Do obchodů dorazila další hra, která má na obalu závodní auto. Fanoušci zaprášených kapot a zlomených kardanů určitě budou mít radost, protože jde o značku V-Rally. A nejspíše jde o značku slavnou, protože ve své době úspěšně nacházela hráče, i když proti ní stály Colin McRae Rally, Xpand Rally nebo Rallisport Challenge. Já jsem tentokrát klidná. Ani jedno totiž nepamatuji.

»
08. 09. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Planet Alpha

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem...

»
07. 09. 2018 • DandyCZE2

Recenze Phantom Doctrine

Na obzoru je nová tahová strategie a z prvních videí jsem natěšen na další klon výborné herní série X-Com. Samotné zasazení do období studené války mě ještě více utvrdilo v dojmu, že tuhle hru chci recenzovat. Zahrát si za tajné agenty z obou stran a stát se součástí konspiračních událostí, nebo naopak proniknout do záhad a vyluštit složité případy. Ano, bavíme se o hře Phantom Doctrine, která právě dorazila na Xbox One. Srp...

»